| Jaroslav Kulhavý | |
|---|---|
 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 8. ledna1985 (40 let) |
| Místo narození | Ústí nad Orlicí |
| Stát | Česko Česko |
| Výška | 187 cm |
| Hmotnost | 77 kg |
| Web | www.jaroslavkulhavy.cz |
| Týmové informace | |
| Současný tým | Specialized Racing |
| Disciplína | MTB – cross country |
| Role | závodník |
| Úspěchy | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Cyklistika na LOH | ||
| zlato | 2012 Londýn | cross-country |
| stříbro | 2016 Rio | cross-country |
| Mistrovství světa | ||
| zlato | 2011 Champéry | MTB – cross country |
| zlato | 2014 Pietermaritzburg | MTB – maraton |
| stříbro | 2010 Mont St. Anne | MTB – cross country |
| stříbro | 2016 Nové Město na Moravě | MTB – cross country |
| stříbro | 2017 Cairns | MTB – cross country |
| bronz | 2010 Mont St. Anne | MTB – smíšená štafeta |
| Mistrovství Evropy | ||
| zlato | 2010 Haifa | MTB – cross country |
| zlato | 2011 Dohňany | MTB – cross country |
| Mistrovství České republiky v cyklokrosu | ||
| bronz | 2002 Hlinsko | elite + U23 |
Jaroslav Kulhavý (*8. ledna1985Ústí nad Orlicí) ječeskýcyklista jezdící nahorském kole (disciplína cross country). Dlouho závodil za tovární týmSpecialized Racing,[1] od roku 2019 pak za svůj Jaroslav Kulhavy Cycling Team.[2] Stal se historicky prvním cross-country cyklistou, který vyhrál ve své disciplíně vše, co se dalo. Konkrétně jde o juniorského mistra Evropy a světa z roku 2003, bronzového medailistu z mistrovství světa 2007 v kategorii do 23 let, dvojnásobného mistra Evropy z let 2010 a 2011, vicemistra světa z roku 2010, mistra světa z roku 2011 a olympijského vítěze z Londýna z roku 2012. V roce 2011 zvítězil v celkovém hodnocení světového poháru. V roce 2014 získal světový titul v maratonu. Na olympijských hrách v Riu 2016 vybojoval stříbrnou medaili. V letech 2010, 2011, 2012 a 2016 triumfoval v anketěKrál cyklistiky. V české anketěSportovec roku obsadil v letech 2011 a 2012 vždy 2. místo.
Poprvé o sobě dal výrazněji vědět v roce 2003, kdy se stal juniorským mistrem světa i Evropy. Díky tomu se podíval i naolympiádu 2004 vAténách, olympijský závod však kvůli defektu nedokončil.[3] V dalších letech sbíral zkušenosti v kategorii do 23 let, v roce 2007 vybojoval v této kategorii stříbro na mistrovství Evropy a bronz na mistrovství světa.[4]
V roce 2008 vstoupil do kategorie Elite a postupně začal překonávat historicky nejlepší výsledky českých bikerů. Na mistrovství světa v německém St. Wendelu skončil jedenáctý, čímž o tři místa vylepšil dosud nejlepší český výsledekMiloslava Kvasničky z roku1991. Naolympiádě 2008 vPekingu skončil osmnáctý a o čtyři příčky tak vylepšil do té doby nejlepší český výsledekRadima Kořínka zAtén v roce2004.[5]
V roce 2009 skončil na mistrovství Evropy jedenáctý,[6] na mistrovství světa v australskéCanbeře pak devátý.[7] Medailové umístění v závodě Světového poháru se mu zatím vybojovat nepodařilo.
V roce 2010 přišly první velké medailové úspěchy. V červenci v izraelské Haifě vybojoval titul mistra Evropy.[4] Ve Světovém poháru ze šesti závodů stál třikrát na stupních vítězů, v závěrečném závodě v americkém Windhamu se dočkal svého prvního vítězství v této prestižní soutěži. Jeho výsledky mu vynesly třetí příčku v celkovém pořadí.[8] Na mistrovství světa v kanadském Mont St. Anne nejprve pomohl k bronzu štafetě (ve složení Jaroslav Kulhavý,Ondřej Cink,Kateřina Nash aTomáš Paprstka)[9] a poté v individuálním závodě vybojoval stříbrnou medaili, když nestačil pouze na ŠpanělaHermidu.[10] Poprvé byl zvolen nejlepším cyklistou roku, když vyhrál anketuKrál cyklistiky.[11]
V roce 2011 triumf na evropském šampionátu zopakoval.[12] Suverénně ovládl Světový pohár, vyhrál pět ze sedmi závodů. Celkový triumf měl jistý již po vítězství v předposledním závodě soutěže, který se jel v lyžařském SKI areálu vNovém Městě na Moravě.[13] Na mistrovství světa v Champéry ve Švýcarsku přijel v roli největšího favorita. Úlohu splnil dokonale, domácího spolufavorita a druhého muže Světového poháruSchurtera porazil o celých 47 sekund.[14] Skvělou sozónu uzavřel obhajobou vítězství v anketěKrál cyklistiky[15] a druhým místem v prestižní anketěSportovec roku (před ním skončila jen wimbledonská šampiónkaPetra Kvitová).[16]
Výsledky z předchozí sezóny jej pasovaly na favorita olympijského závodu vLondýně. Sezónu 2012 ovšem nezačal tak dobře jako předchozí, trápila jej drobná zranění a defekty. Na mistrovství Evropy v Moskvě titul neobhájil, dojel pátý. Ve Světovém poháru skončil celkově třetí, vítězství se však v žádném ze sedmi závodů nedočkal, maximem byla dvě druhá místa. Poté, co v předposledním závodě nedojel a v posledním závodě skončil třináctý, řada lidí mu přestala vzhledem k olympiádě věřit. On se však nenechal zviklat a skvěle se na nejdůležitější závod sezóny připravil.
Olympijský závod horských kol se jel v poslední denlondýnské olympiády, na náročné trati v Hadleigh Farm. Hlavním favoritem byl vzhledem k předchozím výsledkům v sezóně ŠvýcarNino Schurter, který vyhrál čtyři závody Světového poháru, včetně posledního, který se jel těsně před olympiádou. Kulhavý se od začátku pohyboval na čele závodu a vyprovokoval rozhodující únik pětice jezdců. Z této pětice postupem času zbyli tři závodníci, o kterých bylo zřejmé, že si mezi sebou rozdělí medaile – Kulhavý, Schurter a ItalMarco Aurelio Fontana. V posledním kole nejprve zaútočil Fontana, ale z boje o zlato jej poté vyřadil defekt (uražená sedlovka). Kulhavý jezdil za Schurterem, ale zhruba dvě stě metrů před cílem nastoupil a Schurtera před sebe již nepustil. Získal tak pro Českou republiku čtvrté zlato z londýnské olympiády a první zlatou olympijskou cyklistickou medaili od rozdělení Československa.[17]
Na mistrovství světa v rakouském Saalfeldenu bojoval s únavou a ztrátou motivace. Dojel až třináctý, zklamání z olympiády si vítězstvím alespoň částečně vynahradil Švýcar Schurter. Kulhavý po skončení sezóny zvažoval přechod na silnici, pro rok 2013 se však nakonec rozhodl zůstat u horských kol.[18] Opět zvítězil v anketěKrál cyklistiky.[19] I v anketěSportovec roku skončil po roce opět druhý, předčila jej jen dvojnásobná olympijská vítězkaBarbora Špotáková.[20]
V březnu 2013 se zúčastnil prestižního etapového závodu dvoučlenných týmůCape Epic vJihoafrické republice. Uctil tak památku svého týmového kolegy JihoafričanaBurry Standera, druhého muže v pořadí Světového poháru 2012 a dvojnásobného vítězeCape Epic, který 3. ledna 2013 tragicky zahynul při automobilové nehodě.[21] V závodě, považovaném zaTour de France horských kol, jel ve dvojici se ŠvýcaremChristophem Sauserem, mistrem světa horských kol z roku 2008 a dvojnásobným vítězem závodu z předchozích let (tehdy jel ve dvojici právě s Burrym Standerem). Vyhráli čtyři etapy ze sedmi a ovládli i celkové pořadí.[22]
Naolympijských hrách v Riu v roce 2016 obhajoval v závodě cross country zlato. Krátce po startu se dostal do čelní skupiny a postupně z ní spolu s Ninem Schurterem utvořili vedoucí pár, který ostatním pomalu ujížděl. V předposledním šestém kole nedokázal Kulhavý zareagovat na nástup švýcarského cyklisty a mezi oběma soupeři se vytvořil rozestup, který postupně rostl. Jaroslav Kulhavý si nicméně pohlídal své druhé místo a vybojoval stříbrnou medaili.
| 2013 |  | |  |  |  |  | CP |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Kulhavý | 3. | 26. | 3. | 34. | 16. | 1. | 4. |
| 2014 |  |  | | | |  |  | CP |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Kulhavý | - | 10. | DNF | 87. | 6. | 36. | DNF | 30. |
| 2015 | | |  | | | | CP |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Kulhavý | 1. | 3. | 1. | 13. | 32. | 4. | 3. |
Obrázky, zvuky či videa k tématuJaroslav Kulhavý na Wikimedia Commons| Olympijští vítězové vcyklistice –horská kola | |
|---|---|
