| prof.JUDr. Jaromír Sedláček | |
|---|---|
| DěkanPrávnické fakulty MU | |
| Ve funkci: 1926 – 1927 | |
| Předchůdce | Karel Engliš |
| Nástupce | František Weyr |
| Ve funkci: 1934 – 1935 | |
| Předchůdce | Bohumil Baxa |
| Nástupce | František Weyr |
| Narození | 2. září1885 Slavkov u Brna Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. dubna1945 (ve věku 59 let) Brno Protektorát Čechy a Morava |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | pedagog aprávník |
| Commons | Jaromír Sedláček |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Jaromír Sedláček (2. září1885Slavkov u Brna[1] –12. dubna1945Brno) bylčeskýchprávník. Svým teoretickým zaměřením bylnormativista. Je označován za jednoho z nejvýznamnějších českých právníkůcivilistů.[2]
V roce 1904 maturoval načeském gymnáziu vUherském Hradišti.[2] V letech 1904–1906 studoval naprávnické fakultě veVídni, v letech 1906–1908 naprávnické fakultě vPraze, kde v roce 1909 získaldoktorát práv. Poté studoval vBerlíně u prof.Kohlerapojišťovací právo. V letech 1912–1914 působil jako koncipista vadvokacii a usoudu, pak vŽivnostenské bance, kde se věnoval institutu bankovního deposita, a v pojišťovně Moldavia.[3] Poté byl konceptním úředníkem brněnskéhozemského výboru, ale v listopadu 1917 byl povolán nafrontu.[4] Roku 1918 se stal zemským sekretářem a oženil se s Marií Škardovou, se kterou měl dcery Zoru (* 1920) a Jiřinu (* 1923).[5]
Dne 21. května 1917 sehabilitoval proprávo občanské aobchodní načeské technice vBrně. Od 1. ledna 1920 bylprofesorem tamtéž, ale už 1. října 1921 byl jmenován mimořádným profesorem občanského práva naprávnické fakultě Masarykovy univerzity, kde se stal 23. ledna 1925 řádným profesorem.[4] V letech 1926–1927 a 1934–1935 pak bylděkanem právnické fakulty. V roce 1930 spolu s docentemGerlichem v Brně založiliSpolečnost pro mezinárodní právní ochranu mládeže.[3] Zahynul předčasně při leteckémnáletu na Brno, když právě šel Husovou ulicí do univerzitní knihovny.[5][6]
Sedláček byl první, kdo uplatnil východiskanormativní teorie v oblasti občanského práva. Ovlivnil ho sice např. i logikSigwart nebo národohospodářEngliš, základem mu nicméně zůstalaKantova kritická filosofie a myšlenky těch, kteří z ní dále vycházeli. Naopak odmítal idealistickéHegelovy přístupy. Rozlišoval mezi statickou a vědeckou interpretací a dynamickou a praktickou aplikací právních norem. Jejich obsah určujeteleologie, jiné jejich poznání není možné. Tvrdil také, že při aplikaci práva vždy existuje určitá volnost, protože vyšší delegující norma pouze vymezuje určité mantinely. V oblasti teorie pracoval s kategoriemi čistými, obsahovými a systematickými, např. rozlišování soukromého a veřejného práva je příkladem systematického pojmosloví. Jeho myšlenky ale nebyly přínosem jen právní teorii, jeho nejvýznamnější práceObligační právo měla významný vliv na rozhodovací praxiNejvyššího soudu a kromě toho sFrantiškem Roučkem zpracoval monumentální a široce používaný šestidílný komentář kobecnému zákoníku občanskému. Byl také redaktorem mezinárodního odborného časopisuRevue internationale de la théorie du droit.[4][5]