Jansenismus byl morálně přísný teologický směr vkatolické církvi 16. až 18. století, ovlivněnýkalvinismem. Vznikl z myšlenekholandského teologa a biskupa vYpráchCornelia Jansena (1585–1638), který ve své knize osv. Augustinovi (vyšla1640) silně zdůraznil jeho nauku oprvotním hříchu, o nezbytnosti Boží milosti ke spáse a zároveň o neodolatelnosti působení Boží milosti na člověka.
Podle křesťanské nauky se člověk rodí zatížen dědičným hříchem a z vlastních sil nemůže dosáhnout spásy. Jansen a jansenisté se ovšem lišili naukou o předurčení čilipredestinaci: vševědoucí Bůh o každém člověku předem ví, zda bude spasen, nebo zavržen. Tuto nauku odvozovali ze spisů sv. Augustina, podobně jakoJan Kalvín, od něhož se ale lišili v tom, že zatímco podle Kalvína může věřící člověk dospět k jistému poznání, že je předurčen ke spasení, jansenisté takovou možnost popírali. Katolická církev, k níž se jansenisté důsledně hlásili, jansenismus nicméně odsoudila roku1653 papežemInocencem X. a roku1713 bulouUnigenitus Dei Filius papežeKlementa XI.[1]
Důsledkem této nauky byl velký nárok na mravní život věřících, mravní rigorismus, který ovšem často vedl i k ostré kritice církevní praxe a církevních představitelů. Tak tomu bylo zejména veFrancii, kam jansenismus uvedlJean Duvergier de Hauranne (opat ze Saint-Cyran), a kde se střediskem jansenismu stalklášter Port-Royal. Mezi jeho stoupenci byli např.Antoine Arnauld,Jean Racine aBlaise Pascal. Ten se ujal obhajoby kláštera protijezuitům ve velice ostrýchListech venkovanovi, vydaných pod pseudonymem a1660 králem zakázaných. Klášter Port-Royal byl pak roku 1710 zbořen a řeholnice rozehnány.
Jansenismus ovšem přežíval až dofrancouzské revoluce, výrazně ovlivnil např. i císařovnuMarii Terezii. Jako jedna z tendencí duchovního života je přítomen dodnes i v katolickém prostředí. Jansenistické názory trvaly v odlišných postojích francouzského kléru vůči papežské kurii, kterým se říkágalikanismus, a po nějakou dobu i v holandskéstarokatolické církvi.
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 13. díl. V Praze: J. Otto, 1898. 1113 s. cnb000277218. [Jansenismus je probírán v rámci hesla „Jansenius Cornelius mladší" na str. 31–32.]Dostupné online