Janov (italskyGenova[ˈdʒɛːnova]IPA,ligurskyZena) jeitalské město, hlavní město oblastiLigurie aprovincie Genova. V minulosti byl významným přístavem veStředozemním moři a hlavním městem mocné a bohatéJanovské republiky. I dnes je nejdůležitějším italským přístavem, jedním z největších ve Středozemním moři a v Evropě. Je sídlem univerzity, založené 1481, dalších vysokých škol, kulturních institucí a arcibiskupství.Janov mápřibližně 559 tisíc[1] obyvatel a je šestým největšímitalským městem (poŘímě,Miláně,Neapoli,Turíně aPalermu).
Město, které se táhne asi 35 km podél pobřežíLigurského moře, je strmými svahyApenin dodnes odříznuto od chudého a zčásti vylidněného vnitrozemí. Je tak přirozeně orientováno k moři, i když jeho význam jako obchodního a průmyslového centra v nedávné době poklesl.
Jako vynikající přirozený přístav v "koleni" (lat.genu) pobřeží bylo město velmi dávno osídleno a nedávné archeologické vykopávky objevily řecké pohřebiště z 5.–4. století př. n. l.s luxusními předměty z Galie,Sicílie a snad i z Řecka. Roku 216 př. n. l. je dobyli a zničilikartaginci, vzápětí je však obnovili Římané, kteří zde měli hlavní opěrný bod v Ligurii. Roku 149 př. n. l. vybudovaliVia Postumia, která vedla doPlacentie,Cremony a dále na východ. Roku 109 př. n. l. byla vybudovánaVia Aemilia z Placentie doŘíma.
V raném středověku si město vydobylo samosprávu a samostatnost, v 10. století se spojilo s Pisou ke společné obraně protiSaracénům a společně dobyliSardinii. Už roku 1162 si Janované vybudovali první kolonie na pobřeží dnešníhoMaroka, ve 13. století otevřeli námořní spojení do Anglie aFlander a zmocnili se velké části obchodu naIberském poloostrově. Neudržovali velké válečné loďstvo, ale stavěli a dodávali lodi a financovali španělské a portugalské výboje (Kanárské ostrovy,Tenerife). Jejich opěrným bodem v Levantě byl ostrovChios a postavili řadu pevností na pobřežíČerného moře i podélEufratu.
Janovské úspěchy ovšem vyvolávaly rivality konkurentů, zejménaPisy aBenátek. Roku 1284 porazili Janované pisánské loďstvo u Melorie (blízkoLivorna), o sto let později však utrpěli zdrcující porážku od Benátčanů v bitvě uChiogge (jižně od Benátek). Janov pak na čas ovládalaFrancie, pozdějiMilán. Koncem 15. století objevili Janované v cizích službách Ameriku:Kryštof Kolumbus ve španělských,John Cabot v anglických. Roku 1528 se janovští občané vzbouřili a pod vedenímAndrey Dorii svrhli francouzskou nadvládu a republikánské zřízení pak trvalo do konce 18. století.
Janovská republika se zapojila doválky o rakouské dědictví, a to na straně Francie a Španělska. V roce 1746 byl Janov obléhán Rakušany. Od roku 1797 podléhal Janov Francii a poVídeňském kongresu (1815) patřil k Sardinskému království. JanovanGiuseppe Mazzini udržoval ve městě republikánského ducha, který se projevil v krátké vzpouře roku 1848, roku 1860 se Janov stal součástí Itálie. Ve druhé polovině 19. století zde vznikl těžký průmysl a velké loděnice. Mezi 10. dubnem a 19. květnem 1922 se ve městě sešlaJanovská konference, kde zástupci 34 zemí diskutovali o poválečném ekonomickém uspořádání světa.
Ve druhé světové válce bylo město silně poškozeno. Po válce se Janov opět vzmohl a roku 1971 měl přes 800 tisíc obyvatel. Během následující deindustrializace se tento počet snížil o čtvrtinu a město celkově zchudlo a upadalo. Teprve po roce 2004 nastal novýurbanistický rozvoj a historické město bylo obnoveno.
Katedrála sv. Vavřince (San Lorenzo), vysvěcená roku 1118, přestavěná vgotice na přelomu 13. a 14. století, naportálech reliéfy Krista Spasitele se sv. Vavřincem na roštu (románský z 12. století) a Posledního soudu z konce 13. století; na hlavním oltáři socha Panny Marie Královny – patronky Janova; v levé lodi významná renesanční kaple S. Giovanni Battista se sochařskou výzdobou z let 1450–1565; u vchodu nevybuchlý dělostřelecký granát, vypálený na kostel 9. února 1941
Kostel San Ambrogio e Andrea, trojlodní bazilika gotického původu, přestavěná jezuity roku 1589, obrazy odPetra Pavla Rubense
San Giovanni di Pré, románský kostel sv. Jana Evangelisty s třípodlažní komendou řádujohanitů, založený roku1180 pro poutníky do Svaté země, v patře doplněn o špitál s lékárnou; po zrušení řádu templářů byl areál rozšířen o jejich protější kostel Santa Fede; od roku 1500 špitální bratrstvo provozovalo dvě oratoře sv. Brigity a sv. Huga; roku 1749 byla část budov proměněna ve sklad a pražírnukávy; v patrech jsou renesanční fresky a trámové stropy zdobené šablonovou malbou; komenda je nyní sídlem muzea s konferenčními sály
Basilica Santa Maria Assunta in Carignano (Nanebevzetí Panny Marie) – největší chrám v Janově, v centru na vrchu Carignano, architektGaleazzo Alessi, renesanční stavba z let 1552–1605, má čtyři shodné renesančnífasády, interiér barokní, významný prospekt varhan (1660), barokní sochy amalby janovských malířů ze 17. století, mj.Guercino: Stigmatizace svc. Františka
Basilica di San Siro ve čtvrti Struppa; trojlodní bazilika benediktinů na románských základech s průčelím z 11. století, přestavěná počátkem 17. a 19. století s freskami z konce 17. století
Kostel Santa Maria delle Vigne, založena v hradbě roku 980, věž románská z 11. století, kostel přestavěn v baroku po roce 1646;Taddeo di Bartolo: významná gotická desková malba madony s Ježíškem ze 2. poloviny 14. století;
Sant'Agostino, kostel s bývalým klášterem augustiniánů, jedna z mála v celku dochovaných gotických staveb v Janově, z konce 13. století s typickou dvoubarevnou fasádou z bílého a šedéhomramoru a centrálnímrozetovým oknem v průčelí
San Stefano, nejstarší kostel Janova, založený roku444, stavba je románská z 11.– 13. století, strážní věž a krypta byzantské; zčásti dostavěn po bombardování z roku 1945 (severní loď); ekumenický chrám vedený pravoslavnou církví
San Luca původem románský kostel, v renesanci kolem roku 1589 přestavěný, s hrobkami rodin Grimaldi aSpinola; pozdně barokní fresky
San Torpete, drobná centrální stavba, založená v 10. století v městské hradbě, barokní novostavba z roku 1730, malby aštukyGiovanni Carlone,
San Filippo Neri barokní kostel s klášterem a oratoří, výborná akustika, hrával zdeNicolo Pagannini
Castello d'Albertis –novogotický hrádek na vrchu Monte Galletto, postavený v letech 1886–92, tvoří jednu z dominant janovského panoramatu
Palazzo ducale – dóžecí palác, gotická stavba přestavěná roku 1591 na renesanční sídlo nejvyšší rady města
Palazzo reale – dal postavit Stefano Balbi v římském raně barokním stylu, slouží jako galerie (Pinacoteca), dochovány barokní reprezentační sály[p 1]
Palazzo Doria-Pamphili, leží západně od hlavního nádraží Principe, renesanční palác rodu Doria z let 1522–29
Palazzo Rosso, barokníČervený palác postaven v letech 1671 až 1677, sídlo muzea[p 1]
Palazzo San Giorgio, založen roku 1260, od 15. do 18. století sloužil jako banka; fresky na fasádě jsou z počátku 17. století;Marco Polo zde byl vězněn a diktoval zde svou knihuMilion
Porto Antico, starý přístav, nachází se zde promenáda, přístaviště jachet a člunů, nově přestavěné molo s budovami, kde jsou restaurace, kinosály, kongresové budovy. V severní části se nachází největší evropské akváriumAcquario di Genova, odjíždí odtud výletní lodě.
Piazza De Ferrari, hlavními stavbami na náměstí jsoubudova Opery (Teatro C. Felice), stavba od architekta A. Rossiho z let 1897–1891,Palazzo dell'Accademia Ligustica (Akademie umění), stavba z počátku 19. století, v interiérech je obrazárna aPalazzo della Nuova Borsa (budova Nové burzy) postavená v letech 1907–1911 v eklektickém slohu s bohatě zdobenoufasádou. Dále zde najdeme dóžecí palác (Palazzo Ducale, čelní strana stavby je na blízkém Piazza G. Matteotti) založený ve 13. století, současná stavba je z konce 16. století a domnělý rodný dům K. Kolumba.
Via Garibaldi, v ulici se nachází paláce, které si nechali postavit nejbohatší janovské rodiny. Největší a nejvýznamnější jePalazzo Doria Tursi (9) z let 1565–1575, dnes je zde radnice. DálebarokníPalazzo Bianco (11) z poč. 18. století neboPalazzo Rosso (18) z konce 17. století[p 1]
Giovanni Pisano: Královna Markéta Brabantská vyzdvihována anděli z hrobu, 1313
Via Balbi, hlavní ulice propojující nádraží Piazza Principe a staré město. Je zde několik paláců, např.Durazzo Pallavicini z roku 1620,Palazzo Balbi-Senaraga,Palazzo dell'Università z let 1634–1650 s nádvořím a zahradou neboPalazzo Reale ze 17. století[3][p 1]
Museo del mare – Námořní muzeum, sídlí v přístavu; kotví zde kopie lodiKryštofa Kolumba
Museo di storia naturale Giacomo Doria- Přírodovědecké muzeum
Galleria Nazionale – v renesančním Palazzo Spinale z konce 16. století
Museo di Sant'Agostino – sbírka lombardského sochařství v bývalém klášteře Sant' Agostino, vystavuje mj. fragmenty gotického náhrobku královnyMarkéty Brabantské, matky českého krále Jana Lucemburského, který tesalGiovanni Pisano (1313)
↑abcd42 paláců „Palazzi dei Rolli“ vystavěných na ulicích Via Garibaldi, Lomellini, Balbi a Cairoli (Le Strade Nuove) je památkou světového dědictví UNESCO.
.jpg)
