Movatterモバイル変換

[0]ホーム
URL:

Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Jane Fondová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jane Fondová
Jane Fondová na festivalu v Cannes, 2014
Jane Fondová nafestivalu v Cannes, 2014
Rodné jménoJane Seymour Fonda
Narození21. prosince1937 (87 let)
USANew York,New York,USA
Alma materVassar College
Actors' Studio
Emma Willard School
John Thomas Dye School
Newyorská liga studentů umění
Greenwich Academy
Aktivní roky1960–dosud
ChoťRoger Vadim (1965–1973)
Tom Hayden (1973–1990)
Ted Turner (1991–2001)
Partner(ka)Richard Perry (2009–2017)
DětiVanessa Vadim, Troy Garity aMary Williams
RodičeHenry Fonda
Frances Ford Seymour
PříbuzníPeter Fonda (bratr)
Oficiální webwww.janefonda.com
Oscar
Nejlepší herečka v hlavní roli
1971 –Klute
1978 –Návrat domů
Cena Emmy
Nejlepší herečka v hlavní roli v minisérii nebo TV filmu
1984 –The Dollmaker
Zlatý glóbus
Nejlepší herečka v dramatu
1971 –Klute
1978 –Návrat domů
Cena BAFTA
Nejlepší herečka v hlavní roli
1979 –Julie
1980 –Čínský syndrom
Seznam děl v databáziNárodní knihovny
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Jane Fondová (nepřechýleněJane Fonda, rodným jménemJane Seymour Fonda; *21. prosince1937,New York) jeamerickáherečka,spisovatelka,politickáaktivistka,modelka, cvičitelka afilmová producentka, která obdržela dvaOscary za nejlepší ženský výkon v hlavní roli za snímkyKlute aNávrat domů. Slavnou se stala v šedesátých letech 20. století, kdy hrála ve filmech jakoBarbarella aDívka ze Západu a vrcholu své herecké kariéry dosáhla v 70. a 80. letech, kdy kromě dvou Oscarů získala i mnoho dalších filmových ocenění. V letech 1982–1995 produkovala také různé, převážně televizní záznamy a v roce 1991 oznámila ukončení herecké dráhy. Na filmová plátna se vrátila až roku 2005 ve filmuPříšerná tchyně a v showbyznysu působí dodnes.

Během šedesátých let se Jane Fondová stala takéaktivistkou a začala podporovat mnoho organizací a hnutí za lidská práva; rovněž začala otevřeně vystupovat protiVálce ve Vietnamu, do které Spojené státy vstoupily v roce 1964 na straněJižního Vietnamu. Během 60. let se spoustou ostatních celebrit také podporovala okupaci ostrovaAlcatrazdomorodým obyvatelstvem, která měla upozornit na selhání vlády v otázce práva na suverenitu domorodých Američanů a počátkem 70. let též podpořila levicovou politickou organizaciBlack Panther Party a začala se angažovat i vefeministickém hnutí za práva žen. V roce 1984 založila společně sBarbrou Streisandovou a deseti dalšími ženami Hollywoodský ženský politický výbor (HWPC), ze kterého se později stala součást hnutíNová levice a v roce 1986 pomohl proměnitamerický senát vdemokratický.[1] V roce 1992 bylo díky kampani HWPC zvoleno doamerického kongresu nejvíce žen, avšak po politických neúspěších v následujících letech,[2] výbor v roce 1997 zanikl.[3] Od počátku 21. století se začala zajímat také o ochranu přírody a i nyní často vystupuje na demonstracích a snaží se upozorňovat nazměny klimatu.

Mládí a vzdělání

[editovat |editovat zdroj]

Jane Fondová se narodila 21. prosince 1937 vNew Yorku jako dcera slavného amerického herceHenryho Fondy a jehokanadské ženyFrances Ford Seymourové.[4][5] Její rodiče mělianglické,francouzské iskotské předky a díky aristokratickému původu její matky byla oslovována jako „Lady Fonda“.[6][7] Měla mladšího bratraPetera Fondu, který se později stal také hercem, a nevlastní sestru Frances de Villers z matčiny strany.[8] V roce 1950, kdy bylo Jane 12 let, její matka spáchala při léčbě v psychiatrické léčebněsebevraždu[9][10] a o rok později se její otec znovu oženil, s bývalou divadelní producentkou a textařkouSusan Blanchardovou.

Jane Fondová vyrůstala v New Yorku a od patnácti let začala docházet na hodiny tance.[11] Později navštěvovala přípravné školy Greenwichskou akademii (Greenwich Academy) vGreenwichi a školu Emmy Willardové vTroyi, po kterých nastoupila na soukromou vysokou školuVassar College vPoughkeepsie.[12] Během studia začala působit jako modelka a dvakrát se objevila i na obálce módního časopisuVogue.[13] V roce 1954 se po charitativním vystoupení v divadle Omaha Community Playhouse, kde vystoupila se svým otcem, začala zajímat o umění[13] a po dokončení studia na Vassar College odcestovala doPaříže studovat umění.[14] Po návratu do Spojených států se v roce 1958 setkala s hercem a režiséremLeem Strasbergem, který s ní navštívil divadelní školuActors' Studio a řekl jí, že má na herectví talent. Jane Fondová byla nadšená a tehdy se údajně rozhodla, že se stane herečkou.[15]

Herecká kariéra

[editovat |editovat zdroj]
Jane Fondová v roce 1963

Začátky v 60. letech

[editovat |editovat zdroj]

Jane Fondová začala hrát v divadle již na konci 50. let a svou filmovou kariéru zahájila v roce 1960 sportovní komediíTall Story. Ve stejnojmenné hře účinkovala i naBroadwayi a ve filmu se objevila též jako vysokoškolská roztleskávačka. Po jednom televizním filmu v roce 1961 se pustila do natáčení dramatPeriod of Adjustment aNa kruté stezce života (oba 1962), přičemž zaNa kruté stezce života získalaZlatý glóbus pro nejlepší novou herečku roku. V roce 1963 se objevila v romantické komediiSunday in New York a tentokrát ji deníkNewsday nazval „nejkrásnější a nejnadanější herečkou ze všech nováčků“.[16] Měla však také své odpůrce a ve stejném roce ji v magazínuThe Harvard Lampoon označili pro změnu za „nejhorší herečku roku“.[17] V roce 1964 se kvůli natáčení snímkůKočky aLa Ronde přesunula doFrancie. V dramatuLa Ronde se objevila dokonce nahá, čímž se stala jednou z prvních amerických hereček, které se objevily nahé v zahraničním filmu.[18] Téhož roku jí byla nabídnuta i role ve filmuDoktor Živago, kterou však odmítla, jelikož nechtěla natáčením strávit devět měsíců.[19]

Průlom v její kariéře přišel swesternemDívka ze Západu (1965), který obdržel pět nominací naOscara a stal se jedním z deseti nejvýdělečnějších filmů roku. Jane Fondovou tak zařadil mezi užší hollywoodskou elitu. O rok později se objevila v krimi thrilleruŠtvanice (1966) sMarlonem Brandem aRobertem Redfordem, za který získala několik kladných recenzí,[20] a následně odcestovala opět do Francie, kde natočila dramaLa Curée (1966). Díky tomuto snímku se v témže roce poprvé objevila i v časopisuPlayboy, kde byly použity její odhalené fotografie z natáčení.[21] Jane Fondová však časopis ihned zažalovala, jelikož fotografie byly zveřejněny bez jejího souhlasu.[22] V roce 1966 si dále zahrála v komediiKaždou středu a v roce 1967 v další úspěšné romantické komediiBosé nohy v parku.

V roce 1968 poprvé hrála vesci-fi filmuBarbarella (1968), který upevnil její postavenísexuálního symbolu. O rok později si však výkonem v psychologickém dramatuKoně se také střílejí vysloužila i uznání kritiků. ČasopisVariety její výkon komentoval: „Fondová jako neúnavná, cynická smolařka zDust Bowl podává dramatický výkon, který filmu dodává osobitost a strhující emocionální sílu.“[23] Významná kritičkaPauline Kaelová ji ve své recenzi v magazínuThe New Yorker přirovnala ke slavným herečkámAudrey Hepburnové aBette Davisové, jelikož jako slavný sexsymbol nezanevřela na herecky náročné role.[24] Fondová za své výkony získalacenu Kruhu newyorských filmových kritiků (New York Film Critics Circle Award) a byla nominována naOscara pro nejlepší herečku v hlavní roli.

Vrchol kariéry v 70. a 80. letech

[editovat |editovat zdroj]
Jane Fondová jakopin-up modelka v roce 1967

Sedmdesátá léta se stala pro Jane Fondovou jejím nejuznávanějším hereckým obdobím a její herecká kariéra dosáhla vrcholu. V několika případech se však kariéra střetávala s její aktivistickou činností. V roce 1971 přesto vyhrála svou první Cenu Akademie pro nejlepší herečku v hlavní roli za psychologický thrillerKlute, v němž ztvárnilaprostitutku Bree Danielsovou. Kromě svého prvního Oscara získala také Zlatý glóbus, další cenu Kruhu newyorských filmových kritiků i cenuNárodní společnosti filmových kritiků. Během první poloviny 70. let již nezaznamenala podobně velký úspěch, ale zahrála si například ve filmechTout va bien (1972),Nora (1973) čiSteelyard Blues (1973), které jí pomohly navrátit status hollywoodské hvězdy. Kvůli aktivismu však svou kariéru podstatně omezovala. Jejím velkým comebackovým snímkem se stala komedieLegrace s Dickem a Jane (1977), za který opět obdržela spoustu pochvalných recenzí.[25] Na snímekLegrace s Dickem a Jane navázala dramatemJulie (1977), za které získala svou prvnícenu BAFTA pro nejlepší herečku v hlavní roli, druhý Zlatý glóbus a třetí nominaci na Oscara. Brzy poté Fondová oznámila, že již bude točit pouze filmy zaměřující se na důležité společenské otázky, kvůli čemuž následně odmítla několik nabídek. V roce 1978 nakonec natočila válečné dramaNávrat domů, za které obdržela svého druhého Oscara (film získal celkově tři Oscary) a většina kritiků opět chválila její výkony.[26] Koncem 70. let si zahrála i v dalších úspěšných filmech jakoPřijíždí jezdec (1978),Apartmá v Kalifornii (1978) neboČínský syndrom (1979), za který získala další cenu BAFTA a několik nominací. V závěru 70. let natočila také dramaThe Electric Horseman (1979), které se stalo jedenáctým nejvýdělečnějším filmem roku,[27][28] načež ji magazínMotion Picture Herald prohlásil za nejvýnosnější hollywoodskou herečku.[29]

Do 80. let vstoupila Jane Fondová komediíOd devíti do pěti (1980), ze které se stal obrovský kasovní trhák a stala se dokonce druhým nejvýdělečnějším filmem roku.[30] O rok později se pokusila napravit svůj napjatý vztah se svým otcem, a proto koupila práva na filmovou adaptaci hryNa Zlatém jezeře.[31] Vestejnojmenném filmu se objevila kromě jejího otce Henryho Fondy také slavná herečkaKatharine Hepburnová a všichni z trojice hlavních představitelů následně získali nominaci na Oscara (Henry Fonda i Katharine Hepburnová nominaci proměnili). Sošku pro svého otce nakonec převzala právě Jane Fondová, jelikož otec byl již nemocný a o pět měsíců později zemřel. Jane Fondová nadále pokračovala ve své herecké kariéře televizním filmemThe Dollmaker (1984), za který posléze obdržela svou prvnícenu Emmy. O rok později si zahrála v krimi thrilleruPříští ráno (1986), kde ztvárnila postavu inspirovanou příběhem hollywoodské herečkyGail Russellové, která byla ve svých 36 letech nalezena předávkovaná ve svém bytě. Za tento snímek byla opět nominována na Oscara a dekádu završila vystoupením v dobrodružném filmuPřistěhovalec (1989) sGregorym Peckem.

Jane Fondová s Tedem Turnerem v roce 2002.

Přelom 20. a 21. století a pozdějši tvorba

[editovat |editovat zdroj]

Na počátku 90. let se objevila po bokuRoberta De Nira v romantickém dramatuStanley a Iris (1990), avšak snímek se nedočkal větší popularity a prodělal. Jane Fondová se nakonec na dalších 15 let ze showbyznysu stáhla, přičemž v roce 1991 vyhlásila ukončení své herecké kariéry. V roce 2005 se však k filmování vrátila a natočila velmi úspěšnou komediiPříšerná tchyně, kde se blýskla po bokuJennifer Lopez. O dva roky později si zahrála v hlavní roli v komediálním dramatuVlastní pravidla (2007) a po dvou filmech v roce 2011 její kariéra nabrala opět na obrátkách. V roce 2009 se poprvé od roku 1963 také vrátila naBroadway, kde ztvárňovala roli Katherine Brandtové ve hře33 Variations,[32][33] která jí dokonce vynesla nominaci nacenu Tony.

V roce 2011 si po téměř 40 letech zahrála ve francouzsky mluveném filmuCo kdybychom žili společně?[34][35] a ve stejném roce se po boku Catherine Keenerové objevila jakohippie babička v komediiKomuna mé matky.[36] O rok později začala vystupovat v seriáluThe Newsroom (2012–2014), kde zůstala po tři sezóny a získala dvě další nominace na cenu Emmy. V roce 2013 se objevila ve dramatuKomorník, kde ztvárnila bývalou první dámuNancy Reaganovou, a následujícího roku se objevila v dalších dvou snímcích. V roce 2015 si zahrála ve filmuMládí, za který byla opět nominována na Zlatý glóbus. Téhož roku se také objevila po bokuRussella Crowea v dramatuOtcové a dcery.

V roce 2017 se společně s Robertem Redfordem objevila v romantickém dramatuOur Souls at Night (2017), které vzbudilo u kritiků ohlas. O rok později v kariéře pokračovala komediálním filmemDámský klub (2018), který se stal kasovním trhákem. Od druhé dekády 21. století se Fondová začala častěji věnovat natáčení televizních seriálů jako napříkladThe Newsroom,Grace a Frankie neboStoner Cats a v roce 2014 se objevila také ve slavném seriáluSimpsonovi, kde namluvilademokratickou političku v epizodě „Protiklady se přifrakují“.

Jane Fondová se stále věnuje své herecké kariéře a jejím posledním snímkem se prozatím stal muzikálThis Is Me...Now z roku 2024.

Aktivismus

[editovat |editovat zdroj]
Jane Fondová na konferenci protiválce ve Vietnamu,Haag, leden 1975

Odpor k válce ve Vietnamu

[editovat |editovat zdroj]

Jane Fondová jakožto aktivistka za lidská práva se v 60. letech stala členkou opozice protiválce ve Vietnamu, kterou vedly Spojené státy na straněJižního Vietnamu protiSevernímu Vietnamu podporovanémuSovětským svazem. Během probíhající války vystoupila Fondová v roce 1970 například před shromážděním na univerzitě vAlbuquerque, kde promluvila o právech amerických vojáků v zahraničí (GI). Ve stejném roce se vyslovila také na shromáždění organizace Vietnamští váleční veteráni proti válce (Vietnam Veterans Against the War), kde se nabídla, že organizaci pomůže získat finanční prostředky. Na podzim roku 1970 nakonec Fondová zahájila své turné po amerických univerzitách, během kterého získávala finanční prostředky pro organizaci. O rok později se společně s aktivistouFredem Gardnerem a hercemDonaldem Sutherlandem vydala na protiválečné turné „Free The Army“, reagujícím na turné komikaBoba Hopea, které Fondová popsala jako „politickývaudeville“.

Kromě spousty výstupů proti válce Jane Fondová také navštívila komunistický Severní Vietnam a snažila se informovat o situaci z pohledu druhé strany. V červenci 1972, kdy navštívila hlavní městoHanoj, byla mimo jiné svědkem amerického bombardování hrází, jejichž trosky následně fotografovala a zveřejnila své postřehy o situaci. Fejetonista Joseph Kraft, který se nacházel v Severním Vietnamu též, však akci popsal jako náhodné poškození a obvinil Hanoj, že využívá zničené hráze jako propagandu.[37] I mnoho ostatních západních zpravodajů přesto hlásilo, že americké bombardování bylo provedeno záměrně a systematicky.[38] Jane Fondová během svého dvoutýdenního turné po Severním Vietnamu navštívila spoustu vesnic, nemocnic, škol i továren zasažených bombardováním a své postřehy následně popisovala v rozhlasovém vysílání rádiaRadio Hanoi, kde též často kritizovala americkou vojenskou strategii.[39][40] Během turné navštívila i americkéválečné zajatce a poté předala zprávy jejich rodinám. Po skončení války bylo zveřejněno mnoho příběhů o mučení válečných zajatců, což Fondová ihned napadla a prohlásila autory těchto příběhů za „pokrytce a lháře“.[41][42] Zajatci, se kterými se tehdy Fondová setkala, tyto zvěsti taktéž popřeli,[43] avšak následné šetření ukázalo, že se jmenovaní zajatci s Fondovou nikdy nesetkali.[40]

Během války však Americkou veřejnost nejvíce pobouřila fotografie, kde Fondová sedí na severovietnamskémprotiletadlovém kanónu.[44] Tato fotografie jí také vynesla přezdívku „Hanoi Jane“.[45][46] Fondová se později po válce veřejně několikrát omluvila a uvedla, že incident cítí jako „zradu amerických vojenských sil a své země“. Cesty do Vietnamu však kromě oné fotografie nikdy nelitovala a vrozhovoru v roce 2005 své snažení komentovala: „Naše vláda nám lhala a muži kvůli tomu umírali a já měla pocit, že musím něco udělat. Odhalit lži a pomoci ukončit válku.“[47]

„Snažila jsem se pomoci ukončit válku, ale byly chvíle, kdy jsem nepřemýšlela, a je mi velmi líto, že jsem americkým vojákům ublížila. Až do smrti budu litovat své fotografie na protiletadlovém dělu, která vypadá, jako bych se snažila střílet na americká letadla. Bolelo to tolik vojáků, vyvolalo to tolik odporu, byla to ta nejstrašnější věc, jakou jsem jen mohla udělat. Bylo to pouze neuvážené.“
— Jane Fondová v rozhovoru sBarbarou Waltersovou (1988).[48]

Mnohoválečných veteránů však nehodlalo Fondové její aktivismus a protiválečné a protiamerické aktivity tolerovat a někteří zůstali rozhořčení i dlouho po válce. V roce 2005 jí při autogramiádě například bývalý námořník Michael A. Smith plivl do tvářežvýkací tabák a svůj čin komentoval jako „splacení čestného dluhu za sebe i ostatní veterány“.[49] Po návratu ze Severního Vietnamu začala Jane Fondová v roce 1972 přispívat a organizovat Indočínskou mírovou organizaci (Indochina Peace Campaign),[50] která se snažila mobilizovat protiválečné aktivisty v USA poPařížských mírových dohodách v roce 1973 a působila až do roku 1975, kdy se americká vojska z Vietnamu stáhla.[51]

Jane Fondová na přednášce o klimatu v roce 2019.

Další postoje a kauzy

[editovat |editovat zdroj]

Zatčení v roce 1970

Dne 2. listopadu 1970 byla Jane Fondová po návratu z protiválečné přednášky vKanadě na mezinárodním letišti vClevelandu zatčena pro podezření zpašování drog.[52] V jejím zavazadle bylo nalezeno a zabaveno několik malých sáčků s prášky,[53] a ačkoliv Fondová protestovala, že se jedná pouze ovitamíny, policie ji zajistila a následně byla propuštěna nakauci. Fondová později uvedla, že policejní důstojník jí údajně sdělil, že byla zatčena na přímý rozkaz prezidentaRicharda Nixona.[54] Laboratorní testy nakonec potvrdily, že se skutečně jednalo o vitamíny, a obvinění vůči Fondové byla – bez větší pozornosti médií – stažena. Fotografie pořízená po zatčení, na které Fondová drží zatnutou pěst, se však následně stala široce publikovanou a později ji sama Fondová využila na několik svých projektů.[53]

Izraelsko-palestinský konflikt

V prosinci 2002 navštívila Jane FondováIzrael aZápadní břeh Jordánu, kde se v rámci turné zaměřeného na zastavení násilí na ženách zúčastnila se členy hnutíŽeny v černém demonstrace proti izraelské okupaci Západního břehu Jordánu aPásma Gazy. Později navštívilajeruzalémskou aramallážskou nemocnici i palestinskýuprchlický tábor.[55] V roce 2009 se stala signatářkou dopisu proti Mezinárodnímu filmovému festivalu v Torontu v roce 2009, podporovanému izraelskou vládou,[56] která se tak údajně snažila odvést pozornost odIzraelsko-palestinského konfliktu.[57]

Válka v Iráku

V reakci naválku v Iráku (2003–2011) Fondová upozornila, že válka obrátila spoustu lidí po celém světě proti Spojeným státům a že globální nenávist k Americe by mohla mít za následek další teroristické útoky. V roce 2005 také naplánovala turné na následující rok,[58] ale nakonec jej zrušila kvůli obavám z odvedení pozornosti od aktivistkyCindy Sheehanové. V roce 2007 se přesto zúčastnila protiválečných protestů veWashingtonu.[59][60]

Podpora domorodých Američanů

V roce 1970 odcestovala Jane Fondová doSeattlu, aby podpořila skupinu domorodých Američanů vedenýchBerniem Whitebearem, která se pokusila obsadit část bývalého armádního pozemku. Skupina se pokusila zajistit základnu, kde by následně zřídila služby pro místní početnou indiánskou populaci. Zároveň se také snažila protestovat proti utlačování a za nárok na část pozemku, který jim nakonec byl poskytnut.[61] Fondová mezitím začala kritizovat i zdejšíropovody, které byly postaveny bez souhlasu domorodých Američanů na jejich původní půdě. V roce 2017 se k tomuto tématu opět vrátila v reakci na mandátDonalda Trumpa na obnovení výstavby dalších kontroverzních ropovodů.[62]

Jane Fondová na demonstraci před budovou Kapitolu v roce 2020.

Feministické aktivity

  • Jak Jane Fondová sama uvedla, aktivistkou za ženská práva se stala díky své těžké minulosti, kdy byla, jak uvedla v roce 2017 v rozhovoru pro časopisPeople, sexuálně zneužívána.
  • Fondová je též aktivní zastánkyní hnutí V-Day, které se snaží skoncovat s násilím na ženách.[63]
  • V roce 2001 založila organizaciJane Fonda Center for Adolescent Reproductive Health, jejímž cílem je pomáhat mladistvým předcházet těhotenství.[64]
  • Dne 16. února 2004 Fondová vedla pochod přesmexické městoCuidad Juárez, kterým se pokusila upozornit mexickou vládu na poskytnutí prostředků na pomoc vyšetřování vražd stovek žen v místní oblasti.[65]
  • V září 2006 zavítala doŠvédska, kde před volbami podpořila novou politickou stranuFeministiskt initiativ.[66]

Environmentalistické aktivity

  • V roce 2015 Fondová vyjádřila nesouhlas s povolenímBaracka Obamy na průzkumné ropné vrty vArktidě.
  • V červenci téhož roku se vTorontu zúčastnila protestu za „pracovní místa, spravedlnost a klima“, který zorganizovalo několik neziskových organizací a aktivistů.
  • Jane Fondová je velkou odpůrkyní ropného průmyslu a v roce 2017 například ostře kritizovalakanadského premiéraJustina Trudeaua, který nedodržel své sliby přednesené naklimatickém summitu v Paříži.[67]
  • V říjnu 2019 byla Fondová společně s dalšími herci[68][69][70][71] kvůli klimatickým protestům uKapitolu čtyřikrát zatčena ve čtyřech po sobě jdoucích týdnech.[72][68]
  • V březnu 2022 spustila politický výborJane Fonda Climate PAC s cílem vytlačit politiky podporující využívání fosilních paliv.[73]

Osobní život

[editovat |editovat zdroj]

Byla třikrát vdaná, z těchto manželství pochází dvě děti. Jejím prvním manželem byl režisérRoger Vadim, který Jane Fondovou představil v Evropě a televiznímu světu jako oslnivou blondýnku. Je otcem dcery Vanessy (* 1968). Jejím druhým manželem se stal politikTom Hayden, se kterým má syna Troye. V roce 1991 se provdala za televizního magnátaTeda Turnera, jejich vztah skončil v roce 2001rozvodem.

V roce 2022 oznámila, že jí byl diagnostikovánnon-Hodgkinův lymfom. V minulosti již prodělalarakovinu kůže arakovinu prsu.[74]

Ocenění

[editovat |editovat zdroj]
Jane Fondová nafilmovém festivalu v Cannes v roce 2007
Jane Fondová nafilmovém festivalu v Cannes v roce 2015

Výběr z ocenění podle filmových databázíČSFD aIMDb:[75][76]

Cena Akademie (Academy Award)

  • 1970 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za filmKoně se také střílejí)
  • 1972 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za filmKlute)
  • 1978 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za filmJulie)
  • 1979 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za filmNávrat domů)
  • 1980 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za filmČínský syndrom)
  • 1982 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za filmNa zlatém jezeře)
  • 1987 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za filmPříští ráno)

Zlatý glóbus (Golden Globe Award)

  • 1962 – Nová hvězda roku (výhra)
  • 1963 – Nejlepší herečka v komedii/muzikálu (nominace za filmPeriod of Adjustment)
  • 1966 – Nejlepší herečka v komedii/muzikálu (nominace za filmDívka ze Západu)
  • 1967 – Nejlepší herečka v komedii/muzikálu (nominace za filmKaždou středu)
  • 1970 – Nejlepší herečka v dramatu (nominace za filmKoně se také střílejí)
  • 1972 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za filmKlute)
  • 1978 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za filmJulie)
  • 1979 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za filmNávrat domů)
  • 1980 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za filmČínský syndrom)
  • 1982 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za filmNa zlatém jezeře)
  • 1985 – Nejlepší herečka v minisérii nebo TV filmu (nominace za filmThe Dollmaker)
  • 2016 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za filmMládí)
  • 2021 –Cena Cecila B. DeMilla za celoživotní přínos filmu

Filmová cena Britské akademie (BAFTA)

  • 1966 – Nejlepší zahraniční herečka (nominace za filmDívka ze Západu)
  • 1968 – Nejlepší zahraniční herečka (nominace za filmBosé nohy v parku)
  • 1971 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za filmKoně se také střílejí)
  • 1972 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za filmKlute)
  • 1979 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za filmJulie)
  • 1980 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za filmČínský syndrom)
  • 1983 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za filmNa zlatém jezeře)

Cena Kruhu newyorských filmových kritiků (New York Film Critics Circle Award)

Cena Emmy (Primetime Emmy Award)

  • 1984 – Nejlepší herečka v minisérii nebo televizním filmu (výhra za filmThe Dollmaker)
  • 1995 – Nejlepší herečka v minisérii nebo televizním filmu (nominace za seriálA Century of Women)
  • 2013 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli v dramatickém seriálu (nominace za seriálThe Newsroom)
  • 2014 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli v dramatickém seriálu (nominace za seriálThe Newsroom)
  • 2017 – Nejlepší herečka v komediálním seriálu (nominace za seriálGrace a Frankie)

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

Filmografie

[editovat |editovat zdroj]

Film

[editovat |editovat zdroj]
RokNázevRoleRežie
1960Tall StoryJune RyderJoshua Logan
1962Walk on the Wild SideKitty TwistEdward Dmytryk
The Chapman ReportKathleen BarclayGeorge Cukor
Period of AdjustmentIsabel HaverstickGeorge Roy Hill
1963In the Cool of the DayChristine BonnerRobert Stevens
Sunday in New YorkEileen TylerPeter Tewksbury
1964KočkyMelindaRené Clément
La RondeSophieRoger Vadim
1965Dívka ze ZápaduCatherine „Cat“ BallouElliot Silverstein
1966ŠtvaniceAnna ReevesArthur Penn
La CuréeRenee SaccardRoger Vadim
Každou středuEllen GordonRobert Ellis Miller
1967Když přichází nocJulie Ann WarrenOtto Preminger
Bosé nohy v parkuCorie BratterGene Saks
1968Podivuhodné příběhyContessa FredericaFederico Fellini,Louis Malle, Roger Vadim
BarbarellaBarbarellaRoger Vadim
1969Koně se také střílejíGloria BeattySydney Pollack
1971KluteBree DanielsAlan Pakula
1972Tout Va BienSuzanneJean-Luc Godard,Jean-Pierre Gorin
1973Steelyard BluesIris CaineAlan Myerson
NoraNora HelmerJoseph Losey
1976Modrý ptákNocGeorge Cukor
1977Legrace s Dickem a JaneJane HarperTed Kotcheff
JulieLillian HellmanFred Zinnemann
1978Návrat domůSally HydeHal Ashby
Přijíždí jezdecElla ConnorsAlan Pakula
1978Apartmá v KaliforniiHannah WarrenHerbert Ross
1979Čínský syndromKimberly WellsJames Bridges
Elektrický jezdecAlice „Hallie“ MartinSydney Pollack
1980Od devíti do pětiJudy BernlyColin Higgins
1981Na Zlatém jezeřeChelsea Thayer WayneMark Rydell
Bankovní převodLee WintersAlan J. Pakula
1985Anežka božíDr. Martha LivingstonNorman Jewison
1986Příští ránoAlex SternbergenSidney Lumet
1989PřistěhovalecHarriet WinslowLuis Puenzo
1990Stanley a IrisIris Estelle KingMartin Ritt
2005Příšerná tchyněViola FieldsRobert Luketic
2007Vlastní pravidlaGeorgia RandallGarry Marshall
2011Co kdybychom žili společně?JeanneStéphane Robelin
2012Komuna mé matkyGraceBruce Beresford
2013KomorníkNancy ReaganováLee Daniels
2014Co by kdybyzákaznice v lékárněDavid Postmentier, Geoff Moore
Blondýna na předpisHilary AltmanShawn Levy
2015MládíBrenda MorelPaolo Sorrentino
Otcové a dceryTeddy StantonGabriele Muccino
2017Our Souls at NightAddie MooreRitesh Batra
2018Dámský klubVivianBill Holderman

Televize

[editovat |editovat zdroj]
RokNázevRolePoznámky
1961A String of BeadsGloria WintersTV film
19829 to 5O'Neildíl: „The Security Guard“
1984The DollmakerGertie NevelsTV film
2012–2014NewsroomLeona Lansing10 dílů
2014SimpsonoviMaxine Lombardová (hlas)díl: „Protiklady se přifrakují“
2015–Grace a FrankieGrace Hanson78 dílů; takové výkonná producentka
2016Elena a tajemství AvaloruShuriki (hlas)TV film
2017–Elena z AvaloruShuriki (hlas)10 dílů
2020Show Ellen DeGeneresovéona sama (host)díl: „January 17, 2020"
Who Wants to Be a Millionaire?ona sama (soutěžící)díl: „Nikki Glasser, Jane Fonda & Anthony Anderson"
Make It Work!ona samatelevizní pořad

Galerie

[editovat |editovat zdroj]
  • Jane Fondová, 1963
    Jane Fondová, 1963
  • Jane Fondová, 1990
    Jane Fondová, 1990
  • Jane Fondová, 2006
    Jane Fondová, 2006
  • Jane Fondová, 2009
    Jane Fondová, 2009
  • Jane Fondová, 2014
    Jane Fondová, 2014

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. ↑SMITH, Timothy K. What Does Barbra Believe in, Anyway? 'Repair the World'.Wall Street Journal. 1993-05-14. (anglicky) 
  2. ↑WELKOS, Robert W. Is There a Chill in the Air?.Los Angeles Times [online]. 1997-06-22 [cit. 2024-05-27].Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑COOPER, Marc. Postcards From the Left.The Nation. 1999-04-05.Dostupné online [cit. 2024-05-27].ISSN0027-8378. (anglicky) 
  4. ↑ Henry Fonda Is Daddy of Newborn Girl.Stockton Evening and Sunday Record. 1937-12-22, s. 18.Dostupné online [cit. 2024-05-21]. (anglicky) 
  5. ↑ Jane Fonda.Biography [online]. 2019-12-16 [cit. 2024-05-21].Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑FONDA, Jane.My Life So Far. New York: Random House, 2005. 642 s.Dostupné online.ISBN 0-375-50710-8. S. 41. (anglicky) 
  7. ↑DOWD, Maureen. Jane Fonda, Intergalactic Eco-Warrior in a Red Coat.The New York Times. 2020-09-02.Dostupné online [cit. 2024-05-21].ISSN0362-4331. (anglicky) 
  8. ↑CRAVEN, Jo. Pilar Corrias: a new gallery for a new era.The Telegraph [online]. 2008-10-12 [cit. 2024-05-22].Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑Fonda (2005), s. 16–17
  10. ↑ The Craig House Institute / Tioranda.Roadtrippers [online]. [cit. 2024-05-22].Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ The Fire Island Polls.Fire Island News [online]. 2008-06-28 [cit. 2024-05-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-05. 
  12. ↑SONNEBORN, Liz.A to Z of American women in the performing arts. New York: Facts On File, 2002. 280 s.Dostupné online.ISBN 0-8160-4398-1. S. 71. (anglicky) 
  13. ↑abBROWNE, Pat; BROWNE, Ray Broadus.The Guide to United States Popular Culture. Wingate: Bowling Green State University Popular Press, 2001. 1010 s.Dostupné online.ISBN 0-87972-821-3. S. 288. (anglicky) 
  14. ↑BOSWORTH, Patricia.Jane Fonda: The Private Life of a Public Woman. New York: Houghton Mifflin Harcourt Publishing Company, 2011. 596 s.ISBN 978-0-547-15257-8. S. 98. (anglicky) 
  15. ↑FOSTER, Arnold W.; BLAU, Judith R.Art and Society: Readings in the Sociology of the Arts. New York: SUNY Press, 1989.ISBN 978-0-7914-0116-3. S. 118–119. (anglicky) 
  16. ↑GALTNEY, Smith. 33 Preludes to 33 Variations: The Early Broadway Years of Jane Fonda.Broadway.com [online]. 2009-02-26 [cit. 2024-05-25].Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Harvard Lampoon Films.Sarasota Herald-Tribune. 1963-04-06, roč. 38, čís. 185, s. 12.Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Jane Fonda: Biography.Msn [online]. 2011-08-18 [cit. 2024-05-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  19. ↑Bosworth (2011), s. 221
  20. ↑ Film Review: The Chase.Variety [online]. 1965-12-31 [cit. 2024-05-25].Dostupné online. 
  21. ↑THOMAS, Bob. Jane Fonda Mystified By Obscenity Charges.Alabama Journal. 1967-01-17. (anglicky) 
  22. ↑DAVIDSON, Bill.Jane Fonda: An Intimate Biography. New York: Penguin Books, 1990. 294 s.ISBN 0-525-24888-9. S. 93. (anglicky) 
  23. ↑ They Shoot Horses, Don’t They?.Variety [online]. 1968-12-31 [cit. 2024-05-25].Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ALS, Hilton. Queen Jane, Approximately: How Jane Fonda Found Her Way Back to Acting.The New Yorker. 2011-05-02.Dostupné online [cit. 2024-05-25].ISSN0028-792X. (anglicky) 
  25. ↑CANBY, Vincent. 'Dick and Jane' in Screen Romp.The New York Times. 1977-02-10.Dostupné online [cit. 2024-05-25].ISSN0362-4331. (anglicky) 
  26. ↑ROSENBAUM, Jonathan. War Bonds on Coming Home, 1978 Review.San Diego Reader. 1978-06-15. (anglicky) 
  27. ↑ Top Grossing Films of 1979 list.Listal [online]. 2018-06-12 [cit. 2024-05-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  28. ↑ The Electric Horseman.Box Office Mojo [online]. [cit. 2024-05-25].Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑WILLIS, John.John Willis' Screen World: 1980. New York: Crown Pub, 1980. 256 s.ISBN 978-0-5175-4140-1. (anglicky) 
  30. ↑ Domestic Box Office For 1980.Box Office Mojo [online]. [cit. 2024-05-25].Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Barbarella comes of age.The Age [online]. 2005-05-14 [cit. 2024-05-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-03. (anglicky) 
  32. ↑ Jane Fonda returns to Broadway in '33 Variations'.USATODAY.com [online]. 2008-11-03 [cit. 2024-05-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-07. (anglicky) 
  33. ↑FREY, Hillary. Broadway Bows Down to Power Dames Fonda, Sarandon, Lansbury.The New York Observer [online]. 2009-03-03 [cit. 2024-05-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-10. (anglicky) 
  34. ↑ Jane Fonda in a French twist.Express [online]. 2010-05-24 [cit. 2024-05-30].Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ ‘And If We All Lived Together?’ (‘Et si on vivait tous ensemble?’): Film Review.The Hollywood Reporetr [online]. 2011-08-13 [cit. 2024-05-30].Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Fonda, Keener in 'Peace'.Reuters [online]. 2012-05-05 [cit. 2024-05-30].Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ VIET NAM: The Battle of the Dikes.Time [online]. 1972-08-07 [cit. 2024-05-28].Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑HERSHBERGER, Mary.Jane Fonda's War: A Political Biography Of An Antiwar Icon. New York: The New Press, 2005. 228 s.Dostupné online.ISBN 1-56584-988-4. S. 75–81. (anglicky) 
  39. ↑Fonda (2005), s. 324
  40. ↑abMIKKELSON, David. Did Jane Fonda Betray US POWs by Handing Over Messages to North Vietnamese Captors?.Snopes [online]. 2000-06-21 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ANDERSEN, Christopher P.Citizen Jane: The Turbulent Life of Jane Fonda. New York: Henry Holt and Company, 1990. 389 s. (First Edition).Dostupné online.ISBN 0-8050-0959-0. S. 266. (anglicky) 
  42. ↑ Jane Fonda Grants Some P.O.W. Torture.The New York Times. 1973-04-07, s. 11.Dostupné online [cit. 2024-05-29].ISSN0362-4331. (anglicky) 
  43. ↑ The Truth About My Trip To Hanoi.Jane Fonda [online]. 2011-07-22 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-16. (anglicky) 
  44. ↑ROBERTS, Laura. Jane Fonda relives her protest days on the set of her new film.The Telegraph [online]. 2010-07-26 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑HAYDON, John. The List: Top 10 Jane Fonda mistakes.The Washington Times [online]. 2012-12-23 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-12. (anglicky) 
  46. ↑ITKOWITZ, Colby. How Jane Fonda’s 1972 trip to North Vietnam earned her the nickname ‘Hanoi Jane’.The Washington Post. 2021-10-28.Dostupné online [cit. 2024-05-29].ISSN0190-8286. (anglicky) 
  47. ↑ Jane Fonda: Wish I Hadn't: Actress Talks To Lesley Stahl About Her Ex's, & The Vietnam Photo.CBS News [online]. 2005-04-03 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-15. (anglicky) 
  48. ↑ UC Berkeley Library Social Activism Sound Recording Project: Anti-Vietnam War Protests - San Francisco Bay Area.UC Berkeley Library [online]. [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-08. (anglicky) 
  49. ↑KELLER, Julie. Veteran Not Fonda Jane.E! Online [online]. 2005-04-20 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Indochina Peace Campaign.CWLU herstory project [online]. [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-08. (anglicky) 
  51. ↑ Indochina Peace Campaign, Boston Office : Records, 1972-1975.Joseph P. Healey Library [online]. [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-10. (anglicky) 
  52. ↑ Mug Shot.Jane Fonda [online]. 2009-05-26 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑abVAGIANOS, Alanna. Jane Fonda Is Selling Merchandise With Her 1970 Mugshot On It.HuffPost [online]. 2017-03-17 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Jane Fonda's Activism Drew The Ire Of Nixon | Ghostarchive.Ghost Archive [online]. 2018-09-20 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. 
  55. ↑ Fonda joins Jerusalem demo.BBC News [online]. 2002-12-20 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-11-22. (anglicky) 
  56. ↑ No Celebration of Occupation: 1,500 Artists and Writers Sign Letter Protesting Toronto Film Festival Decision to Spotlight Tel Aviv.Democracy Now! [online]. 2009-09-14 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Canadian director protests TIFF Tel Aviv spotlight.cbcnews.ca [online]. 2009-08-29 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-01. (anglicky) 
  58. ↑ Jane Fonda to oppose Iraq war on bus tour.USA Today [online]. 2005-07-25 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-02-10. (anglicky) 
  59. ↑WOLF, Kevin. War protesters demand U.S. troop withdrawal.NBC News [online]. 2007-01-27 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Thousands Protest Bush Policy.Washington Post. 2007-01-28, s. 2.Dostupné online [cit. 2024-05-29].ISSN0190-8286. (anglicky) 
  61. ↑TIZON, Alex. Facing The End, Activist Reflects On Life's Victories.Seattle Times Newspaper [online]. 1997-12-02 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-11. (anglicky) 
  62. ↑MAI, Andy; HENSLEY, Nicole. Jane Fonda rails against Trump's pipeline orders at NYC protest.New York Daily News [online]. [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-25. (anglicky) 
  63. ↑SWAN, Susan Celia.VDay: Until The Violence Stops [online]. [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-02-27. (anglicky) 
  64. ↑ Teen Reproductive Health Services.Emory: Department of Gynecology and Obstetrics [online]. 2005-11-11 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-11-11. (anglicky) 
  65. ↑ Actresses Speak Out In Mexico City: Fonda And Hayek Address Violence Against Women in Ciudad Juarez.CBS News [online]. 2006-05-10 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-11. (anglicky) 
  66. ↑ Fonda blev Fi:s galjonsfigur för en dag.Metro [online]. 2006-09-15 [cit. 2024-05-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-02-28. (švédsky) 
  67. ↑HORTON, Helena. Jane Fonda slams Justin Trudeau: 'Don't be fooled by good-looking liberals'.The Telegraph. 2017-01-12.Dostupné online [cit. 2024-05-29].ISSN0307-1235. (anglicky) 
  68. ↑abPARKER, Ryan. Jane Fonda Arrested While Protesting in D.C..The Hollywood Reporter [online]. 2019-10-11 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑KREPS, Daniel. Ted Danson Arrested Alongside Jane Fonda at D.C. Climate Change Protest.RollingStone [online]. 2019-10-25 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑TRAMMELL, Kendall. Jane Fonda is on her 11th climate crisis protest so far.CNN [online]. 2019-11-01 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑D’ZURILLA, Christie. If it's Friday, it means Jane Fonda and her red coat got arrested again.Los Angeles Times [online]. 2019-11-01 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Jane Fonda arrested at Washington climate protest.BBC News. 2019-10-11.Dostupné online [cit. 2024-05-29]. (anglicky) 
  73. ↑CHUBA, Kirsten. Jane Fonda Launches Climate-Focused Political Action Committee.The Hollywood Reporter [online]. 2022-03-16 [cit. 2024-05-29].Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑AP. Jane Fonda Says She Has Cancer, is Dealing Well With Chemo.Voanews.com [online]. 2022-09-03.Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ Jane Fonda | Ocenění.ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-06-01].Dostupné online. 
  76. ↑ Jane Fonda - Awards.IMDb [online]. [cit. 2024-06-01].Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • ANDERSEN, Christopher P.Citizen Jane: The Turbulent Life of Jane Fonda. New York: Henry Holt and Company, 1990. 389 s. (First Edition).Dostupné online.ISBN 0-8050-0959-0. (anglicky) 
  • BOSWORTH, Patricia.Jane Fonda: The Private Life of a Public Woman. New York: Houghton Mifflin Harcourt Publishing Company, 2011. 596 s.ISBN 978-0-547-15257-8. (anglicky) 
  • BROWNE, Pat; BROWNE, Ray Broadus.The Guide to United States Popular Culture. Wingate: Bowling Green State University Popular Press, 2001. 1010 s.Dostupné online.ISBN 0-87972-821-3. (anglicky) 
  • DAVIDSON, Bill.Jane Fonda: An Intimate Biography. New York: Penguin Books, 1990. 294 s.ISBN 0-525-24888-9. (anglicky) 
  • FONDA, Jane.My Life So Far. New York: Random House, 2006. 642 s.Dostupné online.ISBN 0-375-50710-8. (anglicky) 
  • FOSTER, Arnold W.; BLAU, Judith R.Art and Society: Readings in the Sociology of the Arts. New York: SUNY Press, 1989.ISBN 978-0-7914-0116-3. (anglicky) 
  • HERSHBERGER, Mary.Jane Fonda's War: A Political Biography Of An Antiwar Icon. New York: The New Press, 2005. 228 s.Dostupné online.ISBN 1-56584-988-4. (anglicky) 
  • SONNEBORN, Liz.A to Z of American women in the performing arts. New York: Facts On File, 2002. 280 s.Dostupné online.ISBN 0-8160-4398-1. (anglicky) 
  • WILLIS, John.John Willis' Screen World: 1980. New York: Crown Pub, 1980. 256 s.ISBN 978-0-5175-4140-1. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Cena Akademie za nejlepší ženský herecký výkon
1927–1950

Janet Gaynorová (1927/1928) •Mary Pickfordová (1928/1929) •Norma Shearerová (1929/1930) •Marie Dresslerová (1930/1931) •Helen Hayesová (1931/1932) •Katharine Hepburnová (1932/1933) •Claudette Colbertová (1934) •Bette Davisová (1935) •Luise Rainerová (1936) •Luise Rainerová (1937) •Bette Davisová (1938) •Vivien Leighová (1939) •Ginger Rogersová (1940) •Joan Fontaine (1941) •Greer Garsonová (1942) •Jennifer Jonesová (1943) •Ingrid Bergmanová (1944) •Joan Crawfordová (1945) •Olivia de Havilland (1946) •Loretta Youngová (1947) •Jane Wymanová (1948) •Olivia de Havilland (1949) •Judy Hollidayová (1950)

1951–1975
1976–2000

Faye Dunawayová (1976) •Diane Keatonová (1977) •Jane Fondová (1978) •Sally Fieldová (1979) •Sissy Spacek (1980) •Katharine Hepburnová (1981) •Meryl Streepová (1982) •Shirley MacLaine (1983) •Sally Fieldová (1984) •Geraldine Page (1985) •Marlee Matlinová (1986) •Cher (1987) •Jodie Fosterová (1988) •Jessica Tandy (1989) •Kathy Batesová (1990) •Jodie Fosterová (1991) •Emma Thompsonová (1992) •Holly Hunter (1993) •Jessica Lange (1994) •Susan Sarandonová (1995) •Frances McDormandová (1996) •Helen Hunt (1997) •Gwyneth Paltrow (1998) •Hilary Swanková (1999) •Julia Robertsová (2000)

2001–dosud
Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon (drama)
1943–1950
1951–1975

Jane Wymanová (1951) •Shirley Boothová (1952) •Audrey Hepburnová (1953) •Grace Kellyová (1954) •Anna Magnani (1955) •Ingrid Bergmanová (1956) •Joanne Woodwardová (1957) •Susan Haywardová (1958) •Elizabeth Taylorová (1959) •Greer Garsonová (1960) •Geraldine Page (1961) •Geraldine Page (1962) •Leslie Caronová (1963) •Anne Bancroftová (1964) •Samantha Eggarová (1965) •Anouk Aimée (1966) •Edith Evans (1967) •Joanne Woodwardová (1968) •Geneviève Bujold (1969) •Ali MacGrawová (1970) •Jane Fondová (1971) •Liv Ullmannová (1972) •Marsha Mason (1973) •Gena Rowlands (1974) •Louise Fletcherová (1975)

1976–2000
2001–dosud

Sissy Spacek (2001) •Nicole Kidmanová (2002) •Charlize Theronová (2003) •Hilary Swanková (2004) •Felicity Huffmanová (2005) •Helen Mirrenová (2006) •Julie Christie (2007) •Kate Winsletová (2008) •Sandra Bullock (2009) •Natalie Portmanová (2010) •Meryl Streepová (2011) •Jessica Chastainová (2012) •Cate Blanchettová (2013) •Julianne Moore (2014) •Brie Larson (2015) •Isabelle Huppertová (2016) •Frances McDormandová (2017) •Glenn Close (2018) •Renée Zellweger (2019) •Andra Day (2020) •Nicole Kidmanová (2021) •Cate Blanchettová (2022) •Lily Gladstone (2023) •Fernanda Torresová (2024)

Držitelky cenyBAFTA pro nejlepší herečku
1952–1967

Vivien Leighovábritská &Simone Signoretovázahraniční (1952) •Audrey Hepburnovábritská &Leslie Caronovázahraniční (1953) •Yvonne Mitchellbritská &Cornell Borcherszahraniční (1954) •Katie Johnsonbritská &Betsy Blairovázahraniční (1955) •Virginia McKennaovábritská &Anna Magnanizahraniční (1956) •Heather Searsbritská &Simone Signoretovázahraniční (1957) •Irene Worthbritská &Simone Signoretovázahraniční (1958) •Audrey Hepburnovábritská &Shirley MacLainezahraniční (1959) •Rachel Robertsovábritská &Shirley MacLainezahraniční (1960) •Dora Bryanbritská &Sophia Lorenovázahraniční (1961) •Leslie Caronovábritská &Anne Bancroftovázahraniční (1962) •Rachel Robertsovábritská &Patricia Nealovázahraniční (1963) •Audrey Hepburnovábritská &Anne Bancroftovázahraniční (1964) •Julie Christiebritská &Patricia Nealovázahraniční (1965) •Elizabeth Taylorbritská &Jeanne Moreau •zahraniční (1966) •Edith Evansbritská &Anouk Aiméezahraniční (1967)

1968–1980
1981–2000
2001–2020
2021–2040

Joanna Scanlan (2021) •Cate Blanchettová (2022) •Emma Stoneová (2023) •Mikey Madison (2024)

Cena Emmy za nejlepší ženský herecký výkon v minisérii nebo TV filmu
1952–1975
1976–2000

Susan Clark /Rosemary Harris (1976) •Patty Duke /Sally Fieldová (1977) •Meryl Streepová /Joanne Woodwardová (1978) •Bette Davisová (1979) •Patty Duke (1980) •Vanessa Redgraveová (1981) •Ingrid Bergmanová (1982) •Barbara Stanwycková (1983) •Jane Fondová (1984) •Joanne Woodwardová (1985) •Marlo Thomas (1986) •Gena Rowlands (1987) •Jessica Tandy (1988) •Holly Hunter (1989) •Barbara Hershey (1990) •Lynn Whitfield (1991) •Gena Rowlands (1992) •Holly Hunter (1993) •Kirstie Alleyová (1994) •Glenn Close (1995) •Helen Mirrenová (1996) •Alfre Woodardová (1997) •Ellen Barkin (1998) •Helen Mirrenová (1999) •Halle Berryová (2000)

2001–dosud

Judy Davisová (2001) •Laura Linneyová (2002) •Maggie Smithová (2003) •Meryl Streepová (2004) •S. Epatha Merkerson (2005) •Helen Mirrenová (2006) •Helen Mirrenová (2007) •Laura Linneyová (2008) •Jessica Lange (2009) •Claire Danesová (2010) •Kate Winsletová (2011) •Julianne Moore (2012) •Laura Linneyová (2013) •Jessica Lange (2014) •Frances McDormandová (2015) •Sarah Paulsonová (2016) •Nicole Kidmanová (2017) •Regina Kingová (2018) •Michelle Williamsová (2019) •Regina Kingová (2020) •Kate Winsletová (2021) •Amanda Seyfriedová (2022) •Ali Wong (2023) •Jodie Fosterová (2024) •Cristin Miliotiová (2025)

Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Film |Lidé |Televize
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jane_Fondová&oldid=25251419“
Kategorie:
Skryté kategorie:
[8]ページ先頭
©2009-2025 Movatter.jp