| Jana Brejchová | |
|---|---|
 Jana Brejchová (1975) | |
| Narození | 20. ledna1940 Praha |
| Úmrtí | 6. února2026 (ve věku 86 let) Praha |
| Choť | Miloš Forman (1958–1962) Ulrich Thein (1962–1964) Vlastimil Brodský (1964–1982) Jiří Zahajský (1992–2007) |
| Partner(ka) | Jaromír Hanzlík (1973–1985) |
| Děti | Tereza Brodská |
| Příbuzní | Hana Brejchová (sestra) Samuel Brodský (vnuk) |
| Podpis |  |
| Český lev | |
2006 –Kráska v nesnázích[1] Dlouholetý umělecký přínos českému filmu 2009[2] | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jana Brejchová (20. ledna1940Praha –6. února2026Praha) bylačeskáfilmová,televizní adivadelníherečka, která je mnohými pokládána za nejslavnější ikonu českého filmu či dokonce největší filmovou hvězdu v dějinách české kinematografie.[3][4][5] Za celou svoji kariéru, která trvala bezmála šedesát let, účinkovala ve více než sto celovečerních a televizních filmech. Především svými filmovými rolemi si vysloužila popularitu u diváků, ale získala za ně i mnoho profesních ocenění. Jedna z jejích významných rolí je ve filmuNoc na Karlštejně.
Jana Brejchová vyrůstala v Praze v poměrně chudých rodinných poměrech spolu s pěti sourozenci. Na základní škole získala roli Píďalky ve filmuOlověný chléb (1954) režiséraJiřího Sequense. Než zahájila kariéru profesionální filmové herečky, byla od svých čtrnácti let zaměstnaná jako písařka v kanceláři mlékárenského podniku Laktos. Pracovala zde tři roky, během nichž však získávala další menší role v českých filmech. Definitivní profesní průlom přišel spolu s titulní dívčí úlohou ve snímkuVlčí jáma režiséraJiřího Weisse, s nímž se zúčastnilaBenátského filmového festivalu. Ve stejné době odešla Brejchová po sporech s matkou z domova a plně se soustředila na herecké povolání.[6]
Za svůj život byla několikrát vdaná. Jejím prvním manželem se stalMiloš Forman, s nímž se seznámila koncem 50. let ještě předtím, než se proslavil jako filmový režisér. Na jejich tehdejší existenční poměry vzpomínal následovně:
„Na festivalu v Benátkách se jí novináři ptali, kolik má pokojů a jakými květinami si ráda zdobí byt. Přitom ona tehdy bydlela v neuvěřitelné díře a já v podnájmu, kam návštěvy po šesté hodině večer vůbec nesměly.“[3]
Těsně po rozvodu s Formanem se pak v roce 1962 provdala za německého herceUlricha Theina (svatební obřad proběhl v Karlových Varech), s nímž otěhotněla, ale dítě se narodilo mrtvé. Manželství vydrželo jen krátce a v roce 1964 se Brejchová provdala znovu za svého hereckého koleguVlastimila Brodského, po jehož boku účinkovala i v mnoha filmech. Jejich jediná dceraTereza Brodská pokračuje v rodinné tradici a je herečkou. Dalšími životními partnery Brejchové byli herciJaromír Hanzlík aJiří Zahajský.[7] Manželský svazek se Zahajským ukončila hercova smrt v roce 2007.
O sobě a svém soukromí mluvila herečka spíše nerada. Byla proslulá svou plachostí a rozhovory zejména v pozdějším věku poskytovala jen velmi sporadicky.[8] Komplikované vztahy ji pojily s mladší sestrouHanou Brejchovou, která se v 60. letech prosadila také jako filmová herečka. Sestry spolu dlouhodobě nekomunikovaly, což bulvární média přičítala žárlivosti a údajnému milostnému poměruHany Brejchové sMilošem Formanem, v jehož slavném filmuLásky jedné plavovlásky ztvárnila Hana hlavní roli.[9] Hana Brejchová popírala, že by byla příčinou rozpadu sesterského vztahu.[10]
Jana Brejchová byla v posledních letech života hospitalizována v léčebně dlouhodobě nemocných v pražskémMotole a svou hereckou dráhu pokládala za uzavřenou.[11] TrpělaParkinsonovou chorobou.[12] Zemřela 6. února 2026 ve věku 86 let.[12] Ministr kulturyOto Klempíř krátce po jejím úmrtí navrhnul zorganizovat pohřeb Brejchové se státními poctami.[13]
Jana Brejchová debutovala v roce 1953 ještě jako třináctiletá školačka v pozapomenutém filmuJiřího SequenseOlověný chléb. V závěru 50. let už však patřila mezi nejoblíbenější české filmové herečky. Pravidelně vyhrávala ankety divácké popularity a sklízela úspěch i u filmové kritiky, kterou zaujala svým svěžím, civilním hereckým projevem. Byla také jednou z mála domácích hereček, která se věnovala téměř výhradně filmové práci, aniž by měla jakoukoli profesionální hereckou průpravu.[14]
Značný podíl na jejím hereckém zrání měl v první fázi její kariéry především režisérJiří Krejčík, který jí koncem 50. let nabídl zajímavé a různorodé role ve svých filmechMorálka paní Dulské,Probuzení (film) aVyšší princip. K této klíčové spolupráci herečka později poznamenala:
„Měla jsem tu kliku, že jsem ho poznala jako osmnáctiletá a dělala s nímMorálku paní Dulské, hned druhý rok natoProbuzení. Dokázal mi po naivce Mele dát roli chuligánky, temperamentní holky. Hned poté mi nabídlVyšší princip. Pro mě to byla škola, kde jsem se všecko naučila.“[15]
Zejména díky mezinárodně úspěšnémuVyššímu principu se Brejchová herecky posunula dál. Za emocionální ztvárnění studentky Jany Skálové získala v roce 1960 dokonce ocenění naMezinárodním filmovém festivalu v Locarnu.V 60. letech platila vedleOlgy Schoberové zasex-symbol a největší českou filmovou hvězdu, které se někdy přezdívalo také jako „českáBrigitte Bardot“.[16] Přesvědčivě dokázala střídat role v populárních žánrových filmech a umělecky ambiciózních snímcíchnové vlny, s nimiž objížděla prestižní filmové festivaly. Zahrála si v divácky úspěšných titulech jakoKdyby tisíc klarinetů,Ženu ani květinou neuhodíš neboZabil jsem Einsteina, pánové… Dosud netušené polohy jejího talentu odkryla spolupráce s režiséremEvaldem Schormem na filmechKaždý den odvahu neboNávrat ztraceného syna, v nichž vytvořila herecký pár sJanem Kačerem. V této dekádě účinkovala i v několika německých filmech (mimo jinéZámek Gripsholm aDům v Kaprové ulici režiséraKurta Hoffmanna) a měla nakročeno na mezinárodní kariéru, které se však vzdala ve prospěch účinkování v domácích filmech:
„Filmová společnost Bavaria mně nabídla smlouvu na sedm let hned poZámku Gripsholm, jenže jsem si přečetla dva scénáře, a to byla červená knihovna. A já jsem dosud pracovala na filmech, které byly smysluplné. Navíc jsem se vrátila do Prahy, tenkrát jsem chodila s Bróďou a on dělal s paní Medřickou a Evaldem Schormem školní filmTurista. Pozvali mě na projekci a ten film se mi šíleně líbil. Když pak Evald přišel, že má scénář a jestli v tom nechci hrát, okamžitě jsem dala Bavarii vale.“[17]
V 70. a 80. letech se nadále objevovala v titulech, z nichž se stávaly divácké hity. Po boku svého tehdejšího manželaVlastimila Brodského si zahrála například v muzikáluNoc na Karlštejně či v komediiHodíme se k sobě, miláčku...? Zároveň se úspěšně přehrála do rolí žen středního věku, v nichž mohla uplatnit své jemné psychologické herectví – významná je v tomto ohledu její spolupráce s režiséryJaromilem Jirešem (Mladý muž a bílá velryba,Útěky domů) neboJiřím Svobodou (Schůzka se stíny,Zánik samoty Berhof čiSkalpel, prosím).
Polistopadová česká kinematografie už Janě Brejchové nenabídla příležitosti srovnatelné s jejími dřívějšími filmovými pracemi. Nejvýraznější rolí pozdní fáze její kariéry tak zůstává Zdena Hrstková vKrásce v nesnázích režiséraJana Hřebejka, za niž byla v roce 2006 oceněnaČeským lvem a která se stala její poslední filmovou rolí.[18]
Od konce 60. let účinkovala pravidelně také v televizi, díky které zůstává i nadále v diváckém povědomí. Zahrála si v dodnes reprízovaných seriálech ze 70. a 80. let jakoF. L. Věk,My všichni školou povinní nebo v oblíbené pohádkové sériiVáclava VorlíčkaArabela, v níž opět po boku Vlastimila Brodského ztělesnila dvojroli hodné a zlé královny. Vůbec poslední hereckou příležitost dostala v roce 2009 v několika dílech telenovelyVelmi křehké vztahy. K nejlepším televizním snímkům Jany Brejchové patří například inscenaceKrál a žena, ve které si zahrála spolu sJanem Werichem,Dotek motýla v režiiJuraje Herze,V zámku a podzámčí podle předlohyBoženy Němcové nebo psychologické dramaJehla režiséraJiřího Svobody.
Divadelní prkna začala objevovat postupně teprve v 70. a 80. letech pod vlivem Vlastimila Brodského či své celoživotní přítelkyně Jiřiny Jiráskové. Intenzivněji se divadlu věnovala až od 90. let a na sklonku své herecké kariéry, zejména v zájezdových představeních (Dobrou noc, mami,Čtyři pokoje do zahrady,Víš přece, že neslyším, když teče voda).
Výběr z filmografie:
Výběr z filmografie:
| „ | Byla první herečkou, jako kdysi Lída Baarová, Adina Mandlová či Nataša Gollová. Byla první z řady nikoliv dlouhé, ale významné, zejména pro moji tvorbu. Záhy přišli Iva Janžurová, Vladimír Pucholt, Jiřina Jirásková, Josef Abrhám, Ivan Mistrík, Emília Vášáryová... Byli první, kdož předstoupili před moji kameru a záhy oslnivě zazářili. Zamýšlel jsem se jednou nad tím, jak některý mladistvý zjev, který zaujal a zazářil, záhy pohasnul, jako by se jeho mladistvý půvab vytratil. Jana Brejchová své půvaby neztratila, byla oslnivá jako mladistvá naivní dívenka, zajímavá v pozdějších letech zralosti. | “ |
| — Jiří Krejčík[21] | ||
| „ | Projeli jsme spolu spoustu festivalů, byli jsme v Anglii, Paříži, Římě, ale všechny přehlídky, hotely a novináře vnímala jen jako nutné zlo, které patří k její práci. Ze všeho nejvíc ji zajímal další scénář. | “ |
| — Jiří Svoboda[21] | ||
| „ | Jana Brejchová je herečka, na kterou jsem vždycky vzhlížela. Líbí se mi, jakou má dikci, jaké má oči, prostě všechno. Je to hodně intuitivní herečka, vřelá, ale zároveň plachá bytost. | “ |
| — Anna Geislerová[22] | ||
Obrázky, zvuky či videa k tématuJana Brejchová na Wikimedia Commons| Český levza nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli | |
|---|---|
Jana Preissová (1994) •Tereza Brodská (1995) •Veronika Žilková (1996) •Klára Issová (1997) •Agnieszka Siteková (1998) •Anna Geislerová (1999) •Eva Holubová (2000) •Zuzana Kronerová (2001) •Jana Hubinská (2002) •Vilma Cibulková (2003) •Klára Melíšková (2004) •Anna Geislerová (2005) •Jana Brejchová (2006) •Zuzana Bydžovská (2007) •Lenka Termerová (2008) •Daniela Kolářová (2009) •Eliška Balzerová (2010) •Taťjana Medvecká (2011) •Klára Melíšková (2012) •Jaroslava Pokorná (2013) •Lenka Krobotová (2014) •Lucie Žáčková (2015) •Klára Melíšková (2016) •Petra Špalková (2017) •Eliška Křenková (2018) •Klára Melíšková (2019) •Petra Špalková (2020) •Antonie Formanová (2021) •Martha Issová (2022) •Milena Steinmasslová (2023) •Táňa Pauhofová (2024) | |
| Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu | |
|---|---|
František Vláčil (1993) •Jan Švankmajer (1994) •Karel Kachyňa (1995) •Jiří Menzel (1996) •Miloš Forman (1997) •Jiří Krejčík (1998) •Miroslav Ondříček (1999) •Věra Chytilová (2000) •Otakar Vávra (2001) •Juraj Jakubisko (2002) •Theodor Pištěk (2003) •Stella Zázvorková (2004) •Jan Němec (2005) •Ivan Passer (2006) •Vojtěch Jasný (2007) •Juraj Herz (2008) •Jana Brejchová (2009) •Zdeněk Svěrák (2010) •Josef Somr (2011) •Karel Černý (2012) •Vladimír Körner (2013) •Drahomíra Vihanová (2014) •Stanislav Milota (2015) •Eva Zaoralová aJiří Bartoška (2016) •Alois Fišárek (2017) •Věra Plívová-Šimková (2018) •Jaromír Kallista (2019) •Hynek Bočan (2020) •Ivo Špalj (2021) •Marcela Pittermannová (2022) •Vladimír Smutný (2023) •Karel Smyczek aMario Klemens (2024) | |
