| Jan z Gentu | |
|---|---|
| vévoda z Lancasteru | |
 | |
| Narození | 6. března1340 Gent |
| Úmrtí | 3. února1399 Leicester Castle |
| Pohřben | Katedrála sv. Pavla v Londýně |
| Manželky | Blanka z Lancasteru Konstancie Kastilská Kateřina Swynfordová |
| Potomci | Filipa z Lancasteru Alžběta z Lancasteru Jindřich IV. Anglický Kateřina z Lancasteru Jan Beaufort Jindřich Beaufort Tomáš Jana |
| Rod | Plantageneti |
| Otec | Eduard III. |
| Matka | Filipa z Hainault |
| Příbuzní | Marie Anglická,Isabela Anglická,Markéta Anglická,Johana Anglická,Eduard[1],Edmund z Langley[1],Lionel z Antverp[1] aTomáš z Woodstocku[1] (sourozenci) Eduard I. Portugalský[1][2],Petr Portugalský,Jindřich Mořeplavec[1],Isabela Portugalská[1],Jan Portugalský,Ferdinand the Holy Prince,Afonso de Portugal aBlanca de Aviz[3] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jan z Gentu (angl.John of Gaunt,6. března1340 –3. února1399), 1. vévoda z Lancasteru, byl anglickýšlechtic, který pocházel z královského roduPlantagenetů. Narodil se jako třetí synanglického králeEduarda III. a Filipy Henegavské. Jeho původní přídomek je odvozen ze jména jeho rodiště, městaGentu v současnéBelgii.
Měl velký vliv na politický vývoj a život u dvora za vlády králeRicharda II. Tato doba byla poznamenaná politickými spory, ale Jan z Gentu nikdy proti králi Richardovi otevřeně nevystoupil. Byl předkem anglických králů z roduLancasterůJindřicha IV.,Jindřicha V. a Jindřicha VI. Zdá se, že jeho portrét je společně s příbuznými ukryt veWiltonském diptychu, kde je zobrazen jako postavaJana Křtitele.[4]
Jan z Gentu měl čtyři manželské děti a pět dětí nemanželských. První z nemanželských dětí měl s dvorní dámou své matky a čtyři další se svou dlouholetou milenkouKateřinou Swynfordovou, která se nakonec stala v roce 1396 jeho třetí zákonitou manželkou. Děti, vzešlé z tohoto původně nemanželského vztahu, se staly zakladateli vévodské rodinyBeaufortů, která nesla své jméno podle hradu, kde se děti narodily. Tito jeho potomci, tři synové a jedna dcera, byli po jeho sňatku s Kateřinou roku 1396 legitimizováni jako jeho plnoprávní dědicipapežskou bulou. Společně s Kateřinou Swynfordovou se tak stal, mimo jiné, předkem několika významných osob historie – jedním z jejich synů bylJindřich Beaufort, biskup z Winchesteru a pozdějikardinál. Jejich vnučkou byla Cecilie rozená Neville, matka králůEduarda IV. aRicharda III. a jejich prapravnukem byl iJindřicha VII., který se stal v roce1485 pobitvě u Bosworthu anglickým králem a zakladatelemdynastieTudorů.
Když Jan z Gentu3. března1399 zemřel, propadla jeho panství králi, protože Richard II. vypověděl jeho syna z druhého manželství, tehdy známého jakoJindřich z Bolingbroke, v roce 1398 ze země. Vévoda Jindřich a král Richard II. byli bratranci. Jindřich se s malým vojskem vrátil do Anglie, aby se domohl svých práv. Postupně využil nespokojenosti s Richardovou vládou a sesadil ho. Poté vládl jako anglický králJindřich IV. Stal se prvním potomkem Jana z Gentu na anglickém trůnu.
Jan z Gentu zemřel3. února1399 a byl pohřben vedle své první manželkyBlanky z Lancasteru vchrámové lodi původníkatedrály svatého Pavla v Londýně v alabastrové hrobce.
Poprvé se oženil roku 1359 s Blankou z Lancasteru. Po smrti svého tchána roku 1361 zdědil polovinu jeho nemovitostí, titul hraběte z Lancasteru a postavení největšího vlastníka půdy na severu Anglie. Zbytek majetku svého tchána zdědil poté, co Blančina sestra Maud zemřela roku 1362. Titulvévoda z Lancasteru mu byl roku 1362 udělen Eduardem III. Jan byl tak velmi dobře zabezpečen a vlastnil nejméně třicet hradů a panství v Anglii a také veFrancii. Jeho majetek byl rozsahem a organizací srovnatelný s majetkem anglického krále.
Po smrti svého staršího bratraEduarda, tzv. „černého prince“, se Jan z Gentu rozhodl bránit církevního reformátoraJohna Wycliffa. Důvod není přesně znám, ale mohlo se jednat o protiváhu narůstajícího světského vlivuřímskokatolické církve. V době, kdy anglické vojsko utrpělo porážky vestoleté válce s Francií začala být Eduardova vláda, vlivem narůstajících daní a jeho vztahu s Alicí Perrersovou, nepopulární. Veřejné mínění jej spojovalo s neúspěchy Anglie a její vlády toho období. Zatímco král aprinc z Walesu měli status hrdinů válečných bojů, Jan sám nikdy nedosáhl výraznějšího vojenského úspěchu, který by mohl zvýšit jeho reputaci.
Když Eduard III. roku 1377 zemřel a jeho následníkem trůnu se stal jeho desetiletý synovec Richard, Janův vliv se zvětšil. Nicméně objevovala se i obvinění proti němu, že usiluje o převzetí královské moci pro sebe. Jan, jako regent Anglie v době než Richard dosáhl plnoletosti, učinil některá nepopulární rozhodnutí týkající se daní, která vedla roku1381 až k rolnické vzpouře, během níž vzbouřenci zničiliSavojský palác v Londýně.
Roku 1386 odjel doKastilie, aby jako manželKonstancie Kastilské, s níž se roku 1371 oženil, uplatnil svůj nárok na kastilský trůn. Nicméně Richardovy vladařské chyby vyvolaly v Anglii napětí, které hrozilo přerůst vobčanskou válku. Až on sám, po svém návratu do země roku 1389, byl schopen dohodnut kompromis meziLordy Odvolateli a králem Richardem, kterou se podařilo nastolit období relativního politického klidu. V následujícím období se jeho pověst schopného státníka upevnila.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuJohn of Gaunt na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuJan z Gentu na Wikimedia Commons
