| Jan Zika | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 21. listopadu1902 Chodouň u Hořovic Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. června1942 (ve věku 39 let) Praha Protektorát Čechy a Morava  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | následky zranění při zatýkání gestapem |
| Povolání | dělník, komunistický funkcionář, novinář,politik |
| Politická strana | KSČ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jan Zika (21. listopadu1902Chodouň[1] u Hořovic –15. června1942Praha) bylčeskoslovenskýkomunistický funkcionář, novinář,politik a protinacistický bojovník. Zemřel na následky zranění při zatýkání gestapem.
Původnímpovoláním byldělník,obuvník. Již od roku 1924 byl politicky činný, působil aktivně nejprve v dělnickém tělovýchovném hnutí, pracoval také v tehdejšímKomunistickém svazu mládeže a byl angažován i v levicovýchRudých odborech. V roce 1930 absolvoval jednoroční dělnickou školu vMoskvě.[2] Ve 30. letech organizoval hnutínezaměstnaných (spoluvedlstávku v Baťových správkárnách v Praze a organizoval nezaměstnané v Janečkově zbrojovce aWaltrovce) a stal se tajemníkem v průmyslovém svazu kožedělníků. Kromě toho byl také zvolen organizačním tajemníkemKSČ v Pražském kraji.[3]
Během nacistické okupace českých zemí, v době existenceProtektorátu Čechy a Morava, se stal členemI. ilegálního ústředního výboru KSČ. Všichni členové tohoto I. ilegálního výboru (a to včetně obou bratrůOtty aViktora Synkových) byli ve dnech 12. a 13. února 1941gestapem pozatýkáni. Zatčení unikl pouze Zika, který se skrýval na různých místech v Praze, např. ve vileJindřicha Plachty.
Poté se stal organizátorem a hlavním vedoucím ve II. ilegálním ústředí KSČ, které reálně existovalo od jara 1941 až do léta 1942. Toto vedení teprve ponapadení SSSR hitlerovským Německem navázalo spojení se složkami tehdejšího nekomunistického občanského protinacistickéhoodboje.Nacistům se však na jaře a v létě roku 1942, především poatentátu na Heydricha a po něm bezprostředně následující druhéheydrichiádě, podařilo II. ilegální ústřední vedení KSČ zcela rozprášit.[3]
Zika byl zatčen právě při policejních raziích, kterégestapo hromadně provádělo běhemheydrichiády. V noci z 27. na 28. května 1942 se pokusil před gestapem utéci oknem ven z bytu manželů Josefa a Blaženy Preisslerových, kde tehdyilegálně bydlel pod jménem Veselý. Vzhledem k tomu, že za ilegální přechovávání osob tehdy hrozil okamžitýtrest smrti, nechtěl rodinu svého hostitele prozradit. Prádelní šňůra se však při sestupu ze třetího patra přetrhla a Zika se pádem těžce poranil. Byl gestapem dopaden, odvezen do pankrácké věznice a přes svá zranění mučen. Na následky zranění a mučení krátce nato zemřel.[4]
Jehopamětní deska (evidovaná v Centrální evidenci válečných hrobů pod signaturou CZE-0006-18900) se nachází v ulici Na Malovance 724/6 vPraze 6 –Střešovicích. Bustu, která je součást pamětní desky, vytvořila akademická sochařkaJaroslava Lukešová.[4] Na pamětní desce je nápis:
V TOMTO DOMĚ BYL
28.V.1942 GESTAPEM
ZADRŽEN TĚŽCE
RANĚNÝ JAN ZIKA
ZA JEHO UKRÝVÁNÍ
BYLI DNE 8.VI.1942
ZASTŘELENI BLAŽENA
A JOSEF PREISLEROVItext na pamětní desce[4]
Po Janu Zikovi je také pojmenována Zikova ulice v Praze-Dejvicích, v Brně a vOlomouci.
Příběh Jana Ziky byl ztvárněn i v jednom z prvních českých tzv. normalizačních filmůKlíč z roku1971.[5][6] Film se měl dokonce původně jmenovatJan Zika. Scénář filmu byl inspirován Zikovým dobrodružným a ze socialistického hlediska vzorovým životním příběhem komunistického politika a funkcionáře. Jeho postavu ve filmu ztvárnilFrantišek Vicena. RežisérVladimír Čech se pokusil vytvořit stranicky vyhovující, jednoduchou historku o čestném komunistovi, u kterého je na prvním místě strana a lid. Ve filmu nešlo ani tak o dokumentární přesnost a věrohodnost, jako spíše o tendenčně zkreslenou interpretaci složitého obdobíheydrichiády. Činnost odbojového hnutí vprotektorátu je ve filmu prezentována tak, že jedinou skutečnou a smysluplnou protinacistickou skupinou je právě Zikova odbojová buňka KSČ. Film ukazuje i pokřivenou úlohu londýnského odboje (zobrazen jako skupina nespolehlivých intrikánů a bezcharakterních kariéristů).Atentát na Heydricha je ve filmu považován za unáhlenou akci, která je porušením dohody jednotného usnesení revolučního výboru, který sloučil veškeré odbojové skupiny dohromady. Film se vyznačuje (na svou dobu) neobvykle naturalistickým zobrazením popravgilotinou v pankrácké věznici, ačkoliv ta byla na místo nainstalována až o rok později.
Postava Jana Ziky byla zachycena i ve filmuReportáž psaná na oprátce z roku 1961. Role se ujalLubor Tokoš.[7]
Obrázky, zvuky či videa k tématuJan Zika na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
