| Jan Timman | |
|---|---|
 Jan Timman v Soluni v roce 1984. | |
| Narození | 14. prosince1951 Amsterdam |
| Úmrtí | 18. února2026 (ve věku 74 let) Arnhem |
| Tituly | mezinárodní velmistr (1974) amezinárodní mistr (1971) |
| FIDE karta šachisty | |
| FIDE ID | 1000012 |
| FIDE Elo | |
| Současné | 2 530 (únor 2026) |
| Nejvyšší | 2 680 (leden 1990) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jan Timman (14. prosince1951Amsterdam –18. února2026Arnhem) bylnizozemskýšachovývelmistr. V80. letech 20. století byl považován za nejlepšího nesovětského hráče a byl znám i pod přezdívkou „The Best of the West“ (českyNejlepší ze Západu).[1][2]
Devětkrát vyhrálnizozemský šachový šampionát, několikrát se zúčastnilturnaje kandidátů. V roce 1993 prohrál zápas o titul mistra světa protiAnatoliji Karpovovi.
Jeho otcem byl profesor matematiky Rein Timman, matka Anneke byla studentkou matematiky a žákyní bývalého mistra světaMaxe Euweho.[3] Jan Timman byl velkým šachovým talentem. Na Mistrovství světa juniorů 1967 v Jeruzalémě skončil jako patnáctiletý na třetím místě.
Titul mezinárodního mistra získal v roce 1971, v roce 1974 získal titulvelmistra, a to jako třetí Nizozemec po Maxu Euwem aJanu Heinu Donnerovi. Ve stejném roce poprvé vyhrál nizozemský šampionát, o rok později skončil druhý.
Jeho prvním větším mezinárodním úspěchem bylo sdílené první místo sMichailem Talem,Gennadijem Kuzminem aLászló Szabóem v Hastingsu na přelomu let 1973 a 1974.[4] Následně vyhrál několik turnajů: v Somboru v roce 1974 (s Borisem Gulkem), v Netanji v roce 1975, v Reykjavíku v roce 1976 (s Friðrikem Ólafssonem), v Amsterdamu v roce 1978, v Nikšići v roce 1978,[5] a v Bledu/Portoroži v roce 1979.
Mezi lety 1984 a 1989 se Jan Timman několikrát dostal na třetí místo světového žebříčku podlekoeficientu Elo za Anatolije Karpova a Garriho Kasparova. V 80. letech vyhrál Timman několik mezinárodních turnajů, například turnaj IBM v Amsterdamu v roce 1981, turnaje veWijku aan Zee v letech 1981 a 1985, turnaj vLinares v roce 1988, Euweho memoriál v roce 1989, světový pohár v Rotterdamu v roce 1989, turnaj vLas Palmas v roce 1981, turnaj vMar del Plata v roce 1982, turnaj vBugojnu v roce 1984 nebo turnaj vSarajevu v roce 1984.
Jedním z Timmanových nejpozoruhodnějších úspěchů v pozdější části jeho kariéry byl 2. turnaj Immopar v rapid šachu v roce 1991. V tomto vyřazovacím turnaji porazilGatu Kamského 1½ – ½, Karpova 2–0,Višvanáthana Ánanda 1½ – ½ a nakonec mistra světaGarriho Kasparova 1½ – ½. Vyhrál tak první cenu, která činila přibližně 75 000 USD.
Timman se zúčastnilpásmových turnajů v Helsinkách v roce 1972 a v Reykjavíku v roce 1975, tehdy ještě ale nepostoupil. Až po vítězství v Amsterdamu v roce 1978 se kvalifikoval namezipásmový turnaj v Riu de Janeiro, ze kterého se mu však nepodařilo dále postoupit. V roce 1985 však již mezipásmový turnaj, tentokrát v Taxcu, přesvědčivě vyhrál a kvalifikoval se naturnaj kandidátů. Zde v prvním kole prohrál s Arturem Jusupovem. Poté, co v roce 1987 vyhrál mezipásmový turnaj v Tilburgu, porazil v roce 1990 naturnaji kandidátůValerije Salova,Lajose Portische aJonathana Speelmana, ve finále ale prohrál s Anatolijem Karpovem. Do finále turnaje kandidátů se opět dostal v roce 1993, kdy porazilRoberta Hübnera,Viktora Korčného aArtura Jusupova, nakonec ale prohrál s Nigelem Shortem. Timman byl následně Anatolijem Karpovem vyzván na zápas o titul mistra světa. Ten Timman prohrál 12½ – 8½.[6]
Jan Timman mezi lety 1972 a 2004 reprezentoval Nizozemsko na celkem 13šachových olympiádách, přičemž na první šachovnici hrál na 11 z nich. V roce 1976 získal zlatou medaili za nejlepší individuální výkon na této šachovnici.[7]
Jan Timman hrál aktivně i ve vyšším věku. V roce 2004 se umístil na prvním místě v turnaji v Reykjavíku a byl na druhém místě v Amsterdamu. V roce 2005 získal s nizozemským týmem zlaté medaile na mistrovství Evropy v šachu v Göteborgu, vedleLoeka van Welyho,Ivana Sokolova,Sergeje Tivjakova aErika van den Doela. V roce 2006 vyhrál turnaj Sigeman v Malmö ve Švédsku a byl druhý na MemoriáluHowarda Stauntona v Londýně.
Jan Timman byl jedním z šéfredaktorů časopisuNew In Chess. Jeho knihaThe Art of Chess Analysis je považována za jednu z moderních klasik šachové literatury. Jeho ostatní knihy zahrnujíTimman's Selected Games (1995),Studies and games (1996),Fischer, World Champion! (2002),Power Chess with Pieces: The Ultimate Guide to the Bishops Pair & Strong Knights (2004),Botvinnik's Secret Games (2006),On the Attack: The Art of Attacking Chess According to the Modern Masters (2006) aCuraçao1962: The Battle of Minds That Shook the Chess World (2007).
 | Tato část článku používá k popisu tahůšachovou notaci. |
Timmanův herní styl byl popisován jako nebojácný. Tato nebojácnost mu přinesla mnoho proher, ale také z něj činila obávaného soupeře.[8] Šachový historikRaymond Keene popsal Timmanův herní styl jako „bojovnický ve forměEmanuela Laskera“.[5]
Jehorepertoár zahájení byl vždy velmi pestrý, hrál zahájení různých systémů jak bílými, tak černými. Když v 70. letech dosáhl světové úrovně, bylo to poměrně neobvyklé, protože většina elitních velmistrů používala repertoár, který byl velmi úzce zaměřen.[9]
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 |            | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
Tato partie se hrála mezi Janem Timmanem a Garrim Kasparovem v Hilversumu 17. prosince 1985. Je dobrou ukázkou Timmanova způsobu hry:
Oženil se dvakrát, z prvního manželství měl syna a dceru.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuJan Timman na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuJan Timman na Wikimedia Commons