| Jan II., kníže lichtenštejnský | |
|---|---|
| lichtenštejnský kníže | |
 Jan II., kníže lichtenštejnský | |
| Doba vlády | 12. listopadu 1858 – 11. února 1929 |
| Úplné jméno | Jan II., kníže z a na Lichtenštejnu |
| Tituly | Jeho Jasnost kníže z Lichtenštejna vévoda opavský a krnovský hrabě z Rietbergu |
| Narození | 5. října1840 zámek Lednice Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 11. února1929 (ve věku 88 let) zámek Valtice Československo  Československo |
| Pohřben | Vranov u Brna |
| Předchůdce | Alois II. z Lichtenštejna |
| Nástupce | František I. z Lichtenštejna |
| Rod | Lichtenštejnové |
| Motto | „Jasně a pevně“ - rodové heslo |
| Otec | Alois II. z Lichtenštejna |
| Matka | Františka Kinská z Vchynic a Tetova |
| Příbuzní | František I. z Lichtenštejna,Žofie Marie z Lichtenštejna,Henrieta Marie z Lichtenštejna,Tereza Marie z Lichtenštejna,Anna Marie z Lichtenštejna,Ida Marie z Lichtenštejna,Marie Františka z Lichtenštejna,Karolína Marie z Lichtenštejna a Františka Xaverie z Lichtenštejna (sourozenci) |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jan II. kníže z Lichtenštejna (německyJohann II. Fürst von und zu Liechtenstein;5. října1840,Lednice[1] –11. února1929,zámek Valtice[2]) byllichtenštejnskýmknížetem v letech1858–1929. Jeho panování trvalo 70 let a 3 měsíce, což je třetí nejdelší funkční období vevropské historii poAlžbětě II. aLudvíkovi XIV. Patřil k největším pozemkovým vlastníkům vRakousku-Uhersku, vČechách, naMoravě a veSlezsku mu patřilyvelkostatky s rozlohou přes 150 000 hektarů půdy, menší statky vlastnil také vDolním Rakousku a dalších zemích. Po zániku monarchie v roce 1918 zasáhla do struktury jeho majetkupozemková reforma v Československu. Proslul též jako významnýmecenáš umění a věd.
Kníže Jan II. se narodil nazámku v Lednici jako šestý potomek a starší syn vládnoucího knížeteAloise II. (1796–1858) a jeho manželkyFrantišky, rozené hraběnky Kinské z Vchynic a Tetova (1813–1881). Nástupnictví se ujal po smrti svého otce12. listopadu1858, krátce po svých osmnáctých narozeninách. Jeho vláda se stala nejdelším panováním bezregentury ve světové historii (až ve21. století ho o několik měsíců předstihliRáma IX. a pakAlžběta II.).
Studoval soukromě, kromě němčiny ovládal češtinu, angličtinu, francouzštinu a italštinu. Vysokoškolská studia absolvoval nauniverzitě v Bonnu apolytechnice vKarlsruhe, získal znalosti v oblasti národního hospodářství a techniky. Studia nedokončil a poté absolvoval dlouhoukavalírskou cestu po Evropě. Při převzetí knížecího titulu byl ještě nezletilý a správu majetku zajišťovala jako poručnice matka Františka. Po návratu z cest osobně převzal správu majetku a v roce 1861 se také stal dědičným členem rakouskéPanské sněmovny. Jejího zasedání se ale nikdy nezúčastňoval, obecně se o politiku příliš nezajímal, i když jsou doloženy jeho sympatie ke Straně středu.
Na základě rodinné smlouvy (respektive domácího zákona) byli všichni Lichtenštejnové od roku 1842 státními občany Lichtenštejnského knížectví, zároveň byli ale občanyRakouska.Rakousko-Uhersko dvojí občanství neuznávalo, kníže Jan ale vzhledem k obrovskému majetku v monarchii usiloval o modifikaci svého postavení. Výnosem rakousko-uherského ministerstva zahraničí z roku 1887 dosáhl specifického postavení cizího občana s řadou práv příslušejících rakouským občanům.[3] Lichtenštejnské knížectví bylo s rakouskou monarchií provázáno také celní unií z roku 1852 nebo společným diplomatickým zastoupením v zahraničí.
V roce1861 a pak znovu v roce1921 kníže podpořilústavu, která dala běžným občanům Lichtenštejnska rozsáhlá politická práva; ta druhá učinila z knížectvíkonstituční monarchii. Jan II. poprvní světové válce zpřetrhal tradiční těsné vazby s Rakouskem-Uherskem, resp. s jeho nástupnickými státy (což byla zejménaRakouská republika), a přeorientoval se na druhého souseda,Švýcarsko. V roce1924 přijalo Lichtenštejnskošvýcarský frank jako svou oficiální měnu.
V roce 1862 Jan II. obdrželŘád zlatého rouna[4] a v roce 1876 získal velkokřížŘádu sv. Štěpána,[5] byl též čestným rytířemMaltézského řádu.
Nikdy se neoženil a neměl potomky. Zemřel roku 1929 ve věku 88 let ve svémvaltickém sídle, pohřben je veVranově u Brna.
Po otci zdědil obrovský majetek v různých částechHabsburské monarchie, vlastnil přes 150 000 hektarů půdy včeských zemích a v Rakousku, stěžejní podíl připadal do oblastiMoravského markrabství.[6][7][8] Menší pozemky mu patřily také vSasku,Prusku aUhrách. Rodové dědictví rozšiřoval dalšími akvizicemi, např. v roce 1878 koupilKlášterní Hradisko uOlomouce a v roce 1894 získal statekKřtiny připojený administrativně k velkostatkuPozořice.
Do struktury lichtenštejnského dominia zasáhlapozemková reforma v Československu, která měla vzhledem k postavení knížete Jana II. jako hlavy samostatného státu komplikovaný průběh, a dohody o finanční vyrovnání provázené soudními spory na mezinárodní úrovni probíhaly ještě několik let po Janově úmrtí. V zájmu efektivního provedení pozemkové reformyČeskoslovenská republika neuznala suverenitu Lichtenštejnského knížectví a vyhýbala se navázání diplomatických styků.[9]
| Velkostatek | Výměra v hektarech |
|---|---|
| Pozořice-Adamov | 14 722 |
| Bučovice-Ždánice | 14 484 |
| Břeclav | 14 474 |
| Plumlov | 12 960 |
| Kostelec nad Černými lesy | 12 450 |
| Branná | 9 539 |
| Opava-Krnov | 9 290 |
| Úsov | 7 622 |
| Uhříněves-Škvorec | 7 561 |
| Zábřeh | 7 487 |
| Uherský Ostroh | 7 251 |
| Šternberk | 6 755 |
| Moravská Třebová | 6 258 |
| Valtice | 6 152 |
| Ruda nad Moravou-Hanušovice | 5 603 |
| Lanškroun | 5 363 |
| Karlovec | 4 540 |
| Radim | 3 605 |
| Rataje nad Sázavou | 3 579 |
| Klášterní Hradisko | 2 886 |
| Kounice | 2 761 |
| Rumburk | 2 616 |
| Lednice | 1 843 |
Valtice patřily až do roku 1920 kDolnímu Rakousku, teprve na základěsmlouvy ze Saint-Germain byly v červenci 1920 přičleněny k Československu.
| Velkostatek | Výměra v hektarech |
|---|---|
| Rabensburg | 6 825 |
| Schottwien | 3 394 |
| Wilfersdorf | 1 947 |
| Judenau | 1 566 |
Už v první etapěpozemkové reformy v roce 1921 byl dán jeho majetek do záboru.[10] V listopadu 1922 bylo zahájeno přihláškové řízení na velkostatkuPlumlov, dvořeKrumsín, ležícího svými pozemky v kat. obcích Krumsín,Drahany,Šeloutky,Křenůvky,Prostějovice,Myslejovice, soudního okresu Plumlov, polit. okresu Prostějov. Celková výměra činila 393,7270 ha, z toho polí 319,2262 ha, luk 43,9810 ha, zahrad 3,3345 ha, pastvin 21,7848 ha, ostatní půdy 5,4041 ha. Lhůta k podávání přihlášek o příděl půdy byla stanovena do 15. listopadu 1922 u přídělového komisaře Státního pozemkového úřadu vKroměříži.[11]
V březnu roku 1923 bylo zahájeno přídělové řízení na dvořeSkramníky (velkostatek Radim), který ležel svými pozemky v katarstrální obci Skramníky, soud. okresČeský Brod. Celková výměra přejímané půdy činila 81 ha rolí a lhůta k podávání přihlášek trvala do 17. března 1923 u přídělového komisaře v Českém Brodě.[12]
Zbytkové statky na velkostatcíchUhříněves,Kounice,Č. Kostelec,Radim,Rataje.Státní pozemkový úřad vyhlašuje podle vládního nařízení ze dne 6. dubna 1923, č. 117 Sb. z. a n. a vládn. nař. ze 7. dubna 1923, č. 74 Sb. z. a n., že přidělí podle § 25. zák. ze 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. do vlastnictví, po případě do pachtu z velkostatku Uhříněves, Kounice. Č. Kostelec, Radim, Rataje, patřícího vlastnicky kn. Janu II. Lichtensteinovi v soud. okreseČ. Brod, Č. Kostelec, Brandýs, Kolín, Kouřim, Poděbrady, Uhl. Janovice, zbytkové statky ze dvorůBřežany ve výměře asi 86 ha,Hodov asi 110 ha,Hostín asi 70 ha,Limuzy asi 75 ha,Škvorec asi 80 ha,Černíky asi 82 ha,Horoušany asi 130 ha,Mochov I. asi 45 ha, Mochov II. asi 46 ha,Vel. Nehvizdy asi 120 ha, mimo to ponechává se u zbytkového statku pro dodatečný drobný přídělMalé Nehvizdy asi 90 ha, Tejnice asi 100 ha,Tlustovousy asi 90 ha,Vyšerovice asi 70 ha,Tismice ca 60 ha,Chrást ca 100 ha,Dobropůl ca 65 ha,Komorce ca 60 ha, Hošt ca 75 ha,Syneč ca 80 ha,Tuchoraz ca 120 ha,Liblice ca 110 ha,Klučov ca 120 ha,Přistoupim ca 75 ha,Pečky I. asi 70 ha, Pečky II. asi 40 ha,Velké Chvalovice asi 120 ha,Tatce asi 50 ha,Třeboul-Sázava asi 130 ha, Třeboul-Broučkov I. asi 50 ha, Třeboul-Broučkov II. asi 40 ha,Přebozy asi 130 ha, Nový Dvůr asi 67 ha,Kozojedy asi 50 ha.
Formuláře žádostí za příděl a informace lze obdržeti u příděl. komisaře S. P. Ú, v Čes. Brodě nebo u S. P. Ú. v Praze; žádosti dlužno podati u příděl. komisaře S. P. Ú. v Čes. Brodě ve lhůtě ode dne 28. června do dne 11. července t. r., který uděluje též potřebné informace. Žádosti podané před touto lhůtou, nutno ve lhůtě opětovati. (Ze Státního pozemkového úřadu.)Venkov, 29. 6. 1923, s. 9
Značně rozparcelovaný velkostatek Úhříněves nakonec v roce 1923 prodal státu, který zde zřídil státní školní statek prozemědělský odbor Českého vysokého učení technického v Praze.
Kníže Jan II. se nezajímal o politiku, je ale uznáván za jednoho z nejvýznamnějších mecenášů umění a vědy v Rakousku-Uhersku druhé poloviny 19. století. Podnětem k uměleckým zájmům bylo převzetí bohatých rodových sbírek, jimž se intenzivně věnoval a k jejich správě také zval odborníky z různých oborů. Vysokými finančními částkami a dary z vlastních sbírek podporovalMoravské zemské muzeum vBrně aSlezské zemské muzeum vOpavě.[13] Jako čestný člen se angažoval v choduCísařské akademie věd (Kaiserliche Akademie der Wissenschaften) aUměleckoprůmyslového muzea veVídni, byl také prezidentem Komise pro památkovou péči ve Vídni (Zentral Kommission für Denkmalpflege).[5] Zaprvní světové války věnoval miliónové částky na charitu, především se jednalo o zřizování nemocnic. Podpora kulturních institucí na Moravě a Slezsku ustala po roce 1918 především kvůli problematickým vztahům s nově vzniklou Československou republikou.
Umělecké zájmy knížete Jana II. se promítly také do přestavby historických sídel na jeho velkostatcích. Po roce 1886 proběhla dlouhodobá a nákladná rekonstrukcehradu Šternberk v duchu romantickéhohistorismu.[14] V podobném stylu nechal přestavět takéhrad Liechtenstein v Dolním Rakousku. Menší stavební úpravy vnovobarokním slohu proběhly nazámku Valtice,[15] naopak plánovaná restauracerenesančních interiérůzámku v Bučovicích zůstala nerealizována.[16] Nazámku v Úsově zřídil v roce 1900 lovecko-lesnické muzeum,[17][18] první svého druhu (správaúsovského velkostatku byla již předtím v roce 1883 přemístěna doNových Zámků).[19]
Mimo jiné se věnoval modernizaci podnikání v zemědělství a lesním hospodaření, angažoval se také v ochraně přírody a na svých velkostatcích podporoval i rozvoj turistiky. Financoval například výstavburozhledny na Cvilíně uKrnova, chaty naOvčárně nebo dnes již neexistující turistické ubytovny naKrálickém Sněžníku. Při příležitosti 40. výročí jeho panování (1898) byly na různých místech v Čechách a na Moravě vztyčeny tzv. jubilejní kameny, které byly obnoveny o deset let později (1908), řada z nich je zachována dodnes.[20]
Kníže Jan II. z Lichtenštejna zemřel svobodný a bezdětný na zámku ve Valticích v roce 1929 ve věku 88 let. Pohřben byl vrodové hrobce veVranově u Brna. Jeho nástupcem se stal mladší bratrFrantišek I. (1853–1938).
Díky sňatkům svých sester měl příbuzenské vazby na řadu významných osobností Rakouska-Uherska, jeho švagry byli například diplomat a předseda panské sněmovny hraběFerdinand Trauttmansdorff, diplomat a místopředseda panské sněmovny princAlexandr Schönburg-Hartenstein,nejvyšší maršálek Českého království knížeJiří Kristián Lobkowicz nebo knížeAdolf Josef ze Schwarzenbergu.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuJohann II, Prince of Liechtenstein na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuJan II. z Lichtenštejna na Wikimedia Commons| Předchůdce: Alois II. |  | Lichtenštejnský kníže 1858–1929 | | Nástupce: František I. |
