Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna,německyJohann I. Josef von Liechtenstein, (26. června1760Vídeň –20. dubna1836 Vídeň) byl rakouskýpolní maršál a 10.kníže z Lichtenštejna v letech1805–1806 a pak znovu v letech1814–1836. Byl posledním lichtenštejnským knížetem, který vládl podSvatou říší římskou.
Narodil se jako druhorozený syneknížete Františka Josefa I. a jeho manželkyMarie Leopoldiny ze Šternberka. Roku1785 byl přijat mezisvobodné zednáře.[2]
Jan Josef si zvolil vojenskou kariéru a 26. dubna ve 21 letech nastoupil doarmády v hodnostiporučíka.[2] Později běhemosmanských válek v Evropě se stalplukovníkem. Ve spojitosti s úspěchy proti Osmanům mu byl udělen rytířský křížřádu Marie Terezie Na významu získal běhemnapoleonských válek, kdy byl povýšen na post polního maršála a stal se vrchní velitelemarmády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonem –prešpurský mír aschönbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Jan Josef byl následně kritizován. ZejménaMetternich ho (neoprávněně) obvinil z podepsání mírové smlouvy, když měl údajně pouze zjistit Napoleonovy požadavky.[2] Roku1810 zejména kvůli názorovým neshodám s vojáky novější generace odešel z armády.
Jako lichtenštejnský kníže provedl pokrokové reformy, i poté však země zůstávalaabsolutistickou monarchií. V roce1818 však potvrdil platnost nové ústavy, jež omezovala moc panovníka. Zlepšil podmínky v zemědělství alesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhověl požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictvíbiedermeier.
Janu I. Josefovi se také podařilo získat další panství, která věnoval svým synům, jako sekundo- a tertiogeniturnífideikomis: na přelomu let 1820/1821 získal panství Deutschlandsberg-Hollenegg (pro princeFrantiška de Paula), roku 1823 Neulengbach (pro prince Karla Jana) a roku 1831 panstvíRosegg v Korutanech (pro prince Bedřicha).
V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko doRýnského spolku a udělil mu nezávislost. NaVídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce1815 se země stala členemNěmeckého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.
.jpg)
V roce1792 se kníže Jan oženil s Josefou Žofií z Fürstenbergu-Weitry (1776–1848), dceroulantkraběteJáchym Egon z Fürstenbergu, s níž měl 14 dětí. Nejstarší synAlois II. byl dědicem knížecího titulu a rodových majetků v Čechách, na Moravě a v Rakousku, dalších šest synů sloužilo v armádě, tři z nich dosáhli generálských hodností. Z dcer byla významnou osobností císařského dvoraŽofie Marie (1798–1869), nejvyšší hofmistryně císařovnyAlžběty.
Po smrti knížete Jana I. byly jeho ostatky dne 23. dubna 1836 s vojenskými poctami převezeny z Lichtenštejnského paláce doMichaelerkirche k poslednímu požehnání a poté doVranova, kde byl pochován. Kníže Jan I. i jeho manželka byli pochováni v nové lichtenštejnské rodinné hrobce veVranově, severně odBrna, kterou dal kníže vystavět.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuJohann I Josef, Prince of Liechtenstein na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuJan I. Josef z Lichtenštejna na Wikimedia Commons| Předchůdce: Alois I. |  | Lichtenštejnský kníže 1805–1836 | | Nástupce: Alois II. |
 | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
| Bitva u Slavkova 2. prosince 1805 | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Velení |
| |||||||||
| Bojiště |
| |||||||||
| Různé | ||||||||||
