| Jeho Excelence Mons. Jan Graubner | |
|---|---|
| 37. arcibiskup pražský 25. primas český Velkopřevorčeského místodržitelství Řádu Božího hrobu | |
 Jan Graubner (2007) | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Arcidiecéze | pražská |
| Jmenování | 13. května2022 |
| Uveden do úřadu | 2. července 2022 |
| Emeritura | 2. února 2026 |
| Předchůdce | Dominik Duka |
| Nástupce | Stanislav Přibyl |
| Heslo | „Quod dixerit vobis, facite“ „Co vám řekne, učiňte“ |
| Znak | .svg) |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 1973,Olomouc světitel Josef Vrana |
| Kněžské svěcení | 23. června1973 světitel Josef Vrana |
| Biskupské svěcení | 7. dubna1990,Olomouc světitel František Vaňák 1. spolusvětitel Vojtěch Cikrle 2. spolusvětitel Karel Otčenášek |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Země | Česko Česko |
| Datum narození | 29. srpna1948 (77 let) |
| Místo narození | Brno,Československo |
| Národnost | Česká |
| Rodiče | Jan Graubner(otec) a Ludmila roz. Michálková(matka) |
| Povolání | pedagog,spisovatel, katolický kněz,katolický biskup avysokoškolský učitel |
| Ovlivněn | Antonínem Šuránkem |
| Alma mater | Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého |
| Řády a ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka_BAR.svg) II. třída (2008) |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jan Bosco Graubner (*29. srpna1948Brno) je český římskokatolický duchovní,biskup, v letech 2022–2026arcibiskup pražský aprimas český. V letech 1992–2022 sloužil jako14.arcibiskup olomoucký ametropolita moravský. V letech 2000–2010 a 2020–2025 byl předsedouČeské biskupské konference. Od roku 2015 je velkopřevoremŘádu Božího hrobu v České republice.[1]
Olomouckou arcidiecézi převzal v roce 1991 po smrtiarcibiskupa Vaňáka nejprve jakopomocný biskup, kterým byl od roku 1990, rok poté jej pakpapežJan Pavel II. jmenoval sídelním arcibiskupem.
Od května 2022 do února 2026 byl pražským arcibiskupem.[2] Je považován za reprezentanta konzervativního křídlakatolické církve. Sám se ale za konzervativce nepovažuje.[3]
Narodil se vBrně jako jeden z pěti sourozenců (má dvě sestry a dva bratry) Janu Graubnerovi a Ludmile roz. Michálkové.[4] Jeho otec byl zámožným podnikatelem, společně se svými rodiči a bratry vlastnil prosperující továrnu na pánské prádloBratři Graubnerovi. Po nastolení komunistického režimu byla firma znárodněna a přejmenována nanárodní podnik Šohaj.[5] Po znárodnění firmy byl Graubnerův strýc poslán do vězení a tatínek musel nastoupit kpomocným technickým praporům. Matka s dětmi se posléze přesunula do výminku na statku ve Strážnici, odkud Graubnerova rodina pochází. Na výminku žili v potupných životních podmínkách, obývali jednu větší místnost, oblečení se dědilo ze sourozence na sourozence a matka živila děti pouze z žoldu, který jí manžel posílal z vojny. Matka děti vedla k náboženské víře, chodilyministrovat. Jan měl kvůli svému náboženskému vyznání problémy ve škole, kde učitel mluvil o zlých kapitalistech.[6]
V roce 1967 zde vystudovalStřední všeobecně vzdělávací školu a poté rok pracoval veZlíně jako dělník, aby získal „dělnický původ“.[7] V roce 1968 zahájil v Olomouci studia teologie, nakněze byl vysvěcen 23. června 1973. Mezi lety 1973 a 1982 působil jakokaplan veZlíně a veValašských Kloboukách. Už během tohoto působení se jako mnoho dalších římskokatolických duchovních dostal do hledáčkuStátní bezpečnosti a několikrát se musel podrobit výslechům, kdy byl někdy na celý den odvezen pryč. Graubner se podle svých slov snažil s členyStB diskutovat mírně a nekonkrétně.
V této době se výrazně podílel na rozvojihnutí Fokoláre v Československu, jehož hlavou bylKarel Pilík. Od roku 1982 do března 1990 bylfarářem veVizovicích, kam byl komunisty poslán, za to, že se scházel mimo kostel a faru s mladými lidmi, zároveň působil jakoadministrátor excurrendo vProvodově (Malenisku) aHorní Lhotě.
Dne 17. března 1990 byl jmenovántitulárním biskupemtagarijským apomocným biskupem olomouckým. Vysvěcen byl 7. dubna téhož roku arcibiskupemVaňákem a biskupyOtčenáškem aCikrlem. Zabiskupské heslo si zvolil větuQuod dixerit vobis facite (česky: Co vám řekne, učiňte).
Následující tabulka obsahujegenealogický strom, který ukazuje vztah mezisvěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[8] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplínabiskupská genealogie.
Po smrti Františka Vaňáka převzal jako pomocný biskup správu diecéze a posléze byl 28. září 1992 jmenovánarcibiskupem olomouckým, správudiecéze převzal 7. listopadu 1992. Pokračoval ve snaze svého předchůdce obnovit diecézní struktury a instituce zlikvidované v průběhukomunistického útlaku. V rámci obnovy církevního školství založil či obnovil celou řadu církevních škol, např. tehdejšíCyrilometodějské gymnázium (1992),VOŠS Caritas (1995),Stojanovo gymnázium (2001). Inicioval vznikTříkrálové sbírky.[3]
V období od 25. ledna 2000 do 24. března 2010 byl předsedouČeské biskupské konference (ČBK),[9] od 24. března 2010 byl jejím místopředsedou. Dne 28. dubna 2020 byl do pozice předsedy ČBK zvolen pokardinálu Dominiku Dukovi podruhé.[10] Zároveň je jejím delegátem pro charitativní činnost.
Byl předsedou přípravné komisePlenárního sněmu katolické církve v České republice. V roce 2014 se stal členemŘádu Božího hrobu a od roku 2015 je jehovelkopřevorem v České republice.[11]
Dne 17. května 2015koncelebroval seStanisławem kardinálem Dziwiszem vbazilice Navštívení Panny Marie naSvatém Kopečku uOlomouce slavnostní vzpomínkovou mši k 20. výročí návštěvysv. Jana Pavla II. a jeho setkání s mládeží. Shromáždění věřících, při němž byl do ostatkové skříňky poblíž oltářesv. Viktora uloženrelikviář s ostatkem – krví – sv. Jana Pavla II., pozdravil prostřednictvím televizního přenosu z Říma Svatý Otecpapež František.
V doběpandemie covidu-19 roku 2020 několikrát celebroval mši svatou v Kapli Telepace v Ostravě, v přímém televizním přenosuTV Noe.[12] Na podzim 2020 koronavirem onemocněl, byl hospitalizován a podle jeho vlastních slov byl jeho stav velmi vážný:„Ocitl jsem se na prahu věčnosti“. Věřící byli během jeho hospitalizace posléze vyzváni, aby se za něj modlili. Po několika týdnech hospitalizace se uzdravil. Graubner poté napsal děkovný list, v němž děkoval věřícím za modlitby za jeho uzdravení, v němž svůj stav nadále popisoval: „Situace byla vážná a já jsem Pánu za vše poděkoval a byl připraven odejít do jeho milosrdenství, ale zároveň jsem slíbil v práci pokračovat, pokud on bude chtít.”[13][14]
Dne 13. května 2022 jejpapežFrantišek jmenoval37.arcibiskupem pražským, přestože mu v té době bylo téměř 74 let.[15][16] Intronizován byl 2. července 2022.[17] V okamžiku svého jmenování se Jan Graubner stal administrátorem olomoucké arcidiecéze, a byl jím až do 2. července 2022, kdy se ujal úřadu pražského arcibiskupa.[18] Jeho jmenování bylo velkým překvapením kvůli jeho věku a také tomu, že celý život působil na Moravě (k přeložení biskupa do jiné církevní provincie dochází velmi vzácně, na území Čech a Moravy se tak stalo naposledy v roce 1916, kdy byl arcibiskup pražskýLev Skrbenský z Hříště jmenován arcibiskupem olomouckým). Jeho nástupcem ve funkci arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského byl v pátek 9. února 2024 jmenován papežem Františkem Mons.Josef Nuzík.
Dne 29. srpna 2023 při dosažení svých 75. narozenin poslal Graubner papežirezignační list, který je povinen poslat každý biskup při dosažení tohoto věku.Papež František Graubnera vyzval, aby ve funkci nadále setrval, dokud neučiní jiné rozhodnutí. Arcibiskup Graubner posléze prohlásil, že pokud mu to zdraví dovolí, je ochoten ve své funkci pokračovat, dokud bude potřeba.[19][20] Dne 2. února 2026 papež Lev XIV. jeho rezignaci přijal a novým pražským arcibiskupem jmenovalStanislava Přibyla.[21]
Od roku 1999 do roku 2021 byl předsedousprávní radyUniverzity Palackého v Olomouci,[22] na jejížCyrilometodějské teologické fakultě působil z titulu svého arcibiskupského úřadu jako jejíVelký kancléř.
Jan Graubner v roce 2021 kritizoval počínání kontroverzní radníHany Lipovské vRadě České televize, oznámil rovněž, že vyzval Hanu Lipovskou k rezignaci. Hana Lipovská tuto výzvu neuposlechla, později však byla odvolána poslanci. Hana Lipovská byla do Rady ČT původně navrženaČeskou biskupskou konferencí, její následné působení označil Graubner za„citelné ponaučení“ pro Českou biskupskou konferenci.[23]
Zatímco jeho předchůdce kardinál Dominik Duka dával často najevo své politické názory, Jan Graubner je spíše znám tím, že se snaží působit nestranně. Stejně jako většina římskokatolické církve zastává konzervativní postoje.[24][chybí lepší zdroj]
Na otázku manželství homosexuálních páru odpověděl: „Mám k nim úctu jako ke každému jinému člověku. Mé přesvědčení o manželství a zdravé rodině však nepřipouští manželství lidí stejného pohlaví.”[25]
Při otázce, jestli má radost z vítězstvíPetra Pavla v prezidentských volbách 2023, odpověděl neutrálně: „Věřím, že se podaří spojit síly pro dobro naší společnosti.“[26]
Dne 3. března 2022, krátce po vypuknutíruské invaze na Ukrajinu, zaslal jménem českých a moravských biskupů list adresovaný moskevskému patriarchoviKirillovi, v němž jej vyzval, aby se okamžitě zasadil o ukončení válečného konfliktu.[27]
Na konci června 2024 arcibiskup Graubner připomínkoval návrhy revize rámcových vzdělávacích programů pro předškolní a základní vzdělávání, který vypracovalNárodní pedagogický institut.[28][29] Graubner měl připomínky k zasazení genderové problematiky do výuky dějepisu, ochraně klimatu a navrhl omezení práva na bezplatné vzdělávání pouze pro děti, které „nenarušují chod školy a vzdělávání ostatních“. Podle Graubnera je „popisování dějinných událostí pohledem genderu nadbytečné, ideologické a absurdní“ a je potřeba „odmítnout všechny pokusy zastřít odkaz na neodstranitelný pohlavní rozdíl mezi mužem a ženou“.[30] Kritizoval také část, která si vytyčuje za cíl přípravu mladé generace na environmentální a technologické a sociální změny. Ochranu planety bez ohledu na zájmy a potřeby člověka označil za ideologickou. Také uvedl, že je nutné „více akcentovat roli člověka, který nechrání životní prostředí pro personifikovanou planetu a na vlastní úkor, ale naopak s ohledem na člověka a pro budoucí generace lidí.” Kritiku si vysloužil především jeho návrh na omezení dostupnosti školní docházky: „Je třeba revidovat systém, aby právo na vzdělávání bylo sice bezplatné a nárokové, avšak bylo k dispozici pouze dětem a rodičům, kteří nenarušují chod školy a vzdělávání ostatních žáků.“[31] Dle organizace pro informace ve vzdělávání EDUin to je přímo protiListině základních práv a svobod.[32]
Podporuje takéekumenismus a znění kytar při bohoslužbě.[zdroj?]
Asi týden předsněmovními volbami v roce 2025 veřejně kritizoval hnutíStačilo!.[33]
Arcibiskup Graubner byl v některých médiích opakovaně kritizován, mimo jiné v rámci aféry kolemarcibiskupských vinných sklepů a případu údajného Graubnerova krytípohlavního zneužívání dětí farářemFrantiškem Mertou (trestní oznámení v této věci, zřejmě trestný čin nadržování, policie odložila jako bezpředmětné).[34]Bohoslovec Václav Novák († 2018), který opakovaně na kauzu faráře Merty arcibiskupa Graubnera upozorňoval a shromáždil písemná svědectví řady obětí, napsal o Graubnerově postoji knihuKřičí hlasem zrady! (2003). Částí veřejnosti byla kritizována též jeho účast naSudetoněmeckých dnech v roce 2002.[35]
Arcibiskup Graubner v polovině února 2025, odvolal knězeMarka Orko Váchu z pražské akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Důvodem byly stížnosti věřících na jeho vystoupení z 29. ledna 2025 v pořaduTV NoeHospodin v hospodě. Arcibiskupství Váchovi poslalo odvolací dopis, podle kterého byl uvolněn z funkce s účinností od 15. února 2025. Váchovo odvolání vyvolalo silnou kritiku veřejnosti. Kritika přitom zaznívala zejména kvůli tomu, že s Váchou věc nikdo z nadřízených osobně neřešil a odvolání tak přišlo nečekaně, aniž by měl prostor reagovat. Za Váchu se postavila řada lidí i veřejně známých osobností.[36] V neděli 16. února před arcibiskupským palácem odehrála demonstrace. Před palác přišli i kritici, kteří zastávají názor, že Graubner v minulosti kryl sexuální zneužívání. Společně žádali Graubnerovu demisi. Graubner však svou vinu odmítl.
Po vlně kritiky arcibiskupství vydalo podrobnější vyjádření, podle něhož sloužil mši na nevhodném místě a hrubě porušil ustálená pravidla bohoslužby.[36][37] Arcibiskupství se přitom zaštítilo stanoviskem Liturgické komiseČBK, ovšem její předsedaMartin David se distancoval od takovéto instrumentalizace stanoviska k odvolání.[38]Deník N navíc zjistil, že sám arcibiskup v e-mailech vyzýval člena konzervativní organizaceOpus Dei, aby věřící posílali na Váchu stížnosti.[39] Samotné stanovisko kritizoval profesor teologieFrantišek Kunetka kvůli formalistickému a účelovému výkladu církevních předpisů, který popírá smysl těchto norem. Podle Kunetky se Vácha „provinil pouze tím, že ukázal na jednostrannost výkladu jednoho předpisu.“[40]
Konflikt posléze Graubner s Váchou ukončil tím, že se oba dva vzájemně omluvili[41] a společně vydali prohlášení:
V reakci na dění posledních dní chceme společně vyznat v předvečer blížící se postní doby své nedostatky a vzájemně se jeden druhému omluvit: za to, že jsme jeden druhého zranili způsobem slavení mše svaté; za to, jak jsme jeden druhého zranili necitlivou formou, která byla zvolena pro ukončení spolupráce s knězem, který vypomáhal v pražské arcidiecézi a za necitlivou komunikaci. Je nám líto pohoršení, které tím mohlo vzniknout.
Arcibiskup však své rozhodnutí již nezměnil,[42] což u části společnosti jen prohloubilo „nedůvěru k církevním institucím kvůli zneužití klerikalismu“.[43]
Obrázky, zvuky či videa k tématuJan Graubner na Wikimedia CommonsOsobaJan Graubner ve Wikicitátech| Předchůdce: František Vaňák |  | 14.arcibiskup olomoucký 1992–2022 | | Nástupce: Josef Nuzík |
| Předchůdce: Miloslav Vlk |  | 2. předsedaČeské biskupské konference 2000–2010 | | Nástupce: Dominik Duka |
| Předchůdce: – |  | 1. velkopřevor magistrální delegaceŘádu Božího hrobu a následněmístodržitelství v ČR od r.2015 | | Nástupce: dosud ve funkci |
| Předchůdce: Dominik Duka | | 4. předsedaČeské biskupské konference od r.2020 | | Nástupce: dosud ve funkci |
| Předchůdce: Dominik Duka |  | 37.arcibiskup pražský a 25.primas český 2022–2026 | | Nástupce: Stanislav Přibyl |
