| Jan Filip hrabě Cobenzl | |
|---|---|
 | |
| Rakouský velvyslanec veFrancii | |
| Ve funkci: 1801 – 1805 | |
| Předchůdce | úřad neobsazen (napoleonské války) |
| Nástupce | Klemens Metternich |
| Rakouský státní kancléř aministr zahraničí | |
| Ve funkci: 1792 – 1793 | |
| Předchůdce | Václav Antonín Kounic |
| Nástupce | Johann Amadeus Thugut |
| Narození | 28. května1741 Lublaň |
| Úmrtí | 30. srpna1810 (ve věku 69 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | hřbitov svatého Marka ve Vídni |
| Rodiče | Guidobald Cobenzl |
| Příbuzní | Ludwig Cobenzl (bratr) |
| Profese | politik,diplomat amecenáš |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Commons | Philipp von Cobenzl |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jan Filip III. Křtitel Guidobald Antonín Mariahrabě Cobenzl, zkráceně téžPhilipp Cobenzl (Johann Philipp III. Baptist Guidobald Anton Maria Reichsgraf von Cobenzl) (28. března1741,Lublaň –30. srpna1810,Vídeň) bylrakouský diplomat a státník. Od mládí působil v různých funkcích v diplomacii a ve státní správěhabsburské monarchie. V roce 1792 nahradilknížete Václava Antonína Kounice ve funkcistátního kancléře, ale musel odstoupit již v následujícím roce. Později byl rakouským velvyslancem veFrancii (1801–1805). Byl nositelemŘádu zlatého rouna (1792), zemřel jako poslední mužský potomek rodu Cobenzlů.
Pocházel ze staréhošlechtického roduCobenzlů původem zKorutanska, narodil se jako starší syn hraběte c.k. komořího a mecenáše umění Guidobalda Cobenzla (1716–1793). Dětství strávil na rodových statcích vGorici a nahradě Predjama v dnešnímSlovinsku. Studoval naSavojské akademii ve Vídni, v dalším studiu pokračoval vSalcburku. V roce 1767 byl jmenován státním radou vRakouském Nizozemí, kde působil jako zplnomocněný ministr jeho strýcJan Karel (1712–1770). VBruselu byl Filip též předsedou finanční rady, po odchodu do Vídně se finanční politikou zabýval v rámci celé monarchie. V roce 1777 doprovázelJosefa II. na návštěvěFrancie u císařovy sestryMarie Antoinetty, téhož roku se stal skutečným tajným radou a radoudvorské komory. V roce 1779 byl zmocněncem najednání v Těšíně, které ukončiloválku o bavorské dědictví.[1] V letech 1779–1792 byl státním vicekancléřem, v této funkci byl ale jen vykonavatelem instrukcí kancléře Kounice. Bez většího úspěchu působil v roce 1789 znovu v Bruselu, kde se snažil diplomaticky vyřešit pokus o povstání proti habsburské nadvládě v Rakouském Nizozemí.
V roce 1792 byl jmenován státním a konferenčním ministrem, téhož roku se po Kounicově rezignaci stal státním kancléřem. V tomto úřadu nedokázal zabránitdruhému dělení Polska, které proběhlo meziRuskem aPruskem bez rakouského vědomí. V důsledku toho byl odvolán z funkce kancléře a v následujících letech zastával méně důležitý post kancléře rakouských provincií vItálii. Mezitím se nevzdával staršího plánu vyměnit Rakouské Nizozemí zaBavorsko, který se však v době již francouzských revolučních válek stal bezpředmětným. V letech 1801–1805 byl rakouským velvyslancem ve Francii, ani zde jeho působení nemělo větší význam. V roce 1804 se zúčastnil Napoleonovy korunovace francouzským císařem a jako jedna z vedlejších postav je vyobrazen na slavnémDavidově obrazuNapoleonova korunovace. Po vyhlášení války v roce 1805 odešel do soukromí a žil ve Vídni. V závěru své kariéry se uplatnil ještě v roce 1809, kdy po vyhlášeníIlyrských provincií a jejich připojení kFrancii informoval císařeNapoleona o poměrech v této oblasti, o nichž měl dobrý přehled, protože zde vlastnil statky. Byl téžc.k. tajným radou akomořím, v roce 1792 obdrželŘád zlatého rouna, byl také nositelem velkokřížeŘádu sv. Štěpána. Zemřel ve Vídni 30. srpna 1810 jako poslední potomek rodu Cobenzlů.
Kromě statků na pomezí Rakouska, Itálie a dnešního Slovinska koupil po zrušeníjezuitského řádu pozemky v dnešní vídeňské čtvrtiDöbling. Zdejší jezuitskou rezidenci nechal přestavět na zámek, který dnes pod názvemHotel Cobenzl funguje jako hotel. Filip Cobenzl byl též mecenášem umění, znal se sW. A. Mozartem a podporoval slovinského malíře Františka Kavčiče (Franz Caucig). Mimo jiné byl prezidentemAkademie výtvarných umění ve Vídni.
Jeho bratranecJan Ludvík Cobenzl (1753–1809) byl dlouholetým velvyslancem vPetrohradě a v letech 1801–1805 rakouským ministrem zahraničí.
Obrázky, zvuky či videa k tématuPhilipp von Cobenzl na Wikimedia Commons
