| Jan Drozd | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. ledna1837 Praha Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 23. září1910 (ve věku 73 let) Karlín Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | infekční onemocnění |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | pedagog a katolický kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Jan Drozd (5. ledna1837Praha[1] –23. září1910Karlín[2]) byl českýkatolickýkněz, středoškolský profesor a finančník. Vyučovalnáboženství namalostranském gymnáziu. Byl autorem učebnic a nábožensko-politických publikací. Účastnil se činnosti církevních a dobročinných spolků. V letech1878–1902 stál jako starosta v čeleSvatováclavské záložny; za podíl na rozsáhlýchpodvodech azpronevěrách v tomto ústavu byl roku1903 odsouzen k sedmi letům vězení.
Narodil se 5. ledna1837 naNovém Městě v Praze, vPetrské čtvrti, jako druhé z osmi dětí chudého truhlářského pomocníka. Navštěvoval farní školu u sv. Petra, hlavní školu vTýně apiaristické gymnázium. Po smrti otce vstoupil do řáduaugustiniánů; tam se mu však příliš nelíbilo a roku1858 přestoupil dosemináře, kde absolvoval teologická a historická studia s vyznamenáním.[3]
Pracoval nejprve jakokaplan naProseku, poté usv. Haštala a v letech 1865–71 u sv. Vojtěcha. 11. dubna1871 byl jmenován zatímním učitelemnáboženství namalostranském obecním gymnáziu. Po absolvování dalších zkoušek se stal profesorem. 26. srpna1890 byl přijat do státních služeb jako c. k. profesor.[3]
Vedle učitelských povinností byl veřejně a literárně činným. 25 let působil jako jednatel Katolicko-politické jednoty pro království české. Roku1883 se stal členem správní radyŽivnostenské banky. Založil časopisyČech aPražský týdeník.[3]
Roku1890 odešel do důchodu, aby se mohl plně věnovat Svatováclavské záložně.[3]
7. listopadu1872 se stal členemSvatováclavské záložny,družstevní záložny založené krátce předtím kněžímiM. Karlachem aK. Borovým. 23. ledna1873 byl zvolen do jejího výboru a po odchoduMikuláše Karlacha se 13. dubna1878 stal starostou, nejvyšším představitelem finančního ústavu.[3]
Ačkoliv to nebylo obecně známo, už v té době byly některé úvěry problémové. Neomezené ručení členů (každý majitel podílu ručil vkladatelům a dalším věřitelům celým svým majetkem) odrazovalo bohatší klienty, většinu úvěrovaných dlužníků tak tvořili nemajetní nebo alespoň méně zámožní podnikatelé.[4] V letech1873–4 nastala hospodářská krize, která komplikovala financování jak peněžním ústavům, tak podnikatelům. Od záložny si tak půjčovali často ti, kteří už jinde nemohli.[5] Pod Drozdovým vedením se hospodaření viditelně zlepšilo. Záložna vykazovala zisk a mohla jej využívat. 20. dubna1879 bylo zmírněno pravidlo pro tvorbu rezervního fondu ve stanovách; tím se uvolnila možnost vyplácet ve větším rozsahu odměny a dary, zejména podnikům katolického směru (muzejní výstavy ve svých prostorách, časopisy, dary občanským sdružením, pouť do Říma). Roku1888 koupila záložna tři domy v Karlově ulici, které spojila s dosavadním sídlem v Řetězové. Veřejnými aktivitami i dosahovanými výsledky si získala důvěru vkladatelů. Roku1901 převyšovala vykazovaná aktiva 18 milionů korun. Jak se však později ukázalo, velká část byla fiktivní.[4]
Pochybnosti o skutečné finanční situaci záložny se několika členů výboru zmocnily na jaře1902, kdy se po náhlé smrti vrchního účetníhoJosefa Orta objevily nesrovnalosti v jím spravované pokladní knize. Několik členů výboru požádalo diskrétně J. Drozda, aby nařídil revizi. Ten to slíbil, ale tři týdny nic neprovedl. Na přelomu dubna a května se žádost opakovala, ale opět bez výsledků. Schůze výboru 30. května1902 se starosta Jan Drozd neúčastnil pro nemoc; ostatní členové toho využili a požádali páteraJosefa Kyselku, aby kontrolu provedl on. Ani ten ji ale nevykonal, protože nechtěl nic provádět bez vědomí Drozda.[4]
Když se Drozd po nemoci vrátil, rozčílil se na členy výboru za jejich opovážlivost, se kterou si dovolili nařizovat proti jeho vůli kontrolu. Výbor se ale nenechal zastrašit a nařídil Kyselkovi a dalšímu členu Kreiplovi, aby provedli revizi bez ohledů a bez meškání.[4] Rozsah zjištěných ztrát se stále zvyšoval. 26. září1902 byl Jan Drozd odvolán z funkce starosty.[4] V říjnu bylo zahájeno úřední vyšetřování a Drozd spolu s několika dalšími pracovníky záložny zatčen.[6]
V listopadu a prosinci1903 se v Praze konal soudní proces s Drozdem a pěti dalšími úředníky záložny. Drozd byl obviněn z podílu na ztrátách záložny, které převýšily 7 milionů korun. Podle obžaloby byl odpovědný za to, že:
Při výslechu přiblížil některé okolnosti svého působení a vyjádřil se k hlavním bodům žaloby. Necítil se vinen ze spáchaných zločinů. Podle svého tvrzení vstoupil do záložny na žádostKlementa Borového. Neměl chuť věnovat se finančním záležitostem, přesto přijal nabídku ředitele Kohouta, aby se stal předsedou (starostou), ačkoli by byl raději učitelem a spisovatelem. Jeho úkolem v záložně bylo, jednat s veřejností; s úředníky jednaliVáclav Kohout,Josef Ort a Roman Čáslavský. Na bezprostřední řízení záložny neměl čas, protože vyučoval na gymnáziu. Pokyny dával Kohoutovi, ten je pak předával dál úředníkům. Do vnitřní správy nezasahoval a revize neprováděl, protože to nepokládal za svou povinnost. Finanční výkazy sestavovali Kohout, Ort a Frühauf, za kontrolu byl odpovědný nejprveKlement Borový, pozdějiJosef Kyselka. Drozd prakticky jen kontroloval, jestli chodí do práce; ověřoval takécenné papíry, zda se správně uplatňují pohledávky z kupónů. Když kdysi zjistil nesrovnalosti u Romana Čáslavského, propustil ho; o jiných problémech ale nevěděl. Od ředitele Kohouta mu bylo známo, že záložnu zdědil v neutěšeném stavu („nás zkazil Karlach“), netušil ale rozsah ztrát. Jeho vlastní závazky odepisoval ředitel Kohout údajně z vlastní iniciativy. S manželi Tvrzskými jednal, žádné hodnotné dary od nich ale nepřijal. Svého bratra financoval a nehnal do úpadku z útrpnosti; nechtěl, aby přišel o dům kvůli němu. Pokud jde o přijaté dary od Kohouta a Orta, domníval se, že se na ně složilo úřednictvo ze svých platů; naopak odměny a sponzorské příspěvky vyplácel pouze proto, že podle předložených účetních výkazů existoval zisk k rozdělení. Kdyby býval znal pravý stav záložny, nikdy by neučinil taková rozhodnutí.[8]
V závěrečné řeči Drozdův advokát popřel jeho vinu. Podle něj byla už za Karlacha ztráta kolem 200.000 korun, možná až k milionu. Ztráty se navýšily například i tím, že z neexistujících zisků byl zaplacen milion na daních. Starosta nebyl dozorcem, nikdo z podřízených si mu nestěžoval. Hlavním viníkem byl podle něj Ort; ten však byl za života celebritou a jeho pohřeb se okázalostí a účastí významných osobností vyrovnal např. pohřbuF. L. Riegra. Pokud byl Ort schopen oklamat širokou veřejnost, neměl podle advokáta šanci ani starosta záložny. Drozdovou chybou prý bylo pouze to, že přijal zodpovědné místo v peněžním ústavu, ačkoli nerozuměl účetnictví.[9]
Žalobce předložil porotě tyto otázky, týkající se Jana Drozda:[10]
Porota z těchto devíti otázek jednomyslně (všemi 12 hlasy) potvrdila vinu v osmi a jedné ji popřela. Jan Drozd byl poté odsouzen k sedmi letům těžkého žaláře, zostřených každých čtvrt roku půstem.[11]
Ve vězení byl zařazen mezi „chovance první třídy“, tj. takové, kteří byli trestáni poprvé a u nichž se očekává náprava. Většinu doby strávil kvůli svému zdravotnímu stavu v nemocničním oddělení, ve společnosti dalších seniorů. Část odsouzení ale také strávil v samovazbě, která podle tehdejších předpisů zkracovala délku trestu. Vždy se choval vzorně a nezavdal příčinu pro stížnosti; byl ale naopak občas terčem neomalených vtipů ze strany spoluvězňů. Po vykonání trestu byl 4. dubna1910 propuštěn a odvezen k příbuzným.[12]
Ubytoval se vKarlíně, odkud podnikal procházky do Prahy. Nejméně jednou byl vyrušován zástupem povykujících dětí, které ho poznaly.[13] Jindy ho naopak zdravili a provázeli lidé, kteří nevěřili v jeho vinu a byli přesvědčeni, že byl odsouzen jen za činy jiných.[14] Na poslední vycházce vrávoral v podnapilém stavuCeletnou ulicí tak, že dav zvědavců kolem něj zablokoval dopravu.[15] Krátce na to, 23. září1910, zemřel ve svém bytě v Prokopově ul. 2 vKarlíně na střevní onemocnění.[14] Pohřben byl naOlšanech za velkého zájmu lidí; z bývalých funkcionářůSvatováclavské záložny ale nepřišel nikdo.[16]
Drozd se pokládal především za spisovatele, nikoliv finančníka.[8] Knižně vydal tyto spisy:[17]
Obrázky, zvuky či videa k tématuJan Drozd na Wikimedia Commons