| Svatý Jakub Baradai | |
|---|---|
| Narození | 505 Antiochia in Mesopotamia |
| Úmrtí | 578 (ve věku 72–73 let) Edessa |
| Svátek | 31. červenec a30. červenec |
| Státní občanství | Sýrie aByzantská říše |
| Vyznání | Východní pravoslavné společenství |
| Uctíván církvemi | starobylé východní církve |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Jakub Baradai[1][2] (asi490 /500Tella –30. července /31. července578Kasion[3][4][5]) byl syrskýmnich,misionář,[6] abiskup (metropolita) vEdesse, přívrženecmiafyzitismu (nepřesně ale běžně ztotožňován smonofyzitismem).[4] Jeho přívrženci se nazývají jakobité.[7] Orientálními církvemi je považován za svatého a jeho svátek připadá na31. července[8] nebo28. listopadu.
Jakub měl blízko k císařovněTheodoře, přesto se za vlády císařeJustiniána I. nevyhnul pronásledování, ale nikdy nebyl dopaden. Přezdívku Baradaios si vysloužil proto, že žil jako žebravý mnich a nosil pouze otrhané hadry (slovo pochází z místního názvu pro hrubé hadry na koně).[7][9][10] Dochovalo se několik syrských překladů jeho dopisů původně psaných v řečtině.[3][11] Pravděpodobně neprávem mu je přiznáváno i autorství miafyzitského vyznání víry a eucharistické modlitby (anafory).[8][12]
O Jakubově životě se dozvídáme ze dvou životopisů. Připisovány bývalyJanovi z Efezu aKyriakovi z Amidy.[12]
Baradai se narodil kolem roku500 ve městě Tella (dnešníViranşehir) do rodiny kněze Theofila bar-Manua. Studoval vmonastýru Pesilta na hořeIzlá nedalekoNisibisu,[5][13] kde se seznámil s řeckou a syrskou literaturou a s principy asketického života.[14] V letech527/528 odešel na pozvánícísařovnyTheodory do Konstantinopole. Císařovna, která sympatizovala s miafyzity, se s Baradaiem spřátelila a Baradai pak v Konstantinopoli pobyl 15 let. Poté, co antiochijský patriarchaEfrém spustil tvrdé pronásledování miafyzitů, požádala císařovna Theodora alexandrijského miafyzitského patriarchuTheodosia I., aby vysvětil dva syrské biskupy, čímž se měl poměr sil v Sýrii vyrovnat. Spojencem Baradaie a miafyzitů v Sýrii byl i arabskýghasánovský náčelník Harith ibn Džabala (v řeckých pramenech iArethas). Někdy v letech541–543 tak Theodosios Jakuba vysvětil za biskupa proEdessu, druhým vysvěceným biskupem byl Theodóros, biskup vBosře. Jakub pak neúnavně cestoval po celéSýrii aMalé Asii a snažil se šířit svou víru.
Po smrti patriarchy Theodosia převzal Jakub roli patriarchy a v jednotlivých městech jmenoval nové biskupy (většinou řad syrských mnichů), čímž pokládal základyjakobitské církve. Celkově vysvětil podle dobových pramenů 27 biskupů a přes 1000 kněží[5] (jiné zdroje uvádějí ještě mnohem vyšší čísla).[14] Pro svou "podzemní" existenci byli jakobité nazýváni takéakefaloi (bezhlaví).[13] Na svých cestách Jakub založil komunitu až vEfezu či na ostrověChios. Císař Justinián se Baradaie snažil polapit, avšak nikdy se mu to nepodařilo, protože nenápadně oblečený biskup vždy unikl.[3] Poslední léta života se Jakub snažil o smír mezi antiochijskou a alexandrijskou církví. Zemřel v roce578 na cestě doAlexandrie[4] ve městěKasion vEgyptě.[3]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuJakub Baradai na slovenské Wikipedii.
