Jaffa (hebrejskyיָפוֹ,Jafo;arabskyيَافَا,Jafá; téžJaffo, biblickyJoppe) je starobylépřístavní město, které je označováno za jedno z nejstarších na světě.[2] Nachází se jižně odTel Avivu vIzraeli, přiStředozemním moři. Dnes je městskou čtvrtí města Tel Aviv-Jaffa.
Jaffa patří k nejstarším stojícímstarověkým přístavním městům na světě. Podle lingvistů byla pojmenována poJefetovi, jednom ze tříNoemových synů, který město postavil 40 let po biblické potopě. Hebrejská etymologie dovozuje pojmenování Jaffy podle její krásy (jafa – krásná).Helenistická tradice odkazuje ke jménu Iopeia, což jeKassiopeia, matkaAndromedy. PodlePlinia staršího je název města spojen se jménem Iopa (Jopa), což měla být další dceraAiola, boha větru. Řecké a latinské názvy jsou o stovky let mladší než název původní (nejpravděpodobněji západosemitský).[3] Arabský geograf Al-Maqdisí (†1282) nazýval město Yaffa.
Jaffa se ve starověku označovalaTel Jaffo. Svou polohou na skále 40 metrů nad mořem poskytovala důležitý rozhled nad pobřežím a ve vojenské historii se opakovaně stala důležitým strategickým místem. Při úpatí kopce se nacházely sladkovodní prameny. Zpětná eroze a staleté odnosy půdy výšku kopce ještě umocnily.
Jaffský přírodní přístav byl podle archeologických nálezů využíván již oddoby bronzové, přibližně 1880 let př. n. l. Písemně je poprvé zmíněn ve starověkémegyptském papyru z roku 1470 př. n. l., v němž je glorifikováno dobytí města vojskemfaraonaThutmose III. pod velením generála Džehuty. Ten ukryl své ozbrojené bojovníky do velkých košů a ty následně darovalkanaánskému vůdci města jako zásilku zvířat. Tento příběh měl posloužitHomérovi k vyprávění o Trójském koni. Pod egyptským názvem Ja-Fo se město uvádí za faraónů Amenhotepa III. a Amenhotepa IV. vamarnských dopisech . Město bylo pod egyptskou nadvládou přibližně do roku 800 př. n. l.
Jaffa je zmíněna ve starozákonníKnize Jozue jako město v území kmene Dan a z toho důvodu se pobřežní nížina nazýváGuš Dan. Mnoho Danových potomků žilo podél pobřeží, stavěli lodě a rybařili. VDebořině písni se prorokyně ptá: דן למה יגור אוניות:„A proč Dan pobývá jako host na lodích?“[4]
Jaffa bylaseleukovským přístavem do doby, než byla osvobozena připovstání Makabejských. Při římském potlačení židovského povstání Jaffu zabral a podpálilGaius Cestius Gallus. Římský židovský historikJosefus Flavius popsal, že bylo zmasakrováno 800 obyvatel. Piráti, kteří používali opravený přístav jako svou základnu, rozhněvali císařeVespasiana, který město vyhladil a postavil na jeho místěcitadelu pro římskou posádku.
VNovém zákoně je zmíněno, žeapoštol Petr vzkřísil v Jaffě Tabitu.[5] Později pak zde měl Petr vidění, ve kterém muBůh řekl, aby nerozlišoval mezi Židy a Nežidy či mezi košer a ne-košer.[6] Toto vidění se pokládá za jeden z hlavních myšlenkových odklonůkřesťanství odjudaismu. Na událost upomíná oltářní obraz v římskokatolickém kostele Sv. Petra v Jaffě.
Jaffa byla dobyta poprvní křížové výpravěGodefroyem z Bouillonu v roce1100. O město se neúspěšně ucházelDaimbert z Pisy, první latinský jeruzalémskýpatriarcha. V pevnosti byl zřízen hospic pro křesťanské poutníky do Jeruzaléma, kteří připlouvali loděmi do zdejšího přístavu. Jaffa zůstala královským majetkem dalších deset let, dokud nebyla v roce1110 předánaHugovi z Le Puiset. Když v roce1134Hugo II. z Le Puiset povstal protikráliFulkovi z Anjou, bylo jaffské panství rozděleno na mnoho menších podílů a samotná Jaffa zůstala v majetku krále. Krátce na to byla Jaffa udělenaAmaurymu, mladšímu synovi krále Fulka. V roce1153 Fulkův první synBalduin III. dobyl předsunutou baštufátimovské mociAskalon, a přidal ji k teritoriu svého bratra Amauryho.
Jaffa a Askalon byli předány mimo královskou moc, když jejich držitelé uzavřeli manželství či jiné blízké příbuzenství s králem či jeho nástupci, či pokud vlastnictví přešlo přímo na nějakého člena královské rodiny. V této době se často stávalo, že byla Jaffa a Askalon předávána jednomu nebo více členům Amauryho první rodiny. V roce1221 byla města předána králemJanem z Brienne do rukou jeho synovceGautiera IV., když se oženil s vnučkou pozdějšího králeAmauryho II., který držel Hrabství Jaffu a Askalon po svém mladším bratrovi, králiGuyovi de Lusignan. Někdy kolem roku1250 bylo hrabství předáno jedné z větví klanuIbelinů. Když sultánBajbars smamlúckým vojskem v roce1268 Jaffu dobyl, stalo se hrabství jen formálním útvarem. Titul hraběte z Jaffy a Askalonu později znovu udělil ažkyperský králJakub II. Janu Perezu Fabricovi.
Jaffa byla a je velmi známá pěstovánímcitrusů. Kamenné schodiště v přístavu je značenou památkou překladiště beden pro jejich transport do zámoří. Do založeníTel Avivu a obdobíBritského mandátu Palestina, měla Jaffa nejvyspělejší finanční, bankovní, rybářský a zemědělský průmysl vPalestině. Bylo zde mnoho továren, specializujících se na výrobu cigaret,cementu, dlažby, střešních tašek, železných odlitků, zpracováníbavlny, výroby ručně dělaných koberců, kožených produktů, dřevěných beden pro jaffské pomeranče, textil, tiskoviny a knihy. Většina knih a novin v Palestině byla vydávána v Jaffě.
Začátkem20. století se populace Jaffy rozrostla a na písečných dunách při pobřeží vyrostlo novéžidovsképředměstí, které se nazývaloTel Aviv. Židé ale žili nadále i v Jaffě, od 19. století zde stálžidovský hřbitov.
V roce1904 se doErec Jisra'el přesunul rabiAbraham Isaac Kook a zaujal pozici vrchníhorabína Jaffy. To zahrnovalo také zodpovědnost za nové sekulární sionistické zemědělské osady v okolí. Jeho vliv na lidi rozličných životních stylů byl znatelný. Do života města a jeho okolí se pak snažil implementovat myšlenkyTóry aHalachy.[7]
V roce1917 vyhnali Osmané všechny židovské obyvatele Jaffy ve strachu, že by britská armáda mohla město okupovat. Britská armáda skutečně město okupovala, ale dovolila jeho obyvatelům návrat.
Britští vojáci před budovou Jaffské radnice před její likvidací ArabyJaffa na mapě podle plánu OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947
Během let1917–1920 žily v Jaffě tisíceŽidů. Vlna arabskýchpogromů vůči Židům v letech 1920 a1921 způsobila značný odliv židovských obyvatel doTel Avivu. V roce 1921 žilo v Tel Avivu pouhých 3 600 Židů. V dubnu téhož roku se toto číslo ztrojnásobilo.[8]
Ke konci roku1922 měla Jaffa 32 tisíc obyvatel, zatímco Tel Aviv 15 tisíc. Nicméně v roce1927 již měl Tel Aviv 38 tisíc obyvatel. Židé z Jaffy žili na předměstí Jaffy, blízko Tel Avivu. Staré město Jaffa, které bylo kontrolováno Araby, bylo většinou bez židovského obyvatelstva. Během třicátých let měla obě města přibližně 80 tisíc obyvatel. V roce1945 vlastnili Arabové 145 km²citrusových sadů, zatímco Židé 66 km².
Velké arabské povstání v Palestině, v letech1936–1939, způsobilo velké ekonomické a infrastrukturální ztráty Jaffy. Pouliční boje mezi Araby a britskými vojáky poničily mnoho z městských úzkých uliček. Britové zničili mnoho domů patřící arabskému obyvatelstvu. Židé a Britové také přesunuly své obchody z Jaffy (hlavně do Tel Avivu). V reakci na útoky arabských dělníků z přístavu vybudovali Židé moderní přístav v Tel Avivu, což pro Jaffu znamenalo pokles příjmů.
V roce 1945 měla Jaffa 101 580 obyvatel, z čehož bylo 53 930 muslimů, 30 820 Židů a 16 800 křesťanů. Žili zde předevšímortodoxní křesťané, z nichž přibližně šestina bylařecko-katolického vyznání.
Arabové odmítli plán na rozdělení Palestiny30. listopadu1947 a den po přijetí rezoluceOSN bylo palestinskými Araby zabito 7 Židů ve třech incidentech: v 8 hodin ráno napadli tři Arabové autobus zNetanji doJeruzaléma a zabili 5 židovských cestujících; o půl hodiny později byl napaden další autobus a byl zabit židovský cestující; den nato byl zastřelen 25letý židovský muž v Jaffě. VJeruzalémě svolala Arabská vyšší rada třídenní stávku, počínaje úterkem2. prosince a následnými velkými demonstracemi po pátečních bohoslužbách.
Vzájemná povstání eskalovala11. prosince1947. Toho dne jeruzalémský korespondent časopisuThe Times odhadl počet obětí na 130 mrtvých, z toho 70 Židů a 50 Arabů, několik britských vojáků a britský policista.
25. dubna1948 spustilIrgun ofenzívu v Jaffě, v té době největším arabském palestinském městě, během které většina arabských obyvatel uprchla přes přístav. JednotkyHagany pak obsadily město14. května. Z celkových 70-80 tisíc Arabů se rozhodlo zůstat 3 600–4 100.[9] K uctění památky padlých židovských vojáků, kteří zahynuli v bitvě o Jaffu, byla založenaConquest Garden.
V roce1950 byla Jaffa sjednocena sTel Avivem a od té doby se užívá název Tel Aviv-Jafo.[10] Současná Jaffa má heterogennížidovskou,křesťanskou amuslimskou populaci. Byly obnoveny části Starého města a Jaffa se stala turistickou atraktivitou, která se může pyšnit obnovenými starobylými budovami, galeriemi umění, divadlem, muzeem, obchody se suvenýry, restauracemi, pouličními kavárnami a promenádami.
Páteřní komunikací celé Jaffy je převážně severo-jižní Yefet street, v délce kolem 10 kilometrů, začíná na náměstí u Hodinové věže a končí ve vilové čtvrti na jihu. V celé délce ji propojuje několik linek městských autobusů. Jižní rezidenční část Jaffy má nově vybudovanou tramvajovou trať. Většina obyvatel i turistů je zvyklá k dopravě užívat sdílené koloběžky. Jaffa nezahrnuje jen vlastní turistickou oblast Starého města ale i rozsáhlé rezidenční a komerční čtvrtě, které tvoří jihozápadní výběžek Tel Avivu (takzvaná čtvrťRova 7). Jsou to historické čtvrtiAdžami aGiv'at Alija, i novější obytné souboryNeve Golan (neboliJafo Gimel),Šikunej Chisachon,Cahalon,Dakar,Giv'at ha-Temarim (neboliJafo Dalet) neboGiv'at Herzl. Většina z nich bývala socioekonomicky podprůměrná. Nyní například čtvrť Adžami získává na popularitě jako bydliště bohatších lidí, hledajících osobitou historickou architekturu. ČtvrťMenašija, která se rozkládala na pobřeží Středozemního moře severovýchodně od historické Jaffy, byla po roce1948 osídlena Židy a později takřka zcela zbořena a fakticky již není součástí Jaffy.
Systém veřejnéhoškolství zaznamenává meziarabsky mluvícími dětmi 53 % studentů, kteří nedokončí studia a značná část těch, co střední školu dokončí, nezískámaturitu. Systém vzděláváníhebrejsky mluvících dětí není o mnoho lepší a rodiče, kteří si to mohou dovolit, posílají své děti do škol vTel Avivu a soukromých křesťanských škol. Situace se však lepší a v Jaffě byly založeny nové školy.
Mezi problémy Jaffy dále patří distribucedrog, vyšší mírakriminality a násilí. Někteří arabští obyvatele tvrdí, žeizraelská vláda se pokouší o judaizaci Jaffy tím, že vystěhovává arabské obyvatelstvo z domů společnostíAmidar. Představitelé Amidaru toto tvrzení vyvracejí s tím, že vystěhovaní jsou ilegálnísquatteři.[11]
Židovská populace v Jaffě sestává jak ze „starousedlíků“, tj. dětí Židů, kteří se ve městě usadili v 50. a 60. letech, tak z bohatých nově příchozích, kteří kupují staré domy a renovují je. Jafo Gimel, Jafo Dalet aNeve Ofer (ta již ovšem leží mimo vlastní Jaffu) jsou domovem nových imigrantů, hlavně ze zemíbývalého Sovětského svazu.
Někteří z jaffských arabských a izraelských obyvatel obviňují vedení Tel Avivu, že se snaží vymazat arabskou minulost města. Počátkem 50. let arabské názvy mnoha ulic a obchodů nahrazená hebrejskými byla v posledních letech opět upravena, některé jsou trojjazyčné (arabsko-hebrejsko-anglické), na obchodech také ruské. Od 90. let byly obnoveny arabské a muslimské objekty (např. Mořská mešita a Mešita Hassana Beka), v publikacích jsou rovnocenně zmapovány dějiny křesťanské i arabské populace Jaffy.
O Velikonocích roku 2023 období klidu přerušily první nepokoje a rakety namířené z pásma Gazy naTel Aviv. Večer na Velký pátek 7. dubna arabský terorista (občan Izraele) zaútočil autem na promenádě podél pláže z Jaffy, několik turistů zranil a jednoho italského turistu zastřelil.[12] Předznamenal tak současný válečný konflikt.
Pevnost přestavěná na citadelu, komplex staveb různých období, s labyrintem chodeb, schodišť a s ruinami středověkého hospicu pro poutníky; nyní slouží soukromým galeriím a obchodům (je volně průchozí)
Saraj – obytný osmanský objekt s lázní, pobořen Araby, po roce 1948 zčásti rekonstruován pro městské archeologické muzeum (roku 2023 nepřístupné) a městské divadlo
Obytné domy z období funkcionalismu
Etzelovo museum (Etzel House, Bejt Gidi) – vojenské muzeum paramilitaristické sionistické organizace Irgun; prosklená stavba na ruinách kamenného domu na pláži.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuJaffa na anglické Wikipedii.
↑Muḥammad Muḥammad Ḥasan Šurráb:معجم بلدان فلسطين .Damašek:Dar Al-Mamun lil Turath. 1987.Dostupné online.
↑Archaeological discoveries may prove barrier to Jaffa port rejuvenation [online].Haaretz [cit. 2008-08-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-24. (anglicky)
↑HAREUVENI, Immanuel.Lexicon of the Land of Israel. [s.l.]: Miskal - Yedioth Ahronoth Books and Chemed Books, 1999.ISBN965-448-413-7. S. 409.
