Formule 1 se účastnil v letech 1996 až 2006. Je synem bývalého jezdce Formule 1Gillese Villeneuvea a jeho strýcem (a jmenovcem) je další závodník,Jacques Villeneuve Sr., první kanadský vítěz závodu série CART (1985). Od roku 1995 žádný další Kanaďan nevyhrál 500 mil Indianapolis ani se nestal mistrem světa F1.
Po dvou úspěšných letech v sérii CART se Villeneuve přesunul doFormule 1 a to do jednoho z předních týmů, kterým bylWilliams. Jeho týmovým kolegou bylDamon Hill. Ve své nováčkovské sezóně 1996 bojoval Villeneuve s Hillem o titul, vyhrál čtyři závody, a až poslední závod, ze kterého Kanaďan odstoupil, rozhodl, že mistrem světa se stal Hill. Villeneuve si ale vše vynahradil hned následující rok, kdy šampionát vyhrál, když tentokrát bojoval sMichaelem Schumacherem. Opět rozhodoval až poslední závod, kdy po jejich vzájemné kolizi Schumacher musel odstoupit, zatímco Villeneuve dojel na 3. místě. Kolize byla ze strany Schumachera úmyslná a byl následně diskvalifikován z celého ročníku.
Sezóna 1997 však byla pro Villeneuvea poslední, ve které byl schopen bojovat o přední pozice. Dodavatel motorůRenault ze seriálu vystoupil a Williams musel pro rok 1998 zvolit méně konkurenceschopné motoryMecachrome. V roce 1999 se Villeneuve připojil k nově vzniklému týmuBritish American Racing (BAR) a zůstal u něj 4 sezóny. Po nevýrazných výkonech byl nahrazen bývalým šampionem série Britské Formule 3,Takumou Satem. V roce 2004 odjel několik posledních závodů jako náhradník zaRenault. Poté dostal smlouvu od týmuSauber, ale ani zde se mu nedařilo, když ho porážel méně zkušený kolegaFelipe Massa. Sauber byl následně koupen automobilkouBMW a Villeneuve u týmu zůstal. Opět byl nevýrazný a za 11 závodů dokázal získat jen 7 bodů. Poté se při Grand Prix Německa zranil. Nahradil hoRobert Kubica a Villeneueve se už do kokpitu Formule 1 nevrátil.V dalších sezónách závodil v různých sériích, například ve sportovních vozech za Peugeot, absolvoval 24h Le Mans, zkusil šampionátNASCAR a byl pozván do argentinské série Top Race V6.
V roce 2014 absolvoval s Peugeotem 208 sedm závodů MS v rallyecrossu za tým Albatec Racing, bez zkušeností se závoděním na nezpevněném povrchu však získal jen 8 bodů a umístil se ve 4. desítce celkové klasifikace šampionátu.
Jacques Villeneuve se narodil vKanadě, ve městěSaint-Jean-sur-Richelieu v provinciiQuébec. Jeho otcem je bývalý jezdec Formule 1Gilles Villeneuve, jeho matka se jmenuje Joann. Přestože se Jacques narodil v Kanadě, vychováván byl především vMonaku. Má 2 sestry: Melanie a Jessicu. Jeho strýc Jacques Sr. je také bývalým závodníkem a v roce 1985 se stal prvním kanadským vítězem závodu série CART. Když bylo Jacquesovi 11let, jeho otec Gilles zahynul při kvalifikaci naGrand Prix Belgie 1982 na okruhuZolder po kolizi sJochenem Massem.
Když nezávodí, žije Villeneuve buď veVillars-sur-Ollon,Montrealu nebo veŠvýcarsku. Byl mezi prvními, kteří dostali své místo na Kanadském chodníku slávy. Také byl jmenován kanadským Sportovcem roku a dostal trofej Lou Marshe v letech 1995 a 1997. V roce 1998 byl oceněn řádem v rodném Quebecu.
Jeho první přítelkyní byla Sandrine Gros d’Ailion, se kterou byl na konci 90. let. Také chodil s australskou zpěvačkou Danii Minogue nebo s americkou balerinou Ellen Green. Oženil se však až s Johannou Martinez. Obřad proběhl 29. května 2006 ve Švýcarsku. 14. listopadu se dočkal prvního syna, jehož pojmenovali Jules. Druhý syn Jonas se jim narodil 23. prosince 2007. V červenci 2009 se však manželé rozvedli.V lednu 2007 si Villeneuve koupil dům veWestmountu, v Montrealu, jehož hodnota činila 3 miliony dolarů. Vlastnil také noční klub a restauraci v Montrealu s názvem Newtown (což je anglický překlad jeho francouzského jména, ‚Ville‘ znamená ‚město‘ a ‚Neuve‘ znamená ‚nový‘), v roce 2009 jej ale prodal.
V roce 1984, dva roky po smrti svého otce, se Jacques zeptal své matky, jestli by mohl následovat otcovy stopy a začít závodit. Jeho matka Joann slíbila, že mu dovolí řídit motokáru, pokud dostane dobré známky z matematiky, z předmětu, který mu příliš nešel. Villeneuve vynaložil úsilí a dostal známky, které jeho matka vyžadovala pro to, aby mohl závodit. O rok později mu Joan dovolila řídit motokáru o objemu 100cc na motokárové dráze vImole. Majitelé trati, Luigi a Massimo Burattiové, byli Kanaďanem okouzleni a poté, co prokázal své kvality na motokárách o objemu 100cc, přesunul se na objem 135cc. Ve stejný den mu bylo dovoleno vyjet na závodní trať s vozem Formule 4.
Brzy poté strýc, Jacques Sr., zapsal svého synovce do závodní školy Jima Russela v Mon Tremblant, v Quebecu. Villeneuveova výuka trvala tři dny a za tu dobu prokázal na svůj věk velkou dávku koncentrace. Na konci výuky dostal mladý Kanaďan diplom a hlavní instruktor Gilbert Pednault prohlásil, že Jacques je nejlepší student, kterého kdy viděl. Během léta 1987 se Jacques zaučoval jako mechanik u svého bývalého instruktora Richarda Spenarda. Na oplátku za pomoc v garáži obdržel Kanaďan školení pro závodní auta. Ve věku sedmnácti let byl Villenuve ještě příliš mladý na získání závodní licence jak v Kanadě, tak vItálii. S pomocí Kanadské automobilové federace ale obdržel licenci zAndorry.
V roce 1988 vstoupil do závodu Alfa Cup a závodil proti bývalým jezdcůmFormule 1, kterými byliJohnny Cecotto aMauro Baldi. Celkově skončil na 10. místě. O dva týdny později závodil na Monze proti dalším pilotům F1, těmi byliRiccardo Patrese aNicola Larini.V letech 1989 až 1991 závodil v Italské Formuli 3, ale příliš se mu nedařilo. V roce 1992 závodil v Japonské Formuli 3, vyhrál 3 závody a v šampionátu se umístil na 2. místě. Brzy poté obdržel Villeneuve pozvání odCraiga Pollocka, aby se zúčastnil závodu Trois Riviéres Formula Atlantic. Jacques dojel na 3. místě a udělal na Pollocka velký dojem, což vedlo k jeho účasti v severoamerické sérii Toyota Atlantic následující rok.Během sezóny 1993 si Villeneuve vyjel 7× pole position a vyhrál 5 z 15 závodů. Kvůli jezdeckým chybám ale nakonec přišel o titul a celkově se umístil na 3. místě.
Tým Forsythe-Green dal Villeneuvovi možnost závodit pro rok 1994 v sériiIndyCar. Ve své první sezóně dojel na 2. místě ve slavném závodě500 mil Indianapolis a zvítězil na okruhuRoad America, kde se jeho strýc Jacques Sr. stal před devíti lety prvním Kanaďanem, který vyhrál závod série CART. Celkově skončil Jacques v sezóně na 6. pozici, 131 bodů za šampionem, kterým se stalAl Unser Jr., a byl vyhlášen nováčkem roku.Do další sezóny vstoupil Villeneuve slibně, vyhrál první závod v ulicíchMiami. Dokázal také zvítězit v závodě 500 mil Indianapolis, přestože v polovině závodu dostal dvoukolovou penalizaci. Skvělou jízdou se ale propracoval zpět do čela a o 2 sekundy porazilChristiana Fittipaldiho. Villeneuvovy výsledky a také slavné jméno, přitáhly pozornostFranka Williamse, ředitele týmuWilliams Grand Prix. A právě tento tým s ním podepsal smlouvu na sezónu 1996, ještě před tím dostal možnost s vozem Formule 1 testovat. Villeneuve se stal posledním šampionem série CART/IRL, jelikož po sezoně se seriál rozdělil na dva: Indy Racing League (IRL) a Champ Car World Series.
Villeneuve podepsal kontrakt na dva roky s následnou možnou roční opcí. Hned v prvním závodě,Grand Prix Austrálie, ukázal svůj potenciál, když si vyjel pole position a málem vyhrál závod. Kvůli úniku oleje byl ale nucen zpomalit a nechat se předjet týmovým kolegou, kterým bylDamon Hill. I s poškozeným vozem ale dokázal udržet 2. místo a při svém debutu dojet na stupně vítězů. Podobný kousek se povedl až o 11 let později, kdy ve svém prvním závodě skončil na pódiuLewis Hamilton.
První vítězství vybojoval Kanaďan na okruhuNürburgring, když odolal tlaku ze strany Michaela Schumachera veFerrari. Poté vyhrál ještě další 3 závody a jeho 4 vítězství v debutové sezóně jsou stále rekordem Formule 1 (společně s ním drží rekord Lewis Hamilton ze sezóny 2007). O titul se bojovalo až do posledního závodu,Grand Prix Japonska. Šanci měli Villeneuve a jeho týmový kolega Damon Hill. Brit měl ale náskok 9 bodů a tak Jacquesovy šance byly spíše už teoretické. Hill závod a titul vyhrál, zatímco Villeneuve musel ve 37. kole odstoupit a musel se spokojit s celkovým 2. místem v poháru jezdců, což je také platný nováčkovský rekord Formule 1 (opět společně s Lewisem Hamiltonem).
Hill z Williamsu před sezónou 1997 odešel a Villeneuve se tak stal týmovou jedničkou. Jako týmový kolega byl angažován NěmecHeinz-Harald Frentzen. Villeneuve opět bojoval o titul, tentokrát byl ale jeho soupeřem hlavněMichael Schumacher na Ferrari.Úvodní závod sezóny vyhrálDavid Coulthard s vozemMcLaren, další 2 závody opanoval Jacques Villeneuve. K tomu v sezóně přidal dalších 5 vítězství, konkrétně ve Španělsku, Velké Británii, Maďarsku, Rakousku a při Grand Prix Lucemburska. Úspěšný byl i v kvalifikacích, kterou vyhrál celkem desetkrát. Michael Schumacher měl před posledním závodem na kontě 5 vítězství.
Na okruhuSuzuka měl startovat Villeneuve z pole position, ale kvůli ignorování žlutých vlajek v sobotním tréninku byl odsunut až na konec startovního roštu. Williams podal protest a trest pro Villeneuvea byl nakonec zrušen. V závodě skončil na 5. místě, ze kterého byl ale diskvalifikován. Před posledním závodem tak Schumacher vedl o jeden bod.
O titulu se rozhodlo v posledním závodě na okruhuJerez. Villeneuve titul nakonec získal, ale do historie se zapsala kolize mezi ním a Michaelem Schumacherem. Když Villeneuve Němce předjížděl v zatáčce Dry-Sac ve 48. kole, stočil Michael Schumacher svoje Ferrari do Kanaďanova Williamsu a poškodil mu boční část vozu. Villeneuve ale pokračoval v závodě dál a skončil na 3. místě, zatímco Schumacher musel odstoupit a posléze byl dokonce za incident diskvalifikován z celého šampionátu.
Po zisku titulu to šlo s jeho kariérou dolů. I v sezóně 1998 zůstal u Williamsu (a stal se prvním jezdcem od roku 1982, který po zisku titulu zůstal u Williamsu), ale jezdil s podprůměrným motoremMecachrome, což byl vlastně motor Renault V10 z předchozí sezóny. Týmy Ferrari a McLarenu naopak v oblasti motorů zaznamenaly větší vylepšení. Villeuneuve nedokázal ani jednou zvítězit (podobně jako sezónu předtím mistr světa Hill) a na stupních vítězů dojel jen vGrand Prix Německa a vGrand Prix Maďarska. Celkově skončil v klasifikaci na 5. místě s 21 body. Na mistra světa, kterým se stal FinMika Häkkinen s vozem McLaren, ztratil 79 bodů.
V roce 1999 se Villeneuve připojil k nově vzniklému týmuBritish American Racing (BAR), který spoluzaložil a vlastnil jeho osobní manažerCraig Pollock, a spolu s ním takéAdrian Reynard. Druhým jezdcem se stal BrazilecRicardo Zonta. Média dávala novému týmu velké naděje, skutečnost ale byla o dost horší. Villeneuve nedojel ani jednou v prvních 11 závodech (což je smutný rekord Formule 1) a nezískal za sezónu ani bod. V některých okamžicích ukazoval BAR slibné tempo, například když Villeneuve jezdil v Barceloně na 3. místě, ale časté technické problémy ničily veškeré šance na úspěch. Villeneuve také havaroval ve velké rychlosti při tréninku naGrand Prix Belgie, naštěstí zůstal nezraněn.
I přes hroznou předchozí sezónu zůstali jak Villeneuve, tak Zonta věrni týmu BAR. Motory Supertec byly nahrazeny motoryHonda a nové spojení BAR-Honda se ukázalo jako více konkurenceschopné. Villeneuve dokázal bodovat v 7 závodech a těsně mu uniklo pódium přiGrand Prix USA. Zaznamenal celkově 17 bodů a umístil se na 7. místě v poháru jezdců.
Zonta BAR opustil a stal se testovacím jezdcem stáje Jordan, nahradil ho zkušený FrancouzOlivier Panis. Villeneuve byl aktérem tragické nehody v prvním závodě, kdy zezadu trefil WilliamsRalfa Schumachera, letící kolo zasáhlo traťového maršála do hrudníku, a ten zemřel. Villeneuve si připsal v sezóně jen 12 bodů, za to ale stál dvakrát na pódiu, konkrétně přiGrand Prix Španělska aGrand Prix Německa. Byla to však poslední pódiová umístění v jeho kariéře.
Pollock byl z postu týmového manažera propuštěn a nahradil ho šéf společnostiProdriveDavid Richards. Ten potom propustil i technického ředitele Malcolma Oastlera a 50 dalších zaměstnanců stáje BAR. Poté začal debatovat o Villeneuvově platu 15 milionů liber. Od té doby se Kanaďan cítil v týmu méně spokojeně. Vůz BAR 004 se ukázal jako horší než dva jeho předchůdci. Body přicházely jen sporadicky, tým získal jen 7 bodů (Villeneuve 4, Panis 3).
Do vypršení smlouvy s týmem BAR zbýval Jacquesovi ještě jeden rok. Údajně měl Kanaďan na rok Formuli 1 opustit a strávit sezónu v sériiCART a na sezóny 2004 a 2005 se vrátit k BAR, nakonec se tak ale nestalo a ve Formuli 1 pokračoval i v roce 2003. K týmu se připojilJenson Button ,který předtím závodil s vozemRenault. Panis dostal nabídku od týmuToyota, kterou akceptoval. Button se stal druhým stájovým kolegou, který Villeneuvea bodově porazil, když dokázal celkem pravidelně bodovat. Na Kanaďana se snesla kritika, že ho poráží méně zkušený jezdec, a před posledním závodem v Japonsku byl Villeneuve nahrazen bývalým šampionem Britské Formule 3, kterým byl JaponecTakuma Sato.
Pro sezónu 2004 zůstal Villeneuve bez angažmá, prohlásil však, že se hodlá do kokpitu vrátit. Pokračoval v tréninku a ukázal se na Goodwood Festival of Speed, kde řídil bývalý vůz Ferrari svého otce. V září se potom do Formule 1 vrátil, když absolvoval poslední 3 závody v týmu Renault. Dostal příležitost poté, kdy byl z týmu vyhozenJarno Trulli a týmový šéfFlavio Briatore chtěl dát Kanaďanovi šanci. Villeneuve slíbil, že pomůže Renaultu získat 2. místo v poháru konstruktéru před týmemBAR, nezískal však ani bod. Jacques prohlásil, že nucená pauza ho stála mnoho času, vozy byly rychlejší než v roce 2003 a nestihl se tak adaptovat. Ještě před angažmá v Renaultu podepsal dvouletý kontrakt s týmemSauber, počínaje rokem 2005.
DoGrand Prix Austrálie startoval Jacques ze 4. místa, závod mu ale nevyšel a dojel s jedním kolem ztráty na 13. místě. V prvních 3 závodech byl nejpomalejším jezdcem na pneumatikách Michelin a proslýchalo se, že by měl být brzy nahrazen. Fámy se ale ukázaly jako nepravdivé a na okruhu Imola dojel Villeneuve na bodech, když skončil na 4. místě. Pod tlakem médií se opět ocitl poté, když přinutil v Monaku svého týmového koleguFelipeho Massu vyjet z trati, což znamenalo pro oba vozy Sauber konec v závodě. Ke konci sezóny se Villeneuve zlepšil a vybojoval další body. Přestože ho v celkovém pořadí Massa porazil, byli oba dva jezdci Sauberu na konci sezóny zhruba stejně rychlí. Brazilec poté odešel k týmu Ferrari a stal se týmovým kolegou Michaela Schumachera.
Po dlouhém období nejistoty bylo potvrzeno, že Villeneuve bude v týmu závodit i v další sezóně. Se závodní sedačkou v Sauberu byli spojovániHeikki Kovalainen, v té době jezdec sérieGP2, aDan Wheldon, šampion série IndyCar. Sauber se ale rozhodl dodržet kontrakt s Villeneuvem, jelikož zrušení smlouvy by je stálo kolem 2 milionů dolarů, navíc byl Kanaďan oblíbený u sponzorů a také u zaměstnanců týmu.
V zimní pauze se u týmu Sauber udála řada změn. Švýcarský tým byl koupen automobilkou BMW a přejmenován naBMW Sauber. BMW bylo předtím 6 let ve spojení s týmem Williams, nyní chtěli provozovat vlastní tým. Místo Massy, který odešel do Ferrari, přišel NěmecNick Heidfeld. Villeneuve získal v prvních 12 závodech 7 bodů. PřiGrand Prix Německa ale havaroval a utrpěl zranění.VGrand Prix Maďarska ho nahradil testovací jezdecRobert Kubica a hned dojel v deštivém závodě na bodech, byl však po závodě diskvalifikován kvůli nízké hmotnosti vozu. O několik dní později BMW oznámilo, že se s Villeneuvem rozchází. Jako důvod poté vyšlo najevo, že Villeneuve nechtěl s Kubicou o místo v kokpitu bojovat, jelikož cítil, že své kvality už předtím ukázal. Do Formule 1 se poté už přes svou snahu nedokázal vrátit.
Villeneuve byl blízko podpisu smlouvy s týmemStefan GP pro sezónu 2010,FIA ale Stefan GP jako nový tým nepřijala. Jacques prohlásil že se v letech 2010 a 2011 stále ucházel o místo ve Formuli 1, bohužel však neúspěšně.
V polovině července 2010 se v německém tisku objevilo, že Villeneuve dává dohromady svůj vlastní tým a bude se ucházet o vstup do Formule 1 pro rok 2011. Tým se měl jmenovat „Villeneuve Racing“ a údajně splnil kritéria stanovená FIA pro vstup. Villeneuve poté potvrdil, že podal přihlášku a také že se spojil s italským týmemDurango. Projekt však nakonec neuspěl, žádný nový tým do Formule 1 přijat nebyl.
10. ledna 2007 byl Villeneuve potvrzen jako jeden z devíti jezdců týmu Peugeot pro závod 24h Le Mans 2007. Byla to jeho první jízda ve sportovním autě od roku 1992, kdy spolupracoval s Toyotou. V závodě se o vůz s číslem 7 dělil sMarcem Gené aNicolasem Minassianem. Villeneuve zajel v kvalifikaci nejlepší čas z těch tří a vyjel vozu 4. místo na startu. Vůz se po velkou část závodu pohyboval na 2. místě, po problému s motorem ale musel do boxů, ze kterých už nakonec nevyjel. Odstoupení přišlo 100 minut před koncem závodu.
V roce 2008 skončil Villeneuve se stejným vozem na 2. místě. Několik hodin dokonce vedli, přišli však o náskok, když začalo pršet. Zvítězil vůz Audi. Villeneuve prohlásil, že bude jezdit tak dlouho, dokud závod nevyhraje. V tom ho podpořil bývalý jezdec Formule 1,Allan McNish. Kdyby Viilleneuve 24h Le Mans vyhrál, stal by se druhým jezdcem poGrahamu Hillovi, který by získal „Triple Crown of Motorsport“, tedy vítězství v 500 mil Indianapolis, titul ve Formuli 1 a vítězství v 24h Le Mans.
V jednom z dřívějších rozhovorů pro magazín Autosport, uvedl Villeneuvův manažer Craig Pollock, že Kanaďanova kariéra ve Formuli 1 je u konce. 24. srpna 2007 bylo oznámeno, že Villeneuve se zúčastní zbývajících 7 závodů šampionátu Craftsman Truck Series s vozem Toyota Tundra v týmu Bill Davis Racing a v roce 2008 se zúčastní poháru Sprint Cup. V prvním závodě Craftsman Truck Series se kvalifikoval na 7. místě, skončil ale až na 21. pozici. Poté si odbyl debut v poháru NASCAR Nextel na okruhuTalladega Superspeedway vAlabamě. Kvalifikoval se jako šestý, ale kvůli nedostatku zkušeností s vozem musel startovat z konce startovního pole, kde se pohyboval i během závodu. Dojel na 21. místě po mnoha haváriích a technických potížích soupeřů. V roce 2008 se neúspěšně pokoušel kvalifikovat na závodDaytona 500. Po ztrátě sponzorů přišel o své místo u Bill Davis Racing. Poté zkusil závodit pro tým Braun Racing na závodě v Montrealu. Startovalo se za sucha, ale při závodě začalo pršet a jezdci byli poprvé v historiiNASCAR nuceni použít mokré pneumatiky. Villeneuve startoval z 5. místa, ale kvůli havárii dojel až na 16. pozici.
V roce 2009 se zúčastnil 2 závodů série Canadian Tires Series. Nejlépe startoval jako pátý a dojel nejlépe na 4. místě na okruhu Circuit de Trois-Rivieres. Také dvakrát startoval v sérii NASCAR Nationwide Series, opět pro Braun Racing, a nejlépe dojel na 4. místě na okruhu pojmenovaném po jeho otci, Circuit Gilles Villeneuve. V závodě opět pršelo a mokré pneumatiky byly použity podruhé. Následně bylo potvrzeno, že bude startovat v roce 2010 v Montrealu a na Road America. Právě na Road America měl slibně rozjetý závod, ale porucha alternátoru v posledním kole ho stála pódium. V roce 2011 převzal na dva závody vůzPenske Racing poBradu Keselowskim v sérii NASCAR Nationwide Series. Na Road America zaznamenal 3. místo, na okruhu Gilles Villeneuve startoval dokonce z pole position, dojel ale až v hloubi pole na 27. místě.
Když nesehnal sponzory pro sérii NASCAR Sprint Cup, vstoupil Villeneuve do šampionátu Speedcar Series pro zbytek sezóny 2008. Série se skládá ze závodů na dráze a na ovále, podobně jako NASCAR. Villeneuve prohlásil, že závody Speedcar mu dají více zkušeností se závoděním s těmito auty na dráze, což v budoucnu může uplatnit u NASCAR a také že je to pro něj příležitost setkat se s fanoušky. Závodil celkem čtyřikrát a nejlépe skončil na 6. místě.
Po závodění v sériích NASCAR Sprint Cup a Speedcar Series byl Villeneuve pozván na závody Top Race V6, touringových vozů. Pozval jej sám ředitel Alejandro Urtubey a to na hlavní závody sezóny 2008, s názvem La Carrera del Aňo, na okruhuBuenos Aires. Villeneuve jel v týmu Oro Racing a dojel na 16. místě. V roce 2009 byl pozván znovu a to do dvou ze tří hlavních závodů: na Interlagos (kde nedokončil) a opět do Buenos Aires (kde dojel na 13. místě). Na tiskové konferenci Villeneuve prohlásil, že pokud nezíská místo ve Formuli 1 ani NASCAR, bude závodit celou sezónu v Top Race V6.
Jacques Villeneuve byl jedním z Kanaďanů, kteří nesli olympijskou vlajku na olympijský stadion veVancouveru při zahajovacím ceremoniálu 21. zimních olympijských her. Nesl také olympijský oheň.
Jacques Villeneuve používá žlutou helmu, s modrou horní částí a s růžovými, červenými a zelenými pruhy. Helmu si prý navrhl sám, když si čmáral na kreslícím zařízení. Růžové pruhy tvoří písmeno V na každé straně, což Villeneuve prohlásil že bylo neúmyslné. Říká se také, že barvy na helmě převzal z trička své matky Joann.
Kromě závodění se snažil prosadit i v hudbě, jako autor i interpret. Přestože první texty začal psát už za svého pobytu v Japonsku, trvalo až do roku 2006, než vydal první komerční singl s názvem „Accepterais-tu“, francouzskou píseň, ve které znázorňuje svoji tehdejší osobní situaci – žádá svou milovanou, aby si ho vzala. 19. února 2007 vydal své první album s názvemPrivate Paradise. Album představil ve své kavárně, kde zazpíval 2 písničky hlavně před zraky reportérů. Když se ho ptali co od alba očekává, odpověděl: „Doufám, že album bude mít úspěch, nikdy bych nedělal něco, za co bych měl být kritizován.“ Album však úspěch nemělo, za první měsíc se prodalo jen 233 kopií v provincii Quebec a asi 30 kopií mimo Quebec a Kanadu. Na konci roku to údajně bylo celkem 836 prodaných kusů v Severní Americe.
Jacques Villeneuve se objevil v několika televizním reklamám pro Hondu, když jezdil za tým BAR. V roce 2006, když závodil za BMW Sauber, se objevil v televizní kampani pro notebook Centrino od společnosti Intel, ve kterých zdůrazňuje výhody jeho používání.Objevil se také v kanadské reklamě společně s olympijským vítězemDonovanem Baileym, krátce po zisku titulu v roce 1997. Reklama prohlašuje, že Kanada je nejrychlejší národ na světě.Po zisku titulu mistra světa se ještě objevil v reklamě naVolkswagen, kde řídí auto VW, poté zastaví a do kamery říká, že nemá nic proti Němcům. To vše jako narážka na jeho souboj s Michaelem Schumacherem zGrand Prix Evropy 1997.Krátce se také objevil v roce 2001 ve filmu odSylvestera Stallona, Driven, jako závodní jezdec.