Svá vrcholná díla vytvořil technikou drippingu, což bylo nalévání nebo nakapáváníaluminiové barvy na rozměrné plátno položené na podlaze. Tímto způsobem vznikla složitě strukturovaná plocha nátěrů, na které Pollock používal i další materiály jako drcenésklo,sádru, hřebíky, písek. Rychlé a zdánlivě impulzivní vytváření obrazů, se kterým Pollock přišel, se stalo jedním ze znakůabstraktního expresionismu, hnutí, které zdůrazňovalo spontaneitu při tvorbě. Pro způsob Pollockovy malby se používal termín action painting neboliakční malba.
Narodil se jako nejmladší, pátý syn Stelly May McClure a LeRoye Pollocka. Rodina často měnila bydliště; jen v letech1913–1928 se rodina, žijící v té době vKalifornii, osmkrát stěhovala.[1] Otec byl často nepřítomný a matka byla silněautoritativní osobností. Sourozenci ale velmi drželi spolu.
V roce1923 jako jedenáctiletý poprvé navštívilindiánskou rezervaci vArizoně; objevil zde nevšední motivy abstrakce zvané „primitivní umění“amerických indiánů. Velký vliv na Jacksonův zájem o umění měl bratr Charles (1902–1988), který se rovněž stal malířem. Od roku1922 začal zLos Angeles, kde bydlel, domů posílat výtisky časopisuThe Dial, jehož prostřednictvím získával Jackson informace o moderním umění. V roce1927 pracoval spolu se svým bratrem Sanfordem jako požární hlídka v lesíchVelkého kaňonu.[2]V této době vyšly najevo jeho sklony kalkoholismu, které ho provázely po celý život. Nejen kvůli němu, ale i pro svou vzpurnou povahu, která ho přiváděla do konfliktů s autoritami, byl několikrát vyloučený z různých škol, mj. z Manual Arts High School vLos Angeles, kterou navštěvoval v letech1925–1929.[3] Zde studoval na kurzech Fredericka Johna Schwankowského (1885–1974), který prohloubil jeho přehled po abstraktním umění a uvedl ho doteosofických naukDžiddú Krišnamúrtiho aRudolfa Steinera, které ho na určitou dobu ovlivnily.
Když byl z Manual Arts High School znovu vyloučen, navštívil s bratry Charlesem a Frankem Pomona College vClaremontu, aby si prohlédli nástěnnou malbuPrométheus odmexického malířeJosé Clemente Orozca. Mexická nástěnná malba byla jedním z hlavních impulzů určujících směr Pollockovy tvorby. V roce1930 následoval bratry doNew Yorku, kde prožil zbytek života. Zde pokračoval ve vzdělávání naArt Students League of New York. Napřed krátce navštěvoval kurzy sochařství a v listopadu 1930 se zapsal do kurzůThomase Harta Bentona, představitele směru nazývaného americký regionalismus.[4] Jednalo se o figurálnírealistickémalířství, které stálo v opozici vůčiavantgardním směrům. Pollock se s Bentonem spřátelil a navštěvoval ho i poté, co se pedagog v roce1932 z New Yorku odstěhoval. V létě roku 1932 odjel Pollock do Los Angeles, kde poznal dalšího mexickéhomuralistu,David Alfaro Siqueirose. Nástěnná malba mexických umělců – v roce1933 sledovalDiega Riveru při práci na malbě pro newyorskéRockefeller Center – Pollocka natolik zaujala, že se v roce1936 účastnil Siqueirosovy dílny „Laboratory of Modern Techniques in Art“, kterou Mexičan vedl v New Yorku. Zdokonalil se zde v používání syntetických barev a poznal techniku polévání plátna barvou, kterou později rozvinul ve svých „drippings“. V té době byl přesvědčený, že budoucnost malířství představuje nástěnná malba.[5]
Na naléhání bratra Sanforda absolvoval v prosinci1937 detoxikační kúru. Bez valného výsledku, v létě příštího roku se z alkoholismu léčil v Bloomingdale Insane Asylum v New Yorku. Výsledek však přinesla ažpsychoterapie u psychologa Josepha L. Hendersona (1903–2007), zástupceanalytické psychologieC. G. Junga, kterou absolvoval počátkem roku1939. Pollock nedokázal vždy popsat své stavy verbálně, proto Hendersonovi přinášel kresby odrážející jeho niterné pocity. Jejich soubor přešel do dějin umění pod názvem „psychoanalytické kresby“.[6] Po Hendersonově odchodu z New Yorku pokračoval v léčbě u dalšího psychologa, Violeta Stauba de Laszlo.V květnu1939 viděl PicassovuGuernicu. Reflexe tohoto obrazu se pak objevují na několika Pollockových obrazech. V roce1941 navštívil výstavu „Indiánské umění ve Spojených státech“, pořádanouMuzeem moderního umění. Zde ho zaujaly obrazy indiánů kmeneNavaho, vytvářené na podlaze pomocí písku. To byl další zdroj inspirace pro jeho pozdější drippings.
V říjnu1942 byl v galerii McMillen zastoupený na výstavě „Americké a francouzské malířství“, které se zúčastnila také jeho pozdější manželkaLee Krasnerová, v té době známější než Pollock. Poté, co se Pollockův bratr Sand odstěhoval s rodinou doConnecticutu, začali oba malíři žít v jeho bytě na Eight Street. Stále se však potýkali s existenčními potížemi: Ve druhé polovině roku1942 pracoval Pollock jako čistič válečků v jedné tiskárně a rok nato také jako hlídač v Museum of Non-Objective Painting, předchůdciGuggenheimova muzea.[7]
Důležité pro Pollocka bylo seznámení sPeggy Guggenheimovou (1898–1979), která sbírala obrazy současných evropských a amerických malířů a vlastnila galerii naManhattanu s názvem The Art of This Century Gallery (Galerie umění tohoto století). Z podnětuPieta Mondriana zahrnula v roce1943 do výstavy Spring Salon for Young Artists (Jarní salón pro mladé umělce) i Pollockův obrazStenographic Figure (Stenografická postava), ještě téhož roku mu uspořádala samostatnou výstavu a stala se smluvně jehogaleristkou. V roce1944 zakoupiloMuseum of Modern Art díloShe-Wolf (Vlčice). Krasnerová ho v té době přiměla, aby podstoupilhomeopatickou kůru, která mu měla pomoci od návyku na alkohol.
Pollockův a Krasnerové dům ve Springs
V říjnu1945 se Krasnerová s Pollockem vzali a měsíc nato se odstěhovali na ostrovLong Island. V jeho východní části v osadě Springs zakoupili dům se stodolou, prostředky na nákup získali z hypotéky a půjčky od Peggy Guggenheimové. V rozlehlé stodole si Pollock zřídil ateliér, kde mohl vytvářet své velkoformátové obrazy. Dnešní poloha stodoly však není původní. Manželé ji přestěhovali, protože jim stínila ve výhledu.[8] Springs se pak stalo místem, kde se usazovali i další američtí umělci. Dokladem rostoucí Pollockovy prestiže bylo první zastoupení na pravidelné „Annual Exhibition of Contemporary American Painting“ (Výroční výstava současného amerického malířství), pořádané v roce1946 veWhitney Museum of American Art.
Rok1947 byl pro Pollocka významný především tím, že začal malovat metodou „drippings“ (z angl. „to drip“ – kapat, vylít). Spočívala v tom, že malíř nechával ze špachtlí či tyček skapávat praménky barvy na plátno, položené na podlaze, ze všech stran.[9] Proběhla také jeho poslední výstava v galerii Peggy Guggenheimové, která se rozhodla odjet do Evropy. Jeho novou galeristkou se stala Betty Parsons (1900–1982), u které měl hned následujícího roku1948 samostatnou výstavu. Absolvoval rovněž další protialkoholickou kůru. Tím začalo jeho z uměleckého hlediska nejplodnější období, které trvalo čtyři roky. Ukončil je další záchvat alkoholismu, který propukl na večírku pořádaném v listopadu1950 při příležitosti dokončení práce na dokumentárním filmu Hanse Namutha (1915–1990), který Pollocka při malování natáčel a fotografoval. Poté až do konce života maloval Pollock už jen sporadicky.
Mezitím byl v roce1949 zastoupený na důležité výstavě „The Intrasubjectives“ v galerii Samuela M. Kootze (1898–1982), na které vystavovali takéArshile Gorky,Willem de Kooning,Robert Motherwell,Ad Reinhardt,Mark Rothko a další; tato akce prezentovala práce umělců, pro jejichž tvorbu razil kritik Robert Coates (1897–1973) termínabstraktní expresionismus.V témže roce vyšel v časopisuLife o Pollockovi rozsáhlý materiál s titulkem: „Jackson Pollock: Je to největší žijící malíř ve Spojených státech?“ V roce1950 se zúčastnil několika výstav, mj.Benátského bienále, P. Guggenheimová mu rovněž vBenátkách uspořádala samostatnou výstavu.
V dalších letech maloval Pollock málo a od roku1954 takřka vůbec. Přesto byly jeho obrazy zastoupeny na prestižních výstavách v USA i v Evropě. Pokud měl samostatnou výstavu, měla spíše charakter retrospektivy, protože z nové tvorby ji nebylo možné sestavit. To byl i případ první výstavy u Pollockova nového galeristy Sidney Janise (1896–1989), která se uskutečnila roku1952. V témže roce proběhla velká retrospektiva Pollockova díla v Bennington College vBenningtonu ve státěVermont. Kurátorem výstavy byl vlivný kritikClement Greenberg, který byl první, kdo Pollockovo dílo ocenil, psal o něm a přátelil se s ním. Putovní výstava „12 současných amerických malířů a sochařů“, kde byl Pollock zastoupený, představila v roce1953 práce amerických abstraktních expresionistů i v Evropě – hostila jiPaříž,Oslo,Curych,Düsseldorf,Stockholm aHelsinky. V roce1954 už Pollock téměř přestal malovat. Ačkoliv na své třetí výstavě u Janise vystavil několik nových pláten, měla výstava opět spíše charakter retrospektivy.
Lee Krasnerová, která měla v roce1955 samostatnou výstavu v newyorské Stable Gallery, se v červenci1956 rozhodla odletět do Evropy. Za její nepřítomnosti se k Pollockovi nastěhovala jeho milenka, mladá malířka Ruth Kligmanová (1930–2010). Dne11. srpna téhož roku narazil automobil, řízený opilým malířem, do stromu. Pollock a kamarádka Kligmanové zemřeli, Kligmanová sama nehodu přežila s těžkým zraněním. Pollock byl pohřben ve Springs, na hřbitově Green River. Plánovaná velká retrospektiva, na jejíž realizaci měl Pollock spolupracovat, se vMuzeu moderního umění uskutečnila na přelomu let 1956 a1957 jako posmrtná. V roce1985 byla založena Nadace Jacksona Pollocka a Lee Krasnerové.
Stodola ve Springs, kde od roku 1945 Pollock maloval
Pollockovo dílo čerpalo v průběhu doby z mnoha zdrojů. Jeho tvorba se pokoušela o syntézu mexického umění a umění severoamerických indiánů s evropským avantgardním uměním, zejménasurrealismem.[10] Významné bylo v roce1937 jeho setkání s malířem Johnem D. Grahamem (1886–1961), který v něm prohloubil zájem o díloCarla Gustava Junga a zasvětil ho do základůšamanismu, indiánskémagie arituálů.[11]
Pollockovy počátky však jsou spjaté s tzv. americkým regionalismem. Jeho učitel na newyorské Art Students LeagueThomas Hart Benton byl předním zástupcem tohoto směru v malířství. Rané Pollockovy obrazy, jejichž námětem bývají realistické výjevy ze života v Americe, vznikly evidentně pod Bentonovým vlivem. Postupem doby Pollock tuto tematiku opouštěl, zůstal mu však smysl pro rytmickou, dynamickoukompozici. V New Yorku přišel Pollock do styku s dílem mexickýchmuralistůJosé Clemente Orozca aDavida Alfara Siqueirose. Experimentální techniky, které používali, tvorba velkoformátových obrazů a používání průmyslových nátěrových hmot, to vše mělo trvalý dopad na Pollockovu práci.
Další významný vliv na Pollocka mělsurrealismus. Jeho důraz nanevědomí při vytváření uměleckého díla se shodoval s jeho vlastní zkušeností. Jako součást léčbyalkoholismu absolvoval Pollock několikrátpsychoanalýzu; jeho terapeuti, kteří byli stoupenci učení švýcarského psychiatraCarla Gustava Junga, ho přiměli analyzovat své kresby a hledat v nich své nevědomé psychické procesy. Surrealističtí umělci také doufali, že proniknou do nevědomí pomocí automatismu, techniky, při níž umělcova ruka putuje po celém povrchu malby s co nejmenší vědomou kontrolou. V raných dílech jakoVlčice (1943, Muzeum moderního umění, New York), kombinoval Pollock surrealistický automatismus s tématy svého zájmu, jakými bylyantické sochařství, indiánskémýty a díla španělského umělcePabla Picassa. Do roku1946 tak tvořil Pollock pod vlivem nejrůznějších uměleckých směrů a umělců: zajímala hotheosofie,šamanismus amerických indiánů a jejich primitivní umění, učení Carla Gustava Junga,surrealismus. Z evropských umělců to byli zejménaMax Ernst,André Masson,Pablo Picasso,Salvador Dalí,Joan Miró aHans Hofmann.[12]
Po přestěhování naLong Island v roce1947 začal Pollock vytvářet své charakteristické velkoformátovéabstraktní obrazy. Položil plátno na podlahu a ze všech stran naléval barvu přímo na něj. Tato nová metoda byla zčásti odvozena od jeho zájmu o indiánské pískové malby, které jsou vytvořeny na zemi pomocí písku různých barev, vypuštěného z ruky. Pro tuto Pollockovu metodu se ujal název „dripping“, nicméně nebyl prvním, kdo ji použil – před ním např.Max Ernst. Typický pro toto období je obrazPodzimní rytmy (1950, Metropolitní muzeum umění, New York). Jeho abstrakce spočívá v tom, že neobsahuje žádný přímý odkaz na vnější svět. Pollock ho nicméně popsal jako pokus vyvolat rytmickou energii z přírody (jak naznačuje název – rytmus podzimu).
Kritik Harold Rosenberg (1906–1978) pro Pollockův způsob malby použil termínakční malba (action painting). Tento pojem se poprvé objevil v jeho článku z roku1952, nazvanémThe American Action Painters. Zde Rosenberg definoval malbu jako akci.[13] Druhým soudobým směrem v USA bylo tehdy „color field painting“ (malba barevných polí). Představitelé tohoto proudu –Mark Rothko,Barnett Newman aClyfford Still – zaplňovali plátna barevně jednolitými barevnými poli; věřili naemocionální působení barvy.
Náhrobky Krasnerové a Pollocka ve Springs
Pollock zesiloval dynamiku svých obrazů kompozicemi, které kladly stejný důraz na všechny části obrazu a nenabízely tak vizuální střed pozornosti. Ačkoliv soudobá umělecká kritika často považovala Pollocka za čistě impulzivního umělce, ve skutečnosti při tvorbě svých celoplošných kompozic používalracionální kalkul. Chtěl dosáhnout takového výsledku, aby nebyla zdůrazněna jedna část obrazu na úkor jiných. Pro toto pojetí se vžil název „all-over-painting“ (celoplošná malba).
Ačkoli stále pracoval technikou „drippings“, vrátil se Pollock v roce 1951 částečně k figuraci. Příkladem je obrazPortrét a sen (1953, Dallas Museum of Art). Proplétající se proudy černé barvy na levé straně plátna jsou zcela abstraktní, zatímco na pravé straně obrazu tvoří tyto černé linie hlavu ženy, kterou pak malíř vyplnil červenými, žlutými, růžovými a šedými skvrnami. V posledních osmnácti měsících života už Pollock nenamaloval takřka nic.
Pollockovo dílo mělo vliv na pozdější americké umělce. Malíři směru color-field paintingHelen Frankenthaler aMorris Louis používali jeho techniku drippings.Frank Stella aRobert Morris udělali z celoplošné malby jeden z charakteristických znakůminimalismu. SochařiRichard Serra aEva Hesse a akční umělecAllan Kaprow převzali Pollockův důraz na proces tvorby a akcentovali ho ještě ve větší míře. K Pollockovu dílu se hlásil rovněž experimentální hudební skladatelMorton Feldman.
Wikipedie nemá licenci na reprodukování Pollockových obrazů. Je ale možné je studovat na některém z externích odkazů.
T. P.’s Boat in Menemsha Pond (T. P.’s-ova loďka v rybníku v Menemshe), 1934, 11 × 16 cm, New Britain Museum of American Art, New Britain, Connecticut.
Orange Head (Oranžová hlava), asi 1938–1941, 48 × 40 cm, The Pollock-Krasner Foundation, New York.
↑EMMERLING, Leonhard.Jackson Pollock 1912–1956. At the Limit of Painting. Köln: Taschen, 2016. 96 s.ISBN978-3-8365-2907-5. S. 93. (Dále jen Emmerling 2016).
↑ Jackson Pollock.Největší malíři. Život, inspirace, dílo. Roč. 2001, čís. 97, s. 3.ISSN1212-8872.
↑WALTHER, Ingo F. (ed).Umění 20. století. Praha: Taschen/Slovart, 2011. 840 s.ISBN978-80-7391-572-8. S. 789.
↑HESSOVÁ, Barbara.Abstraktní expresionismus. Praha: Taschen/Slovart, 2005. 96 s.ISBN978-80-7209-840-8. S. 9.
↑JOHANNSEN, Rolf H.Slavné obrazy. 50 nejvýznamnějších maleb dějin umění. Praha: Nakladatelství Slovart, 2004. 287 s.ISBN80-7209-639-7. S. 262.
↑PIJOAN, José.Dějiny umění. Praha: Odeon, 1984. 301 s. Kapitola Restany, Pierre: Abstraktní expresionismus, s. 146.
↑ROSENBERG, Harold. The American Action Painters. S. 22 ad.Art News [online]. Prosinec 1952 [cit. 3.1.2017]. Roč. 8, čís. 51, s. 22 ad.Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-06.
Frascina, Francis (ed.),Pollock and After. The Critical Debate, Routledge, Abingdon 2000,ISBN978-0-4152-2867-1.
O'Connor, Francis V. – Thaw, Eugene V. (eds.),Jackson Pollock: A Catalogue Raisonné of Paintings, Drawings and Other Works, 4 sv., Yale University Press, New Haven 1978,ISBN978-0-3000-2109-7 (úplný seznam díla).
Potter, Jeffrey,To a Violent Grave. An Oral Biography of Jackson Pollock, Pushcart Press, New York 1987,ISBN978-0-9163-6647-6.
