| Jürgen Stroop | |
|---|---|
 Jürgen Stroop v americkém zajetí v roce 1945. | |
| Rodné jméno | Josef Stroop |
| Narození | 26. září1895 Detmold,Německé císařství |
| Úmrtí | 6. březen1952, (56 let) popraven Varšava,Polsko |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | SS-Gruppenführerund Generalleutnant der Waffen-SS und Polizei |
| Sloužil | .svg) Německé císařství (do roku 1918).svg) Výmarská republika (do roku 1933).svg) Třetí říše (do roku 1944) |
| Složka | .svg) Reichsheer (do roku 1918).svg) Reichswehr (do roku 1933) Ordnungspolizei (do roku 1945) Waffen-SS (do roku 1945) |
| Jednotka | Infanterie-Regiment Nr. 55 „Graf Bülow von Dennewitz“ Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 256 SS-Infanterie-Regiment Nr. 3 |
| Velel | Šéf SS a Policie ve Lvově Šéf SS a Policie ve Varšavě Vyšší šéf SS a Policie v Řecku Vyšší šéf SS a Policie Porýní-Westmark |
| Války | První světová válka Druhá světová válka |
| Vyznamenání | Železný kříž I. třídy Pruský železný kříž II. třídy se sponou |
 multimediální obsah na Commons | |
Jürgen Stroop, rodným jménemJosef Stroop (26. září1895, Detmold –6. března1952, Varšava, věznice Mokotów) byl německý válečný zločinec a důstojníkWaffen-SS a policie v hodnostiSS-Gruppenführerund Generalleutnant der Waffen-SS und Polizei (generálporučík). Známý je svou přímou účastí na vypálení a zbouráníVaršavského ghetta v roce1943 a svými aktivitami jako velitel SS a Policie vŘecku.
Josef Stroop (jméno si změnil v květnu roku 1941, jako památku na svého zesnulého syna) se narodil 26. září roku1895 jako syn Kathariny Weltherové a policejního vrchního strážmistra Konrada Stroopa, který sloužil jako vedoucí policie vLippe.
Po dosažení základního vzdělání nastoupil do učení k pozemkovému registru vDetmoldu a zde zůstal až do začátkuprvní světové války.
Dne 18. srpna,1914 vstoupil jako válečný dobrovolník (Kriegsfreiwilliger) do německé císařské armády a byl zařazen ke II. záložnímu praporu od 55. pěšího pluku (Infaterie-Regiment Nr. 55 „Graf Bülow von Dennewitz“) vDetmoldu. V tu dobu spadal jeho pluk pod 13. divizi generálaHermanna von Françoise.
V říjnu téhož roku byl jeho pluk odvelen na západní frontu a on byl koncem měsíce října raněn do levého ramene poblíž francouzského městaLa Basse-Vaivre. Po zotavení v prosinci1914 byl zařazen zpět ke II. rotě z II. praporu svého pluku a se svým plukem se dále zúčastnil bojů veFrancii.
Avšak v červenci1915 byl převelen, již jakosvobodník (Gefreiter) k 6. rotě ze 256. záložního pěšího pluku (Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 256) a byl odvelen na východní frontu, kde zůstal téměř až do konce války. Zde se zúčastnil bojů vRusku, veVolyni,Sedmihradsku aRumunsku a v prosinci téhož roku mu byl udělen za válečné zásluhypruský železný kříž II. třídy.
Během roku1918 absolvoval kurzzeměměřičství vBukurešti a poté byl zařazen do štábu svého pluku, kde zůstal až do konce války.
V prosinci1918 byl s následujícídemobilizací propuštěn z armády v hodnostiVizefeldwebel (četař) a vrátil se do svého rodného městaDetmold, kde se věnoval své předchozí práci v pozemkovému registru.
Dne 5. července1923 si vzal za ženu Katharine, s kterou měl později tři děti: dceru Renate (narozena v únoru 1928 v Detmoldu), syna Jürgena (narozen v roce 1934 v Münsteru, avšak po pár dnech zemřel) a dalšího syna Olafa (narozen roku 1936 v Hamburku).
V únoru1928 složil inspektorskou zkoušku zezeměměřičství a u pozemkovému registru zůstal dále až do roku1933.
Již během roku1932 vstoupil k 1. červenci doSS a zároveň s tím i doNSDAP a byl v hodnosti SS-Scharführer (četař) přidělen ke 3. rotě19.SS-Standarte. Během října téhož roku byl již v hodnosti SS-Truppführer (starší četař) jmenován velitelem 3. roty, ale zůstal zde pouze do ledna následujícího roku, kdy byl převelen doDetmoldu ke 72. SS-Standarte.
Jeho kariéra uSS prudce stoupala, byl povyšován z jednoho služebního místa na druhé a po německéinvazi do Polska byl jmenován již jakoSS-Standartenführer (Plukovník) velitelem XXXXII. úseku SS vHnězdnu.
Od července do září1941 byl převelen navýchodní frontu, kde se jako velitel roty ze III. praporu od 3. pěšího pluku SS (SS-Infanterie-Regiment Nr. 3) zSS divize Totenkopf zúčastnil těžkých bojů. Za tyto boje mu byl udělensponu k železnému kříži II. třídy aútočný odznak pěchoty v bronzu.
Během prosince1941 byl přidělen k vyššímu šéfovi policie aSS "Rusko-Jih" SS-ObergruppenführeroviHansi-Adolfu Prützmannovi, kde byl zodpovědný za bezpečnost jako inspektorSicherheitspolizei aSicherheitsdienst na hlavní cestě, která spojujeLvov naUkrajině aStalino v jižnímRusku. Zde zůstal až do října následujícího roku, než nastoupil výcvikový kurz pro šéfy SS a policie vRusku. Tento kurz dokončil v prosinci téhož roku. Během září1942 byl povýšen do hodnosti SS-Brigadeführer und Generalmajor der Polizei (generálmajor policie).
Následovalo krátké působení jako místní velitel SS vKirovohradě a poté nastoupil další desetitýdenní výcvikový kurz pro šéfy SS a policie odRSHA (Říšský hlavní úřad pro bezpečnost). Po dokončení se stal v únoru1943 šéfem SS a Policie veLvově.
Avšak zde nesetrval déle než měsíc, poněvadž byl převelen do Varšavy, kde měl plnit stejnou funkci. Na této pozici nahradil SS-Oberführera Dr.Ferdinanda von Sammern-Frankenegga, který selhal v pokusech o potlačenípovstání v ghettu. Navíc měl více zkušeností s technikami boje proti vzpourám, zvlášť díky jeho nedávné službě na východní frontě, kde se podílel na protipartyzánských akcích naUkrajině.
Pod jeho velení bylo přiděleno velké množství smíšených záložních a výcvikových jednotekWaffen-SS, německé a polské policejní síly, němečtí armádní ženisté a různé ukrajinské, litevské a lotyšské strážní jednotky. Všem jednotkám přikázal celé ghetto systematicky spálit a srovnat se zemí. A všechny varšavské Židy zabít nebo poslat do vyhlazovacích táborů.
Ke konci celé události osobně zmáčkl detonátor, čímž odpálil hlavní varšavskousynagogu. Během celé operace posílal pravidelné dálnopisné zprávy na velitelství doKrakova k vyššímu šéfovi policie aSS "Východ" SS-ObergruppeführeroviFriedrichu-Wilhelmu Krügerovi, ze kterých pak nakonec byla sestavena jednakompletní zpráva.
Zpráva byla později připravena jako detailní záznam celé operace o 75 stranách. Byla svázána dohromady do oblázkových kožených desek a obsahovala kopie všech zpráv, které byly poslány SS-ObergruppenführeroviKrügerovi a nacházely se v ní všechny fotografie, které měly černé titulky psányšvabachem. Na přední straně zprávy bylo napsáno:"Es gibt keinen jüdischen Wohnbezirk in Warschau mehr!" ("Ve Varšavě už není žádná židovská čtvrť!").
Dne 16. května1943 stálo ve zprávě následující:"180 židů, banditů a podlidí bylo zničeno. Židovská čtvrť Varšavy již nikdy více! Velkolepá operace skončila ve 20:15 hodin, když byla varšavská synagoga vyhozena do povětří."
Po celé akci byla 18. června1943 vystrojena slavnostní recepce ve varšavskémparku Lazieki, kde SS-ObergruppeführerFriedrich-Wilhelm Krüger jej osobně vyznamenalželezným křížem I. třídy za jeho "zásluhy" při akci.
Stroopova zpráva byla později použita obžalobou jako důkaz umezinárodního válečného tribunálu v Norimberku a jeden z hlavních obžalovaných, generálplukovníkAlfred Jodl, náčelník operačního štábu Wehrmachtu, se k ní znechuceně vyjádřil:"Sprostá arogantní esesácká svině! Jen ta představa, že psaní té vychloubačné zprávy na vražednou výpravu zabralo 75 stran, když běžná zpráva na klasickou bojovou akci vojáků proti dobře vyzbrojené armádě zabere jen pár stran."
V polskéVaršavě byl Stroop nahrazen SS-BrigadeführeremFranzem Kutscherou a poté byl v polovině září roku1943 převelen dořeckýchAthén, kde byl jmenován vyšším šéfem SS a policie vŘecku.
Svoje převelení viděl jako šanci získat slávu a tak ignorovalbyrokratické okolnosti ve spěchu dostat se na výsluní. Jeho prvním činem po příjezdu doAthén se stal telefonát řeckému předsedovi vládyIoannisu Rallisovi a jeho ministrovi vnitra s tím, že se budou zodpovídat výhradně jemu a komunikovat s velitelemskupiny armád E generálplukovníkemAlexanderem Löhrem budou moct jen na Stroopovo povolení.
Poté udělal to, co jeho nástupce nazval"Krvežíznivým". Nechal vysílat v athénském rádiu dlouhé a zlé slovní výpady proti Židům. A navíc k tomu nařídil dne 3. října1943 všem Židům aby se zaregistrovali do pěti dnů na místních úřadech pod pohrůžkou zastřelení. Když mnoho židů tuto registraci odmítlo tak německá strana prodloužila termín registrace do 17. října. Avšak z odhadovaných 8000 Židů se zaregistrovalo pouze 1200.
Dále vŘecku řídildeportace Židů doPolska, což narazilo na široký odpor řecké společnosti a jejích čelných představitelů, zejména pak hlavy řecké pravoslavné církve,arcibiskupa Damaskina. Světoznámým se stal jeho střet s Damaskinem, když rozzuřený arcibiskupovými protesty a obstrukcemi prohlásil, že ho nechá zastřelit, načež se mu dostalosarkastického odseknutí: „Řečtí náboženští představitelé se nestřílejí, ale věší. Prosím, respektujte tuto naši tradici.“ Kupodivu arcibiskupa nenechal popravit, patrně ale nepostřehl skrytou urážku.[1]
Po měsíci ve svém novém úřadě měl Stroop víc nepřátel než přátel. Neustále útočil na generálplukovníkaAlexandera Löhra a jeho právo vést protipartyzánské operace. Dále otevřeně kritizoval způsob vedení řecké politiky německým ambasadoremHermannem Neubacherem.
Avšak Neubacher ani vedoucíRSHA SS-ObergruppenführerErnst Kaltenbrunner nechtěli, aby neohrabaný extrémista jako byl Stroop zacházel s Řeky, jako zacházel s Poláky. Proto Neubacher začal naznačovat svému starému příteli Kaltenbrunnerovi, že Stroop má nedostatek citu pro politiku.
To mělo za následek, že ani ne po měsíci jeho působení vŘecku mu přišel nevítaný rozkaz z Kaltenbrunnerova úřadu, že byl převelen zpět doNěmecka. Na jeho místo byl jmenován méně ambiciózní a méně prudký SS-GruppenführerWalter Schimana.
Po svém převelení zŘecka byl 9. listopadu roku1943 jmenován vyšším šéfem SS a policie pro Rýnskou oblast a oblast Westmark se sídlem veWiesbadenu. Nahrazuje zde SS-ObergruppenführeraTheodora Berkelmanna.
S blížícím se koncem války a americkými vojsky dostával strach a tak několikrát přestěhoval velitelství svého úřadu. Nejprve zWiesbadenu do Schloss Kranzbergu a o tři dny později do Strebendorfu. Poté se ještě vrátil naposledy na bývalé velitelství veWiesbadenu, aby se osobně přesvědčil, že všechny kompromitující dokumenty jeho úřadu byly zničeny.
Počátkem dubna1945 rozpustil svůj štáb a opustil Strebendorf. Společně s rodinou se vydal doBraunschweigu, kde se setkal ještě naposledy s SS-ObergruppenführeremRudolfem Quernerem, velitelem SS a Policie v oblasti "Střed" a zanechal zde ženu Katharinu, syna Olafa a dceru Renate.
Počátkem května1945 byl zajat americkou armádou ve městěRottau vBavorsku. Při zajetí byl oblečen do uniformy armádního důstojníka pěchoty a u sebe měl vyřazené doklady kapitána v zálozeWehrmachtu na jméno Josef Straub. Příběh o tom, že je někdo jiný, používal až do 2. července téhož roku.
Poté, co byla odhalena jeho pravá identita, byl postaven před americký válečný tribunál vDachau, kde byl obviněn z poprav spojeneckých pilotů, kteří byli sestřeleni nad územím jeho působnosti. Dne 21. března1947 byl odsouzen tribunálem k trestu smrti. Avšak rozsudek nebyl vykonán, protože byl vydán doPolska, kde byl opět souzen.
Po vydání doPolska byl opět shledán vinným ze spáchání válečných zločinů a odsouzen k smrti. Ve vězniciMokotów ve Varšavě, kde byl uvězněn a čekal na proces, byl umístěn na cele s SS-UntersturmführeremGustavem Schielkem a sKazimierzem Moczarskim, politickým vězněm a bývalým odbojářem, který byl uvězněn komunistickou tajnou policií. Po svém propuštění v roce1956 napsal Moczarski knihu o čase, který strávil se Stroopem. Knihu nazvalRozmowy z katem (Rozmluvy s katem).
Podle Moczarského Stroop takto vzpomínal na destrukci varšavské synagogy:"Jaký nádherný pohled! Zvolal jsemHeil Hitler! a stiskl detonátor. Ohromná exploze vynesla plameny až k oblakům. Barvy byly neuvěřitelné. Nezapomenutelnýjinotaj vítězství nad Židy."
Dne 8. září1951 byl polskými orgány odsouzen k trestu smrti a 6. března1952, přesně v 19:00 hodin, byl vevaršavské věznici Mokotow ve věku 56 letpopraven oběšením.
V roce1976 jej ztvárnil německý herecJoachim Hansen ve filmuOrel přistál. Jeho postava je v tomto filmu oslovována jakoHerr Gruppenführer a ne skutečným jménem. Avšak v knize spisovateleJacka Higginse, která byla předlohou pro natáčení filmu, je jeho jméno běžně používáno.
V roce2001 byl ztvárněn ve filmuPovstání americkým hercemJonem Voightem.
V roce2006 v polském televizním filmuRozmowy z katem (Rozmluvy s katem), založeném na vzpomínkáchKazimierza Moczarského, byla jeho postava ztvárněna hercemPiotrem Fronczewskim.
SS-Mann - 22. říjen, 1932
SS-Scharführer - 22. říjen, 1932
SS-Haupsturmführer - 8. březen, 1934
SS-Sturmbannführer - 20. duben, 1935
SS-Obersturmbannführer - 20. duben, 1936
SS-Standartenführer - 12. září, 1937
SS-Oberführer - 10. září, 1939
SS-Brigadeführerund Generalmajor der Polizei - 16. září, 1942
SS-Gruppenführerund Generalleutnant der Polizei - 9. listopad, 1943
Železný kříž I. třídy - 18. červen, 1943
Pruský železný kříž II. třídy - 2. prosince, 1915
Spona k pruskému železnému kříži II. třídy - září, 1941
Knížecí lipský válečný záslužný kříž - 22. září, 1916
Válečný záslužný kříž I. třídy s meči
Válečný záslužný kříž II. třídy s meči.jpg)
Útočný odznak pěchoty v bronzu - září, 1941
Odznak za zranění v černém - prosinec, 1914
Služební vyznamenání SS II. třídy
Služební vyznamenání NSDAP v bronzu
Kříž cti
Říšský sportovní odznak ve zlatě
Německý jezdecký odznak ve stříbře
TotenkopfringV tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůJürgen Stroop na německé Wikipedii aJürgen Stroop na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuJürgen Stroop na Wikimedia Commons