| Jérôme Lejeune | |
|---|---|
| Narození | 13. června1926 Montrouge |
| Úmrtí | 3. dubna1994 (ve věku 67 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | hřbitov v Chalo-Saint-Mars |
| Alma mater | Pařížská univerzita Stanislavova kolej |
| Povolání | lékař,gen, výzkumník agenetik |
| Zaměstnavatel | Národní centrum vědeckého výzkumu |
| Ocenění | stříbrná medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1961) Cena Williama Allana (1969) Cena Leopolda Griffuela (1992) ctihodný |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Choť | Birthe Lejeuneová[1] |
| Děti | Clara Gaymardová Karin Lejeuneová |
| Rodiče | Pierre-Ulysse Lejeune |
| Příbuzní | Philippe Lejeune (bratr) Hervé Gaymard (zeť) Jean-Marie Le Méné (zeť) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
| Ctihodný Jérôme Lejeune | |
|---|---|
| laik | |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Rodiče | Pierre-Ulysse Lejeune |
| Místo pohřbení | hřbitov v Chalo-Saint-Mars |
| Státní občanství | Francie |
| Vyznání | katolicismus |
| Blahořečen | ve stavu příprav |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
ProfesorJérôme Jean Louis Marie Lejeune (13. června[2]1926,Montrouge,Francie –3. dubna1994,Paříž) byl francouzskýlékař agenetik, špičkový specialista namentální poruchy u dětí a jeden z nejvýznamnějších vůdcůprotipotratového hnutí. Je považován za jednoho ze zakladatelů modernígenetiky člověka alékařské genetiky.
V roce1958 identifikoval příčinuDownova syndromu jako nadpočet jednoho zchromozómů a jako první lékař tak jasně prokázal souvislost mezigenetickou vadou amentální retardací. Syndrom je pojmenován podle jiného lékařeJohn Langdon Haydon Downa, který jej v roce 1858 poprvé popsal[3]. V roce1963 prof. Lejeune jako první popsal a diagnostikovalsyndrom kočičího mňoukání (též Lejeunův syndrom či Cri du chat).
Byl členemPapežské akademie věd (od1974) a prvním prezidentemPapežské akademie pro život (krátce1994). V roce2007 otevřelakatolická církev proces jeho svatořečení.
Jérôme Lejeune se po vystudování medicíny soustředil na specifickou oblast pediatrie, problematiku mentálně postižených dětí. Vynaložil značné úsilí, aby zjistil, odkud se berou, v roce1958 identifikoval příčinuDownova syndromu jako nadpočet jednoho zchromozómů (později byl identifikován jakochromozóm č. 21) a jako první lékař tak jasně prokázal souvislost mezigenetickou vadou amentální retardací. Práce o tomto jevu vyšla v roce1959. Týž rok se oženil s Birthe Brigsted, s níž měl později dva syny a tři dcery.[4]
V roce1963 jako první popsal a diagnostikovalsyndrom kočičího mňoukání (též Lejeunův syndrom či Cri du chat). Vyvinul metody, které umožňují podobné choroby poměrně snadno diagnostikovat už před narozením. Pro své objevy je považován za jednoho ze zakladatelů modernígenetiky člověka alékařské genetiky.[5]
| „ | Život má velmi dlouhou historii, ale každý z nás má velmi přesný počátek, a to je moment početí. | “ |
| — Jérôme Lejeune[6] | ||
Lejeune byl odpůrceinterrupcí a byl pobouřeneugenickou praxí, která se ve vztahu ke geneticky podmíněným mentálním retardacím rozšířila, když jiní lékaři použili jeho objevy, aby diagnostikovali postižené plody a doporučovali u nich interrupci. Velice ostře to odsuzoval a brzy se stal vůdčí osobnostíprotipotratového hnutí, formuloval jeho stanoviska a zastupoval ho jako jeho vědecký expert před soudy a parlamentními komisemi. Jeho angažovanost značně narušila jeho vztahy s některými kolegy, zostřily se rozpory se stoupenci práva na interrupci.[7]
V roce1964 se stal prvním profesorem základů genetiky na lékařské fakultěSorbony, v roce1974 jejpapežsv. Pavel VI. jmenoval členemPapežské akademie věd. V roce1981 byl zvolen za členaAkademie etických a politických věd, v roce1983 doNárodní lékařské akademie. Úzce se spřátelil a spolupracoval s papežemsv. Janem Pavlem II., který jej v roce1994 jmenoval prvním prezidentemPapežské akademie pro život. Krátce poté Lejeune podlehlrakovině.
Katolická církev jej od roku2007 vede jako kandidátablahořečení a v roce2008 obdržel posmrtněCenu Matky Terezy[8].
Obrázky, zvuky či videa k tématuJérôme Lejeune na Wikimedia Commons
OsobaJérôme Lejeune ve Wikicitátech