| Izák II. Angelos | |
|---|---|
| Byzantský císař | |
 Izák II. Angelos na minci | |
| Doba vlády | 1185–1195 a1203–1204 |
| Narození | okolo1155 Konstantinopol |
| Úmrtí | zima1204 Konstantinopol |
| Předchůdce | 1.Andronikos I. Komnenos 2.Alexios III. Angelos |
| Nástupce | 1.Alexios III. Angelos 2.Alexios V. |
| Manželky | Irena? Markéta Uherská (Marie) |
| Potomci | Irene Alexios Eufrosine Ioannes Manuel |
| Dynastie | Angelovci |
| Otec | Andronikos Dukas Angelos |
| Matka | Eufrosyna Kastamonitissa |
| Příbuzní | Alexios III. Angelos aTheodora Angelina[1] (sourozenci) Beatrix Štaufská[1],Kunhuta Štaufská[1],Alžběta Štaufská[1] aMarie Štaufská[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Izák II. Angelos (řeckyΙσαάκιος Β’ Άγγελος,Isaakios II. Angelos, někdy takéIsák, nebo latinskyIsaacius Angelus; okolo1155 – přelomledna aúnora1204), syn Andronika Duky Angela a jeho ženy Eufrosiny Kastamonitissy, byl v letech1185–1195 a opět v letech1203–1204byzantským císařem z rodu Angelů.
Na trůn nastoupil v těžké době,byzantská říše měla velké zahraničně-politické problémy jak na západě (naBalkáně), kde se samostatnosti domohliSrbové aBulhaři, tak také na východě, kde již zářila hvězda vládceSýrie aEgyptaSaladina. Zbožný Izák však nedokázal složitou situaci vyřešit. Navíc byl po deseti letech vládnutí sesazen, zajat a oslepen svým bratremAlexiem. Uvěznění Izáka a jeho mladého synaAlexia vedlo k tažení vojskčtvrté křížové výpravy naKonstantinopol, sídlo císařů. Po úprku bratra Alexia III. se Izák, oslepený a nemocný, opět ujal vlády a za svého spoluvládce si určil syna Alexia. Jeho dny však již byly sečteny – na přelomu ledna a února1204 byl sesazen a uvržen do vězení, kde zakrátko zemřel.
Pocházel zmaloasijskéhoaristokratického roduAngelů, která odvozovala svůj původ od Theodory Komneny, dcerybyzantského císařeAlexia I.[2] Za vlády Alexiova vnukaManuela Komnena přibyl doKonstantinopole,[3] kde se v roce1182 nejmocnějším mužem stalAndronikos Komnenos,[4] jehož dceru Irenu měl Izák za manželku.[5] Andronikos Komnenos byl vládce sice schopný, ale krutý.[6] Za jeho vlády se začaly projevovat silně protizápadní názory.[7] Neúspěchy na Balkáně[pozn. 1] způsobily v srpnu1185 Andronikův pád. Konstantinopolský lid prohlásil císařem Andronikem perzekvovaného Izáka Angela,[10] jehož osobou na trůn nastoupila dynastie Angelů.[7]
Před Izákem stál při nástupu na trůn akutní problém –Normané na Balkáně. Naštěstí bylo jejich pronikání zastaveno vojevůdcem Alexiem Branasem, který porazil Normany v bitvě u Mosinopolu.[11] Značné potíže Izákovi činil takéuherský králBéla III., který využil smrti svého opatrovníka, císaře Manuela (†1180), k expanzi na úkor Byzance, ale ještě roku1185 byla mezi Izákem a Bélou podepsána mírová smlouva, která byla zpečetěna sňatkem Izáka a Markéty–Marie, desetileté dcery uherského krále. Béla také vrátil ByzanciPomoraví s okolímBělehradu aBraničeva.[12][13]
Jenže byzantských potíží využili ke vzpouřeBulhaři, tedy národ, který byl od roku1018 pod přímou nadvládou Byzantinců. Nevoli u Bulharů vyvolalo zejména Izákem vyhlášené zvýšení daní. Do čela povstání se postavili bratřiTodor aAsen, bulharštíbojaři a páni několika hradů v okolí městaTarnova. Poté, co bratři dobyli území mezi pohořímStara planina a řekouDunaj byl v říjnu1185 v Tarnovu starší z bratří, Todor, korunován opět ustanoveným bulharskýmpatriarchou na cara jakoPetr II.[pozn. 2] Isaakios proti vzbouřencům poslal – stejně jako proti Normanům – vojevůdce Alexia Branase, jenž ovšem využil toho, že má u sebe armádu a prohlásil se vAdrianopoli císařem. Izákově armádě se však povedlo Branase porazit a zabít (v únoru1186). Teprve na přelomu jara a léta 1186 se císař mohl opět vydat s armádou proti Bulharům. Bratři si však na pomoc zavolali bojovnéKumány, ke kterým se také přechodně uchýlili. Izák se tehdy domníval, že jsou povstalci definitivně poraženi a vrátil se se svým vojskem do Konstantinopole, jenže bratři se vrátili i s námezdnými Kumány, s nimiž zpustošiliThrákii. Do konce roku 1186 táhl Izák do Bulharska ještě jednou, ale bez úspěchu. Na jaře1187 se Izák vypravil do Bulharska znovu a oblehl pevnostLoveč, nakonec ale uzavřel s bratry přímeří, čímž uznal vláduAsenovců (tak se nazývala dynastie, kterou založil Asen I.) v severním Bulharsku a v severozápadní Thrákii.[15][16]
V osmdesátých letech12. století procházelo latinské panství veSvaté zemi zásadní změnou. Proces upevňování moci vládcemSýrie aEgyptaSaladinem vyvrcholil roku1187. Toho roku Saladin nejprve včervenci porazil armáduJeruzalémského království[17] a na počátkuříjna vstoupil doJeruzaléma.[18] Izák Saladinovi poblahopřál a požádal ho, zda by nemohla být svatá místa svěřena ortodoxním duchovním; nakonec bylo Izákově žádosti vyhověno.[19] Porážka křesťanů nezůstala bez odezvy. Evropští panovníci byli ještě v říjnu roku1187 papežem vyzváni, aby táhli do Svaté země. Jako první se do Levanty své oddíly po moři vyslal tradiční nepřítelByzance,sicilský králVilém II. Pro byzantskou říši však měla větší význam až výprava vedenáFridrichem I. Barbarossou,císařem Svaté říše římské.[20]
Již v roce1188 poslal Barbarossa Izákovi vzkaz, ve kterém ho žádal, zda by mohla křižácká armáda projít byzantským územím.[21] Izák však k Fridrichovi vyslal Ioanna Duku, aby zjistil Fridrichovy záměry podrobněji...
| „ | K Frederichovi [Fridrichovi] byl tedy poslán logothétes Joánnés [Ioannes, Jan] Dukas (v září 1188) do Norimberka a obdržel ujištění, že král [správně císař][pozn. 3] potáhne romájským [byzantským] územím bez boje a že neublíží žádnému městu, žádné vesnici, žádné pevnosti ani tvrzi. Za to se králi [císaři Barbarossovi] zavázal, že mu Romájové [Byzantinci] budou dodávat potraviny a krmení pro koně v dostatečném množství, takže jeho vojsko nebude mít žádný nedostatek. (...) Po krátké době se Joannés Dukas vrátil zpět a podal císaři [Izákovi] zprávu o dohodě. Císař pečoval o to, aby se shromažďovaly potraviny. | “ |
| — Niketas Choniates[23] | ||
Fridrich překročil byzantské hranice23. června1189.[21] Vztahy mezi oběma panovníky byly však značně přiostřeny další návštěvou Izákových vyslanců u Fridricha.[23] Navíc musel Izák řešit další vážný politický problém: protibyzantsky naladěnýsrbský županŠtěpán Nemanja se vydal k Fridrichovi doNiše a nabídl mu spojenectví proti Byzanci. Podobně se zachovali i bulharští vládciAsen aPetr.[24][25] Ačkoliv se Barbarossa rozhodl slovanským vládcům nevyhovět a neuzavřít s nimi spojenectví proti Byzanci,[25] vztahy mezi oběma panovníky zůstávaly nadále velmi napjaté. Izák ponoukl svého synovce, protostratora Manuela Kamytza, aby byl připraven vpadnout Fridrichově armádě do zad. Až Fridrich dospěl doFilippopole (kam se však podle byzantských plánů neměl dostat; přechytračil ale byzantské vojsko), začala další vlna dopisování mezi Izákem a Fridrichem. Izák se domníval, že Fridrich má v úmyslu táhnout na Konstantinopol, a proto se také choval vůči Barbarossovi nepřátelsky. Po čase se však uklidnil a staral se, aby se křižáci co nejrychleji přeplavili doMalé Asie. Fridrich se však – pro pokročilou roční dobu (byl listopad) – rozhodl přezimovat na Balkáně. To ovšem opět rozlítilo císaře Izáka...[26]
| „ | ...[Izák] napsal králi [císaři Fridrichovi] dopis a prorokoval mu, což je velmi nevhodné pro císaře, že zemře do velikonoc [Velikonoc].[pozn. 4] Ostatní slova dopisu (...) jsou spíše pohanou než chválou jejich autora... | “ |
| — Niketas Choniates[28] | ||
Nová dohoda byla mezi oběla císaři uzavřena24. února1190.[25] a již na sklonku března bylo Fridrichovo vojsko v Malé Asii. Po několika vítězných šarvátkách se však Barbarossa v červnu 1190 utopil v řece Salef. Velitelem vojska se stal Barbarossův stejnojmenný syn, který se ke svému otci na věčnost připojil na počátku následujícího roku (1191).[29][30]
Přesunem vojska křižáků doAnatolie se Izák zbavil vážného problému – Barbarossovy armády naBalkáně – a konečně se mohl vydat protiSrbům aBulharům. Nejdříve se vydal proti Asenovcům (tak se nazývala dynastie, založená bulharským carem Asenem I.) a oblehl jejich sídelní městoTarnovo. Bratři si opět přivolali na pomocKumány a donutili Izáka stáhnout se. Císař byl cestou zpět doKonstantinopole přepaden bulharskou armádou a při rychlém útěku údajně ztratil i vlastní přilbu. Ve prospěchBulharska ztratila tehdy Byzanc některá města načernomořském pobřeží.[25][31]
Na sousední srbský stát Izák zaútočil ještě napodzim1190 či až roku1191. S županemŠtěpánem Nemenjou se střetl v bitvě na řeceMoravě, jižně odNiše, kde Srby porazil. Byl uzavřen mír, kterým župan Izákovi vrátil všechna území dobytá Srby po roce1189. Zároveň byl dohodnut sňatek Eudokie, dcery Izákova bratraAlexia, s Nemanjovým druhorozeným synemŠtěpánem.[32][33][pozn. 5]
V roce1191 doLevanty připlulifrancouzský králFilip II. August aanglický králRichard I. Lví srdce se svými vojsky a jejich boje ve Svaté zemi tvořily druhou částtřetí křížové výpravy. Ještě než však anglický panovník přistál ve Svaté zemi, přepadl byzantský ostrovKypr.[36] Kypr byl sice formálně pod vládou Izáka Angela, fakticky však na ostrově vládl jeho příbuznýIzák Komnenos, jenž využil konstantinopolských zmatků v polovině osmdesátých let 12. století a zavedl na strategicky významném ostrově teror. Richard Lví srdce se ostrova zmocnil vkvětnu1191,[37][38] později ho však prodaltemplářům, od kterých jej získal roku1192 sesazenýjeruzalémský králGuy de Lusignan a z Kypru (jenž byl1197/1198 povýšen na království) se stal další křižácký stát.[39][40]
V roce1193 byla šestnáctiletá dcera Izáka a Ireny KomnenyIrene zasnoubena dědicisicilského trůnuRogerovi. Mladý následník však záhy zemřel[5] a když roku1194 přistál naSicílii Barbarossův syn a císař Svaté říše římskéJindřich VI. Štaufský, aby se jí jako choť dcery králeRogera II. zmocnil, nalezl mezi zajatci Izákovu dceru Irenu a zasnoubil ji se svým mladším bratremFilipem.[41][42]
Na počátku devadesátých let také pokračovaly boje s Bulhary. Zpočátku to byly boje vyrovnané, ale od roku1194 začali mít Asenovci výraznou převahu, díky které upevňovali svou pozici v severozápadníThrákii. Izákovy výrazné neúspěchy možná podnítily jeho bratraAlexia, aby povstal. V dubnu1195,[pozn. 6] na výpravě proti Bulharům, byl Izák Alexiem svržen, oslepen a uvrhnut do vězení.[3][25] Císařem se stal Alexios jakoAlexios III.[44]
Spolu s Izákem byl uvězněn také jeho syn z prvního manželství,Alexios.[45] Trochu na lepší časy se začalo blýskat až roku1197, kdy se25. května Izákova dceraIrene vdala zaFilipa z roduŠtaufů,[46] jenž se v září toho roku stal hlavou svého rodu – jeho bratr, císařSvaté říše římskéJindřich VI. Štaufský zemřel krátce před vyplutím doSvaté země, kde hodlal posílit své pozice.[47][pozn. 7] Filip nejspíš měl zájem na tom, aby se Izák dostal opět na trůn, sám ovšem mnoho nezmohl, neboť se musel vypořádat s protikrálemOttou Brunšvickým.[49] Další možnosti, jak pomoci Izákovi na trůn, se otevřely až na počátku13. století. Nejspíše roku1201 se totiž Izákovu synovi Alexiovi podařilo uprchnout z vězení.[pozn. 8] Princ zamířil ke své sestře a švagrovi doNěmecka a začal přesvědčovat Filipa aBonifáce z Monfferratu, předáka právě připravované, papežem organizované křížové výpravy, aby jemu a Izákovi pomohli získat byzantský trůn.[45]
Ke křižáckému vojsku, jež právě pobývalo vZadaru, přibyl25. dubna1203 princAlexios IV. Angelos. Již několik měsíců před tím však jeho posel jednal s vůdci výpravy o „zastávce“ vKonstantinopoli. Princův vyslanec slíbil křižákům – pokud potáhnou na Konstantinopol – velmi vysoký obnos peněz (asi 200 000 marek stříbra), zásobování vojska na jeden rok, vojenskou pomoc asi 10 000 Byzantinců a v neposlední řadě podřízeníkonstantinopolské autokefální církveřímskémupapeži. Dva nejvýznamnější křižáčtí představitelé –Bonifác z Montferratu abenátský dóžeEnrico Dandolo – s návrhem souhlasili, a tak o zdržení u Konstantinopole bylo v podstatě rozhodnuto.[51][52]
Před Konstantinopolí se křižáci objevili24. června1203 Císař Alexios III., bratr oslepeného Izáka, neučinil nic, čím by zabránil příjezdu křižáků. Z počátku s nimi vyjednával; když se ale ukázalo, že ho křižáci považují za neoblíbeného uzurpátora, vyhlásil jim nepřátelství. Křižáci se snažili v obyvatelích metropole vyvolat zájem o prince Alexia; demonstrativní výjezdy na lodích kolem konstantinopolských hradeb však na Byzantince nezapůsobily. Předáci křižáků (Latinů) se na počátku července odhodlali k útoku na město. Jejich armáda postupovala krok za krokem a císař Alexios III. zůstal naprosto klidný. Až17. července se císař odhodlal zakročit; k boji však nedošlo.[53][54][55] Snad se již císař Alexios III. připravoval na následující noc...
| „ | ...Alexios [III.] se spěšně odebral do paláce a připravoval se na útěk, jako by vší mocí chtěl zkrátit cestu k neblahému pádu města a připravit mu ještě těžší konec, než taký mu osud předurčil. Svěřil svůj záměr jen několika málo ze svých souložnic a příbuzných, vzal s sebou ze svých dcer pouze Irenu, přisvojil si deset kentenarů zlata a jiných císařských šperků s drahými kameny a matně se lesknoucími perlami. V noční době vyrazil... | “ |
| — Niketas Choniates[55] | ||
| „ | ...Obyvatelé města zůstali zcela ochromeni; odešli do vězení, kde dlel císař Izák, jenž měl oči vybodeny, odějí ho do císařského roucha, dopraví ho do vysokého paláce Blakernského [Blachernského], vsadí ho na trůn a koří se mu jako svému pánu. Na radu císaře Izáka opatřili potom posly, poslali je ke (...) [křižáckému] vojsku a sdělili synu císaře Izáka [Alexiovi] i (...) [křižáckým] baronům, že císař Alexis [Alexios III.] utekl a že povznesli znovu na císařský trůn císaře Izáka... | “ |
| — Geoffroi de Villehardouin[56] | ||
Latinové také vyslali své posly k Izákovi a požadovali po císaři, aby přijal svého syna Alexia za spolucísaře a aby dodržel sliby, které křižákům dal princ Alexios. Izák se rozhodl přáním vyhovět a již1. srpna byl princ Alexios za přítomnosti latinských předáků vchrámu Boží Moudrosti v Konstantinopoli korunován jako Alexios IV. na spolucísaře.[57][58]
Před oběma císaři stál velmi naléhavý problém – křižáci před branami Konstantinopole. Dne20. září 1203 vypršela doba, do kdy se měli podle původní dohodyLatinové přesunout doSvaté země.Latinové po císařích požadovali zaplacení slíbené částky. Jelikož císařská pokladna tak velkými prostředky nedisponovala, rozhodli se císařové vypsat nové daně a zabavit církevní poklady v klášterech. Tyto skutky přirozeně vyvolaly nevoli konstantinopolského lidu, jehož trpělivost rozhodně nebyla trvalá. Izák byl tehdy již velmi nemocný a veškeré záležitosti tak řídil jeho spoluvládce Alexios. V listopadu křižáčtí vůdci předstoupili před oba císaře, ale nepochodili; naopak se vztahy mezi konstantinopolským dvorem a stanem křižáků ještě více ochladily.[59][60]
V lednu (či na samém počátku února)1204 napjatá situace vyvrcholila. Konstantinopolský lid se shromáždil v chrámu Boží Moudrosti a provolal císařem neznámého mladíka Nikolase Kanabu. Císař Alexios IV. žádal křižáky, aby proti revoltě lidu zasáhli. Tím se však zbavil posledních spojenců z řad byzantské aristokracie, jež se vzbouřila. V čele stál zeť císařeAlexia III.Alexios Dukas Murtzuflos, který se již jednou vzbouřil (v lednu 1204). Ve druhém případě však byl úspěšný a1. února1204 byl Izák II. Angelos spolu se svým synem Alexiem IV. svržen. Izák byl opět uvrhnut do vězení, kde zakrátko zemřel. Alexios IV. byl uškrcen na příkaz Murtzufla, který jako Alexios V. nastoupil na trůn.[35][61][62][63] Nevládl však dlouho – po dobytí KonstantinopoleLatiny13. dubna1204 byl svržen z Theodosiova sloupu v Konstantinopoli.[64]
Obrázky, zvuky či videa k tématuIzák II. Angelos na Wikimedia Commons| Předchůdce: Andronikos I. Komnenos | Byzantští císaři 1185–1195 | Nástupce: Alexios III. Angelos |
| Předchůdce: Alexios III. Angelos | Byzantští císaři 1203–1204 | Nástupce: Alexios V. |
