Italská fotbalová federace (zkratkaFIGC,italskyFederazione Italiana Giuoco Calcio) je organizace řídícífotbal afutsal vItálii. Je připojená kItalskému olympijskému výboru . Sídlo je vŘímě. Koordinuje profesionální (odSerii A adomácím pohárem až poSerii C) i neprofesionální fotbalové ligy (odSerie D až po provinční soutěže). FIGC je také spojena s Italskou asociací rozhodčích (AIA), která jmenuje rozhodčí a pomocníky pro soutěže pořádané Federací.
Federace byla založena vTuríně26. března1898 z podnětu výboru zřízeného15. března, které zvolilo inženýraMaria Vicaryho do čela nově vytvořené federaceFederazione Italiana del Football (FIF).[1]
K založení federace byly vyzvány tyto tehdejší kluby:
Poslední dva však raději zůstaly vItalské gymnastické federaci (Federazione Ginnastica d'Italia), zatímco Mediolanum se zúčastnilo teprve o dva roky později.
Ve stejném roce svého založení uspořádala Federace prvníšampionát. Byl to turnaj, který se konal vTuríně v jediný den a který vyhrál klubJanov CFC.
Když bylo v roce1909 při každoročních volbách do rady, které se konaly vMiláně, změněno jméno federace, několik účastnických klubů představujících méně než 50 % aktivních klubů se rozhodlo poslat dopis, ve kterém bylo že všechny kluby volí nové jméno pro federaci. Nové jméno bylo schváleno jakoFederazione Italiana Giuoco del Calcio (FIGC) a od té doby se tak jmenujeItalská fotbalová federace. Premiérareprezentace byla15. května1910 vMiláně. Na sobě měli hráči bílé dresy, ve kterých porazili reprezentaciFrancie 6:2. Následující rok v zápase protiMaďarsku byly představeny nové dresy a to v barvě modré, jako pocta roduSavojských.[2]
Federace byla amatérskou federací, která respektovala pravidlaFIFA. Na konciprvní světové války federace zaznamenala vývoj a několik fotbalistů bylo posuzováno jako profesionální fotbalisté a tak bylo zakázáno podle dohodFIFA.[ujasnit]Od roku1922 do roku1926 byla schválena nová a přísnější pravidla pro udržení skutečného a účinného amatérského statusu, jako kontrola fotbalistů, ale nejlepší hráči byli tajně placeni a nelegálně se přestěhovali z jiných provincií. Cizinci museli žít v zemi, aby získali vízum k pobytu. Když v roce1926 rada federace odstoupila po velmi obtížné stávce rozhodčích, fašistaLando Ferretti, předsedaitalského olympijského výboru (CONI), navrhl komisi, aby reformovala všechny ligy a federální pravidla. Komise podepsala dokument nazvanýCarta di Viareggio (Pravidla vydaná ve Viareggiu), kde byli fotbaloví hráči uznáni jako amatéři a byli schopni požádat o vrácení peněz, které ztratili při hraní fotbalových týmů. Museli podepsat prohlášení, že nejsou profesionálními hráči, takže byla dodržována pravidlaFIFA, protože proFIGC se objevovali jako amatéři, kteří dostávali pouze náhrady. Byl to začátek profesionality vItálii.Carta di Viareggio snížil počet zahraničních hráčů, kteří byli postaveni na jeden zápas, takže většinaMaďarů zůstala bez práce a vrátila se do své země.
KomisařBruno Zauli vedl proces obnovyFIGC (1959) se zřízením tří lig (profesionální, poloprofesionální, amatérské) a vytvoření technického a mládežnického sektoru.
FIGC byl uveden do správy vkvětnu2006 v důsledkuskandálu a byl dán pod správu Guida Rossiho.Toto jmenování vyvolalo zlostné reakce prezidentů klubu vItálii.Dne19. září Rossi rezignoval na funkci komisařeFIGC.[3] Dne21. září byl zvolen Luca Pancalli.Dne2. dubna2007 byl zvolen nový prezident. Stal se jim bývalý viceprezident Giancarlo Abete.
PoMS 2014 rezignoval Abete a Carlo Tavecchio byl zvolen prezidentem federace a Michele Uva jako generální ředitel. Nová správa zahájila mnoho reforem o hlavních aspektech italského fotbalu, zejména prostřednictvím využívání mladých hráčů vyškolených vItálii, o hospodářské udržitelnosti – finanční profesionální kluby; zahájí reorganizaci provozní struktury.