Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Isochinolin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Isochinolin
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevisochinolin
Ostatní názvybenzo[c]pyridin, 2-benzazin
Sumární vzorecC9H7N
Vzhledbezbarvá kapalina (nad teplotou tání)[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS119-65-3
21364-46-5 (hydrochlorid)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)204-341-8
PubChem8405
ChEBI16092
SMILESC1=CC=C2C=NC=CC2=C1
InChIInChI=1S/C9H7N/c1-2-4-9-7-10-6-5-8(9)3-1/h1-7H
Vlastnosti
Molární hmotnost129,16 g/mol
Teplota tání26 °C (299 K)[1]
Teplota varu243,2 °C (514,4 K)[1]
Hustota1,10 g/cm3[1]
Rozpustnost vevodě0,452 g/100 ml[1]
Rozpustnost vpolárních
rozpouštědlech
rozpustný v ethanolu[1]
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH302H311H315H319[1]
P-větyP264+265P270P280P301+317P302+352P305+351+338P312P321P330P332+317P337+317P361+364P362+364P405P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotkySI aSTP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Isochinolin jedusíkatáheterocyklickáaromatická sloučenina,strukturní izomerchinolinu – obě tyto sloučeniny patří mezi benzopyridiny, látky s molekulami složenými z benzenových kruhů napojených napyridin. Jako isochinoliny se označují ideriváty tohoto „základního“ isochinolinu.1-benzylovaný derivát je součástí některýchalkaloidů, napříkladpapaverinu, kde isochinolinový kruh vzniká z aromatickéaminokyselinytyrosinu.[2][3][4][5][6][7]

Vlastnosti

[editovat |editovat zdroj]

Isochinolin je za teplot nad bodem tání bezbarvou,hygroskopickou a zapáchající kapalinou. Nečisté vzorky mohou být, jak je u dusíkatých heterocyklů obvyklé, zbarvené dohněda. Krystalická podoba je obtížněrozpustná ve vodě, ale dobře se rozpouští v ethanolu,acetonu,diethyletheru,sirouhlíku a dalších běžných organických rozpouštědlech. Ve zředěných kyselinách vytváříprotonovanou formu.

Jako analog pyridinu je isochinolin slabou zásadou,pKa jehokonjugované kyseliny činí 5,14.[8] Za přítomnosti silných kyselin, napříkladHCl, je protonován a vytvářísoli. Také vytváříaduktyLewisovými kyselinami, jako jeBF3.

Výroba

[editovat |editovat zdroj]

Isochinolin byl poprvé získán v roce 1885, a to izolací z uhelného dehtu.[9][10] Izolace byla provedenafrakční krystalizací síranu. V roce 1914 byl nalezen rychlejší postup spočívající v selektivní extrakci z dehtu, kde se využila skutečnost, že isochinolin je silnějšízásadou než chinolin; isochinolin tak lze izolovat lze směsi frakční krystalizací síranu.

Deriváty isochinolinu lze připravit řadou způsobů, ale pro samotný isochinolin jich je méně. Účinný postup představujePomeranzova–Fritschova reakce, kdy reagujebenzaldehyd s diethylacetalem aminoacetaldehydu v kyselém prostředí za vzniku isochinolinu.[11] Je také možné použítbenzylamin aacetalglyoxalu.[12]

Pomeranz–Fritsch reaction

Deriváty isochinolinu se dají vytvořit i jinými postupy. V Bischlerově–Napieralského reakci jefenylethylaminacylován acyklodehydratován Lewisovou kyselinou, napříkladtrichloridem fosforylu nebooxidem fosforečným. Vzniklý 1-substituovaný 3,4-dihydroisochinolin se potédehydrogenuje za přítomnostipalladia. Níže je zobrazena Bischlerova–Napieralského reakce vytvářející papaverin:

Syntéza papaverinu, zahrnující také Bischlerovu-Naperialského reakci

Obměnami Bischlerovy-Naperialského reakce jsouPictetova–Gamsova aPictetova–Spenglerova reakce. Pictetovy–Gamsovy reakce se od Bischlerových-Naperialského liší pouze přítomnostíhydroxylové skupiny na reaktantu, která umožňuje dehydrataci za stejných podmínek, za kterých probíhá cyklizace, aniž by byla potřeba další reakce převádějící dihydroisochinolin na výsledný produkt.

Pictetova–Gamsova reakce

Při Pictetových–Spenglerových reakcích spolu kondenzují fenylethylamin aaldehyd za tvorbyiminu, který je následně cyklizován natetrahydroisochinolin namístodihydroisochinolinu. Pictetovy-Spenglerovy reakce mohou probíhat i biologicky, přičemž jakokatalyzátor působíenzym(S)-norkoklaurinsyntáza (EC 4.2.1.78):

Biosyntéza 1,2,3,4-tetrahydroisochinolinů: substráty (S)-norkoklaurinsyntázy jsou 4-hydroxyfenylacetaldehyd a 4-(2-aminoethyl)benzen-1,2-diol (dopamin), jako produkty vznikají (S)-norkoklaurin a H2O.

Isochinoliny lze získat ivnitromolekulárnímiaza-Wittigovými reakcemi.

Využití derivátů

[editovat |editovat zdroj]

Isochinoliny mají mnoho využití, například:

Sloučeniny obsahující bisbenzylisochinoliniovékationty se strukturou podobajítubokurarinu. V jejich molekulách se nachází dvě isochinoliniové jednotky, jež jsou propojenyuhlíkatými řetězci obsahujícími dvěesterové vazby.

V lidském těle

[editovat |editovat zdroj]

Parkinsonovu nemoc pravděpodobně způsobují určiténeurotoxiny; v roce 1980 byla zjištěna souvislost s touto nemocí u látky nazývanéMPTP (1-methyl-4-fenyl-1,2,3,6-tetrahydropyridin),prekurzorkationtu MPP+. Aktivní neurotoxiny poškozujídopaminergníneurony, toto poškození vede k rozvoji Parkinsonovy nemoci; podobné neurochemické účinky mohou mít i některé dalšítetrahydroisochinoliny, přičemž mohou fungovat jako prekurzory i jako aktivní neurotoxiny.[13]

Ostatní použití

[editovat |editovat zdroj]

Isochinoliny se používají na výrobubarviv,insekticidů afungicidů. Isochinolin je používán jakorozpouštědlo přiextrakcíchpryskyřic aterpenů a jakoinhibitor koroze.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]

V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuIsoquinoline na anglické Wikipedii.

  1. abcdefghihttps://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/8405
  2. Gilchrist, T. L. (1997)Heterocyclic Chemistry (3rd ed.). Essex, UK: Addison Wesley Longman.
  3. Harris, J.; Pope, W. J. „isoQuinoline and theisoQuinoline-Reds“Journal of the Chemical Society (1922) volume 121, pp. 1029–1033
  4. Katritsky, A. R.; Pozharskii, A. F. (2000)Handbook of Heterocyclic Chemistry (2nd ed.) Oxford, UK: Elsevier
  5. Katritsky, A .R.; Rees, C. W.; Scriven, E. F. (Eds.). (1996)Comprehensive Heterocyclic Chemistry II: A Review of the Literature 1982–1995 (Vol. 5) Tarrytown, NY: Elsevier
  6. Nagatsu, T. „Isoquinoline neurotoxins in the brain and Parkinson's disease“ Neuroscience Research (1997) volume 29, pp. 99–111
  7. O'Neil, Maryadele J. (Ed.) (2001).The Merck Index (13th ed.). Whitehouse Station, NJ: Merck
  8. Brown, H. C., et al., Baude, E. A. Nachod, F. C.,Determination of Organic Structures by Physical Methods,Academic Press, New York, 1955
  9. S. Hoogewerf and W. A. van Dorp (1885) „Sur un isomére de la quinoléine“,Recueil des Travaux Chemiques des Pays-Bas, vol.4, no. 4, 125–129
  10. S. Hoogewerf and W. A. van Dorp (1886) „Sur quelques dérivés de l'isoquinoléine“,Recueil des Travaux Chemiques des Pays-Bas, vol.5, no. 9, 305–312.
  11. J. J. Li.Name Reactions: A Collection of Detailed Mechanisms and Synthetic Applications. [s.l.]: [s.n.], 2014.ISBN 9783319039794. Kapitola Pomeranz–Fritz reaction, s. 490–491. 
  12. J. J. Li.Name Reactions: A Collection of Detailed Mechanisms and Synthetic Applications. [s.l.]: [s.n.], 2014.ISBN 9783319039794. Kapitola Schlittler–Müller modification, s. 492. 
  13. Toshimitsu Niwa; Mitsuharu Kajita; Toshiharu Nagatsu.Pharmacology of Endogenous Neurotoxins. [s.l.]: [s.n.], 1998.ISBN 978-1-4612-7375-2.doi:10.1007/978-1-4612-2000-8_1. Kapitola Isoquinoline Derivatives, s. 3–23. 

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématuIsochinolin na Wikimedia Commons
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Chemie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Isochinolin&oldid=25207935
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp