| Isetta | |
|---|---|
.jpg) | |
| Výrobce | Iso Rivolta |
| Technické údaje | |
| Délka | 2 290 mm |
| Šířka | 1 370 mm |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Isetta byl dvoumístnýminiautomobil vejčitého tvaru s dopředu odklopnou čelní stěnou, nahrazující dveře, italské firmyIso – Isetta je v italštině zdrobnělinou slova Iso (malé Iso). Představen byl v listopadu 1953, masově se vyráběl převážně v zahraničí.
Renzo Rivolta, majitel výrobce elektrickýchtopení a chladicí techniky Isothermos, které byly po skončeníDruhé světové války přehnaně nákladné, založil firmu Iso a pustil se do velmi žádané výrobymotocyklů. Výrazného úspěchu dosáhl v roce 1949 seskútrem Iso 125 (později známým jako Isoscooter) s pohonem zadního kola řetězem s dvoupístovým jednoválcovým vzduchem chlazeným motorem v uspořádání odpovídající jednotce Puch 125. V roce 1950 jej doplnil podobně úspěšný lehký motocykl Isomoto se stejným pohonem. Přibývající konkurence a nasycení trhu přimělo firmu k plánu výroby minivozu s pohonem stejné koncepce pro doplnění výroby jejích tříkolových nákladních minivozů se základy skútru.
Aerodynamický vůz vejčitého tvaru s bublinkovitými okny navrhli letečtí konstruktéři Ermenegildo Preti a Pierluigi Raggi. Karoserii z ocelového plechu nesl trubkový rám[1]. Vstup jako do lednice umožňovala dopředu svolantem odklopná čelní stěna. Nouzový výstup dovolovala stahovací plátěná střecha. Mezi dva dospělé se do minivozu vměstnalo i menší dítě.
S motorem koncepčně odpovídajícím skútru Iso 125, ovšem zdvihového objemu 236 cm³ s 9,5koni dosahoval 2,3 m dlouhý, 1,3 m vysoký a široký vůz o pohotovostní hmotnosti 360 kg maximální rychlost 75 km/h. Poháněná zadní kola s krátkým rozchodem nepotřebovaladiferenciál.
Automobil se až do konce 60. let 20. století stal velmi populární pro cenovou dostupnost a nízkou spotřebu pohonných hmot. Ani ne ve slunné Itálii s větší oblibouskútrů a prodejní cenou příliš blízkou velkosériovému malému vozuFiat Topolino, kde výroba cestovních Isett skončila už koncem roku 1955.[2] Spíše v zahraničí, kam Iso prodalo výrobní licenci – do Francie (Vélam), Belgie, Španělska (Iso España)[3], Anglie a Brazílie (Indústrias Romi). Nejdříve ovšem do Německa, kde výrobu nezvyklého vozu úspěšně v dubnu 1955 zahájilo a světoznámou značkou naBMW 250 Isetta další k tomu ponouklo.[4]
Vůz se objevil mj. ve filmechUsměvavá tvář aLisabonský příběh.
Iso Isettacarro byl lehký užitkový vůz se vzadu zkrácenou kabinou Isetty.[5][6][7] Měl vlastní pomocný rám, prodloužený rozvor a širokou poháněnou zadní nápravou s diferenciálem.[8] Motor se přesunul za kabinu do středu vozu mimo prostor cestujících. Mohl přepravit 500 kg nákladu. Dodával se v provedení valník, uzavřená skříňová dodávka, se sklopnou korbou i v mnoha dalších.[9] V Itálii se jednalo o tak oblíbený typ, že se jich prodalo tolik jako samotné Isetty. V licenci se vyráběl ve Španělsku.
Obrázky, zvuky či videa k tématuIsetta na Wikimedia Commons
