Newton je považován za zakladateleexaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy.
Newton je též považován za zakladatele spektroskopie, kterou objevil roku 1666, nebyl však první, již roku 1648 vysvětlil český vědecJan Marek Marci z Kronlandu vznik duhy.
Newton byl horlivě věřícímkřesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes připomínán především pro svůj přínos vědě, část svých textů věnoval výkladůmbible.
Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívanéhoJuliánského kalendáře 25. prosince 1642) veWoolsthorpu poblíž Granthamu vLincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu. Za manžela si vzala reverenda Barnabase Smithe.[5] Od té doby, až do otčímovy smrti, se o Newtona starali matčini rodiče. Rodina Ayscoughů stála výše na společenském žebříčku než Newtonové (Newtonův dědeček, James Ayscough, byl šlechticem a matčin bratr, William, farářem, který studoval na Trinity College v Cambridge) a proto se díky nim Newtonovi dostalo vzdělání. V roce 1653, po smrti druhého manžela, se matka vrátila zpět do Woolsthorpu a desetiletý Isaac opět bydlel se svou matkou a se třemi nevlastními sourozenci (Mary, Benjamin a Hannah Smithovi).[5]
V deseti letech začal chodit do vesnické školy v Skillingtonu a později ve Stoku. Od roku 1655 navštěvoval v Granthamu tamější gymnázium.[5] Ubytován byl v domácnosti lékárníka pana Clarka.[5] V letech 1658–1661 se v Grathamu připravoval na studia v Cambridge.
5. června1661 za podpory svého strýce Williama nastoupil Newton jako osmnáctiletý studovat naTrinity College v Cambridge. Zde byl jeho učitelem známý fyzik a matematikIsaac Barrow. Základem studia zde sice v té době byly ještě Aristotelovy myšlenky, ale Newton se také zajímal o modernější myslitele, četl dílaG. Galilea aR. Descarta. PřečetlKeplerovo dílo„Optics“ a seznámil se sEuklidovými„Základy“.
Od srpna1665 do dubna1667 byla univerzita uzavřena kvůlimorové epidemii a Newton se vrátil do rodného Woolsthorpu, kde mu podlepověsti spadlo na hlavujablko a on přišel na myšlenkugravitace. I když více zdrojů[6][7] se přiklání spíše k tomu, že jablko vědci přímo na hlavu nespadlo, jen ho sledování padajícího ovoce inspirovalo při přemýšlení o gravitaci. Během výše zmíněných dvou let pobytu na rodném statku vynalezl svůj diferenciální počet, rozvinul svou teorii gravitace a vytvořil vlastní teorii podstaty světla a barev.
V té době sestrojil svůjzrcadlový dalekohled, který řešil problém barevnéaberace u dalekohledů. 11. ledna 1672 byl na základě svého vynálezu zvolen členemKrálovské společnosti.[5] 19. února 1672 vyšla vPhilosophical Transactions jeho první fyzikální práce, která byla na téma teorie barev – o rozkladu světla pomocíoptického hranolu přednášel v Královské společnosti8. února a stal se také autorem pojmubarevné spektrum (z latinskéhospecto =vidím).[8]
Newtonův hrob ve Westminsterském opatství.
V roce 1703 byl zvolen předsedou Královské společnosti a zůstal jím až do roku 1727. V roce 1705 byl královnouAnnou povýšen do rytířského stavu.
V roce 1696 byl jmenován dozorcem v královské mincovně v londýnskémToweru a o tři roky později byl jmenován jejím ministrem. Proslavil se bojem proti penězokazům a dostal jich několik na popraviště. Navíc také zavedl matematickou definici nové měny guiney. Místo v královské mincovně bylo spojeno s příjmem 1500 liber sterlinků a proto se tím zlepšily jeho hmotné poměry tak, že se vzdal profesury v Cambridgi. Přestěhoval se natrvalo do Londýna, kde se o jeho byt starala jeho neteř, dcera jeho sestry Hannah.[5]
2. března 1727 naposledy předsedal Královské společnosti. V té době byl již vážně nemocen (od roku 1722 trpěl dnou a ledvinovými i žlučníkovými kameny) a jeho nemoc se ještě cestou z Kensingtonu do Londýna zhoršila. Newton jí podlehl31. března1727 vLondýně (20. března podle tehdejšíhoJuliánského kalendáře). Je pohřben veWestminsterském opatství.
Třebaže byl Newton hluboce věřícím křesťanem, stalo se jeho pojetí světa základemracionalismu,osvícenství, a mechanickéhomaterialismu. Byl jedním z prvních, kteří začali s publikováním ve vědeckých časopisech (vizImpakt faktor). Úspěšně vedl anglickouKrálovskou společnost, jež se stala v jeho době nejprestižnější vědeckou institucí světa.[2]
Největším Newtonovým počinem je založeníexaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované deduktivní vědy.[9]. K tomu účelu musel učinit dva zásadní objevy:[9]
Definovat nový, dosud neznámýfiltr poznání, a to diskrétní filtr, na rozdíl od filtru přirozeného poznání, kterým jevágnost.
Vybudovatumělý formální jazyk, na kterém je postaveno Newtonovoumělé poznání. Jelikož potřeboval pro své zákony mechaniky jazyk schopný popisovat spojitý dynamický (s uvažováním vlivu setrvačnosti) pohyb (odehrávající se po nekonečně malých přírůstcích jak dotyčné veličiny, tak času), vytvořil teorii fluxí (teorie plynoucího), poněkud nemotorný, ale funkční integro-diferenciální počet. Pak bylo možno např. symbolicky zapsat, že rychlost pohybu je derivací dráhy podle času. Bylo možno formálně matematicky odvozovat nové, hledané vztahy dynamických zákonů pohybu.
Tak Newton položil základy fyziky, jako moderní, ucelené, deduktivnívědy na úrovni dnes nazývanéklasická fyzika.[2]
Kolem roku 1665 zobecnilbinomickou větu vbinomickou řadu. O objevu fluxí (jak nazýval svůj objev diferenciálního počtu) se Newton zmiňuje ve svém deníku 20. května 1665[5] a téhož roku pomocí svého diferenciálního počtu určil obsah plochy ohraničenéhyperbolou.[5]
Rukopis prvního dílu byl předložen Královské společnosti již v roce 1686, ale Newton se snažil svoji práci vypilovat k dokonalosti, a proto s vydáním otálel. ProtoEdmund Halley, který byl jeho prací nadšen a tušil, co bude tento spis znamenat pro rozvoj fyziky a astronomie, vydal NewtonovaPrincipia v roce 1687 vlastním nákladem. K druhému vydání došlo v roce 1713 a ke třetímu v roce 1726.
Newton se dlouhou dobu přel sGottfriedem Leibnizem v otázce, který z nich objevilkalkulus dříve. Newton podle svých slov začal na jisté podobě kalkulu pracovat již v roce 1666, ale výsledky publikoval až o desítky let později, a to navíc jen jako drobnou poznámku na konci jedné ze svých publikací. Leibniz zahájil práce na své podobě kalkulu v roce 1674 a roku 1684 vydal první dílo, kde jej popsal. BritskáKrálovská společnost později ve své studii prohlásila, že skutečným objevitelem kalkulu je Newton, a označila Leibnize za plagiátora. Studie však byla nakonec zpochybněna, když se zjistilo, že pasáže odsuzující Leibnize napsal sám Newton. Tím se rozhořel hořký spor o kalkulus, jenž komplikoval životy obou filozofů až do Leibnizovy smrti v roce 1716.[15] Většina dnešních historiků věří, že Newton a Leibniz objevili kalkulus nezávisle na sobě.
Newton se dostal do sporu i sRobertem Hookem. Nejprve Hooke kritizoval Newtonovy práce na polioptiky, což Newtona natolik urazilo, že se na několik let stáhl z veřejné debaty. V letech 1679 až 1680 pak mezi nimi došlo k zajímavé výměně korespondence. Hooke byl tehdy Královskou společností pověřen, aby se staral o korespondenci, tázal se ostatních členů, na čem pracují a žádal je o komentáře k práci ostatních. V dopisech se Newtona ptal na jeho názor na řadu myšlenek jak vlastních, tak i jiných autorů, a tato korespondenční výměna nakonec Newtona vedla k formulacizákona všeobecné gravitace.[16] Když pak v roce 1686 prezentoval Newton Královské společnosti první knihu svého dílaPrincipia Mathematica, Hooke vystoupil a tvrdil, že některé myšlenky převzal Newton od něj.[17] Oba filozofové se pak až do Hookovy smrti neměli příliš v lásce.
↑abcdefgBAJER, Jiří.Mechanika 1. Olomouc: [s.n.], 2004.ISBN80-244-0819-8. Kapitola 6.2, s. 248,249,250.
↑ Autism, PDD-NOS & Asperger's fact sheets | Did Einstein & Newton have Asperger's syndrome?.www.autism-help.org [online]. [cit. 2020-11-01].Dostupné online.
↑abcdefghBRODETSKY, S.Sir Isaac Newton, a brief account of his life and work. London: Methuen&Co. Ltd., 1927. (anglicky)
↑NIX, Elizabeth. Did an apple really fall on Isaac Newton’s head?.History.com [online]. 2018-09-01 [cit. 2019-05-21].Dostupné online.
↑ Isaac Newton's falling apple tale drops into the web.Guardian [online]. 2010-01-09 [cit. 2019-05-21].Dostupné online.
↑HOUDEK, František.Meteor o zatoulané velrybě, chybné vakcíně a největší vážce [online]. Český rozhlas, 2025-02-08 [cit. 2025-02-25]. Kapitola Stalo se tento den.Dostupné online. (cz)
↑abKřemen, J.:Modely a systémy Academia, Praha 2007
↑KING, Henry C.The History of the Telescope [online]. [cit. 2009-11-06].Dostupné online. (anglicky), str. 74
↑ An amazing piece of metal from Newton's original telescope..www.wimp.com [online]. [cit. 2014-03-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-08.
McGreal, Ian P.:Velké postavy západního myšlení, Prostor, 1999,ISBN80-7260-002-8
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 18. díl. V Praze: J. Otto, 1902. 1026 s. cnb000277218. S. 266–267.Dostupné online
SAXL, Ivan.Isaac Newton. Alchymista, filosof, heretik. In: BEČVÁŘ, Jindřich, ed. a BEČVÁŘOVÁ, Martina, ed.Matematika v proměnách věků VI. První vydání. Praha: Matfyzpress, 2011. 231 stran.ISBN978-80-7378-146-0. [Uvedená studie o Newtonovi je na str. 7–68.]Dostupné online
