Arabský názeval-Irakíja se používá od 6. století. Existuje více možností, odkud pochází. Jedním možným vysvětlením je původ z názvu sumerského městaUruk (podle BibleErech).[6][7] Dalším možným vysvětlením je původ z arabského slova`araqa, což znamená přibližně „dobře zavlažený“ nebo „úrodný“.[6]
Mezopotámie byla v arabštině nazývánaIrácká země neboli „úrodná země“.[8] Ve středověku existovaly dvě oblasti s názvem Irák: první bylʿIrāq ʿArabī, „arabský Irák“ (zhruba oblast Mezopotámie) a druhýʿIrāq ʿajamī, „cizí Irák“ (zhruba dnešní severozápadníÍrán).[9] Pojem „Arabský Irák“ nezahrnoval oblast dnešního severního Iráku.[10]
11. tabulka z kanonické verzeEposu o Gilgamešovi, nejvýznamnější literární památce Mezopotámie, vyprávějící o potopě
První důkazy osídlení území dnešního Iráku pocházejí z doby před asi 150 000 lety[11] a nejstarší známé vesnické osídlení se datuje do 6. tisíciletí př. n. l.[12] Do jižní částiMezopotámie, jak se území mezi řekamiEufrat aTigris nazývalo, se na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. dostalo prvnísumerské obyvatelstvo a založilo zde civilizaci, která se tak stala jednou z nejstarších civilizací na světě. Sumerové na počátku 3. tisíciletí př. n. l. vynalezliklínové písmo, které ryli do hliněných tabulek.[13] Mezopotámie byla rozdělena na jižníBabylonii a severníAsýrii,[14] jejichž dějiny se zpočátku vyvíjely odděleně a později se začaly mísit. Typickým sumerským politickým zřízením byly městské státy, které byly v pozdějších dobách nahrazovány říšemi. První velkou říši s názvemAkkadská říše založilSargon Akkadský okolo roku 2310 př. n. l., po ní následovalstát 3. dynastie urské. Nejvíce pramenů z mezopotamské doby pochází zestarobabylonského období z doby vládyChammurapiho, který nechal vydat slavnýChammurapiho zákoník.[15] Mezopotámie byla kvůli své výhodné lokalitě, tak netypicky úrodné v porovnání s okolními územími, často napadána okolními národy. V 17. století př. n. l. se Babylonie zmocniliChetité a pozdějiKassité,Chaldejci aPeršané, zatímco Asýrii v 7. století př. n. l. ovládliMédové.[16]
V roce 637 se Mezopotámie zmocnilimuslimštíArabové, a tak se Irák, jak tuto zemi nazvali, stal součástíchalífátu. Po většinu doby arabské nadvlády byl Irák centrem chalífátu aBagdád, který muslimové založili v roce 762, byl nějakou dobu nejspíše největším městem na světě.[19] Vláda chalífů v Iráku nebyla vždy pevná, zemi v 10. století vládli íránštíBújovci a později se stala součástí velkéSeldžucké říše.
V roce 1258 se poobléhání a následném zdevastování Bagdádu, kdy bylo zabito 200 000–1 000 000 obyvatel,[20] zmocnili IrákuMongolové a ten se tak stal součástíílchanátu.[21] Za jejich vlády země ekonomicky i kulturně upadala. Po rozpadu ílchanátu v roce 1335 se stala součástídžálajirovského sultanátu[22] a o půl století později říšeturkického vojevůdceTamerlána.[23] V 15. století se vlády nad Irákem ujaliTurkmeni a na počátku 16. stoletíSafíovci. V roce 1514 porazilosmanský sultánSelim I. safíovského vládceIsmá‘íla I. v bitvě u Čaldiránu, připojil kesvé říši severní Irák a jeho syn pak zbytek území. Irák poté fungoval hlavně jakonárazníkový stát mezi zbytkem Osmanské říše a Íránem, osmanská vláda ale zprvu nebyla pevná a v půlce 18. století se k moci v Iráku dostalimamlúcigruzínského původu, kteří podporovali zahraniční obchod a mimo jiné povolili zřízení pobočkybritské Východoindické společnosti v Basře.Spojené království od té doby zvyšovalo svůj vliv v Iráku, což bylo klíčové pro události ve 20. století.[9]
Do půlky 19. století se Osmanům podařilo svrhnout mamlúckou vládu a začali prosazovat přímou kontrolu nad Irákem. Ke konci 19. století začala země v souvislosti s postupným zaváděním paroplavby na Eufratu a Tigridu pěstovat a vyvážet mnohonásobně více obilí než kdy dříve. Kvůli tomu se asi desetinásobně zvýšila plocha obdělávané půdy a lidé z velké míry přestávali žítnomádským způsobem života.[24] Na počátku 20. století se, v souvislosti se vzestupem hnutíMladoturků, začala v arabských zemích pod osmanskou nadvládou rozvíjet myšlenkaarabského nacionalismu, resp. v tomto případě názor, že pro arabské země by bylo nejlepší, kdyby se od Osmanské říše oddělily. Tato myšlenka se konkrétně v případě Iráku zamlouvala Spojenému království, které stále zvyšovalo objem zahraničního obchodu s touto zemí.[25]
Na začátkuprvní světové války se Osmanská říše přidala na stranuněmeckého císařství a Spojené království proto zahájilomezopotamské tažení kvůli obraně svých zájmů v Iráku. Do roku 1918 se Britové zmocnili celého území a po válce jim oblast připadla jakomandátní území pod názvemBritský mandát Mezopotámie. V následujících letech začalo povstání proti britské vládě, které se rozšířilo téměř po celé zemi, a Spojené království proto nabídlo bývalému králiVelké SýrieFajsalovi I., aby se stal králem Iráku. Po celostátnímreferendu se tak v roce 1921 stalo, Irák tím ale nedosáhl úplné nezávislosti.[25] Na naléhání iráckých nacionalistů nakonec Spojené královstvísouhlasilo s vyhlášením nezávislostiIráckého království, které proběhlo3. října1932. I nadále si ale Britové v Iráku zachovali část svého vlivu.[25] Po začátkudruhé světové války se k moci v Iráku dostalipanarabisté, kteří začali vyjednávat se zeměmiOsy, a proto do země v roce 1941vnikli Britové a začali zemi opět okupovat; odešli v roce 1947.[9] Irák se v roce 1955 stal součástíBagdádského paktu.[26]
V první polovině 20. století pokračovalo rozšiřování plochy obdělávané půdy, která byla navíc přesouvána z vlastnictví státu do vlastnictví soukromého. Získávaly ji ale většinou bohaté rodiny, a zvyšovaly se tak rozdíly mezi chudou a bohatou vrstvou. Na konci 50. let Irák zaznamenal velký hospodářský rozvoj kvůli prudkému nárůstu vývozuropy.[27] V roce1958 proběhlvojenský převrat vedenýAbdalem Karim Kásimem, při němž byl 14. července na nádvoří královského paláce zastřelen králFajsal II. Nová revoluční vláda v čele s Kásimem zrušila monarchii, nastolila republiku, prohlásilaislám za státní náboženství, odešla z Bagdádského paktu a politicky se začala sbližovat seSovětským svazem. Převrat a první kroky nového režimu byly vřele uvítány iráckou veřejností.[28] V únoru 1963 proběhl dalšístátní převrat v čele s arabskou socialistickou stranouBaas. Po něm se prezidentem stalAbdul Salám Árif, který nechal několik členů Baas uvěznit. V roce 1968 se tatostrana ujala moci.[29] O dva roky později byly částečně vyřešeny dlouhodobé spory s Kurdy žijícími na severu, když vláda uveřejnila manifest uznávající legitimitu kurdské národnosti a rozhodla vymezit autonomní oblastirácký Kurdistán.[30] Tento krok se ale nakonec ukázal jako falešný a v roce 1973 vypukly v Kurdistánu otevřené boje, které trvaly jeden rok.[31] Vláda strany Baas zpočátku nenabyla obliby ani v Iráku, ani mimo něj. Domácí podporu si získala v roce 1972 znárodněním Irácké ropné společnosti (IPC)[32] a zlepšení zahraničních vztahů bylo zapříčiněno postupným odvracením se od Sovětského svazu a komunismu.[33]
Na začátku 70. let Irák zbohatl kvůli prudkému nárůstu příjmů z ropy,[pozn. 1] což mu umožnilo podporovat finančně náročné programy např. ve školství, zdravotnictví a bytové výstavbě. Postupně se tak zvyšovala životní úroveň a režim měl širokou podporu veřejnosti. Na druhou stranu výrazně poklesla zemědělská produkce a s problémy se potýkal průmysl a služby.[33]Saddám Husajn, který se podílel na převratu v roce 1963 a od roku 1968 v zemi získával stále větší moc, se v roce1979 stal prezidentem Iráku a velitelem armády. Svou vládu začal popravou 22 svých odpůrců[35] a likvidováním konkurence se vyznačovalo celé období jeho vlády.[36]
Po svržení starého režimu v sousednímÍránu a nástupušíitské diktatury se dlouhodobě špatné vztahy Íránu s Irákem ještě zhoršily a Husajn zahájil 22. září 1980irácko-íránskou válku invazí vojsk do Íránu. Válka skončila po osmi letech uzavřením příměří. Zemřelo během ní mezi 500 000–1 000 000 lidí na obou stranách[37] a Irák finančně zruinovala.[9] Urychlila expanzi soukromého hospodářství a vedla k tomu, že se Spojené státy staly spojencem Iráku.[38] Poslední rok války začalagenocida kurdského obyvatelstva ze strany irácké vlády známá pod názvemal-Anfál, která vyústila ve smrt zhruba 200 000 Kurdů a úprk dalších 150 000 do Íránu a Turecka během půl roku. V tomto procesu byly použity i chemické zbraně.[39]
V srpnu roku 1990 Husajnzaútočil naKuvajt a prohlásil ho za svou další provincii, čímž započalválku v Zálivu.Rada bezpečnosti OSN uvalila na Irák hospodářskéembargo aSpojené státy se ujaly vedení koalice, která v únoru následujícího roku vyhnala iráckou armádu z okupovaného území.[40] Porážka podnítilašíity aKurdy k povstání proti režimu, které bylo násilně potlačeno. Počet mrtvých dosáhl až 300 000 lidí a až 2 500 000 Kurdů a šíitů bylo donuceno emigrovat doTurecka aÍránu. V dubnu 1991 Spojené státy,Spojené království aFrancie kvůli ochraně obyvatel vytvořily nad iráckým Kurdistánembezletovou zónu a tak vzniklade facto kurdská autonomní oblast.[41] Ke konci 90. let začal účinek embarga uvaleného OSN slábnout. V tomto období se životní situace v zemi horšila, mnoho lidí trpělo podvýživou a nedostatečnou zdravotní péčí. Mimo to se zhoršovala úroveň vzdělání a kvůli nepříznivým podmínkám opustilo Irák na tři miliony obyvatel.[42]
Související informace naleznete také v článku Válka v Iráku.
Američtí vojáci bojují s povstalci v Mosulu v roce 2007
Poteroristických útocích 11. září 2001 označilGeorge W. Bush Irák za součást „osy zla“. Dne20. března2003 provedly Spojené státy a jejich spojenci invazi, která započalaválku v Iráku. Do poloviny roku okupovali celé území a 13. prosince 2003 byl ve svém rodnémTikrítu nalezen Husajn. Koaliční síly v dubnu vytvořilyProzatímní koaliční správu jako přechodnou vládu, která byla v červnu 2004 rozpuštěna a moci se ujala irácká vláda v čele s předsedouAjádem Alávím.[9] V roce 2005 byla zvolena nová vláda, proběhly volby do Iráckého národního shromáždění, byla přijata nová demokratická ústava a prezidentem byl zvolenDžalál Talabání. Mezitím se zvyšovalo násilí mezi šíitskými a sunnitskými muslimy, kteří na sebe páchali atentáty, a tyto nepokoje vyústily v občanskou válku. Situace se v roce 2008 začala postupně uklidňovat a v lednu 2009 dosáhla bezpečnost v zemi nejlepší úrovně od invaze.[43]
Válka v Iráku si vyžádala až 461 000 obětí.[44][45] Chilcotova komise, která zkoumala britské zapojení do války v Iráku, dospěla v roce 2016 k závěru, že invaze do Iráku byla „neoprávněná“.[46] Poslední bojové jednotky Spojených států opustily Irák 19. srpna 2010[47] a poslední ze zbylých asi 50 000 vojáků zemi opustili 18. prosince 2011.[3]
V únoru 2011 zasáhla Irák vlna protestů známá jakoarabské jaro. Demonstrací ve větších městech se účastnily desetitisíce lidí, kteří požadovali snížení korupce, odstoupení některých vládních činitelů, lepší dostupnost služeb a nové pracovní nabídky. Při protestech zemřelo několik lidí na následky střelných zranění způsobených bezpečnostními složkami.[48]
V roce 2012 a 2013 vzrostla míra násilí a ozbrojené skupiny v Iráku byly burcoványobčanskou válkou v Sýrii. Jak sunnité, tak i šíité překročili hranici a zasáhli do bojů v Sýrii.[49] V roce 2012 protestovali hlavně sunnitští Arabové proti vládě, která se je údajně snaží odstavit na okraj.[50][51]
Během roku 2013 sunnitské militantní skupiny zintenzivnily útoky na šíitské obyvatele v Iráku ve snaze podkopat důvěru ve vláduNúrí Málikího.[52] V roce 2014 sunnitští povstalci náležící kIslámskému státu převzali kontrolu nad několika velkými iráckými městy, včetněTikrítu,Fallúdži aMosulu.[53] Islámskému státu se podařilo využít chaosu v zemi s roztříštěnou vládou i společností a vojensky se etablovat na značné části iráckého i syrského území. To mělo za následek, že značná část obyvatelstva musela opustit své domovy. Podle odhadů se jedná o 3 miliony vnitřně vysídlených osob, dalších 8 milionů lidí potřebuje kvůli konfliktu akutní humanitární pomoc.[54]
Mosul byl osvobozen v červenci 2017 iráckou armádou akurdskými milicemi za mezinárodní letecké a logistické podpory.[55] Přibojích o Mosul zahynulo více než 10 tisíc civilistů.[56]
Podrobnější informace naleznete v článku Irácká vlajka.
Irácká vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy v barvách červené, bílé a černé. V prostředním, bílém pruhu je zelenýarabský nápisAlláhu akbar („Bůh je veliký“).
Irácký státní znak je tvořensaladinovským orlem s černými perutěmi a ocasem podle egyptského vzoru. Na hrudi orla je položen štít s barvami a nápisem Alláhu akbar (Takbír) z irácké vlajky. Orel stojí na zeleném podkladu s arabským nápisem Džumhúríjat al-Irák (českyIrácká republika).
Související informace naleznete také v článku Geografie Iráku.
Hory v guvernorátu NiniveSatelitní snímek Iráku
Irák se nachází v jihozápadní Asii v oblasti označované jakoBlízký východ. Je jedním z osmi států ležících na břehuPerského zálivu, jeho pobřeží dosahuje délky 58 km. Celková rozloha činí 438 317 km², z toho je 950 km² vodní plochy,[5] je tak 58. největší zemí na světě. Na jihu sousedí s Kuvajtem (délka hranice 240 km) aSaúdskou Arábií (814 km), na západě s Jordánskem (181 km), na severozápadě seSýrií (605 km), na severu s Tureckem (352 km) a na východě s Íránem (1458 km), se kterým má nejdelší hranici. Na jihu u hranic se Saúdskou Arábií bylo v letech 1922–1975neutrální území, k vytyčení hranice došlo roku 1981.
Irák lze topograficky rozdělit na čtyři oblasti, a to napouště typické pro irácký západ a jihozápad, vysočiny mezi řekamiEufrat aTigris v severní části začínající asi 120 km severně odBagdádu, aluviální roviny[pozn. 2] v centrálním a jihovýchodním Iráku, které zabírají území větší než 132 000 km²,[9] a pohoří severovýchodu, které pokračuje do Turecka a Íránu.[36] Nejvyšším bodem jeCheekha Dar s 3 611 m n. m. a nejnižším je hladina Perského zálivu, tedy 0 m n. m.[5]
V Iráku se nacházejí dvě podnebné oblasti: většinu území zabírají níže položené oblasti s aridním a teplým podnebím, na severovýchodě jsou pak pohoří s nižšími teplotami. V nižších polohách, ve kterých se vyskytujípouště a aluviální roviny, se střídá léto a zima s krátkými přechodnými obdobími. Léto trvající od května do října je velmi teplé, průměrné teploty se pohybují mezi 22 °C a 38 °C. Ve vyšších polohách je období léta kratší – trvá od června do září – a zhruba o 5–10 °C chladnější. V zimě spadne zhruba 90 % celoročních srážek; ročně spadne mezi 100–170 mm vody v nižších polohách a 320–570 mm ve vyšších polohách. Teploty v zimě dosahují hodnot mezi 0 °C a 17 °C.[9][36]
Irák jeparlamentní demokratickárepublika, v jejímž čele stojí prezident, který je volen Sněmovnou reprezentantů.[9] Od roku 2022 jím jeAbdul Latif Rašíd.Výkonná moc je v rukou vlády, v jejímž čele stojí premiér. Ten je určován prezidentem z většinové strany v parlamentu a se souhlasem parlamentu a je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil.Zákonodárnou moc představují Sněmovna reprezentantů a Sněmovna federace.[pozn. 3] Počet reprezentantů je závislý na počtu obyvatel Iráku; podle irácké ústavy má být 1 reprezentant na 100 000 obyvatel země.[64] V současnosti (2011) jich je 325, volby probíhají každé čtyři roky a poslední proběhly 7. března 2010.[65] Nejlépe v nich dopadla koaliceIrácké národní hnutí, která sebe samu popisuje jako sekulární a nesektářskou koalici. Těsně za ní se umístila MálikíhoKoalice právního státu, jejímž hlavním cílem je zvýšit bezpečnost ve státě, a na třetí pozici se umístila šíitskáNárodní irácká aliance. Nejsilnější stranou byloSadristické hnutí (z Národní irácké aliance) a z kurdských stranKurdská demokratická strana Iráku.[66] Nejvyššísoudní autoritou je Nejvyšší federální soud.[9] Padesát tisíc amerických vojáků, z nichž poslední zemi opustili 18. prosince 2011,[3] v zemi zůstalo kvůli pomoci iráckým protějškům.[67]
Bagdádské konferenční centrum, ve kterém se schází Sněmovna reprezentantů
Nová demokratická ústava, oddělující výkonnou, zákonodárnou a soudní moc, byla přijata v roce 2005 téměř 80 % obyvatelstva.[68] Mezi lety 1968 a 2003 byla země pod vládoustrany Baas, dnes v ní existuje systém více politických stran.[pozn. 4][5] Politika Iráku je silnězkorumpovaná, jeho indexzhroucených států vytvářený časopisemForeign Policy byl v roce 2010 v pořadí 7. největší na světě.[69] Irák se také pravidelně umisťuje na posledních místech žebříčku podlesvětového indexu míru sestavovaného Institutem pro ekonomii a mír, v roce 2010 měl tento index poSomálsku nejmenší.[70] Proti přítomnosti americké armády a vládě bojují např.al-Káida a různésunnitské aší'itské ozbrojené skupiny, které páchají veřejnésebevražedné atentáty, vraždy, únosy a mučení, jejichž cílem jsou často příslušníci etnických a náboženských menšin, státní úředníci, soudci atd.[71] Na politickém poli spolu šíité a sunnité spolupracují a bezpečnost ve státě se postupně zlepšuje.[72]
Amnesty International uvádí, že tisíce lidí (většinou sunnitů podezřelých z financování sunnitských ozbrojených skupin) jsou oběťmi porušování lidských práv, mezi něž patří svévolné zatýkání, mučení a znásilňování (v tajných věznicích), dokonce i odsouzení k trestu smrti po nespravedlivých soudních procesech. Lidská práva porušovali i američtí vojáci, kteří mimo jiné zabili několik civilistů.[71] Právo na svobodu shromáždění je garantováno ústavou a v praxi se dodržuje. Právo na svobodu slova je také zaručené právně, ale narušuje ho napětí mezi různými skupinami obyvatel. Od roku 2003 vzniklo přes 150 periodik, která fungují bez výrazných omezení vlády. V roce 2006 byl schválen zákon zakazující kritizování veřejných činitelů.[67]
Irácký Kurdistán je právně vymezenáautonomní oblast,[74] která zahrnuje severovýchodní irácké provincieArbíl,Dahúk,Halabdža aSulajmáníja, což je území s rozlohou asi 36 000 km² a 4 miliony obyvatel.[75] Oficiálně je součástí Iráku a je finančně závislá na Bagdádu,[43] ale má rozdílnou politiku, vlastní vlajku, vojenské jednotky (zvanépešmerga) ajazyk. Hranice s arabským Irákem hlídají bezpečnostní složky a arabští Iráčané jsou v Kurdistánu často považováni za cizince.[67] Oblast byla vymezena v roce 1970, alede facto autonomní se stala až v roce 1991, kdy její území opustily irácké vojenské jednotky. V témže roce se také stala součástíOrganizace nezastoupených států a národů.[75] Největší kurdskou koalicí jeKurdská aliance složená z 11 stran, která ve volbách do Kurdské regionální vlády v roce 2009 získala 59 ze 111 míst.[76] Současným prezidentem kurdského regionu jeMasúd Barzání.
Klíčovým spojencem Iráku jsou od roku 2003 Spojené státy kvůli pomoci při rekonstrukci země. Irák je členem několika mezinárodních organizací. Byl jedním ze zakládajících členůOrganizace spojených národů,Ligy arabských států aOrganizace zemí vyvážejících ropu. Po pádu Saddáma Husajna se snaží navazovat a udržovat dobré vztahy hlavně se sousedními státy.[65]Turecko se snaží posílit svou pozici dominantního obchodního partnera Iráku a investuje v něm převážně do energetiky. Vzrůstá obchodní výměna s Íránem, byly podepsány dohody o ropné spolupráci a do budoucna je naplánováno odstraňování celních a obchodních překážek mezi těmito dvěma státy. S Kuvajtem se Irák snaží vyřešit otázku válečných reparací, které mu má platit. Částku stanovenou jako 5 % příjmů z ropy se Irák snaží snížit.[65] Země není v současnosti (2011) členemSvětové obchodní organizace (WTO), v roce 2004 požádala o členství a získala status pozorovatele.[77]Evropská unie od invaze poskytla Iráku finanční pomoc v hodnotě asi 1 miliardyeuro na rekonstrukci země v oblasti infrastruktury, bezpečnosti, prosazování demokracie a dostupnosti základních služeb. V listopadu 2006 začalo vyjednávání mezi EU a Irákem o podpisu partnerské smlouvy, která by politické a ekonomické spolupráci dodala právní základ.[78] SeSpojenými státy udržuje Irák nadále úzké vztahy, ačkoliv vliv USA vzhledem k odchodu amerických vojáků postupně klesá.[43]
Česko má v Bagdáduvelvyslanectví[79] a Irák má velvyslanectví v Praze.[80] Mezi těmito dvěma státy je podepsáno několik smluv, do budoucna jsou plánovány Dohoda o zabránění dvojímu zdanění a Dohoda o vzájemné ochraně a podpoře investic. Na místě působí ve spolupráci s vládou česká humanitární organizaceČlověk v tísni.[81] Pro občany ČR platí vízová povinnost. Pro kurdistánské provincie existoval jiný režim, kdy byl možný bezvízový styk po dobu 10 dnů a o prodloužení bylo možné žádat na místní policejní stanici.[65] V současnosti je možné získat na kurdistánských hraničních přechodech třicetidenní vízum, které neplatí ve zbytku Iráku.[82]
Irácká policie působící pod ministerstvem vnitra sestává zhruba ze 400 000 policistů, kteří se starají o bezpečnost na celém území mimo Kurdistánu, který má na starost kurdská regionální policie. Minimální věk pro vstup k policii je 18 let. Irácké ozbrojené síly se dělí na armádu,letectvo anámořnictvo. Čítají necelých 280 000 vojáků, z toho působí asi 6 000 v letectvu a 2 000 v námořnictvu.[83] K roku 2010 Irák vlastnil 295 tanků, 2 695obrněných abojových vozidel, 1 580 kusů mobilního dělostřelectva, 224samohybných děl, 550protitankových zbraní, 1 139 letadel a 15 lodí (z toho 13 hlídkových). Výdaje na obranu za rok 2011 činily téměř 18 miliard dolarů.[84] Na provinciální úrovni dochází k častým infiltracím zdejších milic do armádních řad a tyto nepříliš loajální skupiny představují do jisté míry pro irácký stát problém. Postupně však dochází k zlepšení situace – zejména díky spolupráci s americkou armádou jsou případní členové ozbrojených skupin či jiní lidé s pochybnou loajalitou z armády propouštěni. Na druhou stranu se dle nadace Bertelsmann politické špičky a další významní činitelé irácké společnosti opakovaně uchylují k navazování užších kontaktů s představiteli armády, většinou nad vybranými jedinci drží ochrannou ruku či jim zajišťují výhodné funkce.[43]
V roce 2004 započalaSeveroatlantická aliance na žádost irácké vlády výcvikovou misi s názvem NATO Training Mission Iraq (NTM-I) za účelem přetvoření a profesionalizace irácké armády. Cílem této mise je poskytnout účinný obranný sektor s demokratickým vedením. Původně se soustředila na výcvik výše postavených armádních důstojníků, v roce 2007 se však rozšířila na výcvik policie a v prosinci 2008 na výcvik dalších složek jako např. loďstva a letectva.[85] Do roku 2011 se operace zúčastnilo 23 členských států NATO, které přispěly celkově částkou asi 250 milionů dolarů.[86] Zejména v oblasti loďstva a letectva je irácká armáda nadále na americké podpoře závislá.[43]
Irák se od ustanovení nového režimu v roce 2003 snaží podporovathospodářskou soutěž, lákat zahraniční investory a liberalizovat ekonomiku, ta je zatím ale ve velké míře stále v rukou státu. Např.uhlovodíkový sektor, jehož hlavní součástí je těžbaropy a který je základem místního hospodářství, má pod kontrolou stát.[43] Mezi další průmyslová odvětví patří výroba chemikálií, textilu, stavebních materiálů a kovů.[87]
Irácké zásoby ropy jsou podle odhadu z roku 2011 páté největší na světě. Prodej ropy vytváří přes 90 % vládních zisků a ropa tvoří přes 80 % vývozních komodit; Irák je 11. stát na světě podle exportu ropy, denně produkuje zhruba 2,4 milionubarelů a exportuje jich 1,9 milionu. Irák má také 11. největší zásobyzemního plynu na světě. Kromě ropy vyváží další suroviny (zhruba 8 % exportu) aživočišné produkty (5 %).[88] Nejvíce exportu putuje doUSA (25,2 %),Indie (15,1 %),Jižní Koreje (9,9 %),Itálie (9,2 %) aČínské lidové republiky (8,5 %). Naopak Irák nejvíce importuje z Turecka (23,8 %),Sýrie (16,6 %), Čínské lidové republiky (8,5 %) a USA (8,3 %). Mezi nejčastěji dovážené zboží patří potraviny, léky a průmyslové výrobky.[5] Celkově nejvýznamnějším obchodním partnerem Iráku jsou Spojené státy následovanéEvropskou unií.[77] Vysokému zájmu zahraničních investorů překážejí problémy s nákupem půdy.[83]
V roce 2010 činilhrubý domácí produkt (HDP) Iráku v paritě kupní síly 113,4 miliardydolarů.[pozn. 5] Meziroční růst HDP za roky 2008, 2009 a 2010 činil 9,5 %, 4,2 % a 0,8 %. HDP na obyvatele v paritě kupní síly činilo v roce 2010 zhruba 3 800 dolarů, a Irák tak byl v tomto ohledu 160. státem na světě.[5] Nezaměstnanost dosahuje zhruba 50 %,[67][71] z pracujícího obyvatelstva 21 % pracuje v zemědělství, 19 % v průmyslu a 60 % ve službách.[5] Podíl žen na trhu práce je zhruba 17 %. K největším zaměstnavatelům patří státní sektor, např. v kurdistánských provinciích v něm pracuje až 50 % zaměstnanců.[65]
Služby jsou na nejnižší úrovni ze všech odvětví irácké ekonomiky. V poslední době dochází ke zlepšování ve finančních službách, pojišťovnictví, zajišťování městské hromadné dopravy a telekomunikacích, ale zdravotnictví, zásobování pitnou vodou, zásobování elektřinou a školství jsou ve velmi špatném stavu. Základní zdravotní péče a ošetření je poskytováno zdarma. Kvůli bezpečnostní situaci se však v zemi neuskutečňuje téměř žádný cestovní ruch. Významným odvětvím se stále větším podílem na HDP je stavebnictví.[65]
V prvních letech po začátku války v Iráku zaznamenával stát velkou míruinflace (běžně přes 30 %)[65], ale v roce 2010 byl jehoindex spotřebitelských cen již pouze 2,4 %. Měnou jeirácký dinár, jehož směnný kurz v roce 2010 byl 1 170 dinárů za dolar.[5]
Kurdští zemědělci nedaleko hranic s TureckemDatle, jeden z nejvýznamnějších zemědělských produktů Iráku
Půda patří z většiny soukromým vlastníkům.[89] V zemi je rozvinutý systém zavodňování a využívají se zemědělské stroje, hnojiva apesticidy,[90] k výraznému vývoji v použití moderních technologií v zemědělství dochází od roku 2003.[91] Podíl zemědělství na HDP činí necelých 10 %, na zaměstnanosti pak něco málo přes 20 %. Zhruba 2/3 populace jsou závislé na potravinách z jiných zemí, kterých se dováží téměř dva miliony tun ročně. V roce 2009 Irák vyprodukoval 1,7 milionu tunpšenice a 0,5 milionu tunječmene.[65] Do irácko-íránské války v roce 1980 byl Irák největším producentemdatlí na světě s 596 920 tunami ročně (1980), kvůli konfliktům se ale v žebříčku propadl a v současnosti (2009) je sedmým největším producentem s 507 002 tunami ročně.[92] Ministerstvo zemědělství se snaží o rehabilitaci tohoto odvětví.[65] Nejvýdělečnější zemědělskou plodinou jerajče jedlé, kterého v roce 2009 Irák vyprodukoval 913 493 tun.[92] Dále se v Iráku pěstujepšenice,ječmen setý,rýže azelenina.[5] Co se týče živočišné výroby, v roce 2009 Irák vyprodukoval 47 493 tunhovězího masa, 46 984 tunjehněčího masa, 48 312 tunkuřecího masa[92] a 915,6 milionu vajec.[65]
Do 80. let 20. století byla iráckáinfrastruktura jednou z nejlepších na Blízkém východě. Kvůli válkám ale byla velká část poničena a Irák se na její rozvoj nesoustředil. V zemi je nedostatečné zásobování pitné vody, nedostatek zdravotních zařízení a špatně fungující veřejná rozvodná síť elektřiny,[93] která např. v Bagdádu funguje průměrně pouze 5 hodin denně.[43] Celkový rozsah silnic v Iráku je přes 44 900 km, z toho zhruba 37 900 km je zpevněných; počet automobilů je zhruba 2 miliony.[65] Irák má 104 letišť, z toho 75 se zpevněnou dráhou, a 21 heliportů.[5] Z tohoto počtu je 5 letišť mezinárodních –v Bagdádu, Basře, Arbílu, Sulajmáníje a Nadžafu. Státní leteckou společností jeIraqi Airways. Stát má dále 2 272 km železničních tratí, které jsou ale často nefunkční. Modernizace železnic je nicméně naplánována do budoucna a Irák do této oblasti investuje. Říční dopravu využívají jen malí podnikatelé a rybáři.[65] Irák má v současnosti pouze jednu obchodní loď, protože zbylé byly během válek zničeny, ale snaží se vybudovat obchodní flotilu a na konci září 2011 oznámil koupi třínákladních lodí.[94]
V oblastitelekomunikací se Irák rychle rozvíjí. Přístup k pevné lince mělo v roce 2009 zhruba 1 000 000 domácností a počet mobilních telefonů dosahoval téměř 20 milionů. Přístup k internetu mělo asi 325 000 lidí.[5] V Iráku operuje zhruba 80 rozhlasových stanic a 20 televizních stanic a dostupné je satelitní zahraniční vysílání.[65]
Podle odhadů z roku 2011 je 38 % Iráčanů mladších 15 let amediánový věk je 20,9 let. Roční přirozený přírůstek obyvatelstva činí 2,4 % aúhrnná plodnost je 3,67 dítěte na ženu.Porodnost je 28,8 narozených na 1000 osob aúmrtnost 5,4 zemřelých na 1000 osob.Střední délka života je v průměru 70 let, mezi rozšířené choroby patří např.průjem,hepatitida A abřišní tyfus. Celkem 66 % obyvatel žije ve městech, z nichž největší jsouBagdád,Basra,Mosul,Arbíl aSulajmáníja. Čtvrtina obyvatel žije pod hranicí chudoby. 91 % obyvatel ve městech a 55 % na vesnici má přístup k pitné vodě, 73 % obyvatel má přístup ke zdravotnickým zařízením,[5] která ale často trpí nedostatkem kvalifikovaného personálu.[43] Od roku 2003 je na dodávkách pitné vody odUNICEF závislých přes 200 000 Iráčanů.[101]
Podle ústavy mají ženy stejné právo jako muži, ale v zákonech i praxi jsou často diskriminovány, např. nuceny k dodržování přísného stylu oblékání nebo k předčasným manželstvím.[71] Problémem je i domácí násilí na ženách,vraždy ze cti aženská obřízka, která je rozšířena hlavně v kurdském regionu.[67]
Naprostá většina Iráčanů (97 %) jemuslimského vyznání, z toho 60–65 % tvoříšíité a 32–37 %sunnité.[5] V Iráku se nacházejí dvě posvátná města šíiitů –Nadžaf aKarbalá. Zvláštní náboženskou skupinou jsouJezídové, což jsou většinou Kurdové, jejichž náboženství kombinuje prvky několika jiných náboženství, mezi nimi křesťanství a islámu.[103]
V roce 1941 bylo na iráckém území asi 150 000Židů, od té doby byli ale vládou soustavně pronásledováni, většina z nich po založeníIzraele v roce 1948 Irák opustila a dnes jich tam žije méně než 100.[108]
Mnoho dětí uprchlíků nechodí do školy, protože rodiče se bojí odhalení jejich ne vždy legálního pobytu. Mnoho jich taky ilegálně pracuje, aby uživili své rodiny.[111] V Sýrii se problémem stala dětská a ženská prostituce, ke které se uprchlíci uchylují kvůli nedostatku práce.[113]
Centrem irácké kultury jeBagdád, kde se míchají západní umělecké projevy (např.balet,divadlo amoderní umění) s tradičnějším blízkovýchodním uměním. Významnými uměleckými formami v Iráku jsoupoezie,malířství asochařství.[9] Iráčané k většině běžných záležitostí využívajígregoriánský kalendář, k náboženským svátkům pakislámský lunární kalendář. Nejvýznamnější muslimský svátek jeramadán a zvláště pakÍd al-Fitr, oslava konce ramadánu.[103] Ministerstvo kultury a informací se snaží o zachování tradičních druhů povolání jako např. zpracovánímědi akoželužství. Od 50. let se iráčtí umělci a intelektuálové snažili vytvořit novou národní identitu skrze odkazy na civilizace dávnéMezopotámie. Režim stranyBaas toto snažení podporoval výstavbouarcheologických muzeí a pořádáním kulturních festivalů.[9] Saddám Husajn na jednu stranu umění podporoval, ale cenzuroval a zakazoval ty umělecké projevy, které ho kritizovaly. Také zakázal některé svátky kvůli obavě, že velká setkání lidí by se mohla vést k demonstracím proti vládě.[103]
Na území Iráku se narodili dva legendární vědci islámského zlatého věku. Rodákem zBasry bylAlhazen (Abú ʿAlí al-Hasan ibn al-Hasan ibn al-Hajtham), který proslul především výzkumem světla a položil tak základyoptiky. SKúfou je zase spojena činnostGebera (Abú Músa Džábir ibn Hajjána), který udělal zásadní kroky na cestě odalchymie kchemii a objevil napříkladdestilaci,krystalizaci,kyselinu dusičnou nebolučavku královskou.
Zhruba 75 % obyvatel jegramotných, průměrná doba strávená vzděláváním (od primárního do terciárního) je 10 let.[5] Povinná školní docházka je do šesté třídy, poté žáci píší celostátní zkoušky, které rozhodnou o postupu do vyšších ročníků. Od sedmé třídy je většina škol rozdělena na chlapecké a dívčí.[36] Do roku 2003 neexistovaly soukromé školy, ale v roce 2010 jich už bylo přes 200.[117] Vzdělávací instituce jsou na špatné úrovni, mnoho profesorů emigrovalo během vlády Saddáma Husajna a od roku 2003 se mnoho dalších stalo oběťmi výhrůžek a fyzického napadání, což vedlo k další vlně emigrace. Většina z celkových 13 univerzit a dalších 40 institucí vysokého vzdělání byla navíc vypleněna v souvislosti s nepokoji v roce 2003 a potřebovala přestavbu,[43] stejně jako zhruba 80 % z celkových 15 000 budov nižšího vzdělání, které byly kvůli nízkým dotacím za Husajnovy vlády ve špatném stavu.[36]
Nejoblíbenějším sportem v Iráku jefotbal. V roce 2007irácká reprezentace vyhrálamistrovství Asie ve fotbale.[118] Získala rovněž zlato naAsijských hrách v roce 1982 a jednou se kvalifikovala namistrovství světa, a to v roce1986. Nejúspěšnějším iráckým fotbalovým klubem jeAl-Shorta SC, který se v roce 1971 probojoval do fináleLigy mistrů AFC, kde pak odmítl nastoupit proti izraelskému klubuMaccabi Tel Aviv, jemuž tak připadl titul. Roku 1948 se Irák poprvé účastnilolympijských her, z druhé účasti v roce1960 si odnesl bronzovou medaili zevzpírání díkyAbdul Wahid Azizovi, který vybojoval rovněž bronz nasvětovém šampionátu ve Varšavě roku 1959. Dosud jde o jedinou olympijskou medaili pro Irák. Od roku 1980 se iráčtí sportovci účastní letních olympijských her pravidelně, ale zatím se neobjevili na zimních olympijských hrách.[9]
Související informace naleznete také v článku Irácká kuchyně.
Stůl s iráckým jídlem
Irácká kuchyně má tradici starou 10 000 let (vizarabská kuchyně). Svého vrcholu dosáhla v Bagdádu v době, kdy toto město bylo centrem islámské říše. Později byla výrazně ovlivněna kuchyněmi sousedních zemí, převážněíránskou,tureckou a syrskou.[119] Jako všechny ostatní oblasti kultury je i irácká kuchyně ovlivněnaislámem, což se projevuje mimo jiné zákazem konzumacevepřového masa aalkoholu.[120] Oblíbeným pokrmem je maso, nejčastějikuřecí ajehněčí v různých provedeních, jakokebab,khouzí (skopové maso s rýží) akibbe (pšeničné kuličky s masem). Nejčastější přílohou k masu jerýže. Mezi další běžná jídla patřídolma (plněná zelenina),jogurt,datle nebomasguf, grilovaná rybí specialita, která je považovaná za irácké národní jídlo. Jako koření se nejčastěji používá směsbaharat.[119]
↑Halloran, J. A.Sumerian Lexicon [online]. [cit. 2011-08-23].Dostupné online. (anglicky)
↑RASSAM, Suha.Christianity in Iraq: its Origins and Development to the Present Day. Leominster, Herefordshire: Gracewing Publishing, 2005.Dostupné online.ISBN0852446330. S. 9. (anglicky)
↑BERNHARDSSON, Magnus Thorkell.Reclaiming a Plundered Past, Archaeology and Nation Building in Modern Iraq. Austin: University of Texas Press, 2005.Dostupné online.ISBN0292709471. S. 97. (anglicky)
↑ŠRÁMKOVÁ, Jitka. Čeští archeologové objevili nejstarší důkaz osídlení Mezopotámie.IDNES.cz [online]. 2010-03-05.Dostupné online.
↑KLÍMA, Josef.Společnost a kultura starověké Mezopotámie. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. Dále jen: Klíma 1962.
↑SLUGLETT, Peter; FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion.Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře. Praha: Volvox Globator, 2003.ISBN80-7207-500-4. S. 1–6. Dále jen: Sluglett 2003.
↑Iraq Body Count [online]. [cit. 2011-10-01].Dostupné online. (anglicky)
↑ Britská invaze do Iráku byla neoprávněná, uzavřela Chilcotova komise.Novinky.cz [online]. Borgis, 6. července 2016 [cit. 2021-04-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-12.
↑ Po sedmi a půl letech. Irák opustila poslední bojová jednotka USA.iDnes.cz [online]. 2010-08-19.Dostupné online.
↑SALEM, Paul.INSIGHT: Iraq’s Tensions Heightened by Syria Conflict [online]. Middle East Voices (Voice of America), 29 November 2012 [cit. 2012-11-03].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Iraq Sunni protests in Anbar against Nouri al-Maliki.BBC News. 28 December 2012.Dostupné online [cit. 22 March 2013].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Protests engulf west Iraq as Anbar rises against Maliki.BBC News. 2 January 2013.Dostupné online [cit. 22 March 2013].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Iraq crisis: Battle grips vital Baiji oil refinery.www.bbc.com.Dostupné online [cit. 18 June 2014].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Irák | Člověk v tísni.www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2017-03-09].Dostupné online.
↑Vojáci už slaví konec boje o Mosul, dobyli baštu Islámského státu [online]. [cit. 2017-07-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-13.
↑ Iraqi dam 'at risk of collapse'.BBC News [online]. 2007-10-31.Dostupné online. (anglicky)
↑Tigris-Euphrates alluvial salt marsh (PA0906) [online]. World Wildlife [cit. 2011-10-13].Dostupné online. (anglicky)
↑Irano-Anatolian [online]. Conservation International [cit. 2011-10-13].Dostupné online. (anglicky)
↑Typhlogarra widdowsoni [online]. World Conservation Monitoring Centre [cit. 2011-10-13].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (anglicky)
↑Caecocypris basimi [online]. World Conservation Monitoring Centre [cit. 2011-10-13].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (anglicky)
↑Nesokia bunnii [online]. World Conservation Monitoring Centre [cit. 2011-10-13].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (anglicky)
↑Iraq [online]. Living National Treasures [cit. 2011-10-13].Dostupné online. (anglicky)
↑Irácká ústava [online]. [cit. 2011-08-25]. Kapitola Article 49.Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-13. (anglicky)
↑abcdefghijklmZastupitelský úřad ČR v Bagdádu.Souhrnná teritoriální informace: Irák [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-10 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
↑Williams, T., Nordland, R. Allawi Victory in Iraq Sets Up Period of Uncertainty.The New York Times [online]. 2010-03-26.Dostupné online. (anglicky)
↑The Failed States Index 2010 [online]. Foreign Policy [cit. 2011-09-20].Dostupné online. (anglicky)
↑Global Peace Index: 2011 Methodology, Results & Findings [online]. Institute for Economics and Peace [cit. 2011-09-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-13. (anglicky)
↑Security in Iraq: Emerging Threats as U. S. Forces Withdraw [online]. National Defense Research Institute, 2010 [cit. 2011-11-03].Dostupné online. (anglicky)
↑abCountry of Origin Information Report – Iraq [online]. Home Office, 2011-08-30.Dostupné online. (anglicky)
↑Iraq Military Strength [online]. Global Firepower [cit. 2011-10-25].Dostupné online. (anglicky)
↑NATO’s assistance to Iraq [online]. NATO.int [cit. 2011-10-25].Dostupné online. (anglicky)
↑Barbero, M. D.NATO Training Mission – Iraq: Tactical Size...Strategic Impact [online]. Velitelství spojeneckých sil pro operace [cit. 2011-10-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. (anglicky)
↑Rebuilding Agriculture and Food Security in Iraq [online]. Foreign Agricultural Service [cit. 2011-11-03].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-03. (anglicky)
↑Beehner, L.Iraq's Faltering Infrastructure [online]. Council on Foreign Relations, 2006-06-22 [cit. 2011-10-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-08. (anglicky)
↑AL-WANNAN, Jaafar. Iraq to buy 3 cargo ships in China.AK News [online]. 2011-09-29 [cit. 2011-11-03].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-25. (anglicky)
↑ Iraq: Tiny Ethnic-Armenian Community Survived Hussein, Making It In Postwar Times.Svobodná Evropa [online]. 2004-08-06 [cit. 2011-08-25].Dostupné online. (anglicky)
↑Kailani, W.Chechens in the Middle East: Between Original and Host Cultures [online]. Caspian Studies Program [cit. 2011-08-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-22. (anglicky)
↑Irácká ústava [online]. [cit. 2011-08-25]. Kapitola Article 4.Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-13. (anglicky)
↑Religions in Iraq [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdeFAST, April.Iraq the Culture. [s.l.]: Crabtree Publishing Company, 2010.Dostupné online. S. 4–10. (anglicky)
↑Souhrnná teritoriální informace: Irák [online]. Zastupitelský úřad ČR v Bagdádu, 2011-05-10 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
↑ Iraqi Christians' long history.BBC [online]. 2010-11-01.Dostupné online. (anglicky)
↑abHarrison, F. Christians besieged in Iraq.BBC [online]. 2008-03-13.Dostupné online. (anglicky)
↑Karadsheh, J. Iraqi Christians welcome in north, Kurdish leader says.CNN [online]. 2010-11-11.Dostupné online. (anglicky)
↑Stone, A. Embattled Jewish community down to last survivors.USA Today [online]. 2003-07-27.Dostupné online. (anglicky)
↑Cockburn, P. UN warns of five million Iraqi refugees.The Independent [online]. 2007-06-10 [cit. 2011-08-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-22. (anglicky)
↑Suffering in Silence: Iraqi Refugees in Syria [online].Amnesty International, 2008-10-14 [cit. 2011-08-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-12. (anglicky)
↑abcWehrey, F. M.The Iraq Effect: The Middle East After the Iraq War. [s.l.]: Rand Publishing, 2010.Dostupné online.ISBN0833047884. S. 96 a 149. (anglicky)
↑Lochhead, C. Conflict in Iraq.San Francisco Chronicle [online]. 2007-01-16.Dostupné online. (anglicky)
↑Erbil Citadel [online]. UNESCO World Heritage Centre [cit. 2011-10-26].Dostupné online. (anglicky)
↑Aseel Kami, A., Chaudhry, S. Iraqis seek out private schools to educate children.Reuters [online]. 2010-06-29 [cit. 2011-10-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-01. (anglicky)
↑ Irák senzačně vyhrál titul v Asii.iDNES.cz [online]. 2007-07-29 [cit. 2020-08-29].Dostupné online.
↑abFoods of Iraq: Enshrined With A Long History [online]. ThingsAsian [cit. 2011-10-25].Dostupné online. (anglicky)
↑Iraqi recipes and Iraqi food [online]. SBS Food [cit. 2011-10-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-15. (anglicky)
PONÍŽILOVÁ, Martina.Irák. Praha: Libri, 2011. 168 s. (Stručná historie států).ISBN978-80-7277-491-3.
PŘEBINDA, Petr.Cesta k soudobému Iráku : Núrí as-Sacíd a dějiny irácké monarchie (1920-1958). Ostrava: Montanex, 2005. 155 s.ISBN80-7225-189-9.
RADĚJ, Tomáš.Irácké povstání v letech 2003-2009 : strategie, taktika a ideologie islámských radikálních a nacionalistických uskupení. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2010. 210 s.ISBN80-7225-189-9.
SLUGLETT, Peter; FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion.Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře. Praha: Volvox Globator, 2003. 450 s.ISBN80-7207-500-4.
TAUER, Felix.Svět islámu : dějiny a kultura : nástin politického, sociálního, hospodářského a kulturního vývoje zemí, do nichž proniklo učení arabského proroka, od jeho vystoupení do konce první světové války. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 2006. 445 s.ISBN80-7021-828-2.
WEST, Francis J.Nejmocnější kmen : válka, politika a ukončení přítomnosti v Iráku. Praha: Naše vojsko, 2010.ISBN978-80-206-1142-0.
Religion and nationalism in Iraq : a comparative perspective. Příprava vydání David Little, Donald K. Swearer. Cambridge, Mass: Center for the Study of World Religions, 2006.Dostupné online.ISBN0-945454-41-4.
EIU, the Economist Intelligence Unit.Country report. Iraq. London: The Unit, c1986-.
ALGAZE, Guillermo.Ancient Mesopotamia at the dawn of civilization: the evolution of an urban landscape. Chicago: University of Chicago Press, 2008.Dostupné online.ISBN978-0-226-01377-0.
ALÁVÍ, Alí.The occupation of Iraq : winning the war, losing the peace. New Haven: Yale University Press, c2007.ISBN978-0-300-13614-2.
GOMPERT, David C.; KELLY, Terrence K.; WATKINS, Jessica.Security in Iraq : a framework for analyzing emerging threats as U. S. forces leave. Santa Monica: RAND, 2010.ISBN978-0-8330-4771-7.
.svg)
.png)
.png)
.svg)
