| Inulin | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | (2→1)-β-ᴅ-fruktofuranan |
| Triviální název | Inulin |
| Sumární vzorec | C6nH10n+2O5n+1 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 9005-80-5 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | polymer |
Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Inulin jepolysacharid patřící do skupinyfruktanů, který u rostlin z čeledihvězdnicovitých azvonkovitých nahrazuješkrob jako zásobní látku. Jde o jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí seamylázou, takže živočišný organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustnávláknina.[zdroj?!] Protože bakteriální enzymy ho dokážou rozštěpit, inulin je zdrojem energie pro symbiotickéstřevní bakterie, máprebiotický efekt.[zdroj?!]
Inulin jepolymer složený z jednotekfruktózy spojených navzájem β (1,2)glykosidickou vazbou. Množství jednotek se pohybuje od 2 do 140, typicky jich bývá 20-30. Koncová cukerná jednotka bývá tvořenaglukózou.
Protože inulin se neštěpí vtenkém střevě, není resorbován a využíván. Jeho kalorická hodnota je velmi nízká až nulová, nezvyšuje hladinu krevního cukru. Zároveň je sladký, dá se proto použít jako náhradacukru nebo jako náhrada tuku (pro nízkotučné výrobky).
Vtlustém střevě je štěpen bakteriální mikroflórou za vznikuoxidu uhličitého nebometanu. Proto mohou potraviny s vysokým obsahem inulinu způsobovatnadýmání.
Nachází se ve všechrostlinách z čeledihvězdnicovitých azvonkovitých, kde je hlavní zásobní látkou. Zejména kořeny rostlin z roduOman (latinskyInula) jsou bohaté na inulin a podle nich byl také pojmenován. Hlavními komerčními zdroji inulinu jsoučekanka atopinambur. Dále se nachází v jamech neboartyčoku, velké množství najdeme v kořenipampelišky a také v cibulovinách včetněčesneku acibule.
Používá se k přípravě živných půd vbakteriologii a v lékařství našel své využití při zjišťování ledvinnéclearance, funkčního stavuledvin.
