ISBN (International Standard Book Number,mezinárodní standardní číslo knihy) je číselnýkód určený pro jednoznačnou identifikaciknižních vydání. Kromě arabských číslic se v něm objevuje znak X (římská číslice 10) a rozčleňujícíspojovníky či mezery. ISBN je specifikováno mezinárodním standardemISO 2108, v Česku převzatým jakoČSN ISO 2108 (původně bylo ISBN v Československu zavedeno jako náhradaidentifikátoru československých knih k 1. lednu 1989 v ČSN 01 0189[1]). V českých knihách bývá ISBN zpravidla uvedeno na rubutitulního listu a včárovém kódu na obálce.
Když se v roce 1965 britská knihkupecká firmaW H Smith rozhodla zavést do roku 1967 počítačový systém řízení, potřebovala jednoznačný systém číslování knih. O jeho návrh požádala sdružení britských vydavatelů, které tímto úkolem pověřilo profesoraGordona Fostera z London School of Economics. Ten s týmem odborníků v roce 1966 navrhl systém[2] používající devíticiferné kódy, který byl posléze pojmenován SBN (Standard Book Numbering). Systém se následujícího roku začal používat a mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO) začala zvažovat jeho mezinárodní využití. Výsledkem jednání technické komise bylo převzetí SBN jako mezinárodního standardu (už pod označením ISBN) ISO 2108 v roce 1970.[3] Od SBN se ISBN liší v doplnění označení oblasti na začátek kódu (pro SBN se předpokládala anglicky mluvící oblast, ze SBN lze platné ISBN vytvořit přidáním číslice 0 na začátek).
V červenci 1972 vznikla v Berlíně Mezinárodní agentura ISBN, která systém ISBN koordinuje.
Do roku 2007 měl ISBN kód deset cifer (devět významových a kontrolní číslici). Počínaje 1. lednem 2007 byl kód rozšířen na třináct číslic, pro sjednocení s reprezentaci ISBN v čárovém kódu a pro rozšíření kapacity systému.EAN prefix 978 byl doplněn o prefix 979, čímž kapacita stoupla na dvojnásobek.[4] V souvislosti s těmito změnami byla Mezinárodní agentura ISBN přestěhována doLondýna.
ISBN má pevně danou strukturu, z jednotlivých částí identifikátoru lze získat základní informace o původu knihy. Označení je složeno z částí proměnlivé délky spojených spojovníky nebo oddělených mezerami; před kódem se (povinně) uvádí označení ISBN.[5] Původní deseticiferné ISBN (označované dnes jako ISBN-10) obsahuje čtyři skupiny, nové třináctimístné (ISBN-13) má na začátku skupinu navíc. ISBN-13 má nyní identickou strukturu jakočárový kódEAN-13, takže je na knihách jako čárový kód uvedeno přímo ISBN. (U staršího ISBN-10 byla potřeba drobná úprava.)
První částí je u ISBN-13 nově přidaný prefix: konstanta 978 (pro knihy) nebo 979 (pro hudebniny), která označuje prefix čárového kódu podleGS1. Zbytek kódu je u ISBN-13 i ISBN-10 v principu shodný.
Druhou částí ISBN (u ISBN-10 první) je tzv.identifikátor skupiny, který popisuje zemi, případně zeměpisný či jazykový region. Tato část obsahuje jednu až pět cifer, významy přiděluje Mezinárodní agentura ISBN. Kódy 0 a 1 označujíanglicky mluvící země, 2 francouzsky mluvící země, 3 němčinu, 4 japonštinu, 5 ruštinu, 7 čínštinu atd., pro Česko aSlovensko se používá identifikátor 80. Identifikátor skupiny může mít až pět číslic, např.Bhútán má kód 99936.[6] Identifikátory skupiny tvoříprefixový kód, takže délku této části lze jednoznačně určit i bez pomlček.
Další částí je identifikace vydavatele, která určuje vydavatele knihy pomocí kódu, který je v rámci dané skupiny jednoznačný. Kód vydavatele může být max. sedmimístný, kódy přidělují úřady ISBN v jednotlivých skupinách (státech, regionech). V Česku je tímto úřadem Národní agentura ISBN, která funguje přiNárodní knihovně ČR.[7] Seznam všech registrovaných vydavatelů na světě si lze ve formě knihy či CD-ROM zakoupit od Mezinárodní agentury ISBN, stojí však více než € 500.[8]
Předposlední část popisuje již konkrétní vydání příslušné knihy u daného vydavatele. Toto číslo může mít max. šest číslic, kvůli pevné délce ISBN je zarovnáno zleva nulami. Číslování pro tuto část si určuje sám vydavatel.
Poslední částí ISBN jekontrolní číslice: vždy právě jeden znak, který je připojen pro kontrolu platnosti ISBN čísla (zajišťuje, že pokud dojde např. k překlepu při zadávání, není nalezena zcela jiná kniha, ale je detekována chyba). Výpočet kontrolní číslice se mírně liší u ISBN-10 a ISBN-13.
U ISBN-10 sekontrolní číslice získá tak, abyzbytek po dělení váženého součtu všech číslic jedenácti byl nulový. Kontrolní číslice tedy může mít i hodnotu 10, ta se zapisuje znakemX. Jako váhy se používají čísla (zleva doprava) 10 (pro první cifru kódu skupiny), 9, 8, …, 3, 2, 1 (pro kontrolní číslici).
Příklad kontroly platnosti ISBN-10
Skupina
Vydavatel
Vydání
Kontrola
ISBN
8
0
2
0
4
0
1
0
5
9
váhy
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
výsledek
80
+ 0
+ 16
+ 0
+ 24
+ 0
+ 4
+ 0
+ 10
+ 9
Výsledný součet je 143, kontrola: 143mod 11 = 0 (143 = 13 · 11), ISBN 80-204-0105-9 je platné.
Algoritmus pro kontrolní číslici pro ISBN-13 je shodný s výpočtem kontrolní číslice u čárových kódů EAN-13. Kontrolní číslice se zde volí tak, aby zbytek po dělení váženého součtu všech číslic deseti byl nulový, přičemž jako váhy se používají střídavě čísla 1 a 3. (Jelikož se používá dělení deseti namísto dělení jedenácti, již se tedy na rozdíl od ISBN-10 nepoužívá znakX.)
Příklad kontroly platnosti ISBN-13
Prefix
Skupina
Vydavatel
Vydání
Kontrola
ISBN
9
7
8
8
0
7
2
0
3
8
8
4
8
váhy
1
3
1
3
1
3
1
3
1
3
1
3
1
výsledek
9
+ 21
+ 8
+ 24
+ 0
+ 21
+ 2
+ 0
+ 3
+ 24
+ 8
+12
+8
Výsledný součet je 140, kontrola: 140 mod 10 = 0 (140 = 14 · 10), ISBN 978-80-7203-884-8 je platné.
Od ISBN-10 se tento algoritmus liší použitým dělitelem (deset namísto jedenácti) a váhami. Nevýhodou je horší schopnost odhalování chyb – algoritmus u EAN-13 nedokáže rozpoznat některé záměny sousedních cifer (např. ISBN 978-0-306-40615-7 a 978-0-306-40165-7 se liší jen záměnou dvou následujících znaků, přesto mají oba platnou kontrolní číslici).
Pokud se kniha s přiděleným kódem ISBN-10 označovala čárovým kódem EAN-13, odvodil se tento kód přímo z ISBN tím, že se z deseticiferného ISBN odstranila poslední (kontrolní) číslice a na začátek se doplnil prefix 978. (Třináctou číslicí výsledného kódu je kontrolní číslice, která se vypočítá standardním postupem definovaným v EAN-13.) Například kniha s ISBN 80-200-0980-9 má čárový kód 9788020009807. Postupovat lze i opačně: z čárového kódu se odstraní prefix 978 a kontrolní číslice, po doplnění kontrolní číslice ISBN je výsledkem ISBN kód bez rozdělení na jednotlivé skupiny.
U ISBN-13 již tato úprava není potřeba, čárovým kódem je přímo ISBN číslo.
Vrcholným celosvětovým orgánem systému ISBN je The International ISBN Agency (Mezinárodní agentura ISBN) v Londýně, která zpřístupňuje na svých webových stránkách mezinárodní adresář nakladatelů (Global Register of Publishers) obsahující také údaje o nakladatelích v České republice.
Českým vrcholným orgánem systému ISBN jeNárodní knihovna České republiky –Česká národní agentura ISBN a ISMN. Ta jediná je oprávněna přidělovat ISBN nakladatelům a vydavatelům sídlícím v České republice a své služby poskytuje bezplatně. Činnost národní agentury pro mezinárodní standardní číslování knih Národní knihovně České republiky ukládá Knihovní zákon.[9]
↑ Často kladené otázky o novém ISBN.www.lac-bac.gc.ca [online]. [cit. 24-06-2007].Dostupné v archivu pořízeném dne 10-06-2007.
↑ Struktura čísla ISBN a jeho rozsah v České republice, přidělování identifikátorů vydavatele — Národní knihovna České republiky.www.nkp.cz [online]. [cit. 2019-05-31].Dostupné online.
↑ Úplný seznam identifikátorů skupiny.www.isbn-international.org [online]. [cit. 24-06-2007].Dostupné v archivu pořízeném dne 22-07-2009.
↑ Mezinárodní registrační systémy — Národní knihovna České republiky.www.nkp.cz [online]. [cit. 2019-05-31].Dostupné online.
↑Publishers’ International ISBN Directory.www.isbn-international.org [online]. [cit. 2007-07-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-23.
↑ §9 odst. 2 písm. c zákona č. 257/2001 Sb., Knihovní zákon.Zákony pro lidi [online]. [cit. 2023-01-06].Dostupné online.
