Termín zavedl v roce1912 německý psychologWilliam Stern, když vylepšil původní pojetí inteligence podleAlfreda Bineta a Théodora Simona, která pracovala pouze smentálním věkem. Definoval míru inteligence jako poměr mentálního věku a věku chronologického (skutečného):
Pokud by tedy mělo desetileté dítě intelektuální schopnosti na úrovni dítěte třináctiletého, je jeho IQ rovno 130 (100·13/10). Při testování se používaly úlohy rozčleněné podle toho, jak staří jedinci je jsou v průměru schopni zvládnout. Mentální věk se pak určil podle nejnáročnějších úloh, které byl testovaný schopen adekvátně řešit. Tento vzorec však lze jen těžko používat pro dospělé, zejména proto, že biologický věk roste lineárně a mentální nikoliv. Staří lidé by tedy získávali velmi nízké hodnoty IQ, což může být zcela v rozporu s jejich schopnostmi.
Proto se v současnosti preferuje odvozený kvocient označovaný jakoodchylkové nebolideviační IQ, u kterého se porovnává úroveň rozumových schopností jedince vzhledem k průměru populace v dané skupině. Nejčastěji je používána škála s průměrem v dané populační skupině 100 a směrodatnou odchylkou 15. Výpočet se proto řídí vzorcem:
kde je hrubé skóre dosažené v testu (tedy součet všech správných položek), je průměrný počet správných položek v dané populaci (členěné zpravidla podle pohlaví, věku, národnosti apod.) a je směrodatná odchylka hrubého skóre testu.
Protožeinteligence má přibližněnormální rozdělení, asi 70 % lidí má hodnotu IQ 85–115. IQ 115–130 má přibližně 13 % populace a nad 130 už jen necelé 2 % obyvatel Země. Podobné rozložení nalezneme i u nižších hodnot IQ (tedy 70–85 má asi 13 % populace a méně než 70 opět méně než 2 %) – tyto hodnoty jsou pouze orientační, ve skutečnosti se mírně liší. Skóre pod 70 body se nazývámentální retardace, samotný inteligenční kvocient ovšem podleMezinárodní klasifikace nemocí není jediným kritériem pro tuto diagnózu, důležité jsou i adaptační funkce, samostatnost a jiné.
Testování inteligence se používá zejména u dětí a studentů k predikci možných studijních problémů nebo naopak ke zjištění studijního potenciálu. Nevýhodou tohoto přístupu je ale fakt, že IQ se mezi dětstvím a pubertou (14. rok věku) často značně mění – vzrůstá jeho trvale dědičná složka z téměř nuly u batolat a ~ 30 % u dětí na přelomu školky/školy k 75 % a více po 18. roku života. Toto je především způsobeno postupnou expresí genů, kde u dětí nejsou zdaleka všechny geny aktivní.[1] Změření IQ u rodičů je pak přesnější než predikce IQ dítěte v dospělosti z testování v 6. roku života. Určitá hodnota IQ nemusí hrát v životě člověka podstatnou roli a nesvědčí o jehocharakteru. Dědičnost dosaženého vzdělání ve smyslu získání titulu je asi 30 %, dědičnost vzdělání ve smyslu osvojených dovedností a vědomostí je 50 až 60 %. IQ má tak pouze středně silný vztah ke vzdělání ve smyslu získání titulu, ale jeho vztah k dovednostem a vědomostem je silný.[2][3]
Mentální retardace označuje výrazně sníženou inteligenci oproti průměru populace daného věku, která má většinou vliv na schopnost vést běžný život. Původní rozdělení mentální retardace v termínechdebil (50–69),imbecil (IQ 35–49) aidiot (IQ pod 35) se dnes z důvodu velmipejorativního významu nepoužívá.[4] Mentální retardace se proto rozlišuje nalehkou (IQ 50–69),střední (35–49),těžkou (IQ 20–34) ahlubokou (IQ pod 20), ale například nejnovější klasifikaceAmerické psychiatrické společnostiDSM-V používá označení „intelektuální neschopnost“ (intellectual disability). Zvláště u výrazných odchylek je však nemožné a pro pomoc konkrétní osobě neefektivní stanovovat přesnou hodnotu, a dnes se tak používá spíše klinický popis konkrétních potíží, které daný člověk má.
Průměrné hodnoty IQ vespolečnosti během 20. století stoupaly, přibližně o tři body za deset let. Ne všechny součásti inteligenčních škál však zaznamenávají růst, některé zůstávají s přibližně totožnou hodnotou po desítky let. Tento fenomén se nazýváFlynnův efekt. Není dosud jasné, zda jeho příčiny leží ve skutečně se zvyšujícíinteligenci lidské společnosti (ať již díky intenzivnějšímuvzdělávání,[5] nebo díky lepší výživě), či jinde. Dědičností změny inteligence (nárůst i pokles v posledních dekádách) nejsou způsobené.[6] Dalšími možnými příčinami tohoto navyšování mohou být metodologické změny v testování IQ a větší obeznámenost lidí s druhem úkolů, které se vyskytují v IQ testech. Nicméně jiní badatelé, vycházející ze vztahu mezi inteligencí a reakční dobou, tvrdí, že inteligence v posledních přibližně 100 letech klesá.[7] Takové pojetí sice není odbornou vědeckou komunitou obecně přijímáno,[8] nicméně v posledních desetiletích byl pozorován částečný pokles v řadě západních zemí, napříkladNorsku,[9]Francii,[10]Německu,Rakousku,[11]Dánsku,[12] či vUSA.[13] Pokles je pozorován také v Turecku.[14] Pokles inteligence (anti-Flynnův efekt) ve 21. století ve Finsku by se dal přičíst poklesu motivace.[15] V Česku, u žáků posledních ročníků základních škol, byl v roce 2015 zopakován IPT (intellectual potential test) z roku 1971 a 1973 (Pavel Říčan). Podle typu testu došlo ke změně o 2,3–4,2 bodu IQ za deset let.[16]
↑BOUCHARD, Thomas J. The Wilson Effect: The Increase in Heritability of IQ With Age. S. 923–930.Twin Research and Human Genetics [online]. 2013-10. Roč. 16, čís. 5, s. 923–930.Dostupné online.doi:10.1017/thg.2013.54.PMID23919982. (anglicky)
↑RIMFELD, Kaili; MALANCHINI, Margherita; KRAPOHL, Eva; HANNIGAN, Laurie J.; DALE, Philip S.; PLOMIN, Robert. The stability of educational achievement across school years is largely explained by genetic factors. S. 16.npj Science of Learning [online]. 2018-09-04. Roč. 3, čís. 1, s. 16.Dostupné online.doi:10.1038/s41539-018-0030-0. (anglicky)
↑KRAPOHL, Eva; RIMFELD, Kaili; SHAKESHAFT, Nicholas G.; TRZASKOWSKI, Maciej; MCMILLAN, Andrew; PINGAULT, Jean-Baptiste; ASBURY, Kathryn. The high heritability of educational achievement reflects many genetically influenced traits, not just intelligence. S. 15273–15278.Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2014-10-21. Roč. 111, čís. 42, s. 15273–15278.Dostupné online.doi:10.1073/pnas.1408777111. (anglicky)
↑Pennsylvania State University. More schools, more challenging assignments add up to higher IQ scores.medicalxpress.com [online]. 2015-03-24 [cit. 2023-03-23].Dostupné online. (anglicky)
↑BRATSBERG, Bernt; ROGEBERG, Ole. Flynn effect and its reversal are both environmentally caused. S. 6674–6678.Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2018-06-26. Roč. 115, čís. 26, s. 6674–6678.Dostupné online.doi:10.1073/pnas.1718793115. (anglicky)
↑YIRKA, Bob. Researchers find IQ scores dropping since the 1970s.medicalxpress.com [online]. 2018-06-12 [cit. 2023-03-23].Dostupné online. (anglicky)
↑DUTTON, Edward; LYNN, Richard. A negative Flynn Effect in France, 1999 to 2008–9. S. 67–70.Intelligence [online]. 2015-07. Roč. 51, s. 67–70.doi:10.1016/j.intell.2015.05.005.
↑PIETSCHNIG, Jakob; GITTLER, Georg. A reversal of the Flynn effect for spatial perception in German-speaking countries: Evidence from a cross-temporal IRT-based meta-analysis (1977–2014). S. 145–153.Intelligence [online]. 2015-11. Roč. 53, s. 145–153.doi:10.1016/j.intell.2015.10.004.
↑TEASDALE, Thomas W.; OWEN, David R. A long-term rise and recent decline in intelligence test performance: The Flynn Effect in reverse. S. 837–843.Personality and Individual Differences [online]. 2005-09. Roč. 39, čís. 4, s. 837–843.doi:10.1016/j.paid.2005.01.029.
↑YIRKA, Bob. Online tests suggest IQ scores in US dropped for the first time in nearly a century.phys.org [online]. 2023-03-10 [cit. 2023-03-23].Dostupné online. (anglicky)
↑BAL SEZEREL, Bilge; ATEŞGÖZ, N. Nazlı; KİRİŞÇİ, Nilgün. Intelligence Differences across Years: A Trend Analysis. S. 107–126.Kuramsal Eğitimbilim [online]. 2023-01-31. Roč. 16, čís. 1, s. 107–126.Dostupné online.doi:10.30831/akukeg.1099061. (anglicky)
↑VAINIKAINEN, Mari-Pauliina; HAUTAMÄKI, Jarkko. Three Studies on Learning to Learn in Finland: Anti-Flynn Effects 2001–2017. S. 43–58.Scandinavian Journal of Educational Research [online]. 2022-01-02. Roč. 66, čís. 1, s. 43–58.Dostupné online.doi:10.1080/00313831.2020.1833240. (anglicky)
