Název Indonésie je odvozen od latinského slovaIndus znamenajícího „Indie“ a řeckého slovanesos znamenajícího „ostrov“.[4] Jméno bylo poprvé použito v 18. století, dlouho před vznikem nezávislé Indonésie.[5] V roce 1850 navrhl anglický etnologGeorge Earl označeníIndunésané (Indunesians) aMalajunésané (Malayunesians) pro obyvatelstvo „Indického resp. Malajského souostroví“.[6] V téže publikaci Earlův studentJames Richardson Logan použil termín Indonésie jako synonymum proIndické souostroví.[7] Nizozemští akademici věnující se jihovýchodní Asii však termín nepřejali. Namísto něj označovali oblast jakoMalajské souostroví (Maleische Archipel),Nizozemskou východní Indii (Nederlandsch Oost Indië), lidově téžIndië,Východ (de Oost) aInsulinde.[pozn. 4]
Od roku 1900 se termín Indonésie stal standardem v akademickém prostředí mimo Nizozemsko a indonéské nacionalistické skupiny jej přejaly pro účely své politické prezentace.[9]Adolf Bastian zBerlínské university zpopularizoval označení svou knihouIndonesien oder die Inseln des Malayischen Archipels, 1884–1894. Prvním akademikem, který termín Indonésie použil, bylSuwardi Suryaningrat (Ki Hajar Dewantara) když v roce 1913 otevřel tiskovou agenturu pojmenovanouIndonesisch Pers-bureau.[5]
Loď vytesaná vBorobuduru, cca 800 n. l.Muškátový oříšek, dříve jedna z nejcennějších indonéských komodit
Fosilní pozůstatkyHomo erectus, někdy nazývaného Člověk jávský naznačují, že Indonéské souostroví bylo obydleno před 2 miliony až půl milionem let.[10]Moderní člověk migroval z Afriky do jihovýchodní Asie před více než 60 tisíci lety.[11] Před jedním milionem let až 50 000 lety obýval ostrovFlores samostatnýlidský druhHomo floresiensis.[12]
Austronésané, kteří v současnosti tvoří většinu populace, migrovali do jihovýchodní Asie zTchaj-wanu. Do Indonésie dorazili okolo roku 2000 př. n. l. a s rozšiřováním po souostroví začali vytěsňovat domorodéaustraloidní obyvatelstvo do oblastí na východě.[13] Díky ideálním podmínkám pro zemědělství a zvládnutí pěstovánírýže okolo roku 800 př. n. l.[14] se mohly rozvíjet vesnice a města, které nakonec daly základ prvním královstvím existujícím asi od roku 100 n. l. Díky strategickému umístění Indonésie rostl jak obchod mezi ostrovy, tak i mezinárodní obchod. Obchodní spojení sIndií aČínou bylo navázáno několik století př. n. l.[15] Od té doby hrál obchod v indonéské historii zásadní roli.[16]
Od sedmého století n. l. existovalo a prosperovalo mocné královstvíŠrívidžaja, které bylo ovlivněnobuddhismem ahinduismem, které do něj byly přineseny díky intenzivním obchodním vztahům s okolím.[17] Mezi osmým a desátým stoletím naJávě prosperovaly a následně upadly dvě mocné zemědělské dynastie, buddhistickáSailendra a hinduistickáMataram. Obě vybudovaly okázalé náboženské památky, Sailendra vybudovalaBorobudur a Mataram za sebou zanechalaPrambanan. Ve 13. století vzniklo na východě Jávy hinduistické královstvíMadžapahit a za vlády panovníkaGajaha Mady se jeho vliv rozšířil do většiny Indonésie. Toto období je někdy označováno za „zlatou éru“ indonéských dějin.[18]
Ačkoliv muslimští obchodníci poprvé navštívilijihovýchodní Asii v období raného islámu, první doklady o islamizaci obyvatelstva sahají teprve do13. století na severSumatry.[19] Další indonéské oblasti začaly postupně přebírat islám, který se do konce 16. století stal dominantním náboženstvím na Jávě a Sumatře. Ve většině případů se islám smísil s existující kulturou, čímž vznikla dominantní forma indonéského islámu.[20]
Po většinu koloniálního období byla nizozemská kontrola souostroví mimo pobřežní pevnosti minimální. Až na začátku 20. století se nizozemský vliv rozšířil po celém území dnešní Indonésie. Muslimy ze sultanátuAceh se podařilo podrobit až v roce 1903 po dlouhésvaté válce, kterou vedli proti Nizozemcům.[pozn. 5]
Nizozemskou vládu ukončiladruhá světová válka ajaponskáinvaze a následná okupace Nizozemské východní Indie, které podnítily k aktivitě dříve potlačované hnutí za nezávislost.[pozn. 6][24][25] Dva dny po japonské kapitulaci v srpnu 1945 vyhlásilSukarno, vlivný nacionalistický lídr, nezávislost Indonésie a byl jmenován jejím prezidentem.[26] Nizozemsko se pokusilo opětovně získat kontrolu nad Indonésií aozbrojený a diplomatický boj skončil v prosinci 1949, kdy Nizozemsko pod mezinárodním tlakem uznalo indonéskou nezávislost.[27][pozn. 7]
Sukarno posunul zemi oddemokracie kautoritářské vládě a udržoval se u moci balancováním mezi opozicí tvořenou armádními složkami aKomunistickou stranou Indonésie.[28] V roce 1958 proběhl neúspěšný pokus o svržení Sukarna, kterýpodporovala americká CIA. USA byly proti jeho příklonu ke komunistickému bloku. Další pokus o puč, se odehrál 30. září 1965. Ten byl potlačen armádou a připsán komunistům. Armáda poté rozpoutala násilnou protikomunistickou kampaň. Jejím projevem byla událost, která je označována jakoIndonéský masakr. Ten si (během pouhých několika měsíců přelomu let 1965–1966) vyžádal mezi 500 tisíci až milionem obětí, a je tak jedním z největších vyvražďování 20. století. Jeho důsledkem bylo rozprášení komunistické strany.[29][30] Velitel armády, generálSuharto, vytlačil politicky oslabeného Sukarna a v březnu 1968 byl jmenován prezidentem. Jeho vláda „Nového řádu“[31] byla podporovánaSpojenými státy[32] a otevřela Indonésii zahraničním investicím, které byly hlavním důvodem tří desetiletí nepřetržitého ekonomického růstu.[33] Autoritářská vláda „Nového řádu“ byla ovšem obviňována zkorupce a potlačování opozice.
V letech 1997 a 1998 byla země zasaženaAsijskou finanční krizí,[34] která vedla k propadu popularity vlády a masivním protestům.[35] Suharto 21. května 1998 rezignoval.[36] V roce 1999 se od Indonésie po pětadvacet let dlouhé okupaci spojené s represí místního obyvatelstva, která byla mezinárodním společenstvím odsuzována jako brutální,[37] odtrhlVýchodní Timor, který byl nelegálněanektován v roce 1975.[38] Demokratizační proces po Suhartově rezignaci obsahoval například program vedoucí k větší autonomii regionů. V roce 2004 se konaly první přímé prezidentské volby. Politická a ekonomická nestabilita, sociální napětí, korupce a terorismus však demokratizaci zpomalují. Ačkoliv jsou vztahy mezi různými náboženskými a etnickými skupinami většinou dobré, v některých oblastech zůstává násilí významným problémem.[39] Politická dohoda o ukončení konfliktu naAcehu byla dosažena roku 2005.[40]
Indonéský státní znak je tvořen zlatýmgarudou, který drží bílou stuhu s černým nápisemBhinneka Tunggal Ika (českyJednota v rozmanitosti) a se štítem na hrudi. Štít se skládá z pěti znaků představujících Pancasilu, pět zásad národní indonéské filosofie.
Indonésii tvoří 17 508 ostrovů, z nichž je asi 6000 obydlených.[41] Ostrovy se rozkládají na obou stranáchrovníku. Největšími jsouJáva,Sumatra,Kalimantan (indonéská částBornea),Nová Guinea (sdílená sPapuou Novou Guineou) aSulawesi. Na pevnině sousedí Indonésie s Malajsií na ostrovech Borneo aSebatik; s Papuou Novou Guineou na ostrově Nová Guinea a s Východním Timorem na ostrověTimor. Na severu sousedí přes mořské úžiny též s Filipínami a Singapurem a na jihu s Austrálií. Hlavní město Jakarta se nachází na Jávě a je největším městem Indonésie. Dalšími velkými městy Indonésie jsouSurabaja,Bandung,Medan aSemarang.[42] V roce 2019 představil prezident země záměr o přestěhování hlavního města z ostrovaJáva na ostrovBorneo do provincieVýchodní Kalimantan, dle detailních studií, jež byly vypracovány.[43] Zde bylo postaveno nové městoNusantara.
S rozlohou 1 919 440 km2 je Indonésie patnáctou největší zemí světa.[44] Průměrná hustota zalidnění je 134 osob na km2, což řadí Indonésii na 79. místo na světě,[45] ale na Jávě, nejlidnatějším ostrově světa, dosahuje hustota zalidnění 940 osob na km2.[46] Nejvyšší horou země je s výškou 4884 m[47]Puncak Jaya na ostrově Nová Guinea. JezeroToba je díky rozloze 1145 km2 největším indonéským jezerem. Největší řeky, napříkladMahakam aBarito, se nacházejí na ostrově Kalimantan a slouží jako významné dopravní cesty spojující sídla na svých březích.[48]
Jelikož se Indonésie nachází na okrajíchPacifické,Eurasijské aAustralskétektonické desky, vzniklo na jejím území mnohosopek, z nichž je přibližně130 aktivních, a dochází zde k častýmzemětřesením.[49] Výbuchy sopekTambora aKrakatoa v19. století jsou známy pro svou devastující sílu. ExplozesupervulkánuToba před asi 70 tisíci lety byla jednou z největších známých sopečných erupcí a katastrofou s globálními dopady.[50] Mezi poslední významné přírodní katastrofy patřízemětřesení a následné tsunami v roce2004, které si vyžádalo přes 230 tisíc obětí (z toho téměř 168 tisíc v samotné Indonésii)[51] a zemětřesení u města Yogyakarta v roce 2006.Sopečný popel má na druhou stranou pozitivní vliv na úrodnost půdy a umožňuje nadprůměrně vysoké zalidnění.[52]
Díky poloze na rovníku se v Indonésii projevuje tropické klima s obdobími sucha amonzunů. Průměrné roční srážky dosahují v nížinách 1780 – 3175 mm a až 6100 mm v horských oblastech. Nejvíce srážek je zaznamenáváno v horských oblastech na západním pobřeží Sumatry, na západě Jávy, na Kalimantanu, Sulawesi a Nové Guiney. Průměrná vlhkost vzduchu se pohybuje okolo 80 %. V průběhu roku se teploty mění jen mírně, například v Jakartě se pohybují mezi 26 až 30 °C.[53]
Díky velikosti, tropickému klimatu a souostrovnímu charakteru dosahuje indonéská příroda druhé nejvyšší mírybiodiverzity na světě (poBrazílii).[54] Indonéskáflora je směsicí asijských a australských druhů.[55] OstrovySundského šelfu (Sumatra, Jáva, Borneo a Bali), dříve propojené s asijskou pevninou, jsou charakteristické bohatou asijskoufaunou. Indonésie je domovem mnoha druhů velkých zvířat, jako jsoutygři,nosorožci,orangutani,sloni alevharti, ale počty přežívajících zástupců drasticky klesly a některé druhy jsou nyní kriticky ohroženy. Přibližně 60 % území zaujímají lesy.[56] Na Sumatře a Kalimantanu v nich převládají asijské druhy. Lesy na menší a hustěji osídlené Jávě byly z větší části odstraněny kvůli rozvoji zemědělství a lidského osídlení. Sulawesi,Malé Sundy a Moluky, které byly dlouhodobě odděleny od kontinentu, si vytvořily vlastní unikátní směsici fauny a flory.[57] Nová Guinea, která byla součástí australské pevniny, je domovem unikátní fauny a flory připomínající tu australskou, jejíž součástí je více než 600 druhů ptáků.[58]
Pouze druhy žijící v Austrálii dosahují větší míryendemity než indonéské. Za endemity lze označit 26 % z 1531 druhů indonéských ptáků a 39 % z 515 druhů savců.[59] Indonéské pobřeží dlouhé 80 tisíc km je obklopeno tropickými moři, která přispívají k vysoké biodiverzitě druhů. V Indonésii se nachází řada mořských a pobřežních ekosystémů, napříkladpláží, písečnýchdun,korálových útesů,bažinatých delt,mangrovových porostů, nánosů v ústí řek a malých ostrovních ekosystémů.[4] Britský přírodovědecAlfred Wallace popsal dělicí linii mezi územím rozšířením asijských a australských druhů v Indonésii.[60] Tato linie, označována někdy jakoWallaceova, se táhne severojižně podél okraje Sundského šelfu, mezi Kalimantanem a Sulawesi, podélLombockého průlivu meziLombokem a Bali. Fauna a flora směrem na západ od linie má více asijský a směrem na východ více australský charakter. Ve své knizeThe Malay Archipelago z roku 1869 popisuje Wallace mnohé unikátní místní druhy.[61] Oblast ostrovů mezi jeho linií a Novou Guineou je dnes označována jakoWallacea.[60]
Početná populace a rychláindustrializace jsou v současnosti hrozbami pro životní prostředí, jehož ochrana ovšem není vinou chudoby a nedostatku zdrojů hlavní prioritou vlády.[62] Aktuálními environmentálními problémy jsou například rozsáhléodlesňování[pozn. 8] a s ním související lesní požáry vytvářející smog nad západní Indonésií, Malajsií a Singapurem. Dále též nadužívání mořských zdrojů a problémy spojené s překotnouurbanizací, jako je znečištění ovzduší, dopravní zácpy, přebytek odpadu a nedostatek kvalitní vody.[62] Indonésie je vinou odlesňování a ničení rašelinišť třetím největším producentemskleníkových plynů na světě.[63] Kvůli zakládání plantážípalmy olejné byly vykáceny rozsáhlé plochytropických deštných lesů.[64] V roce 2024 byla těžbaniklu v povrchových dolech jednou z hlavních příčin kácení deštných lesů v Indonésii.[65] Vinou ničení domovského prostředí savců byloMezinárodním svazem pro ochranu přírody 140 druhů označeno za ohrožené a 15, mezi nimi iorangutan sumaterský, za kriticky ohrožené.[66]
Indonésie jerepublikou sprezidentským systémem. Jelikož jde ounitární stát, politickou moc drží centrální vláda. Po Suhartově rezignaci v roce 1998 prodělaly ústavní instituce významnou proměnu. Čtyři dodatky k ústavě z roku 1945[pozn. 9] transformovaly postavení zákonodárné, výkonné i soudní moci.[67] Prezident je hlavou státu, stojí v čele ozbrojených složek, vede domácí vládu a formuluje domácí a zahraniční politiku. Jmenuje radu ministrů, kteří nemusí být zvolenými členy legislativních orgánů. Ve volbách konaných v roce 2004 volili lidé prezidenta a viceprezidenta poprvé přímo.[68] Prezident může být zvolen nejvýše na dvě pětiletá funkční období.[69]
Nejvyšším zákonodárným tělesem je Lidové konzultativní shromáždění. Jeho hlavním úkolem je podpora a doplňování ústavy, inaugurace prezidenta a formalizace státní politiky. Má rovněž právo odvolat prezidenta.[70] Tvoří jej dvě komory, Lidová reprezentativní rada o 560 členech a Regionální reprezentativní rada o 132 členech.[71] Lidová reprezentativní rada schvaluje zákony a kontroluje exekutivu. Je volena občany na základěsystému poměrného zastoupení.[67] Reformy z roku 1998 výrazně zesílily její postavení v politickém systému Indonésie.[pozn. 10] Regionální reprezentativní rada je novou komorou zřízenou za účelem řešení regionálních témat.[pozn. 11]
Soukromoprávní spory jsou řešeny před Státními soudy a odvolání před Vrchním soudem. Nejvýše postaveným indonéským soudem je Nejvyšší soud, který rozhoduje o kasačních stížnostech vůči rozsudkům Vrchního soudu. Dalšími soudními orgány jsou Obchodní soud zabývající sebankroty ainsolvencemi, Státní správní soud řešící správní spory namířené vůči fungování veřejné moci a Ústavní soud rozhodující o ústavnosti a legálnosti zákonů, voleb, rozpuštění politických stran a pravomocích státních orgánů. Náboženský soud rozhoduje některé věci týkající se náboženství.[73]
Během indonéské okupaceVýchodního Timoru zahynulo nejméně sto tisíc civilistůČeskoslovenský prezidentAntonín Novotný při setkání seSukarnem, prvním prezidentem nezávislé IndonésieIndonéský prezidentSuharto a americký prezidentRonald Reagan 12. října 1982
V porovnání se Sukarnovým anti-imperialistickým postojem vůči západním vládám a roztržkám s Malajsií byla indonéská zahraniční politika za Suhartovy vlády „Nového řádu“ založená na ekonomické a politické spolupráci s vyspělými západními státy.[74] V roce 1975 Spojené státy a Austrálie podpořily indonéskou okupaci Východního Timoru.[75] Indonésie udržuje blízké vztahy se svými sousedy v Asii, je zakládajícím členemASEANu,Hnutí nezúčastněných zemí,Organizace islámské spolupráce aVýchodoasijského summitu.[71] V roce 1990 obnovila země diplomatické styky s Čínou, které byly přerušeny v důsledků anti-komunistických čistek krátce po Suhartově nástupu do funkce.[73] Od roku 1950 je Indonésie členemOSN.[pozn. 12] Je signatářem dohody o zóně volného obchodu ASEANu, členemCairnské skupiny,WTO a do roku 2008 byla členemOPEC, ale její členství zaniklo tím, že přestala být čistým vývozcem ropy. Od roku 1966 byla Indonésie příjemcem humanitární a rozvojové pomoci, především od Spojených států, Japonska, Austrálie a západní Evropy.[71]
Indonéská vláda prohlašuje, že se snaží odhalit a potrestat pachateleteroristických útoků spojovaných sAl-Káidou a radikálnímislamismem.[76] Nejhorší teroristický útok prožila Indonésie v roce 2002, kdy při explozi na ostrověBali zahynulo 202 osob, z nichž 164 byli zahraniční turisté.[77] Útok a následná varování před cestami do Indonésie vážně poškodily turistický sektor v zemi a odradily řadu zahraničních investorů.[78]
Indonéské ozbrojené síly čítající 300 tisíc mužů tvoří pozemní armáda,námořnictvo aletectvo.[79] Pozemní síly mají asi 233 tis. mužů v aktivní službě. Na obranu byly v roce 2006 vydány 4 % HDP, přičemž část zdrojů získávají ozbrojené síly na základě vlastních podnikatelských aktivit a nadací.[80] Armáda podniká v těžbě dřeva a rovněž vybírá poplatky od společností těžících ropu, zemní plyn a minerály. Takto získané finance nejsou součástí rozpočtu schváleného parlamentem a legislativa nemá možnost ovlivnit jejich využití.[81] Důsledkem reforem z roku 1998 bylo též odstranění formálního zastoupení ozbrojených složek v parlamentu, které si však v zemi nadále udržují značný neformální vliv.[82]
Separatistická hnutí v provinciích Aceh, Papua (anektována Indonésií v roce 1969) a ve Východním Timoru (anektován v roce 1975)[83] vedla k ozbrojeným konfliktům s centrální vládou a vzájemnému obviňování z brutality a porušování lidských práv.[84] S Hnutím za svobodný Aceh byla v roce 2005, po třicetiletémguerillovém konfliktu, podepsána dohoda o klidu zbraní.[85] Na Papui probíhá, třebaže nedokonalá, implementace zákonů vedoucích k regionální autonomii a po nástupu prezidentaSusilo Bambanga Yudhoyonoa došlo k poklesu intenzity konfliktu a porušování lidských práv.[86]
Indonésie udržuje diplomatické styky s Českou republikou a má v Praze velvyslanectví. Česká republika provozuje velvyslanectví v Jakartě a rovněž honorární konzuláty vSurabaji,Makassaru a naBali.[87] V zemi nejsou zastoupeny další české instituce, např. Česká centra, CzechTrade, CzechInvest a CzechTourism.[88]
Indonésii tvoří 38 provincií,[89] z nichž některé z nich disponují speciálním statusem. Každá provincie má svá zákonodárná tělesa a guvernéra. Provincie se dělí na regentství (kabupaten) a města (kota), které jsou tvořeny subdistrikty (kecamatan) a ty dále seskupeními vesnic (desa nebokelurahan). Po přijetí legislativy garantující regionální autonomii v roce 2001 se regentství a města stala klíčovými administrativními složkami státu, protože poskytují většinu veřejných služeb. V čele vesnické správy stojí volený starosta (lurah nebokepala desa), který ovlivňuje záležitosti běžného života ve vesnici.
ProvincieAčeh,Jakarta,Yogyakarta,Papua,Jižní Papua,Horská Papua,Jihozápadní Papua,Střední Papua aZápadní Papua disponují širšími legislativními pravomocemi a vyšší mírou autonomie na centrální vládě než zbývající provincie. Vláda na Acehu disponuje například právem vytvořit vlastní právní řád a v roce 2003 zavedla nový, založený na islámském právušaría.[90] Yogyakarta získala speciální status jako formu uznání za svou vůdcovskou roli v podpoře indonéských republikánů během Indonéské revoluce.[pozn. 13] Papua, dříve označovaná jako Irian Jaya, obdržela speciální status v roce 2001.[pozn. 14]} Jakarta je hlavním městem země.
Jakarta, hlavní město IndonésieVyužitíbuvolů domácích v zemědělství
Indonésie je největší ekonomikou jihovýchodní Asie a také členkou skupiny dvaceti největších světových ekonomikG20.[92] OdhadovanýHDP byl k roku 2007 408 mld. USD (1038 mld. USD dleparity kupní síly),[93] v přepočtu na jednoho občana tedy 3797 USD (4989 USD dle parity kupní síly).[94] Sektor služeb vytváří 45,3 %, průmysl 40,7 % a zemědělství 14 % HDP (2005).[95] V zemědělství však pracuje 44,3 % obyvatelstva, tj. asi 95 milionů osob. Ve službách pracuje 36,9 % obyvatel a v průmyslu 18,8 %.[96] Hlavními průmyslovými sektory jsou těžba ropy a zemního plynu, výroba látek a oděvů a těžba. Indonésie je největším světovým producentemniklu, který se používá při výrobě baterií doelektromobilů.[97] Roste spotřebauhlí při výroběelektřiny,[98] která v roce 2021 dosáhla 38 %.[99] Nejvýznamnějšími zemědělskými produkty jsou palmový olej, rýže, čaj, káva, koření a guma.
Hlavními exportními trhy jsou Japonsko (22,3 %), Spojené státy (13,9 %), Čína (9,1 %) a Singapur (8,9 %). Největšími importními partnery Indonésie jsou Japonsko (18 %), Čína (16,1 %) a Singapur (12,8 %). V roce 2005 vytvořila Indonésie obchodní přebytek, neboť hodnota exportu dosáhla 83,64 mld. USD a hodnota importu 62,02 mld. USD. Země je bohatá na přírodní zdroje, například ropu, zemní plyn, cín, měď a zlato. Hlavními importními produkty jsou strojírenské výrobky, chemikálie, paliva a potraviny.[100]
V 60. letech se ekonomika kvůli politické nestabilitě, neefektivní vládě a ekonomickému nacionalismu dostala do vážné krize, která vedla k rozšířeníchudoby ahladomorům.[pozn. 15] Po pádu prezidenta Sukarna provedla Suhartova vláda „Nového řádu“ ekonomické reformy, kterými snížila míru inflace, stabilizovala měnu azahraniční dluh a přilákala zahraniční pomoc a investice.[101] Indonésie byla jediným členem OPEC v regionu a díky rostoucím cenám ropy v 70. letech se zvýšily příjmy státního rozpočtu, které přispěly k ekonomickému růstu země.[pozn. 16] Ekonomické reformy na konci 80. letech přilákaly další investory, především do rozvíjejícího se průmyslového sektoru zaměřeného na export.[pozn. 17] Mezi lety 1989 a 1997 rostla indonéská ekonomika každoročně v průměru o 7 %.[102]
Země byla těžce zasaženaasijskou finanční krizí v letech 1997-8. Cena amerického dolaru se vzhledem k rupii zvýšila z 2600 Rp na 14000 Rp a ekonomika se propadla o 13,7 %.[103] Od té doby rupie posílila na hodnotu mezi 8 a 10 tisíci za USD.[104] Politická nestabilita, pomalé ekonomické reformy a korupce na všech úrovních ovšem zpomalily ekonomickou obnovu.[105][106]Transparency International umístila v roce 2007 Indonésii na 143. místo ze 180 zemí dle indexu vnímání korupce.[107] Růst HDP přesto v letech 2004 a 2005 přesáhl 5 %. Navzdory růstu nedošlo ke snížení míry nezaměstnanosti[105][108] a rostoucí ceny energií a rýže při stabilních platech naopak vedly k rozšíření chudoby. V roce 2006 žilo v chudobě definované denním příjmem domácnosti 1,55 USD asi 17,8 % obyvatel země. Více než polovina obyvatel vydělávala v roce 2006 méně než 2 USD denně.[109] V roce 2008 činila míra nezaměstnanosti 8,46 %.[110]
Zdroj: Our World in Data,[111] Statistics Indonesia,[112][113] Wertheim (1959),[114] Geografi dan Kependudukan (1976),[115] Widjojo Nitisastro (2006)[116]
Podlesčítání lidu z roku 2020 měla Indonésie 270,2 milionu obyvatel, což z ní činí čtvrtou nejlidnatější zemi světa; v letech 2010-2020 počet obyvatel rostl ročním tempem 1,3 %.[112] Oficiální odhad k polovině roku 2025 činí 284,4 milionu obyvatel a roste tempem 1,3 % ročně.[117][118][119] Celkem 56 % obyvatel Indonésie žije naJávě, nejlidnatějším ostrově světa.[112] Celková hustota zalidnění činí 143 osob na kilometr čtvereční,[4] na Jávě je však hustota výrazně vyšší a dosahuje 1 171 osob na kilometr čtvereční.[120] První postkoloniální sčítání lidu v Indonésii v roce 1961 zaznamenalo 97 milionů obyvatel[121] a podle prognóz se jejich počet do roku 2050 zvýší na 321 milionů.[122]
Rozložení obyvatelstva Indonésie je značně nerovnoměrné, což odráží její rozmanitou geografii a různou úroveň rozvoje. Sahá od rušného velkoměsta Jakarty až po odlehlé a nekontaktované kmeny na Papui.[123] K roku 2023 přibližně 59 % Indonésanů žije ve městech,[124] přičemžJakarta je primátem země adruhou nejlidnatější městskou oblastí na světě, kde žije více než 34 milionů lidí.[125] Kromě toho žije přibližně 8 milionů Indonésanů v zahraničí, přičemž velké komunity žijí v Malajsii,Nizozemsku,Saúdské Arábii, Singapuru, naTchaj-wanu, vHongkongu, Spojených státech amerických, Velké Británii a Austrálii.[126]
Indonésie má v porovnání se západními zeměmi relativně mladou populaci, která však stárne, protože se v zemi zpomaluje porodnost a prodlužuje průměrná délka života. V roce 2024 byl medián věku 31,5,[127] zatímco roce 2017 byl 30,2 roku.[128] V zemi žije více než 600 etnických skupin a hovoří sevíce než 700 jazyky, což z ní činí jeden z etnicky a jazykově nejrozmanitějších národů na světě. Od získání nezávislosti jeindonéština jazykem většiny písemné komunikace, vzdělávání, státní správy a obchodu. Většina Indonésanů však hovoří některým z regionálních jazyků jako svým mateřským jazykem. Mezi ně patříjavánština,sundština,minangkabauština,buginština,balijština, batakština a stovky dalších.
Předkové většiny Indonésanů byliAustronésané hovořící jazykem se základem vproto austronésanštině, která pochází pravděpodobně z Tchaj-wanu. Další velkou skupinu obyvatel tvoříaustraloidníMelanésané žijící ve východní části země.[129] Indonésie je domovem více než 600 domorodých etnik používajících přes700 jazyků a dialektů.[130] Největší etnickou skupinou jsouJavánci, kteří tvoří 42 % obyvatelstva a jsou dominantní kulturní a politickou silou v zemi.[131]Sundánci, etničtíMalajci aMadurijci jsou největšími nejavánskými etnickými skupinami.[pozn. 18] Navzdory rozdílům sdílejí příslušníci etnických skupin indonéskou identitu.[132] Vzájemné vztahy jsou většinou umírněné, ale některé národnostní a náboženské spory vedly k násilným konfliktům.[133] Velice vlivná čínská menšina tvoří asi 1 % obyvatel.[134] Velkou část ekonomiky kontrolují právěČíňané,[135] což vedlo k zášti až protičínskému násilí.[136]
Úřední jazyk,indonéština, je vyučován na všech školách a hovoří jím takřka každý Indonésan. Oficiální jazyk se používá v médiích, obchodu, politice a v akademickém prostředí. Indonéština vychází z jazyka používaného dříve v oblasti jakolingua franca a je tudíž příbuzná smalajštinou, která je oficiální řečí v Malajsii, Bruneji a Singapuru. Indonéštinu poprvé prosazovali nacionalisté ve 20. letech 20. století a po vyhlášení nezávislosti v roce 1945 byla prohlášena oficiálním jazykem. Většina Indonésanů hovoří jedním ze stovek místních dialektů, často jako svým mateřským jazykem. Nejrozšířenějším dialektem jejavánština, kterou hovoří nejpočetnější etnická skupina v zemi.[100] Na druhé straně se v indonéské části Nové Guiney s asi 2,7 miliony obyvatel používá přes 270 domorodýchpapuánských aaustronéských jazyků.[137] Významná část obyvatel narozených před vyhlášením nezávislosti hovoří též částečněnizozemsky.[138]
Indonésie má nejpočetnější muslimskou populaci na světě
Ačkoliv je náboženská svoboda zakotvena přímo v ústavě,[139] vláda oficiálně uznává jen šest náboženství:islám,protestantismus,římský katolicismus,hinduismus,buddhismus akonfucianismus.[140] Ačkoliv nejde oficiálně o islámský stát, má Indonésie největší muslimskou populaci na světě, neboť 86,1 % obyvatel se hlásí k islámu.[100] Křesťané tvoří 8,7 % populace,[pozn. 19] hinduisté 3 % a buddhisté a další 1,8 %. Většina indonéských hinduistů jsouBalijci[141] a většina buddhistů jsou etničtí Číňané.[142] Ačkoliv jde o menšinová náboženství, mají buddhismus a hinduismus stále značný vliv na indonéskou kulturu. Islám přejali poprvé pod vlivem zahraničních obchodníků obyvatelé severní Sumatry ve 13. století a v 16. století se stal dominantním náboženstvím.[143] Římský katolicismus přinesli do oblasti od počátku 16. stol. portugalští kolonialisté a misionáři.[144] Holanďané poté, co dobyli portugalské državy v 17. století, šířili během koloniálního období (do r. 1945/49) protestantství.[145] Velký podíl Indonésanů, například javánštíabanganové, balijští hinduisté adajáčtí křesťané, praktikuje méně ortodoxní formu svého náboženství, která byla výrazně ovlivněna místní vírou a tradicemi.[146]
Indonéská společnost je tvořena asi 300 etnickými skupinami, jejichž kultura byla po staletí ovlivňována indickou, arabskou, čínskou, malajskou a evropskou kulturou. Tradiční javánské a balijské tance obsahují prvky hinduistické kultury a mytologie, stejně jako představeníwayang kulit (stínových loutek). Styl výroby textilií jakobatik,ikat asongket se mezi regiony liší.
Nejstarší dochovanou literární památkou je několik spisů v sanskrtu z přibližně 5. století n. l. Významnými postavami moderní indonéské literatury jsou nizozemský autorMultatuli kritizující chování kolonizátorů vůči domorodému obyvatelstvu,Abdul Muis,Muhammad Yamin čiHamka, významní nacionalističtí spisovatelé a politici ocenění titulem Národní hrdina Indonésie[147] a proletářský autorPramoedya Ananta Toer, nejslavnější indonéský romanopisec.[148] Nejslavnějším básníkem jeChairil Anwar, lídr "Generace roku 1945". Ze starších generací se mezinárodně prosadil zejménaAmir Hamzah. Mnoho etnických skupin má silně zakořeněné tradice ústního předávání příběhů a myšlenek, což jim pomáhá definovat i ochránit jejich kulturu.[149]
Tradičními indonéskými hudebními styly jsougamelan akeroncong.Dangdut je v současnosti populární žánr založený na arabské, indické a malajské lidové hudbě. Hvězdami indonéského popu jsouAgnes Monica aAnggun.
Filmový průmysl se dostal na vrchol v průběhu 80. let, kdy domácí filmy dominovaly indonéským kinům,[150] ale v 90. letech jejich produkce poklesla.[151] Mezi lety 2000 a 2005 počet vyprodukovaných filmů opět postupně rostl.[150] Ke známým indonéským herečkám patří napříkladLaura Gemserová.
Svoboda médií se zvětšuje od konce Suhartovy éry, kdy ministerstvo informací monitorovalo a kontrolovalo domácí média a cenzurovalo zahraniční.[152] Na televizním trhu působí deset celostátních komerčních stanic. Vedle nich existuje veřejná stanice TVRI a lokální televizní stanice. Přístup kinternetu mělo v roce 2009 asi 30 milionů obyvatel, což činí přibližně 12,5 % populace.[153]
Ve sportu jsou Indonésané nejúspěšnější vbadmintonu. Všechny jejich zlaté olympijské medaile jsou z tohoto sportu. Singlové zlaté vyhráliRudy Hartono (1972, neoficiální, badminton jen jako ukázkový sport),Susi Susanti (1992),Alan Budikusuma (1992) aTaufik Hidayat (2004). Mají též pět zlatých ze čtyřher. Rudy Hartono byl králem badmintonu v éře, kdy badminton nebyl olympijským sportem a neexistovalo ani mistrovství světa. Osvědčil to rekordními osmi vítězstvími na All England Championships („badmintonovém Wimbledonu“), z toho sedm jich bylo v řadě.[157]
Tři olympijské medaile mají ve sbírce i dva vzpěrači, mezi ženamiRaema Lisa Rumbewasová a mezi mužiEko Yuli Irawan, rovněž mistr světa.[158] Indonésané měli rovněž několik vynikajících boxerů v lehkých vahách, z nichž nejznámější jeChris John, který držel titul profesionálního mistra světa vpérové váze nepřetržitě v letech 2004-2013, což je druhé nejdelší panování v této kategorii.
Sport je v Indonésii orientován především na muže a mezi fanoušky je běžné nelegální sázení.[159] Nejpopulárnějšími sporty jsoubadminton afotbal. Indonéské týmy vyhrályThomas Cup[pozn. 20] třináctkrát z pětadvaceti mistrovství konaných od roku 1949. Indonéští badmintonisté byli úspěšní též naOlympijských hrách, do jejichž programu byl sport zařazen roku 1992. Ženský tým vyhrálUber Cup, ženský ekvivalent Thomas Cupu, v letech 1994 a 1996. Nejvyšší indonéská fotbalová soutěž se jmenujeLiga 1. Tradičními sporty jsousepak takraw a býčí závody naMaduře. V oblastech s dlouhou historií kmenových bojů jsou populární simulace bojů jakocaci naFlores apasola naSumbě.Pencak Silat je indonéské bojové umění.
Tradiční indonéské pokrmy Soto Ayam (kuřecí polévka), sate kerang (měkkýší kebab), telor pindang (zavařená vejce), perkedel (lívaneček), a es teh manis (sladký ledový čaj)
Indonéská kuchyně se mezi regiony odlišuje, ale je obecně založená na čínských, evropských, středovýchodních a indických postupech.[160] Hlavní složkou potravy je rýže, která je servírovaná společně s masem a zeleninou. Podstatnými přísadami jsou koření (hlavně chilli), kokosové mléko, ryby a drůbež.[161] Nejpopulárnějšími jídly v Indonésii jsou:nasi goreng (smažená rýže snudlemi amasem)[162][163],gado-gado (salát zezeleniny,vajec natvrdo,brambor,tofu,tempehu alontongu, což je přísada zrýže zabalená vbanánovém listu, podávaný sarašídovou omáčkou)[164][165],saté (grilované kořeněné maso na špejli, rozšířené po celéjihovýchodní Asii) asoto (různé tradičnípolévky)[166], nicméně indonéské ministerstvo turismu roku2014 vyhlásilo národním jídlemtumpeng (miska s kuželem rýže se zeleninou a masem). Roku2018 to ovšem změnilo na 5 národních jídel, kterými jsou:nasi goreng, saté, soto, gado-gado arendang (kořeněný masový pokrm). Nejčastěji se využívá směsi koření zvanábumbu. K základním dochucovadlům patří rovněž páliváchilli pastasambal. Mnoho druhů koření, které se rozšířily po celém světě, pochází právě z Indonésie, napříkladmuškátový oříšek nebohřebíček. Tradičním nápoji jsou ibajigur abandrek, teplé kořeněné nápoje z kokosového mléka nebo kokosového cukru.
↑Tento termín byl použit v roce 1860 ve vlivném díleMax Havelaar kritizujícím kolonialismus napsanýMultatulim.[8]
↑Nizozemští vojáci dlouhodobě potlačovali rebelie na a mimo Jávu. Význam místních vůdců, například princeDiponegora na střední Jávě,Imama Bonjola na střední na střední Sumatře aPattimury na Molukách a krvavá třicetiletá válka na Achehu oslabily vliv kolonistů a omezily prostor pro jejich působení.[23] Navzdory vzájemným rozdílům se v průběhu indonéské revoluce byly jednotlivé skupiny obyvatel schopny sjednotit v boji za nezávislost.
↑Dle pozdější zprávy OSN zemřely v Indonésii za japonské okupace čtyři miliony lidí v důsledku hladomorů a nucených prací (označovaných jakorómuša労務者) Citováno z: Dower, John W.War Without Mercy: Race and Power in the Pacific War (1986; Pantheon;ISBN0-394-75172-8)
↑Dodatky byly přijaty v letech 1998, 1999, 2000 a 2001.
↑Na základě reforem ztratila exekutiva možnost ovlivňovat tvorbu zákonů zákonodárnou mocí. Byly také odstraněny mandáty vyhrazené pro armádní představitele (viz Harijanti and Lindsey 2006).
↑Na základě ústavního dodatku z roku 2001 je v Regionální reprezentativní radě každá provincie reprezentována čtyřmi nestraníky volenými obyvateli provincie.[72]
↑Indonésie krátkodobě z OSN vystoupila v lednu 1965 na protest vůči zvolení Malajsie nestálým členem Rady bezpečnosti. V září 1966 projevila zájem se opět do činnosti OSN zapojit a na konci září byla zpět do organizace pozvána.
↑Přednost v obsazování místa guvernéra mají potomcisultána z Yogyakarty aPaku Alama. (Elucidation on the Indonesia Law No. 22/1999 Regarding Regional Governance. People's Representative Council (1999). Chapter XIV Other Provisions, Art. 122;http://www.gtzsfdm.or.id/documents/archive/Law5_1974.pdfArchivováno 28. 9. 2007 naWayback Machine. Indonesia Law No. 5/1974 Concerning Basic Principles on Administration in the Region (přeložená verze). The President of Republic of Indonesia (1974). Chapter VII Transitional Provisions, Art. 91
↑Součástí autonomie je zřízení Papuánského lidového sboru, který má za úkol řešit spory a hovořit jménem papuánských kmenů. Implementace autonomního zřízení je ovšem kritizována za polovičatost a nekompetentnost.[91]
↑V době Sukarnova pádu v polovině 60. let dosahovala meziroční inflace 1000 %.[101]
↑Kvůli nadměrné regulaci a klesajícím cenám ropy zpomalil meziroční ekonomický růst na průměrně 4,3 % ročně v období let 1981 a 1988. Na konci 80. let byly provedeny další reformy, například devalvace rupie a deregulace finančního sektoru.[101]
↑Malé, ale významné menšiny Číňanů, Indů, Evropanů a Arabů žijí hlavně ve městech.
↑abDirectorate General of Population and Civil Registration. Population Geographic Information System [online]. Ministry of Home Affairs of the Republic of Indonesia [cit. 2025-03-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 July 2022. (indonésky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bahasa dan Peta Bahasa [online]. Kemdikbud [cit. 2024-08-18].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, April 2025 Edition. (Indonesia) [online].International Monetary Fund, 22 April 2025 [cit. 2025-05-26].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abTOMASCIK, T, Mah, J.A., Nontji, A., Moosa, M.K.The Ecology of the Indonesian Seas - Part One. Hong Kong: Periplus Editions Ltd., 1996.ISBN962-593-078-7.
↑EARL, George S. W. On The Leading Characteristics of the Papuan, Australian and Malay-Polynesian Nations.Journal of the Indian Archipelago and Eastern Asia (JIAEA). 1850, s. 119.
↑LOGAN, James Richardson. The Ethnology of the Indian Archipelago: Embracing Enquiries into the Continental Relations of the Indo-Pacific Islanders.Journal of the Indian Archipelago and Eastern Asia (JIAEA). 1850, s. 4:252–347.Dostupné online.;EARL, George S. W. On The Leading Characteristics of the Papuan, Australian and Malay-Polynesian Nations.Journal of the Indian Archipelago and Eastern Asia (JIAEA). 1850, s. 254, 277–278.
↑Justus M. van der Kroef. The Term Indonesia: Its Origin and Usage.Journal of the American Oriental Society. 1951, roč. 71, čís. 3, s. 166–171.Dostupné online.ISSN0003-0279.doi:10.2307/595186.
↑Jusuf M. van der Kroef. The Term Indonesia: Its Origin and Usage.Journal of the American Oriental Society. 1951, roč. 71, čís. 3, s. 166–171.Dostupné online.doi:10.2307/595186.
↑POPE. Recent advances in far eastern paleoanthropology.Annual Review of Anthropology. 1988, roč. 17, s. 43–77.Dostupné online.doi:10.1146/annurev.an.17.100188.000355. citováno vWHITTEN, T, Soeriaatmadja, R. E., Suraya A. A.The Ecology of Java and Bali. Hong Kong: Periplus Editions Ltd, 1996. S. 309–312.;POPE, G. Evidence on the Age of the Asian Hominidae.Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 15. srpna 1983, roč. 80, čís. 16, s. 4,988–4992.Dostupné online.doi:10.1073/pnas.80.16.4988.PMID6410399. citováno vWHITTEN, T, Soeriaatmadja, R. E., Suraya A. A.The Ecology of Java and Bali. Hong Kong: Periplus Editions Ltd, 1996. S. 309.;DE VOS, J.P., P.Y. Sondaar,. Dating hominid sites in Indonesia.Science Magazine. 9. prosince 1994, roč. 266, čís. 16, s. 4,988–4992.Dostupné online [PDF].doi:10.1126/science.7992059. citováno vWHITTEN, T, Soeriaatmadja, R. E., Suraya A. A.The Ecology of Java and Bali. Hong Kong: Periplus Editions Ltd, 1996. S. 309.
↑Gert Oostindie and Bert Paasman. Dutch Attitudes towards Colonial Empires, Indigenous Cultures, and Slaves.Eighteenth-Century Studies. 1998, roč. 31, čís. 3, s. 349–355.Dostupné online.doi:10.1353/ecs.1998.0021.;RICKLEFS, M.C.History of Modern Indonesia Since c.1300, second edition. London: MacMillan, 1993.ISBN0-333-57689-6.
↑H. J. Van Mook. Indonesia.Royal Institute of International Affairs. 1949, roč. 25, čís. 3, s. 274–285.Dostupné online.;Charles Bidien. Independence the Issue.Far Eastern Survey. 5. prosince 1945, roč. 14, čís. 24, s. 345–348.Dostupné online.doi:10.1525/as.1945.14.24.01p17062.;TAYLOR, Jean Gelman.Indonesia: Peoples and History. [s.l.]: Yale University Press, 2003.ISBN0-300-10518-5. S. 325.; Reid (1973), s. 30
↑Charles Bidien. Independence the Issue.Far Eastern Survey. 5. prosince 1945, roč. 14, čís. 24, s. 345–348.Dostupné online.doi:10.1525/as.1945.14.24.01p17062.;Indonesian War of Independence" [online]. GlobalSecurity.org [cit. 2006-12-11]. (Military).Dostupné online.
↑Friend (2003), s. 107–109;Chris Hilton (scenárista a režisér).Shadowplay. [s.l.]: Vagabond Films and Hilton Cordell Productions, 2001.Je zde použita šablona{{Cite AV media}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.; Ricklefs (1991), s. 280–283, 284, 287–290
↑John Roosa and Joseph Nevins. 40 Years Later: The Mass Killings in Indonesia.CounterPunch. 5. listopadu 2005.Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-12-07.Archivováno 7. 12. 2006 naWayback Machine.;Robert Cribb. Unresolved Problems in the Indonesian Killings of 1965-1966.Asian Survey. 2002, roč. 42, čís. 4, s. 550–563.doi:10.1525/as.2002.42.4.550.
↑John D. Legge. General Suharto's New Order.Royal Institute of International Affairs. 1968, roč. 44, čís. 1, s. 40–47.Dostupné online.
↑US National Archives, RG 59 Records of Department of State; cable no. 868, ref: Embtel 852, 5. října 1965.[1]; Adrian Vickers,A History of Modern Indonesia. Cambridge University Press, p. 163; 2005; David Slater,Geopolitics and the Post-Colonial: Rethinking North-South Relations, London: Blackwell, p. 70
↑VICKERS, Adrian.A History of Modern Indonesia. [s.l.]: Cambridge University Press, 2005.Dostupné online.ISBN0-521-54262-6.;SCHWARZ, A.A Nation in Waiting: Indonesia in the 1990s. [s.l.]: Westview Press, 1994.Dostupné online.ISBN1-86373-635-2.;RICKLEFS, M. C.A History of Modern Indonesia since c.1300, Second Edition. [s.l.]: MacMillan, 1991.ISBN9780804721943.
↑DELHAISE, Philippe F.Asia in Crisis: The Implosion of the Banking and Finance Systems. [s.l.]: Willey, 1998.Dostupné online.ISBN0-471-83450-5. S. 123.
↑Jonathan Pincus and Rizal Ramli. Indonesia: from showcase to basket case.Cambridge Journal of Economics. 1998, roč. 22, čís. 6, s. 723–734.Dostupné online.doi:10.1093/cje/22.6.723.
↑ President Suharto resigns.BBC News. 21. května 1998.Dostupné online [cit. 2006-11-12].
↑ Genocida na konci světa.Respekt [online]. 10. února 1992.Dostupné online.
↑BURR, W., Evans, M.L.Ford and Kissinger Gave Green Light to Indonesia's Invasion of East Timor, 1975: New Documents Detail Conversations with Suharto [online]. National Security Archive, The George Washington University, Washington, DC, 6. prosince 2001 [cit. 2006-09-17]. (National Security Archive Electronic Briefing Book No. 62).Dostupné online.;International Religious Freedom Report [online]. U.S. Department of State, 2002-10-17 [cit. 2006-09-29]. (Bureau of Democracy, Human Rights, and Labor).Dostupné online.
↑CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY.Rank Order Area [online]. USCIA, Washington, DC, 2006-10-17 [cit. 2006-11-03]. (The World Factbook).Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-09.
↑Population density - Persons per km2 2006 [online]. Photius Coutsoukis, 2006 [cit. 2006-10-04]. (CIA world factbook).Dostupné online.
↑CALDER, Joshua.Most Populous Islands [online]. World Island Information, 3. května 2006 [cit. 2006-09-26].Dostupné online.
↑Harry Kikstra, 7summits.com.Carstensz Pyramid, the summit of Oceania. The seven summits, the highest peaks of the 7 continents. Trips, Statistics & information! [online]. [cit. 2009-12-20].Dostupné online.
↑Republic of Indonesia [online]. Microsoft, 2006. (Encarta).Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-01.
↑Volcanoes of Indonesia [online]. Smithsonian Institution [cit. 2007-03-25]. (Global Volcanism Program).Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-19.
↑MIHULKA, Stanislav.Erupce supervulkánu Toba před 73 tisíci lety odlesnila Indii [online]. OSEL.CZ, 2009-12-19 [cit. 2009-12-23].Dostupné online.
↑The Human Toll [online].United Nations [cit. 2007-03-25]. (UN Office of the Special Envoy for Tsunami Recovery).Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-05-19.
↑WHITTEN, T, Soeriaatmadja, R. E., Suraya A. A.The Ecology of Java and Bali. Hong Kong: Periplus Editions Ltd, 1996. S. 95–97.
↑About Jakarta And Depok [online]. University of Indonesia [cit. 2007-04-24]. (University of Indonesia).Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-17.
↑LESTER, Brown, R.State of the World 1997: A Worldwatch Institute Report on Progress Toward a Sustainable Society (14th edition). New York: W. W. Norton & Company, and 1997.Dostupné online.ISBN0393040089. S. 7.
↑Indonesia's Natural Wealth: The Right of a Nation and Her People [online]. Islam Online, 2003-05-22 [cit. 2006-10-06].Dostupné online.
↑Globalis-Indonesia [online]. Global Virtual University [cit. 2007-05-14]. (Globalis, an interactive world map).Dostupné online.
↑WHITTEN, T., Henderson, G., Mustafa, M.The Ecology of Sulawesi. Hong Kong: Periplus Editions Ltd., 1996.ISBN962-593-075-2.;MONK,, K.A., Fretes, Y., Reksodiharjo-Lilley, G.The Ecology of Nusa Tenggara and Maluku. Hong Kong: Periplus Editions Ltd., 1996.ISBN962-593-076-0.
↑abJason R. Miller.Deforestation in Indonesia and the Orangutan Population. [s.l.]: TED Case Studies, 1997-01-30.Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-11.Archivováno 11. 8. 2007 naWayback Machine.
↑HIGGINS, Andrew.A climate threat, rising from the soil [online]. The Washington Post [cit. 2009-12-11].Dostupné online.
↑ Zelený mor Bornea: Nebezpečný boom palmy olejné.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2. dubna 2018.Dostupné online.
↑ EU faces green dilemma in Indonesian nickel.Deutsche Welle. 16. července 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MASSICOT, Paul.Animal Info - Indonesia [online]. Animal Info - Information on Endangered Mammals [cit. 2007-08-14].Dostupné online.
↑abSusi Dwi Harijanti and Tim Lindsey. Indonesia: General elections test the amended Constitution and the new Constitutional Court.International Journal of Constitutional Law. 2006, roč. 4, čís. 1, s. 138–150.doi:10.1093/icon/moi055.
↑Carter Center: The Carter Center 2004 Indonesia Election Report, tisková zpráva, 2004, [cit. 2006-12-13],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑_ (2002),The fourth Amendment of 1945 Indonesia Constitution, Chapter III – The Executive Power, Art. 7.
↑People's Consultative Assembly (MPR-RI).Ketetapan MPR-RI Nomor II/MPR/2000 tentang Perubahan Kedua Peraturan Tata Tertib Majelis Permusyawaratan Rakyat Republik Indonesia. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-21.
↑abcBackground Note: Indonesia [online]. U.S. Department of State [cit. 2009-11-26]. (U.S. Library of Congress).Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21.
↑People's Consultative Assembly.Third Amendment to the 1945 Constitution of The Republic of Indonesia. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-12-01.Archivováno 1. 12. 2006 naWayback Machine.
↑Chris Wilson.Indonesia and Transnational Terrorism [online]. Parliament of Australia, 11. října 2001 [cit. 2006-10-15]. (Foreign Affairs, Defense and Trade Group).Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21.;Reyko Huang.Priority Dilemmas: U.S. - Indonesia Military Relations in the Anti Terror War [online]. Center for Defense Information, 23. května 2002 [cit. 2006-10-12]. (Terrorism Project).Dostupné v archivu pořízeném dne 12-10-2006.
↑US Embassy, Jakarta: Travel Warning: Indonesia, tisková zpráva, [cit. 2006-12-26],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHEW, Amy. Indonesia military regains ground.CNN Asia. 2002-07-07.Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-14.
↑WITULAR, Rendi A. Susilo Approves Additional Military Funding.The Jakarta Post. 2005-05-19.Dostupné online [cit. 2007-04-24].
↑ROSS, Michael. The Natural Resource Curse: How Wealth Can Make You Poor. In: BANNON, Ian; COLLIER, Paul.Natural Resources and Violent Conflict. Options and Actions. Washington, D.C.: The World Bank, 2003. S. 17–42.
↑Friend (2003), s. 270–273, 477–480; Indonesia flashpoints: Aceh.BBC News [online]. BBC, 29. prosince 2005 [cit. 2007-05-20].Dostupné online.
↑Indonesia agrees Aceh peace deal [online]. BBC, 17. července 2005 [cit. 2007-05-20]. (BBC News).Dostupné online.; Indonesia starts Aceh withdrawal.news.bbc.co.uk [online]. BBC, 18. září 2005 [cit. 2007-05-20].Dostupné online.
↑LATELINE TV CURRENT AFFAIRS. Sidney Jones on South East Asian conflicts.Australian Broadcasting Commission (ABC). 20. dubna 2006.Dostupné online.;INTERNATIONAL CRISIS GROUP. Papua: Answer to Frequently Asked Questions.Update Briefing. International Crisis Group, 5. září 2006, čís. 53, s. 1.Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-18.Archivováno 18. 9. 2006 naWayback Machine.
↑Ministerstvo zahraničních věcí ČR:Indonésie, on-line text, ověřeno k 23. prosince 2009.
↑Southwest Papua becomes Indonesia’s 38th Province, Home Minister: This is historic [online]. westpapuanow.com [cit. 2022-12-04].Dostupné online. (anglicky)
↑Michelle Ann Miller. The Nanggroe Aceh Darussalam law: a serious response to Acehnese separatism?.Asian Ethnicity. 2004, roč. 5, čís. 3, s. 333–351.Dostupné online.doi:10.1080/1463136042000259789.
↑Report for Selected Countries and Subjects (GDP) [online].International Monetary Fund, 2007 [cit. 2007-08-09]. (World Economic Outlook Database, April 2007).Dostupné online.
↑Report for Selected Countries and Subjects (GDP per capita) [online]. International Monetary Fund, duben 2007 [cit. 2007-08-09]. (World Economic Outlook Database, April 2007).Dostupné online.
↑Official Statistics and its Development in Indonesia [PDF]. Economic and Social Commission for Asia & the Pacific [cit. 2008-12-29]. (Sub Committee on Statistics: First Session 18–20 February 2004). S. 19.Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-29.
↑Indonesia at a Glance [PDF].World Bank, 13. srpna 2006 [cit. 2008-12-29]. (Indonesia Development Indicators and Data).Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-23.
↑ Čína, Indonésie a Vietnam spalují rekordně uhlí. Podílejí se na třetině globálních emisí v energetice.Hrot [online]. 25. května 2024.Dostupné online.
↑ Spotřeba uhlí při výrobě elektřiny v Indonésii by mohla do roku 2050 vzrůst na čtyřnásobek.oEnergetice.cz [online]. 18. dubna 2021.Dostupné online.
↑abcIndonesia - The World Factbook [online]. [cit. 2009-12-13].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-10.
↑GUERIN, G. Don't count on a Suharto accounting.Asia Tims Online. Asia Times Online Ltd, Hong Kong, 23. května 2006.Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-14.Archivováno 14. 11. 2017 naWayback Machine.
↑Ridwan Max Sijabat. Unemployment still blighting the Indonesian landscape.The Jakarta Post. 23. března 2007.Dostupné v archivu pořízeném dne 01-05-2007.Archivováno 28. 11. 2006 naWayback Machine.
↑World Bank: Making the New Indonesia Work for the Poor - Overview, tisková zpráva, 2006, [cit. 2006-12-26],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BPS-Statistic Indonesia: Indonesia: BPS-STATISTICS INDONESIASTRATEGIC DATA, tisková zpráva, 2009, [cit. listopad 2008],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.; Indonesian Central Statistics Bureau: Beberapa Indikator Penting Mengenai Indonesia, tisková zpráva, [cit. 2008-03-18],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Indonesia Population – Our World in Data [online]. [cit. 2022-02-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 December 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcHasil Sensus Penduduk 2020 [online]. Statistics Indonesia, 21 January 2021 [cit. 2021-01-21]. S. 9.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 January 2021. (indonésky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population of Indonesia by Province 1971, 1980, 1990, 1995, 2000 and 2010 [online]. Central Bureau of Statistics [cit. 2015-07-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 November 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WERTHEIM, W. F.Indonesian Society in Transition. Second (revised). vyd. 's-Gravenhage: Uitgeverij W. van Hoeve, 1959. S. 370.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Geografi dan Kependudukan untuk SMP kelas 2. [s.l.]: FA. Hasmar, 1976. (indonésky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NITISASTRO, Widjojo.Population trends in Indonesia. [s.l.]: Equinox, 2006.Dostupné online.ISBN9789793780436. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑INDONESIA, BPS-Statistics. Penduduk, Laju Pertumbuhan Penduduk, Distribusi Persentase Penduduk, Kepadatan Penduduk, Rasio Jenis Kelamin Penduduk Menurut Provinsi, 2025 - Statistical Data.www.bps.go.id [online]. [cit. 2025-06-05].Dostupné online. (anglicky)
↑Population Geographic Information System [online]. Ministry of Home Affairs of the Republic of Indonesia [cit. 2025-03-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 July 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BPS-Statistics Indonesia.Statistik Indonesia 2023 : Statistical Yearbook of Indonesia 2023. [s.l.]: [s.n.], 2023. 830 s.Dostupné online.
↑MARDIANSJAH, Fadjar H. Analyzing Urban Population Growth in the Towns of Non-urban Regions in Java, Indonesia, Using Spatial Analysis.IOP Conference Series: Earth and Environmental Science. IOP Publishing Ltd, 2023, s. 012012.doi:10.1088/1755-1315/1264/1/012012.Bibcode2023E&ES.1264a2012M.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NITISASTRO, Widjojo. Population Trends in Indonesia.The Journal of Asian Studies. Cornell University Press, 1970, s. 187.doi:10.1017/S0021911800147916.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Population Prospect: 2017 Revision [online]. United Nations Department of Economics and Social Affairs – Population Division, 21 June 2017 [cit. 2017-12-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BBC: First contact with isolated tribes? [online]. Survival International, 25 January 2007 [cit. 2017-07-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 September 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Share of people living in urban areas, 2023 [online]. Our World in Data [cit. 2025-01-21].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Demographia World Urban Areas, 15th Annual Edition [online].Demographia, April 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2020.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Indonesia. [s.l.]: Central Intelligence AgencyDostupné online. (anglicky)
↑Indonesia Demographics Profile [online]. [cit. 2018-06-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 November 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Taylor (2003), s. 5–7,DAWSON, B., Gillow, J.The Traditional Architecture of Indonesia. London: Thames and Hudson Ltd, 1994.Dostupné online.ISBN0-500-34132-X. S. 7.;WITTON, Patrick.Indonesia. Melbourne: Lonely Planet, 2003.Dostupné online.ISBN1-74059-154-2. S. 139, 181, 251, 435.
↑An Overview of Indonesia [online]. Expat Web Site Association [cit. 2006-10-05]. (Living in Indonesia, A Site for Expatriates).Dostupné online.;MERDEKAWATY, E."Bahasa Indonesia" and languages of Indonesia [PDF]. Free University of Bozen, 2006-07-06 [cit. 2006-07-17]. (UNIBZ - Introduction to Linguistics).Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-21.
↑KINGSBURY, Damien.Autonomy and Disintegration in Indonesia. [s.l.]: Routledge, 2003.ISBN0-415-29737-0. S. 131.
↑Vnitřní migrace je často zdrojem masakrů, například na Molukách, středním Sulawesi, a v částech Papui.T.N. Pudjiastuti.Migration & Conflict in Indonesia. [s.l.]: International Union for the Scientific Study of Population (IUSSP), Paris, 2002.Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-21.Archivováno 11. 7. 2010 naWayback Machine.;Kalimantan The Conflict [online]. Conflict Prevention Initiative, Harvard University [cit. 2007-01-07]. (Program on Humanitarian Policy and Conflict Research).Dostupné online.;J.W. Ajawaila; M.J. Papilaya; Tonny D. Pariela; F. Nahusona; G. Leasa; T. Soumokil; James Lalaun and W. R. Sihasale (1999). "Proposal Pemecahan Masalah Kerusuhan di Ambon". Report on Church and Human Rights Persecution in Indonesia, Fica-Net. Retrieved on2006-09-29.Je zde použita šablona{{Cite conference}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.; Kyoto University: Sulawesi Kaken Team & Center for Southeast Asian Studieshttp://sulawesi.cseas.kyoto-u.ac.jp/lib/pdf/MRidwanAlimuddin.pdf Bugis Sailors
↑Indonesia's Population: Ethnicity and Religion in a Changing Political Landscape. [s.l.]: Institute of Southeast Asian Studies, 2003.Dostupné online.
↑Schwarz (1994), s. 53, 80–81; Friend (2003), s. 85–87, 164–165, 233–237
↑M. F. Swasono.Indigenous Cultures in the Development of Indonesia [online]. Indira Gandhi National Centre for the Arts, New Delhi, 1997 [cit. 2006-09-17]. (Integration of endogenous cultural dimension into development).Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-13.;The Overseas Chinese [online]. Prospect Magazine, 9. dubna 1998 [cit. 2006-09-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21. Terčem nepokojů v Jakartě v květnu 1998 byli především Číňané.M. Ocorandi.An Analysis of the Implication of Suharto's resignation for Chinese Indonesians [online]. Worldwide HuaRen Peace Mission, 28. května 1998 [cit. 2006-09-26].Dostupné online.;F.H. Winarta.Bhinneka Tunggal Ika Belum Menjadi Kenyataan Menjelang HUT Kemerdekaan RI Ke-59 [online]. Komisi Hukum Nasional Republik Indonesia (National Law Commission, Republic of Indonesia), Jakarta, srpen 2004 [cit. 2006-09-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 13-11-2006. (indonésky)
↑ Archivovaná kopie.www.ethnologue.com [online]. [cit. 06-01-2009].Dostupné v archivu pořízeném dne 21-08-2011.
↑The 1945 Constitution of the Republic of Indonesia [online]. [cit. 2006-10-02]. (US-ASEAN).Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-09.
↑YANG, Heriyanto. The History and Legal Position of Confucianism in Post Independence Indonesia.Religion. Srpen 2005, roč. 10, čís. 1, s. 8.Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-10.Archivováno 10. 9. 2006 naWayback Machine.
↑Indonesia - Buddhism [online]. U.S. Library of Congress [cit. 2006-10-15].Dostupné online.
↑Indonesia - Islam [online]. U.S. Library of Congress [cit. 2006-10-15].Dostupné online.
↑Ricklefs (1991), s. 25, 26, 28;1500 to 1670: Great Kings and Trade Empires [online]. Sejarah Indonesia [cit. 2007-04-25].Dostupné online.
↑Ricklefs (1991), s. 28, 62; Vickers (2005), p.22;GOH, Robbie B.H.Christianity in Southeast Asia. [s.l.]: Institute of Southeast Asian Studies, 2005.ISBN9812302972. S. 80.
↑Magnis-Suseno, F. 1981,Javanese Ethics and World-View: The Javanese Idea of the Good Life, PT Gramedia Pustaka Utama, Jakarta, 1997, s.15–18,ISBN979-605-406-X; Bureau of Democracy, Human Rights and Labor, Embassy of the United States: Indonesia Annual International Religious Freedom Report 2003, tisková zpráva, [cit. 2007-04-25],Dostupné on-line.Je zde použita šablona{{Cite press release}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CZERMAK, Karen, Philippe DeLanghe, Wei Weng."Preserving Intangible Cultural Heritage in Indonesia" [PDF]. SIL International [cit. 2007-07-04].Dostupné online.
↑abKRISTIANTO, JB. Sepuluh Tahun Terakhir Perfilman Indonesia.Kompas. 2005-07-02.Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-13.
↑Kondisi Perfilman di Indonesia (The State of The Film Industry in Indonesia) [online]. [cit. 2006-10-05]. (Panton).Dostupné v archivu pořízeném dne 1999-12-21.
↑SHANNON L., Smith, Lloyd Grayson J.Indonesia Today: Challenges of History. Melbourne, Australia: Singapore : Institute of Southeast Asian Studies, 2001.ISBN0-7425-1761-6.
↑ Borobudur Temple Compounds.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2019-11-07].Dostupné online. (anglicky)
↑ Prambanan Temple Compounds.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2019-11-07].Dostupné online. (anglicky)
↑ Besakih: místo, kde na Bali sestupují k lidem bohové.Poznávací zájezdy | mazaně s Radynacestu.cz [online]. [cit. 2019-11-07].Dostupné online.
↑SHIVANI, Naik.When Indonesia’s Rudy Hartono ruled the badminton world [online]. The Indian Express, 2018-11-25 [cit. 2020-09-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Weightlifting - Indonesia`s Eko wins gold from world championships 2019.Antara News [online]. [cit. 2020-08-21].Dostupné online.
↑BRISSENDON, Rosemary.South East Asian Food. Melbourne: Hardie Grant Books, 2003.ISBN1-74066-013-7.
↑ nasi goreng | Indonesian to English Translation - Oxford Dictionaries.Oxford Indonesian Living Dictionary [online]. [cit. 2018-11-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-24. (anglicky)
↑ Nasi Goreng, Indonesia's mouthwatering national dish.www.bali-travel-life.com [online]. 2010-07-06 [cit. 2018-11-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ the definition of gado-gado.www.dictionary.com [online]. [cit. 2018-11-13].Dostupné online. (anglicky)
↑ ‘Gado-gado’ Ayu Minantri | The Jakarta Post.www.thebalidaily.com [online]. 2015-06-15 [cit. 2018-11-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑MEDIA, Kompas Cyber. Kemenpar Tetapkan 5 Makanan Nasional Indonesia, Ini Daftarnya - Kompas.com.KOMPAS.com. 2018-04-10.Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky)
.svg)
_Prabowo_Subianto_Rapat_Pimpinan_TNI-Polri_Tahun_2024.jpg)
.svg)
