Ilteber aneboElteber (staroturecky:



, ilteber[1]) byl následníkem krále autonomního ale poplatného kmene, nebo politického zřízení v hierarchiiTurkuckých kaganátů aChazarské říše.
V písemných pramenech (Orchonské runové texty v Mongolsku) ze 7. století, se uvádí že vládcové národů jakoJenisejští Kyrgyzové,Karlukové,Oghuzové (Uzové),Ujgurové[2],Türgešové,Karachánové,Kimakové,Kypčaci[3] a ďalší, jakožto vazalové Turkuckých říší, používali titulilteber aneboelteber. U Jenisejských Kyrgyzů bylelteber nejčasnější známý titul.Kljaštornij aBartold píšou že vládceŠ'poku-a-čan (643 — 680) používal variantusi-li-fa → si-fu.[2] Podle Suprunenka takéKyrgyzové měli titulelteber, ve variantě –išbara.[4] Tuto variantu titulu používali téžSejentaové.[2]
Nejstarší existující zmínka o tomto titulu, z roku 680, je uvedena v křesťanských zdrojíchKavkazské Albánie. Tento výraz je určen pro vládceSeverokavkazských Hunů ve variantě –alp ilutuer, pro knížataChórezmu –chatimolitber a v předislámském období Volžského Bulharska, v období jeho vazalství na Chazarech, –baltavar.
V případě Chazarské říše, vládcové vazalských národů měli titulelteber nebo některou z jeho variant,Volžské Bulharsko, až do roku 969, –jiltawar neboiltäbär (poté byli nezávislí a vytvořili mocný stát),Burtasové a Severokavkazští Hunové –ilutwer,ilutver. Titul uBarsilů nesl dědičný guvernér ve variantěm-tavar → michtar.[5]
Je známo, že ilteberAlmuš se setkal se slavným muslimským cestovatelemIbn Fadlánem a při zprostředkování poselstva k přijetí islámu požádal o pomocAbbásovce zBagdádu.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuИлтәбәр na tatarské Wikipedii.
- ↑Ethno Cultural Dictionary, TÜRIK BITIG
- ↑abcKLJAŠTORNIJ, Sergej Grigorjevič."Narod Asparucha" gunny Kavkaza i drevnetjurkskij Olimp // Drevnejšie gosudarstva Vostočnoj Evropy. - ("Народ Аспаруха" гунны Кавказа и древнетюркский Олимп // Древнейшие государства Восточной Европы.). [s.l.]: Moskva, 1999. 123 s. (rusky)
- ↑ŽAKIP, B. Oe.А 31 Ajbyn. EnciklopedijaIn. D. Mahranov - Kazak enciklopedijasy - А 31 Айбын. Энциклопедия [B: Д. Махранов - Қазақ энциклопедиясы]. [s.l.]:Almaty, 2011. 880 s.ISBN 9965-893-73-X. (kazašsky)
- ↑SUPRUNENKO, G. P.Nekatorye istočniki po drevnej istorii kyrgyzov // Istorija i kuľtura Kitaja [Sbornik pamjati akademika V. P. Vasiľeva] - (Некоторые источники по древней истории кыргызов // История и культура Китая [Сборник памяти академика В. П. Васильева])..Moskva: [s.n.], 1974.Dostupné online. S. 236–248. (rusky)
- ↑MIFTACHOV, Zufar Zainievič; CHUZIACHMETOV, A. N.Kurs lekcii po istorii tatarskogo naroda, Lekcija 8 Pereselenie Bulgarskich plemen v Srednee Povolže.Kazaň: Gosudarstvennyj pedagogičeskij universitet, 2002.- 1998 2002.ISBN 5-89120-050-3,ISBN 9785891200500. (rusky)
- BROOK, Kevin Alan.The Jews of Khazaria. 3rd ed..Lanham MD: Rowman & Littlefield Publishers, Inc,, 2018. (anglicky)
- KLJAŠTORNIJ, Sergej Grigorjevič."Narod Asparucha" gunny Kavkaza i drevnetjurkskij Olimp // Drevnejšie gosudarstva Vostočnoj Evropy.. [s.l.]: Moskva, 1999. 123 s. (rusky)
- GOLB, Norman; PRICAK, Omeljan.Khazarian Hebrew Documents of the Tenth Century.. [s.l.]:Ithaca: Cornell University Press, 1982.Dostupné online. (anglicky)
- ARTAMONOV, Michail Illarijonovič.Istoria chazar. - (История хазар.). [s.l.]: Moskva, 2001. 338 s. (rusky)