Ikonostas jedřevěná nebomramorová stěna s průchody, která vpravoslavných a řeckokatolickýchchrámech akatedrálách oddělujepresbyterium (nebolikněžiště) odlodi (tedy nejsvatější,oltářní prostor chrámu od prostoru pro laiky) a na níž jsou podle závazného systému v několika řadách upevňoványikony. Na samém vrcholu ikonostasu je umístěnkříž.
Ikonostas oddělujeoltář od chrámovélodi a nahradil v prvních staletíchkřesťanství používanou přehradu nebooponu.[1][2] Kromě opony a přehrady se též používalo k přehrazenísloupořadí sarchitrávem, na kterém byl vytesán nebo vztyčen kříž. CísařJustinián postavil vKonstantinopoli vchrámu Boží Moudrosti dvanáct mramorových sloupů a na architrávu umístil reliéfní zobrazeníSpasitele,Boží Matky,andělů,apoštolů aproroků. Oltářní přehrada se ve své prvotní podobě nikde nezachovala – vpravoslavné Církvi se rozvíjela a byla zvětšena a na Západě zanikla[3] (přesněji: získala podobulektoria, pozdějioltářní mřížky[zdroj?]).
Chrám je liturgický prostor pojímající shromáždění věřících a symbolicky do sebe zahrnující celý stvořený svět; představujekosmický aspektCírkve.[3]
Předěl mezi oltářem a chrámovou lodí je předěl mezi věčným a časným, jež se navzájem prolínají a sjednocují v nadčasovém aktuEucharistie. Klasická podoba ikonostasu byla završena v 15. století a sestává z pěti řad završených křížem počínaje vrchní řadou:
1)Řada praotcovská – představuje starověkou předzákonní dobu odAdama poMojžíše, v jejímž středu je umísťován obrazsvaté Trojice uMambrijského dubu.
2)Řada prorocká – představuje obdobíZákona od Mojžíše poKrista. Ve středu bývá umístěn obrazMatky Boží Znamení, v němž je vepsánoIzaiášovo proroctví:Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel,[4] které se vykládá jakoS námi Bůh.[5]
3)Řada svátková – ukazujenovozákonní dobu, dobumilosti Boží, v níž došlo naplnění toho, co bylo zvěstováno v předchozích řadách. Jsou zde vyobrazeny hlavní události z Nového zákona, které Církev slaví jakoDvanáct velkých svátků.
4)Řadadeesní (řec. modlitba) – andělé asvatí se zde připojují v určitém pořadí k centrální trojdílné ikoně, kde po stranách Spasitele se nachází napravo Boží Matka (nalevo od diváka) a zleva jeJan Křtitel.Deésis (z řec. δέησις) je prosba nebomodlitba, zde vyjadřuje přímluvné modlitby Boží Matky a Jana Křtitele, kteří jsou představiteli Nového a Starého zákona, za celé lidstvo před nebeským Soudcem.[6]
5)Řada místní – uprostřed se nacházejí tzv.Carská vrata, po jejichž stranách jsou zpravidla umístěny dvě velké ikony: vpravo ikona Spasitele a vlevo od divákaMatka Boží s Dítětem. Tyto místní ikony jsou předmětem bezprostředního uctívání věřícími, před nimiž v pravoslavném chrámu stavísvíce a přinášejí modlitby.
Carská vrata se také nazývajíKrálovské dveře neboSvaté dveře, které symbolicky představují vchod doBožího Království. Bývá na nich umístěna ikonaZvěstování přesvaté Bohorodice a čtyřievangelisté, neboť zvěstování je počátkem spasení člověka. Na rozhraní mezi oltářem a chrámovou lodí, nasoleji, se věřící účastní svaté Eucharistie, která je zobrazena nad dveřmi jakoPoslední večeře Páně.[3]
Boční dveře (severní a jižní) se nazývajídiákonské, neboť jsou na nich zobrazováni andělé a svatídiákoni jako spolusloužící při uskutečňování Eucharistie. Na volná místa mohou být přidány další ikony.
Mnohde se lze setkat s menšími provedeními ikonostasu. Tato provedení se mohou skládat jen ze čtyř základních ikon (Kristus, Panna Maria, Jan Křtitel a patron chrámu).
Odshora dolů ikonostas rozkrývá proces Božího zjevení a uskutečnění spásy. Počínaje obrazem svaté Trojice, Předvěčné Rady, pramene bytí světa a Božího zámyslu s ním jdou řady zpodobující přípravu v období Starého zákona a prorockých předzvěstování k řadě svátků, tedy k naplnění toho, co bylo připraveno, a k přicházejícímu završení Božího díla spásy, k deesní řadě. To vše se jakoby soustřeďuje k Osobě Ježíše Krista, jednoho ze svaté Trojice.[3] Kristus nikdy není sám - je vždy Hlavou svého těla. Nikdy není oddělen od Panny Marie a od svých přátel - svatých. Deesis ukazuje, že konečným cílem Božího vtělení bylo, aby Vtělený měl tělo, jímž je Církev, nové lidstvo, vykoupené a znovuzrozené ve své Hlavě.[3] Význam přehrady nebyl vysvětlován jako rozdělení, ale jako spojení dvou částí chrámu – jakosvazek lásky a jednoty v Kristu.[3]
Ikonostas ukazuje stálé vznikání Církve v čase a její život až do završeníParúsií. Vyjadřuje postupné naplnění smyslu Církve od Adama poposlední soud. Do novozákonnísvatyně svatých, do Království Božího, je člověku otevřen vchod skrze oponu, tj. skrze tělo KristovoŽid 10, 20 (Kral,ČEP), které nahradilo roztrženou oponustarozákonního chrámu.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématuikonostas na Wikimedia Commons| Kostelníarchitektura | |
|---|---|
| Kostelní typy | |
| Lodě a jejich druhy | |
| Prostory kostela | |
| Jiné architektonické prvky | |
