| Ignác Antonín Born | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. prosince1742 Cavnic, Rumunsko |
| Úmrtí | 24. července1791 (ve věku 48 let) Vídeň |
| Povolání | inženýr, metalurg, mineralog, malakolog,spisovatel a přírodovědec |
| Ocenění | člen Královské společnosti |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Ignác Antonín Born, známý také jakoIgnatius von Born, německy:Ignazšlechtic von Born, maďarskyBorn Ignác (26. prosince1742,Cavnic (župaMaramureş) vRumunsku –24. července1791,Vídeň) byl rakouskýosvícenec,mineralog,geolog,montanista asvobodný zednář[1] druhé poloviny18. století. Za svůj život byl ve styku a přátelil se s mnoha osobnostmi v oblasti vědy, jako např.Kašpar Maria Šternberk,Jáchym Šternberk,František Josef Kinský aj.
Ignác Antonín byl synem Ludwiga Borna, původně dělostřeleckého důstojníka, později úspěšného podnikatele v oblastihornictví. Narodil se v hornickém městečku Cavnic (též Capnic), ale stálým bydlištěm rodičů bylo rumunské městoAlba Iulia vSedmihradsku.[2] Ignác Born brzy osiřel, po otci zdědil slušné jmění a doly v Rumunsku. Vyrůstal a studoval u jezuitů ve Vídni, krátký čas byl novicemjezuitského řádu. Přibližně ve svých 20 letech odešel studovat doPrahy a dlouhou dobu tak pobýval spíše v Čechách (1762–1776). Začal studovatpráva a působil u rakouského montanisty Jana Tadeáše Peithnera, který ho přivedl ke studiugeologie. V šedesátých letech 18. století působil na pražskéuniverzitě, kde jako profesor přednášel o problematice montánních věd. Oženil se s dcerou bohatého obchodníka Jana Pavla Montága a bydlel v jehopaláci na Malostranském náměstí.[2] Sňatkem získal i statekStaré Sedliště uTachova, kde také založilbotanickou zahradu, vlastnil několikmineralogických sbírek a podrobnou knihovnu o těchto a podobných studií. Měl zde i chemickou laboratoř.
Koncemšedesátých let se stal na rok dolnouherským horním radou, jak vUhrách, tak naSlovensku, vBanské Štiavnici. Na Slovensku také studovalKarpaty, studie věnované problematicemineralogieHorních Uher vyšly později, v roce1774. Během svých geologických průzkumů málem přišel o život, když se při požáru v dole nastříbro nadýchal arzénových par. S podlomeným zdravím se vrátil do Čech.[2]
V roce1770 se v Praze dostal do funkce přísedícíhomincmistra. Zasáhl i do sporu, který probíhal mezi neptunisty a plutonisty. Neptunisté hlásali to, že veškeréhorniny vznikly zvody. Mezi přední hlasatele neptunistů patřilAbraham Gottlob Werner – významnýněmecký geolog. Oproti tomu plutonisté hlásali, že některé horniny vznikaly z ohně vlivem sopečné činnosti, hlavním představitelem plutonistů bylskotský geologJames Hutton. Born se nejdřív klonil k neptunistům, postupem času začínal být zastáncem plutonistů. Byl také účastníkem vědeckého výzkumuKomorní hůrky, vyhaslé sopky, která se nachází uChebu, vChebské pánvi.
V českých zemích se Born snažil hlavně o rozvoj vědy a vzdělanosti, zajímal se také odějiny a příbuzné vědy. V letech1771–1772 začal vydávat první přírodovědecký časopis v českých zemích – týdeníkPrager gelehrte Nachrichten (Pražské učené zprávy). V roce1770 založil Učený klub, ze kterého vznikla v letech1773–1774Královská česká společnost nauk. Společnost rozšířil společně s Františkem Josefem Kinským, dalšími členy společnosti byliJosef Sonnenfels neboGelasius Dobner,Karel Rafael Ungar,Mikuláš Voigt,Karel Jindřich Šteib. Cílem společnosti bylo hlavně šíření vědy,přírodních,sociálních nebohumanitních oborů, členy společnosti byli později rovněž takéJosef Dobrovský,Jan Evangelista Purkyně,Bernard Bolzano,Kašpar Maria Šternberk,František Palacký a další významné osobnosti. O této velké společnosti psal Born své studie. S Františkem Josefem Kinským Založil v roce 1773 Pražské muzeum přírody, které bylo umístěno vKlementinu. V roce 1770 byl přijat dozednářské lóžeZu den drei gekrönten Säulen.
Pro své osvícenské názory a neshody s nadřízeným byl Born donucen vzdát se funkce v Úřadu mincmistra Českého království a od roku 1773 se zdržoval většinou na svém zámku ve Starém Sedlišti. Hostil zde své přátele a učence z celé Evropy.[2]
Roku 1776 povolala Ignáce Antonína BornaMarie Terezie do Vídně. Měl uspořádatcísařské přírodovědecké sbírky a byl také jmenován do funkce dvorního rady, co se měl starat o mincovní a horní záležitosti. Stal se vedoucí osvícenskou osobností, ve svých pamfletech se satiricky vyjadřoval různým společenským záležitostem té doby a kritizoval praktiky katolické církve.
Ke konci života se uplatňoval také jakochemik a zkoumal amalgamaci, způsob získávání drahých kovů z rud. Napsal o ní mnoho vědeckých děl a prosazoval její zavedení v Rakousku. V roce 1786 se zúčastnil mezinárodního sjezdu horníků a hutníků v Sklených Teplicích, kde byla postavena první amalgamovna podle Bornových návrhů. Jednání dalo podnět k založení mezinárodní Společnosti pro báňské vědy.[2][3]
Zabýval sekrystalografií a chemií. Uspořádal sbírkufosilií Eleonory Raabové, dcery osvícenského politika a roku 1790 k ní vydal metodický katalog ve francouzštině, v němž uplatnil nové vědecké metody oxidační chemie.[2]
Ignác Born se dlouhá léta potýkal s následky otravy plyny, kterou utrpěl při důlním neštěstí. Velké bolesti tišilopiem a na sklonku života ho museli nosit na nosítkách.[4] Nedožil se ani padesáti let. Zemřel v létě roku1791 ve Vídni.
Ignác Antonín Born řídil časopisyPrager gelehrte Nachrichten, časopis vycházel jen jeden rok (1771–1772) a od roku1775 také první český vědecký časopisAbhandlungen der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften.
Obrázky, zvuky či videa k tématuIgnác Antonín Born na Wikimedia Commons