| Ienobu Tokugawa | |
|---|---|
 Šógun v klasickém dvorním kostýmu | |
| 6.šógun Tokugawského šógunátu | |
| Ve funkci: 1709 – 1712 | |
| Předchůdce | Cunajoši Tokugawa |
| Nástupce | Iecugu Tokugawa |
| Narození | 15. června1662 Edo,Tokugawský šógunát |
| Úmrtí | 12. listopadu1712 (ve věku 50 let) |
| Místo pohřbení | Bunšóinreibjó Zódžódži |
| Země | Japonsko |
| Choť | Hiroko Konoe Rendžóin Hóšinin Gekkóin Honkóin |
| Rodiče | Cunašige Tokugawa Čóšóin |
| Děti | Tokugawa Iečijo Tokugawa Daigoró (1709–1710) |
| Příbuzní | Kijotaka Macudaira (bratr) Cunajoši Tokugawa (adoptivní rodič) |
| Profese | samuraj apolitik |
| Podpis |  |
| Commons | Tokugawa Ienobu |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Ienobu Tokugawa (徳川 家宣) (11. června1662 –12. listopadu1712) byl šestýmšógunemdynastie Tokugawa (období Edo). Byl nejstarším synemCunašige Tokugawy, a byl tak synovcemIecuna Tokugawy aCunajoši Tokugawy, vnukemIemicu Tokugawy, pravnukemHidetady Tokugawy a pra-pravnukemIejasu Tokugaw. Jeho působení bylo silně poznamenánokonfucianismem.
Ienobu Tokugawa se narodil roku 1662 jako nejstarší synCunašige Tokugawy. Jeho matkou bylakonkubínaČóšóin (長昌院) (1637–1664).Cunašige byl prostředním ze tří bratrů, dalšími dvěma byliIecuna Tokugawa aCunajoši Tokugawa. V roce 1662 byl Ienobuův strýcIecunašógunem a jeho otec Cunašigedaimjó naKófu, což bylo proklan Tokugawů velmi důležité území. Než se stalIenobu šógunem, tak se jmenovalCunatojo Tokugawa, čtvrtý daimjóKófu. V dětství pak byl nazývánToramasu (虎松).
Cunatojo se 18. prosince 1679 oženil s tehdy třináctiletouHiroko Konoe (熙子). To byla dcera kancléřeMotohira Konoe.
O Ienobuově mládí toho není známo mnoho. Když Iecuna Tokugawa roku 1680 zemřel, měl Ienobu nárok, stát se podle pořadí dalším šógunemrodu Tokugawa. Rada však rozhodla, že ho vynechá ve prospěch jeho strýceCunajošiho Tokugawy. Jeholéno však bylo rozšířeno o 100 000koku.[1]
Cunajoši Tokugawa však nezplodil mužského dědice, čímž opět zvýšila šance, že se Ienobu stane šógunem.Ienobu nicméně nebyl připravován na roli v šógunátu, od malička byl vychováván spíše jako nástupce svého otceCunašigeho ve funkci daimjóaKófu. Tím se také poCunašigeho smrti roku 1678 stal.
V roce 1694 byl Ienobuovým osobním učitelem a poradcem jmenovánrónin (akonfucián)Arai Hakuseki (新井 白石, 24. března 1657 – 29. června 1725).[2]Hakuseki býval učitelem v Edu, ale filozofKinošita Jun'an ho doporučil jako osobního učitele proIenobua Tokugawu.Hakuseki byl proto povolán do jeho sídla v Edu. Do roku 1709, kdy se Ienobu stalšógunem, muHakuseki poskytl na 2000 lekcí o čínských klasicích textech akonfucianismu. Ienobu tedy navázal na svého předchůdceCunajošiho, který byl velkým patronem čínských klasiků aneokonfucianismu.[pozn. 1] Po Ienobuově nástupu do vedeníbakufu zůstal užHakuseki Ienobuovým hlavním poradcem po zbytek jeho života. Dokonce pro něj napsal knihu nazvanouHankanpu, která zahrnuje historii různých japonských lén mezi roky 1600 a 1680.
Když byl roku 1704Cunatojo adoptován šógunemCunajošim, změnil si jméno naIenobu a přestěhoval se s rodinou do západního křídlahradu v Edu. Když potom roku 1709Cunajoši zemřel, aniž by zanechal mužského potomka, byl novým šógunem jmenován právěIenobu. Důvody byly dva:
Po uvedení do funkce se Ienobu zbavilCunajošiho hlavního rádce Jošijasu Janagisawy (1658-1714), který byl jmenován Ienobuovým nástupcem ve funkci daimjó v Kófu. Hlavním ienobuových rádcem zůstalArai Hakuseki. V duchu konfuciánské "benevolence" udělil nový šógun v prvním roce vlády 8831 milostí.[6] Zrušil také daně z alkoholu.
Ienobu se také pokoušel o zlepšení vztahů scísařským dvorem vKjótu. V roce 1711 přijel doEda zKjótaregentFudžiwaraKonoe Motohiro, aby se stal prostředníkem při jednání mezišógunem Ienobuem acísařemNakamikadem a jeho šlechtou. Na doporučeníArai Hakusekiho bylo poté zrušeno pravidlo pro členy císařské rodiny, podle něhož měly být císařovi synové umisťovány do klášterů. Bakufu také císařovu dvoru poskytlo nové finanční dotace a bylo obnoveno mnoho dvorských obřadů.
Pro stabilizaci rozpočtu šógunátu byl omezen dovoz luxusního zboží přes Nagasaki a zároveň byly udržovány kontakty se sousedními zeměmi prostřednictvím vyslanců.
Šógun Ienobu zemřel 14. listopadu 1712 ve věku 51 let. Příčinou jeho smrti bylo nachlazení nebo chřipka.[7] Jeho hrob se nachází v chrámu Zójó-dži (Minato). Posmrtně mu bylo uděleno jménoBunshó-in a titul kancléře Velké rady státu (Dajō Daijin). Když byly jeho ostatky přemísťovány, byly podrobeny antropologickému výzkumu (Hasaši Suzuki, dlouholetý profesor na Tokijské univerzitě). Ienobu měřil asi 1,60 m (tedy o něco vyšší než byl tehdejší japonský průměr), jeho krevní skupina byla nula a měl shrbená záda.
Nástupcem se stal jeho tehdy nezletilý synIecugu Tokugawa.
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůTokugawa Ienobu na německé Wikipedii,Tokugawa Ienobu na anglické Wikipedii a徳川家宣 na japonské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuIenobu Tokugawa na Wikimedia Commons