Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Ian Fleming

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečněozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třebaověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněnímreferencí navěrohodné zdroje.
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že hovylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránkyVzhled a styl,Encyklopedický styl aOdkazy.
Ian Fleming
Ian Fleming (1958)
Ian Fleming (1958)
Narození28. května1908
Mayfair,Londýn,Spojené království
Úmrtí12. srpna1964 (ve věku 56 let)
Canterbury,Kent,Spojené království
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníSevenhampton, Wiltshire
Ian Fleming's grave
Alma materKrálovská vojenská vysoká škola, Sandhurst (do 1927)
Etonská kolej
Ženevská univerzita
Mnichovská univerzita
Durnford School
Povolánínovinář,spisovatel, romanopisec,scenárista, prozaik anámořník
ZaměstnavatelOffice of Strategic Services
OceněníMedaile svobody krále Kristiána X. (1947)
ChoťAnn Fleming (od 1952)[1][2][3]
Partner(ka)Monique Panchaud de Bottens[4][5]
DětiCaspar Robert Fleming[6][2]
RodičeValentine Fleming[1][2] aEvelyn St. Croix Fleming[1][2]
PříbuzníPeter Fleming[2],Amaryllis Fleming aMichael Valentine Paul Fleming[2] (sourozenci)
PodpisIan Fleming – podpis
Webianfleming.com
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Ian Lancaster Fleming (28. května190812. srpna1964) byl britský námořní důstojník, novinář, bankovní úředník a po dobudruhé světové války pobočník šéfa tajné služby vbritskémnámořnictvu. Nejznámější je však jako tvůrceJamese Bonda.

Život

[editovat |editovat zdroj]

Ian pocházel ze známé, vážené a dosti bohaté rodiny. Jeho dědeček byl puritánský Skot a známý bankéř. Otec, plukovníkValentine Fleming, padl na frontě roku1917 a nekrolog doTimesů za tohoto vojáka a člena parlamentu psal sirWinston Churchill.

První životní úspěch však zaznamenal ve sportu. Studoval elitní školuEton, kde sice nebyl dobrým studentem, ale dva roky po sobě tam byl mistrem vlehké atletice. Jeho rekordní výkon veskoku do dálky z roku1926 byl dlouhé roky nepřekonaný. Byl to vysoký, štíhlý a uzavřený mladík. Při fotbale si zlomil nos, ale po operaci ho měl zase rovný. Žárlil na diplomatickou kariéru svého staršího bratra, ale oba dva syny matka nemohla v kariéře diplomata podporovat. Naučil se však dobře francouzsky, německy a rusky a po studiu se vrhl na novinářství. Z té doby měl iStalinův dopis s vlastnoručním podpisem. Byl totiž v roce1933 jako dopisovatel agenturyReuters vMoskvě na procesu s britskými inženýry obžalovanými ze špionáže a požádal Stalina o interview. Stalin ho sice odmítl, ale velmi zdvořile a vlastnoručně podepsaným dopisem.

Na podzim pak odešel pracovat pro Reuters doŠanghaje. V žurnalistice měl otevřenou velkou budoucnost. Po dvou letech mu ale banka Gull and Co nabídla místo, které obvykle dostávali osvědčení padesátiletí zaměstnanci. Místo přijal, přestože ho novinařina bavila, vzrušovala a uspokojovala.

Pobočník ředitele tajné služby

[editovat |editovat zdroj]

V květnu roku1939 dostal mladý bankovní úředník Ian Fleming pozvání na schůzku v starobylém a vznešeném hotelu Carlton vLondýně. Díky klidnému prostředí, diskrétní obsluze a vynikající kuchyni a vinnému sklípku se Fleming na ten rozhovor velmi těšil. Nemohl však tušit, že mu od základu změní život. Na schůzku ho totiž pozval kontradmirálJohn Godfrey, který hledal pobočníka, a pro tip zašel k svému příteli, řediteli Anglické banky. Fleming, mimochodem i absolvent námořnické důstojnické školy, bystrý a dravý novinář s rozsáhlými jazykovými znalostmi, navíc z dobré rodiny, byl podle obou ideální kandidát na toto místo. Admirál Godfrey byl totiž začátkem roku jmenovaný ředitelem tajné služby britského námořnictva. Fleming místo přijal a začal svůj čas dělit mezi banku a kontrašpionáž. Dopoledne u pánů Rowa a Pitmana a odpoledne na Admiralitě, kde vstupoval do dveří označených číslem 39. Nacházely se tam tajné zprávy o německé výzbroji, kapitánech ponorek, přístavních pracích vKielu, shromažďovaly se tam podklady pro bombardováníHamburku. Fleming tehdy kouřil 70 cigaret denně.

Jeho spolupracovník z čísla 39,Edward Merret, k tomu podotkl: "Ian byl stejný „požírač papíru“ jako my všichni v Admiralitě. Válka pro něj znamenala trápení, pot a slzy, ale ne bezprostředně krev."

Fleming musel také vyhodnocovat různé bláznivé návrhy na obranu britských ostrovů (vyskytl se například nápad loďmi přivléctarktickéledovce, opevnit je a rozmístit okolo pobřeží jako hráz proti invazi). Po tu dobu přicházel do kontaktu s oddělenímMI6, sekcí zvanouSecret service, s oddělenímMI5, podřízeným Ministerstvu zahraničních věcí, a s kanceláří Speciálních organizací, která se zabývala vysíláním parašutistů do německého týlu. Získal tak značný přehled o organizaci a zákulisí špionážní a kontrašpionážní služby. Brzy byl povýšený z námořního poručíka na korvetního kapitána.

Laboratoře FBI

[editovat |editovat zdroj]

V červnu1941 doprovázel Fleming admirála Godfreye doUSA. Šlo o dost choulostivou cestu. Spojené státy ještě nebyly ve válce a britská vláda chtěla navázat pokud možno úzkou spolupráci obou tajných služeb. ŘeditelFBIHoover se s touto misí odmítl oficiálně setkat. Dal však rozkaz, aby jim podrobně ukázali laboratoře, archivy, podzemní střelnice a učebny americké tajné služby. Tyto Flemingovy zážitky označují literární historikové jako jeden z podnětů pro pozdější zrodJamese Bonda.

Hlavním spojovacím článkem pro britskou delegaci byl kanadský milionářW. Stephenson, organizátor a sponzor rozsáhlé diverzní sítě namířené protiNěmecku. Jeho koordinační místnost na třicátém šestém poschodí byla Flemingovi plně k dispozici. Oba muži se brzy spřátelili. Fleming se se Stephensonovými muži zúčastnil krádeže, ofocení a včasného vrácení japonských diplomatických kódů, studoval Stephensonovy metody diverze. Stephenson si například v Kanadě zřídil pracoviště, které dokázalo napodobit jakýkolipsací stroj na světě i s drobnými vadami v jednotlivých úderech, a úspěšně vyráběl nepravé spisy, od falešných pasů až po štábní rozkazy.

I díky Stephensonově pomoci Godfreyova mise úspěšně pokračovala a skončila uzavřením smlouvy mezi USA a Velkou Británií o zřízení koordinační zpravodajské kanceláře. Text této smlouvy vypracoval Fleming za dva dny pobytu veWashingtonu, odkud si přivezl dárek od generálaDonovana,Colt 38 s vyrytým nápisemPro zvláštní služby.

Špionážní škola u jezera

[editovat |editovat zdroj]

Stephenson měl vOshawě u jezeraOntario osamělé soukromé sídlo. Bylo však i jednou z nejlépe organizovaných špionážních škol na světě. Fleming s potěšením přijal Stephensonovo pozvání a přijel na studijní pobyt do Oshawy.

Instruktorem střelby tam byl známý americký pistolník Murphy, učitelemkarate plukovník Wallace a také ostatní obory vyučovali prvotřídní specialisté. Fleming sledoval jednak metodiku výuky, aby získal nové zkušenosti pro výcvik v Anglii, a kromě toho si školu zkusil i jako žák. Stephenson o něm později prohlásil, že patřil k nejtalentovanějším žákům školy. Perfektně například v noci zneškodnil několik plovoucích min a sám pod vodní hladinou připevnil nálož k „nepřátelské“ lodi a stačil se vzdálit, než loď vybuchla. Anebo byla torontská policie uvedená do pohotovosti a skupina pěti žáků dostala za úkol „vyhodit do povětří“ městskou elektrárnu. Čtveřice žáků se nechala najmout v uhelných skladech, dva jeli jako řidiči a dva pod uhlím spolu s „náložemi“. Při vstupní kontrole byli pochytáni. Fleming pracoval samostatně. Přišel (po telefonickém ohlášení) jako britský inženýr, který měl něco dohodnout s ředitelem podniku. Jako návštěva k řediteli byl o něco méně kontrolován, podařilo se mu na chvíli zbavit doprovodu a umístit bombu z aktovky na elektrárenském dispečinku. Kdyby bomba skutečně vybuchla (samozřejmě jen zazvonila), bylo by Toronto bez elektřiny.

Stephensonova škola u jezera ukázala Flemingovi nejen celou řadu špionážních triků, ale podnítila i jeho fantazii. Posloužila mu jako odrazový můstek pro vymýšlení vlastních akcí během války a později mu pomohla vytvořit typ agenta 007. Hrdinu v podstatě romantického, bezohledného až k sadismu a chladného jako tasený nůž. Navíc získala podnět jeho technická představivost, se kterou vytvářel technické špionážní hračky pro svého agenta.

Útočná sekce č. 30

[editovat |editovat zdroj]

Po návratu z Kanady se Ian Fleming začal zajímat o osobu podplukovníkaSSOtty Skorzenyho. Bylo to ještě dlouho před tím, než Skorzeny osvobodilBenita Mussoliniho ze zajetí. (Zajímavé je, že tento pán, dlouho po válce spokojeně žijící ve Španělsku, dal jeden z podnětů nejen k Flemingovým dílům, ale i k Mňačkově knizeSmrt si říká Engelchen a k jejímu filmovému přepisu režisérůKadára aKlose.) Fleming zjistil, že nacisté s první vlnou parašutistů při dobýváníKréty „vysypali“ i Skorzenyho komando, které do bojů přímo nezasáhlo, ale projevilo zájem o britské štáby vMaleme aHeraklionu. Šlo jim zřejmě o ukořistění co možná nejvíce tajných materiálů: map, rozkazů, šifer a seznamů. Akce byla poměrně úspěšná. Byla to první úderná akce špionážní skupiny vdruhé světové válce.

Fleming okamžitě rozpoznal její důležitost a navrhl admirálovi Godfreyovi, aby zaútočili stejnou zbraní. Tak byla na Flemingův návrh a pod jeho vedením při Admiralitě zřízena sekce č. 30, jedna z nejzajímavějších malých a téměř soukromých armád této světové války.

Do první akce se hlásil i sám Fleming, ale admirál ho nepustil. Útok se totiž nepodařil a deset mužů bylo zabito. Mohlo to znamenat ztrátu a likvidaci oddílu, ale Fleming se nevzdal a znásobil náročnost výcviku a přípravu akcí. V listopadu1942 se vylodila větší skupina jeho mužů u Siddi Ferruelu vAlžírsku, úspěšně pronikla do štábu italského válečného námořnictva a přinesla odtud, co se dalo. Byly to pro Admiralitu materiály nesmírně cenné a Sekce 30 získala uznání. Rozšířila se, dostala vlastní transportní prostředky a přednost při vyzbrojování.

Při jedné z dalších akcí „vyfoukli“ flemingovci Italům plán minových polí a pobřežní obranySicílie. Při následné invazi zachránila tato skutečnost životy tisícům britských a amerických vojáků.

Fleming sestavoval seznam objektů, které „stojí za návštěvu“. Od norskéhoTrondheimu, kde Němci zkoušeli nové magnetickéminy, až po odpalovací rampyV1. Přiinvazi do Normandie organizoval útok naArromanches, kde měli nacisté největší radarovou stanici. Ve Francii jeho muži přepadli velkou pěstírnu žampionů uHouilles, kde v podzemních prostorech Němci pracovali na prototypu akustickéhotorpéda, dokonalejšího, než měli v té době spojenci.

Fleminga přes všechny úspěchy Sekce 30 stále měli za fantastu. Jeden z jeho mužů, Ralph Izzard, však objevil na holandské pláži základnu německých jednomístných špionážních miniponorek. Velitelství do tohoto dne o jejich existenci pochybovalo, že jsou to prý Flemingovy noční můry, ale velitel tvrdil, že základna musí být někde tam.

Poslední akce v roce1945 se Fleming osobně zúčastnil. Dostával do kanceláře 39 podivné nejasné zprávy o zámku nedalekoTambachu ve Wurtenberských lesích. Že prý tam mají důkladně zamaskovaná nákladní auta a zahlédli tam i německého admirála. Skupina tedy v předvečer kapitulace vtrhla do zámku a našla tam německého admirála na hoře listin s petrolejem v ruce. Byl to archiv německého válečného námořnictva od roku1870. Dvacet roků po válce (už po Flemingově smrti) byl v Británii publikovaný.

Když skončila válka, ptali se kamarádi Iana Fleminga, co bude teď dělat.

Napíši dějiny špionáže, ale takové, že se na všechny předcházející zapomene jako na nudné.

Tyto dějiny nenapsal, ale stvořilJamese Bonda. Kromě vlastních zážitků bývá jako zdroj inspirace pro tuto postavu uváděn život dominikánského diplomataPorfiria Rubirosy nebo skotského vojákaFitzroye Macleana.[7][8]

Dílo

[editovat |editovat zdroj]

Prvním bondovským románem byloCasino Royale. Fleming ho začal psát na jaře roku 1952 v Oracabesse, naJamajce. Zemřel o dvanáct let později při korektuře třináctého románuMuž se zlatou zbraní. Agent 007 se tedy zrodil začátkem 50. let 20. století v době, kdy vrcholilastudená válka. To se přeneslo i do prvních románů, v nichž byl hlavním nepřítelemkomunismus. Až později se Bond setkal s různými tajnými agenturami, šílenými anarchisty, geniálními vědci a podobně.Casino Royale vycházelo nejprve na pokračování v novinách a teprve potom bylo s velkým úspěchem vydáno v půlmiliónovém nákladu. Za dobrodružství agenta 007 si autor koupil dům nedaleko Buckinghamského paláce, vilu na pláži v Sandwichi, přepychovou kancelář na Fleet Street a slavnou vilu Goldeneye na Oracabesse (Jamaica).

Bibliografie

[editovat |editovat zdroj]
  • 1953 –Casino Royale
  • 1954 –Live and Let Die
  • 1955 –Moonraker
  • 1956 –Diamonds Are Forever
  • 1957 –From Russia With Love
  • 1958 –Dr. No
  • 1959 –Goldfinger
  • 1960 –For Your Eyes Only – sbírka povídek
    • From a View to a Kill
    • For Your Eyes Only
    • Quantum of Solace
    • Risico
    • The Hildebrand Rarity
  • 1961 –Thunderball
  • 1962 –The Spy Who Loved Me
  • 1963 –On Her Majesty's Secret Service
  • 1964 –You Only Live Twice
  • 1965 –The Man With The Golden Gun (posmrtně)
  • 1966 –Octopussy and The Living Daylights – sbírka povídek (posmrtně)
    • Octopussy
    • The Living Daylights
    • The Property of a Lady

Pro děti

[editovat |editovat zdroj]
  • 1964 –Chitty Chitty Bang Bang

Literatura faktu

[editovat |editovat zdroj]
  • 1957 –The Diamond Smugglers
  • 1963 –Thrilling Cities

Česky

[editovat |editovat zdroj]
  • 1968 –Doktor No – na pokračování v deníkuSvobodné slovo
  • 1969 –Goldfinger – na pokračování v deníkuSvobodné slovo
  • 1969 – „Vyhlídka na smrt“ – povídka v souboru osmi próz (ostatní jsou detektivkami)Ve jménu zákona. Nové vydání viz 1999.
  • 1970 –Zlatý fantóm – zkrácený překlad románuGoldfinger
  • 1991 –Dr. No (červenec 1991)
  • 1991 –Goldfinger (listopad 1991, reedice Nakladatelství XYZ 2012)
  • 1992 –Casino Royale (listopad 1992, reedice Nakladatelství XYZ 2006, nové vydání viz 2008)
  • 1992 –Muž se zlatou zbraní(reedice Nakladatelství XYZ 2010)
  • 1997 –Srdečné pozdravy z Ruska(reedice Nakladatelství XYZ 2009)
  • 1998 –Žít a nechat zemřít (reedice 2008, reedice Nakladatelství XYZ 2007)
  • 1998 –Moonraker (pořadí vydání v roce ověřeno, reedice Nakladatelství XYZ 2007)
  • 1999 –Velmi důvěrné (úvodní povídka „Vyhlídka na smrt“ nově přeložena jako „Na čekané“, reedice 5 povídek Nakladatelství XYZ 2008)
  • 2000 –Diamanty jsou věčné (reedice Nakladatelství XYZ 2008)
  • 2002 –Thunderball(reedice Nakladatelství XYZ 2010)
  • 2004 –Kouzelné autíčko
  • 2008 –Casino Royale (nové vydání)
  • 2008 –V tajné službě Jejího Veličenstva(reedice Nakladatelství XYZ 2009)
  • 2011 –Žiješ jenom dvakrát (Nakladatelství XYZ 2011)

Poznámka: Česky nebyly vydány dvě Flemingovy bondovky:The Spy Who Loved Me aOctopussy and The Living Daylights

Biografie

[editovat |editovat zdroj]
  • John Pearson:The Life Of Ian Fleming, Londýn, 1966, vydavatel: Jonathon Cape Ltd.
  • Andrew Lycett:Ian Fleming, vydavatel: Weidenfeld & Nicholson

Filmografie

[editovat |editovat zdroj]
  • 1963From Russia with Love (Srdečné pozdravy z Ruska) – mini-úloha, muž stojící předOrient expresem, v pozadí pára z vlaku
  • 1964The Man from U.N.C.L.E – TV seriál – působil jako konzultant
  • 1967River Rivals
  • 1995Behind the Scenes with Thunderball – archivní záběry
  • 1999The James Bond Story – archivní záběry

Filmy o Flemingovi

[editovat |editovat zdroj]
  • 1989Goldeneye: The Secret Life of Ian Fleming (neboliSpymaster )
  • 1990The Secret Life of Ian Fleming (neboliSpymaker: The Secret Life of Ian Fleming)

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. abcOxford Dictionary of National Biography.Oxford:Oxford University Press. 2004.Dostupné online.
  2. abcdefKindred Britain.
  3. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  4. Dostupné online. [cit. 2023-01-21].
  5. Dostupné online. [cit. 2023-01-21].
  6. Darryl Roger Lundy:The Peerage.
  7. Voelker Litigation Group. Ian Fleming's James Bond Based on Porfirio Rubirosa According to New Research by Forensic Historian Daniel J. Voelker.PR Newswire [online]. 2016-09-22.Dostupné online. (anglicky) 
  8. OLIVER, Myrna. Sir Fitzroy Maclean; James Bond Prototype.LA Times [online]. 1996-06-20.Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Filmy oJamesi Bondovi
Filmy
Eon Productions
Sean Connery

Dr. No (1962) •Srdečné pozdravy z Ruska (1963) •Goldfinger (1964) •Thunderball (1965) •Žiješ jenom dvakrát (1967) •Diamanty jsou věčné (1971)

George Lazenby
Roger Moore

Žít a nechat zemřít  (1973) •Muž se zlatou zbraní  (1974) •Špion, který mě miloval (1977) •Moonraker (1979) •Jen pro tvé oči (1981) •Chobotnička (1983) •Vyhlídka na vraždu (1985)

Timothy Dalton

Dech života (1987) •Povolení zabíjet (1989)

Pierce Brosnan

Zlaté oko (1995) •Zítřek nikdy neumírá (1997) •Jeden svět nestačí (1999) •Dnes neumírej (2002)

Daniel Craig

Casino Royale (2006) •Quantum of Solace (2008) •Skyfall (2012) •Spectre (2015) •Není čas zemřít (2021)

Walther PPK
Další filmy
Související články
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Lidé |Literatura |Spojené království
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ian_Fleming&oldid=25146144
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2026 Movatter.jp