IPEX (z angl. immunodysregulation polyendocrinopathy enteropathy X-linked) syndrom je monogenně podmíněná choroba způsobená mutací v genuFOXP3. FOXP3 je známým transkripčním faktorem zásadním pro vývojT regulačních lymfocytů. Právě dysfunkce T regulačních lymfocytů je příčinou IPEX syndromu. Nejběžnějšími příznaky jsouporuchy imunitní regulace ve formě autoimunitníenteropatie,dermatitidy aendokrinních žláz. Onemocnění se projevuje už v prvních měsících života a v případě zanedbání včasného odhalení a léčebné intervence může být fatální. Jedinou dosud známou léčbou jetransplantace hematopoetických kmenových buněk.[1][2]
Jak už zkratka anglického názvu napovídá, IPEX syndrom se manifestuje nejběžněji v orgánech spjatých s imunitním a endokrinním systémem. Nejčastěji mívají pacienti problémy jako:
Častým příznakem je také to, že dítě dobře neprospívá.
Po první roce života se nemoc může navíc projevovatautoimunitní hepatitidou nebonefropatií.
Nejčastěji se první příznaky objevují v době od narození po prvních 7 měsíců věku. Existují ale i případy s pozdějším nástupem.[3][4]
IPEX syndrom byl poprvé popsán v roce 1982 na případu rodiny, v níž během prvních letech života zemřelo 11 chlapců na komplikace imunitní povahy poočkování. Dalších 8 chlapců v rodině mělo obdobné problémy s náchylností k infekcím a také sautoimunitními patologiemi. Chlapci trpěliprůjmy,ekzémy,diabetem 1. typu a autoimunitní postiženímštítné žlázy. Pouze dva z nich přežili první dekádu svého života.[5]
Mutace v genuFOXP3 vedoucí k expresi nefunkčníhoproteinu se nejběžněji nachází v oblasti, která je zodpovědná za vazbutranskripčního faktoru naDNA. Konkrétně se jedná o oblastforkhead domény, podle které dostal tento gen a stejnojmenný protein i své jméno –Forkhead Box Protein 3. Právě fakt, že je u pacientů s IPEX syndromem často mutovanáDNA vazebnádoména aFOXP3 nemůže plnit svou funkcitranskripčního faktoru, je příčinou imunitní dysregulace při vývoji a funkciT regulačních lymfocytů. Jejich absence nebo dysfunkce způsobují typické symptomyautoimunitní povahy u IPEX syndromu.[1]
Momentálně (data dostupná k roku 2018) se uvádí kolem 70 popsaných nemoc způsobujícíchmutací u člověka, ale toto číslo se rychle mění.[6] Např. v roce 2010 bylo známo pouze okolo 20mutacíFOXP3 genu způsobujících IPEX syndrom.[1]
Gen FOXP3 se nachází na pohlavním chromozomu X v oblasti Xp11.23. Lokalizací na pohlavním chromozomu je daná i dědičnost onemocnění, která je X-vázaná gonozmálně recesivní.[7]
IPEX syndrom jako jedno z mála jasně monogenně podmíněných imunitních onemocnění je možné zkoumat i pomocí speciálního myšího modelu, který imituje průběh onemocnění u lidí. Jsou to tzv.scurfy myši, které mají v genuFOXP3 zárodečně vnesenoumutaci. Konkrétně se jedná o inzerci o velikosti 2nukleotidových bazí, která vede kexpresi nefunkčníhoproteinu. Uscurfy myší můžeme typicky najít zvětšenouslezinu amízní uzliny, červenéoči a problémykožní povahy. Tyto myši poté velmi brzy na následky onemocnění umírají – uvádí se cca po 3 týdnech života.[6]
Jedinou možnou známou léčbou jetransplantace hematopoetických kmenových buněk.
Jako podpůrná terapie se ale také standardně užívá podáváníimunosupresivních léčiv. Konkrétně se jedná osteroidní látky,inhibitorykalcineurinu (takrolimus,cyklosporin A) a non-kalcineurinovéinhibitory. (rapamycin,methotrexát,mykofenolát mofetil aj.). Také se využívá biologické léčby ve formě podávánímonoklonálních protilátek protiTNF alfa neboCD20.[4]
