Hypokotyl (latinskyhypocotylus) je nejspodnější článekstonku mezikořínkem aděložními lístky. Je také nazýván podděložním článkem, je prvýminternodiem spojujícím kořen se stonkem.[1][2]
Hypokotyl je přítomen v klíčku každéhosemene, chová se však rozdílně podle způsobuklíčení.
Přiepigeickém (nadzemním) klíčení začne růst z klíčícího semene zanořeného v půdě nejdříve kořínek s vlášením, který proniká do půdy a počíná čerpat vláhu a živiny. Následně na horním konci kořínku začne vyrůstat hypokotyl, který se vztyčuje a vynáší semeno nad povrch půdy. Dělohy vynořeného semene se rozevřou a vyrostou děložní lístky, které spouštějífotosyntézu. Směr růstu hypokotylu v půdě se řídígravitací, po vynoření z půdy směřuje za přicházejícími slunečními paprsky. Toto klíčení probíhá většinou u rostlin s drobnými semeny, jako např. u fazolu,okurky,slunečnice,cibule,buku.
Na vrcholu hypokotylu je mezi dělohami prvý stonkovýpupen,plumula, ze kterého vyrosteepikotyl, druhé internodium stonku nacházející se mezi děložními lístky a prvýmipravými listy. U rostlin, které vytvářejílistovou růžici, se epikotyl nevyvíjí.
Délka, tvar, barva i povrch hypokotylu se liší podle druhu rostliny a hloubky, ze které semeno klíčí. Někdy zhrubne, například u ředkvičky. Pokud zasejeme semeno kulaté ředkvičky příliš hluboko, bude i hypokotyl dlouhý a jejíbulva (nebo též hypokotylováhlíza) bude podlouhlá. Jindy může hypokotyl zdužnatět společně s kořenem a vytvořit bulvu, jako např. u celeru,petržele nebočervené řepy (u cukrové řepy je bulva celá tvořena kořenem). Z hypokotylu nevyrůstají jemné postranní kořínky jako z kořene.[2][3][4]
Přihypogeickém (podzemním) klíčení začne stejným způsobem z klíčícího semene zanořeného v půdě růst nejdříve kořínek s vlášením, který proniká do půdy. Následně začne z plymuly v semeni vyrůstat směrem vzhůru epikotyl. Na jeho vrcholu nad povrchem půdy vyrostou prvé pravé listy. Hypokotyl zůstal nečinný v semeni, které setrvalo i s dělohami v půdě. Takto klíčí např.pšenice,kukuřice,hrách,dub,vlašský ořech,palma.[3][4]