| prof.JUDr. Hynek Bulín ml.,CSc.,dr. h. c. | |
|---|---|
| Narození | 23. listopadu1908 Brno,Morava Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. prosince1996 (ve věku 88 let) Brno Česko  Česko |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Povolání | profesor civilního řízení soudního vědecký pracovník |
| Ocenění | medaile Antonína Randy medaile J. E. Purkyně Masarykova medaile |
| Choť | Zdenka Kučerová |
| Rodiče | Hynek Bulín aZdenka Bulínová[1] |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Hynek Bulín (23. listopadu1908Brno[2] –22. prosince1996Brno) byl českýprávník,historik,filozof aslavista. Působil jako profesor civilního řízení soudního naPrávnické fakultě Masarykovy univerzity a jako vědecký pracovník vČeskoslovenské akademii věd. Publikoval vědecké práce z několika vědních oblastí – právní filozofie, teorie práva, právní dogmatiky, historiografie (dějiny nejstarších slovanských států) afilologie (česká právní terminologie). V právu byl stoupencemWeyrovy nauky.[3]
Byl synem brněnského advokátaHynka Bulína staršího, jeho matka Zdeňka byla sestrou malíře a sochařeEmila Filly.[4] Vystudoval brněnské reálné gymnázium a k dalšímu studiu se zapsal naPrávnické fakultě MU, kde v roce 1931 získaldoktorát práv. Po několikaměsíční praxiadvokátního koncipienta v kanceláři svého otce nastoupil jakoauskultant ubrněnského krajského soudu, přičemž v průběhu své přípravné služby absolvoval studijní stáže na univerzitách vLipsku a vPaříži. V roce 1936 sehabilitoval z oborucivilního řízení soudního a vyučoval pak na brněnské právnické fakultě až do jejího uzavření nacisty v roce 1939.[5] Poté byl samostatnýmadvokátem, ale po roce 1943 až do konce války byltotálně nasazen v továrně na výrobu leteckých motorů vBrně-Líšni.[4]
Po válce se vrátil už jako mimořádnýprofesor civilního řízení soudního (napsal např. obsáhlou práci odovolání a přednášel takéřímské právo) na fakultu, kde zůstal až do jejího zrušení roku 1950 a pak od jejího znovuotevření v roce 1969 do roku 1975, kdy už ale mohl být jen externím učitelem a konzultantem diplomových prací z občanského práva a právních dějin. V mezidobí působil v brněnských pobočkáchSlovanského ústavu a Ústavu dějin evropských socialistických zemíČSAV a publikoval práce z historie slovanských zemí a právních dějin. Roku 1966 získal vědeckou hodnostkandidáta historických věd a po roce 1971 odešel do penze. Poté ještě působil jako podnikový právník např.Brněnských veletrhů a výstav.[6] Roku 1993 získal od Jednoty českých právníků medailiAntonína Randy a od Akademie věd medailiJ. E. Purkyně, téhož roku muMasarykova univerzita udělila vědeckou hodnostčestného doktora právní vědy a o rok později Masarykovu medaili.[5]
Je pohřben naÚstředním hřbitově v Brně, sk. 61/hr. 6-8.
