Hybris (ὕβρις) znamenala v řeckém starověku navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, jež překračuje člověku vymezenou hranici a nutně vyvolátrest bohů, který pak postihne celou společnost.[1] Proto patřila k nejtěžším zločinům a trestala se i smrtí. Původ slova se odvozuje od předponyhyper- a slovesa jít, kráčet; označovalo tedy něco jako překročení mezí.
Je charakterovou vlastností osobnosti, která se projevuje extrémně natvrdlou pýchou spolu s nebezpečným sebevědomím, často v kombinací s arogancí. Pojemarogance pochází z latinskéhoadrogare. To znamená postoj, který dává člověku právo prosadit si určité chování mezi ostatními.Arrogate znamená prohlásit bez ospravedlnění nebo také něco neoprávněně a nezvratně vykonat. Výraz nárok (angl.: pretension; také domnělé právo) je uzurpování si mého vlastního práva a je slovesem podstatného slovahybris. Znamená pouhou potřebu vůle po úspěchu, I když to neznamená být vítězem. Osoba nenachází smíření, jako je tomu v přátelských skupinkách. Tato vlastnost je spíše charakteristická pro individuum než pro skupinu. I přes to se ve společnosti mohou objevit urážlivé a arogantní skupiny, které mohou vedlejšími důsledky vyvozovat špatné konání v přesvědčení, že se chovají správně (např. nacistické Německo či jiné ideové režimy). Hybris se často projevuje nedostatkem kontaktu s realitou a přehodnocením svých vlastních schopností, kompetencí a úspěšných výsledků. Adjektivum podst jm.hybris jehybristický.
Pojem pochází z antického Řecka, kde mělo mnoho kontextuálně odlišných významů: v právním užití to znamenaloatentát nebosexuální deliktya krádež soukromého majetku. V náboženském užití to znamenalo pojemhříchu proti Bohu.
Hybris původně označovala jednání smrtelníka, který nezná svou míru vůči bohům, vůči králi a později i vůči obci, rouhání a vzpouru proti řádu světa. Takové jednání jistě ztrestá bohyněNemesis. Proto se od nejstarších dob přísně trestala. V městských státech sehybris pokládala jednak za urážku ostatních, jednak za nebezpečnou provokaci, jež může vyvolat pomstu a násilí. „Pád je synemhybris“ (Hérodotos).Aristotelés[pozn 1] vymezujehybris jako
Staré řecké příslovíkoros – hybris – até (tj. blahobyt – pýcha – pád) varovalo před svévolným vystupováním, odtud i české „pýcha předchází pád“, a bylo jedním z častých témat řeckétragédie. KdyžAchilles vIliadě nechá vláčetHektórovu mrtvolu koněm, dopouští sehybris. Podobně Kreón vSofoklověAntigoně, když zakáže pohřbít mrtvého Polyneika.Niobé, dceraTantalova a sestraPelopova, matka sedmi synů a sedmi dcer, která se vyvyšovala nad bohyni Létó, jež měla jen dva potomky. Létó se tím cítila uražena aApollón sArtemidou ji museli pomstít: všech sedm synů a sedm dcer pobili svými šípy.
V současném, spíše vzácném užití znamenáhybris pyšné, vyzývavé, arogantní jednání, jež provokuje k odvetě, například v politickém jednání států a státníků, v nadutém a pohrdavém přístupu k jiným a podobně. Tak historikIan Kershaw nazval první díl své knihy oHitleroviHybris.
Od příbuzného řeckého slovesahybrizó, překračuji hranice, se odvozuje moderní pojemhybrid ahybridní, který označuje kombinaci dvou různých druhů přišlechtění a křížení, dvou různých technologií (hybridní pohon) a podobně.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuHybris na německé Wikipedii.
