Hrabě Monte Cristo (v češtině psaný iChristo, vefrancouzském origináleLe comte de Monte-Cristo) je poTřech mušketýrech druhý nejznámější historicko-dobrodružnýromán francouzského spisovateleAlexandra Dumase staršího. Poprvé byl vydán v letech1844 až1845. I tento román napsal Dumas (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historieAugustem Maquetem.
Do češtiny román naposledy celý přeložiliMilena Tomášková aJan Vladislav roku 1957. Již předtím existovalo několik překladů starších; první z nich vznikl po roce 1861.
Děj románu se odehrává na pozadí společenských poměrů veFrancii v bouřlivém období od pádu císařeNapoleona a návratuBourbonů na francouzský trůn roku1815 až dočervencové revoluce roku1830. Jeho ústřednímnámětem je příběh Edmonda Dantèse, lodního důstojníka na obchodní lodi Faraón, patřící marseilleskému rejdaři Pierru Morrelovi. Kapitán Faraóna během plavby zemřel na zápal plic a Dantès mu slíbil, že navštíví ostrovElba. Na ostrově se setkal s Napoleonem a dostal od něj dopis pro Noirtiera; o dopisu se nesměl nikomu zmínit. Edmond Dantès měl předsvatbou s dívkou Mercedes a měl se stát kapitánem na lodi Faraón. Stal se tak terčem závisti lodního účetního jménem Danglars. Ten se spojil s mladýmKataláncem Fernandem Mondegem, kterému se zase líbila Mercedes, a společně napsali udavačský anonymní dopis, ve kterém označili Dantèse za bonapartistu. Edmond byl v den svých zásnub zatčen a vyslýchán návladním Villefortem. Ten byl zprvu vstřícný, ale jakmile uslyšel jméno Noirtier, nechal Edmonda odvést dopevnosti If. Pan Noirtier byl totiž Villefortův otec, a dopis by mohl zhoršit Villefortovoprofesionální postavení.
Edmond Dantès, ilustrace k románuIlustrace z roku1848
Edmond Dantès strávil vevězení bezsoudu čtrnáct let. Ze začátku věznění ho sžírala samota a pokoušel se o sebevraždu, ale později se k němu ze sousední vězeňské cely prokopalAbbé Faria. Doufal, že jím vykopaná chodba povede k moři, ale zmýlil se. Edmond v něm našel přítele a učitele. Faria mu pomohl odhalitzradu, které se na něm dopustili jeho proradní přátelé. Kopali další chodbu, která jim měla přinést svobodu, ale abbé trpěl dědičnou chorobou a pomalu umíral. Naučil Edmonda jazyky, ekonomii, právo a jiné. Než abbé zemřel, svěřil Edmondovi tajemství o ztraceném pokladu kardinála Spady. Když Abbé zemřel, Edmond jeho tělo ukryl ve své cele a sám se ukryl do jehopohřebního rubáše, v němž chtěli strážní abbého pohřbít (tak jako každého zemřelého vězně) a nechal se vhodit do moře. Ve vodě se z pohřebního pytle za pomoci nože vysvobodil a uplaval. Jako trosečníkovi mu pomohla posádka pašerácké lodi a na své přání byl vysazen na malém ostrověMontecristo, kde posléze opravdu našel obrovskýpoklad.
Po nějaké době se Edmond vrátil (pod jménem lord Wilmore) doMarseille. Zjistil, že jeho otec zemřelhladem, protože ze smutku, že ztratil syna, odmítal jíst. Od přítele Caderousse, jehož navštívil jako abbé Busoni a který nyní vlastnil hostinec U Gardského mostu, se dozvěděl, co se stalo s ostatními. Fernando se stal hrabětem Morcefem a oženil se s Mercedes, manželé spolu měli syna Alberta. Danglars se stalbaronem a vlastnilbanku. Morrelově společnosti hrozilbankrot. Edmond daroval Caderoussovi za tyto informacediamant. Caderousse se ho pokusil prodat, přičemž zavraždil klenotníka, získal tak peníze a diamant mu zůstal. Svědkem této události se stalpodvodník Bertuccio, který byl za tutovraždu zatčen. Zachránil ho abbé Busoni a později jej najal do svých služeb, tentokrát již Edmond vystupoval jakohrabě Monte Cristo. Obratně se odměnil příteli Morrelovi a začal spřádat plány své pomsty.
Prvním na řadě byl Danglars, kterého Dantès chtěl s pomocí lupiče Luigiho Vampy utýrat hladem, ale nakonec jej jen obratnou manipulací přivedl k bankrotu. Pak se postaral o zveřejnění Villefortova tajemství, kterým bylo odložení jeho nemanželského syna, z něhož vyrostl bezskrupulózní zloděj a vrah. Poslední zaplatil Mondego, když Dantès odhalil jeho hanebnýzločin vojenské zrady. Dantès také odhalil pravou identitu hraběte Morcefa, a tak Fernando po odsouzeníveřejností i vlastní rodinou spáchalsebevraždu. Dantès se smiloval jen nad Mondegovým synem Albertem, protože jej o jeho život přišla požádat sama Mercedes. Jejichláska byla však již navždy ztracena a Dantès odplul začít nový život s mladou otrokyní Haydée.
Z vedlejších postav jsou důležití Morrelův syn Maxmilián a Villefortova dcera Valentina, kteří se do sebe zamilují. Právě u Valentiny Dantès pozná, že jeho pomsta má své hranice, za které nemůže jít, protože by ublížil těm, které chtěl naopak odměnit. Valentině navíc jde o život u druhé Villefortovy manželky, která ji chce zabít, aby zajistila dědictví pro svého syna. Dantès proto Valentinu její fingovanou smrtí dostane ven z rodiny, aby se mohla vdát za Morrela. Při mnoha adaptacích je tato vedlejší dějová linie opomíjena.
Edmond Dantès (* 1796): Námořník s dobrou perspektivou, zasnoubený s Mercédès (1815). Po své proměně v hraběte Monte Christa (ve 30. letech 19. století), své pravé jméno odhalí svým nepřátelům, jakmile je každá jednotlivá pomsta vykonána. V průběhu románu se zamiluje do Haydée.
Hrabě Monte Cristo: Identita, kterou Dantès přijme, když se dostane z vězení a získá své obrovské jmění. Hrabě Monte Christo je proto obvykle spojován s chladem a hořkostí, které pramení z existence založené výhradně na pomstě. Postava považuje Lorda Wilmora za svého soupeře.
Hlavní úředník bankovní společnostiThomson & French, Angličan.
Lord Wilmore: Angličan, postava v níž Dantès koná náhodné skutky štědrosti.
Sindibád Námořník: Postava, kterou užívá Dantès, když zachraňuje rodinu Morrelových a když obchoduje spašeráky azbojníky.
Abbé Busoni: Postava italského kněze s církevní autoritou.
Monsieur Zaccone: Dantès, v přestrojení za abbého Busoniho a opět jako lord Wilmore sdělí panu Bovillovi, bývalému vězeňskému inspektorovi, že pravé jméno hraběte Monte Crista je Zaccone.
Číslo 34: Jméno, které mu dal nový guvernér pevnosti d'If. Zjistil, že zjistit Dantèsovo pravé jméno by bylo příliš zdlouhavé, a tak ho oslovoval číslem jeho cely.
Malťan: Pod tímto jménem byl znám po své záchraně pašeráky z ostrova île Tiboulen.
Dantèsovi spojenci
Abbé Faria: Italský kněz a mudrc, uvězněn (1815) v pevnosti d'If. Edmonův nejdražší přítel jeho mentor a učitel, když byl Dantès uvězněn. Na smrtelné posteli odhalil Edmodovi skrytý poklad na ostrově Monte Cristo. Částečně vychází z osobyAbbého Farii.
Giovanni Bertuccio: Správce a věrný služebník hraběte Monte Crista. Hrabě jej porpvé potkal jako postava abbého Busoniho, zpovědník Bertuccia, jehož minulost je spjata s M. de Villefortovou. Bertucciva švagrová Assunta byla adoptivní matkou Benedetta.
Luigi Vampa: Slavný italský lupič a uprchlík.
Peppino: Bývalý pastýř se stane členem Vampova gangu. Hrabě zařídí, aby byla jeho veřejná poprava v Římě zmírněna, což ho přiměje k loajalitě vůči hraběti.
Ali: Němý nubíjský otrok hraběte.
Baptistin: Komorník hraběte.
Jacopo: Chudý pašerák, který pomohl Dantèsovi přežít po útěku z vězení. Když Jacopo projevil svojí věrnost, Dantès jej odměnil vlastní lodí a posádkou.
Haydée (případně Haidee): Mladá a krásná otrokyně hraběte. Je dcerouAliho Paši Janinského. Koupil ji zotročenou, protože její otec byl zabit, je součástí Dantèsova plánu, jak se pomstít Fernandovi. Na konci knihy se s hrabětem stanou milenci.
Morcerfova rodina
Mercédès Mondegová (za svobodna Herreraová): Katalánská dívka zasnoubená (1815) s Edmondem Dantèsem. Později se vdá za Fernanda, mají spolu syna Alberta. Sžírá ji pocit viny za Edmondovo zmizení a je schopna jej okamžitě poznat (ve 30. letech 19. století), když se znovu setkají. Na konci se vrací do Marseille, bydlí v domě poskytnutém hrabětem a modlí se za Alberta. Je vykreslena jako soucitná, laskavá a starostlivá žena, která myslí více na své blízké než sama na sebe.
Fernand Mondego: Hrabě de Morcerf, Dantèsův protivník o přízeň ke své sestřenici Mercédès. Fernand je katalánský rybář ve španělské vesnici poblíž Marseille (1815). Pomáhá Danglarsovi zničit Edmonda zasláním výpovědi, v zoufalém ale úspěšném pokusu oddělit ho od Mercédès. Ožení se s ní, získá generálskou hodnost ve francouzské armádě a získávášlechtický titul vChambre des Pairs, zradu Ali Paši Janinského a prodánání jeho dcery Haydée a její matky Vasiliki do otroctví, uchovává v tajnosti. V celé knize projevuje hlubokou náklonnost a péči o svou ženu a syna. Život ukončí sebevraždou (ve 30. letech 19. století) v zoufalství nad ztrátou Mercédès a Alberta, kteří se ho zřeknou, když odhalí jeho skryté zločiny.
Albert, vikomt de Morcerf: Syn Mercédès a Fernanda. Je popisován jako dobrosrdečný, veselý a bezstarostný mladý muž, rovněž má rád hraběte Monte Crista, kterého považuje za přítele. Jakmile zjistí pravdu o válečných zločinech svého otce v Africe a o falešném obvinění Edmonda Dantèse, rozhodne se se svou matkou opustit svůj domov. Začne nový život jako voják pod jménem Herrera (jméno matky za svobodna), odchází do Afriky, aby našel štěstí a očistil čest své rodiny.
Danglarsova rodina
Baron Danglars: Dantèsův žárlivý poddůstojník (1815) a strůjce jeho uvěznění, napsal udavačský dopis, který následně Fernard zaslal. Později je bohatým bankéřem, ale zkrachuje a zůstane mu jen 50 000 franků, poté co ukradl 5 000 000 franků.
Madame Hermine Danglars (formálně Baronka Hermine de Nargonne, za svobodna de Servieux): Když ovdověla, měla poměr s Gérardem de Villefortem, který byl ženatý. Měli spolu nemanželského syna, Benedetta.
Eugénie Danglars: Dcera Barona Danglarse a Hermine Danglarsové. Je svobodomyslná a touží se stát nezávislou umělkyní.
Villefortova rodina
Gérard de Villefort: Královský prokurátor, který v roce 1815 uvězní Dantèse, aby ochránil svojí kariéru. Po odhalení jeho zločinů zešílí (30. léta 19. století).
Renée de Villefort (za svobodna de Saint-Méran): Villefortova první žena, matka Valentiny.
Markýz a Markýza de Saint-Méran: Rodiče Renée.
Valentina de Villefort: Dcera Gérarda de Villeforta a jeho první ženy Renée. Je 19letá dívka s kaštanovými vlasy, tmavýma modrýma očima, s „dlouhýma bílýma rukama“. Přestože je zasnoubená s Baronem Franzem d'Épinay, miluje Maximiliena Morrela.
Monsieur Noirtier de Villefort: Otec Gérarda de Villeforta a děd Valentiny, Édouarda a nevědomě Benedetta. Angažovaný antiroyalista, je součástí spiknutí, které mělo obnovit moc Napoleona, do kterého se zaplete Dantès (1815). Od 30. let 19. století je paralyzovaný, komunikovat může pouze pohybem očí, ale zachovává si duševní schopnosti a působí jako ochránce Valentiny.
Héloïse de Villefort: Vražedná druhá manželka Gérarda, matka Édouarda
Édouard de Villefort: Jediný legitimní syn Villeforta.
Benedetto: Nelegitimní syn Villeforta a baronky Herminy Danglarsové, vychován Bertucciem a jeho švagrovou Assuntou v Roglianu. Když se svými hulvátskými přáteli Assuntu mučí a snaží se ji okrást, omylem ji zabijí. Uteče a později se v Paříži stane „Andreou Cavalcantim“.
Morrelova rodina
Pierre Morrel: Dantèsův zaměstnavatel, majitel rejdařstvíMorrel & Syn. Pokouší se (1815) získat Dantèsovu svobodu, ale neúspěšně. Později je na pokraji bankrotu. On i jeho rodina jsou zachráněni Hrabětem (Sindibádem Námořníkem)
Maximilien Morrel: Syn Pierra Morrela, kapitán v armádě, který se stane Dantèsovým přítelem. Miluje Valentineu de Villefortovou.
Julie Herbault: Dcera Pierra Morrela, manželka Emmanuela Herbaulta.
Emmanuel Herbault: Zaměstnanec rejdařstvíMorrel & Syn, který se ožení s Julii Morrelovou a posléze pokračuje v podnikání.
Hrabě Monte Cristo se řadí k nejproslulejšímrománům19. století a jako takový se stal inspirací pro mnoho dalších autorů. Dočkal se nesčetnýchfilmových,divadelních amuzikálových adaptací a inspiroval řadu dalších spisovatelů.
Již roku1853 napsal PortugalecAlfredo Possolo Hogan (1830–1865) románA Mão do Finado přímo navazující na Hraběte Monte Crista. Román okamžitě vyšel (a to dříve než v originálním znění) pod Dumasovým jménem vefrancouzském překladu pod názvemLa main du défunt (Ruka zemřelého).
Jiné pokračování, také ještě za Dumasova života, vytvořil roku1856 německý spisovatel dobrodružných románůAdolf Mützelburg (1831–1882) pod názvemHerr der Welt (Pán světa).
K velmi známým Dumasovýmepigonům pak patří především FrancouzJules Lermina (1831–1882), autor románůLe Fils de Monte-Cristo (1881,Syn hraběte Monte Crista) aLe Trésor de Monte-Cristo (1881,Poklad hraběte Monte Crista).
DUMAS, Alexandre.Hrabě Monte Cristo II [online]. Překlad Milena Tomášková. 1. elektron. vyd. Městská knihovna v Praze, 2021-02-26. Vychází z vyd. v Mladé frontě v Praze r. 1975.Dostupné online.ISBN978-80-274-1143-6.
A. Sam Weller:Monte Christo a jeho žena: pedant k románu A. Dumasovu Hrabě Monte Christo. Hanácké knihkupectví J. Pátka, Vyškov 1919, přeložil Richard Jiřík
