Narodil se jako nejmladší z jedenácti dětí manželů Marthy a Samuela Carterových v londýnské čtvrtiKensington. Jeho otec byl známý malíř zvířat a syna, který zdědil jeho talent, podporoval v zájmu o kreslení.[1] Oba rodiče pocházeli zeSwaffhamu v hrabstvíNorfolk a Howard Carter tam prožil velkou část dětství a v dospělosti se často vracel do domu, který patřil jeho rodině. Howard nechodil do školy, protože byl slabý a často nemocný, měl domácího učitele. Při jednom z pobytů ve Swaffhamu navštívil s otcem nedaleké sídlo Didlington Hall, kde ho upoutala bohatá sbírka egyptských starožitností. Majitel sídla lord Amherst a jeho žena oceňovali kreslířské schopnosti mladého Cartera a v roce 1891 ho doporučili za pomocníka rodinnému příteli Percymu Newberrymu, který zpracovával vBritském muzeu v Londýně své náčrtky z vykopávek v Egyptě. O několik měsíců později s ním Carter odjel do Egypta kopírovat nástěnné malby v hrobce z obdobíStřední říše vBeni Hasan.[1][2]
Přestože neměl formální vzdělání a neuměl jazyk, houževnatě začal naplňovat svůj cíl stát se archeologem. Praktické zkušenosti získával jako pomocník na vykopávkách pod vedenímFlinderse Petrieho vEl Amarně, v letech 1894 až 1899 pracoval sÉdouardem Navillem vDér el-Bahrí. Seznámil se s ředitelem Památkové správyGastonem Masperem, který Carterovi nabídl místo inspektora v Horním Egyptě.[1] Sídlil vLuxoru a dohlížel na vykopávky a jejich restaurování v nedalekýchThébách. Sledoval také systematický průzkum vÚdolí králů, na který získal v roce 1902 koncesi bohatý americký podnikatelTheodor Davis. Kromě toho vedl i své vlastní vykopávky. V roce 1903 byl povýšen a přeložen jako inspektor Dolního a středního Egypta doSakkáry, ale zde ukončil jeho působení incident v lednu 1905 se skupinkou francouzských turistů. Carter se zastal egyptských zaměstnanců, odmítl se omluvit a z funkce odešel. Živil se malováním a prodejem akvarelů turistům a v roce 1906 pracoval jako kreslíř na volné noze pro Theodora Davise.[3][1]
V roce 1907 Carter začal pracovat pro lorda Carnarvona, který ho zaměstnal na doporučení Gastona Maspera, aby dohlížel na vykopávky šlechtických hrobek v Dér el-Bahrí. V roce 1914 získal lord Carnarvon po Davisovi koncesi na kopání v Údolí králů, avšak po vyhlášeníprvní světové války musely být práce přerušeny. Carter zůstal v Egyptě jako královský kurýr a překladatel pro Blízký východ. V blízkosti Údolí králů si postavil dům a prováděl vlastní průzkum lokality s cílem najít hrob faraona Tutanchamona. V roce 1917 se začalo znovu kopat, ale pouze se skromnými nálezy. V roce 1922 lord Carnarvon chtěl finančně nákladný projekt ukončit, ale na Carterovo naléhání souhlasil s prodloužením o jednu sezónu.
lord Carnarvon s dcerou a Howard Carter u Tutanchamonovy hrobky
Vykopávky začaly 1. listopadu 1922 a za dva dny se podařilo v zemi objevit první stupeň schodiště. Další den bylo odkryto dalších dvanáct schodů, které vedly k zazděnému vstupu, na kterém byla neporušená pečeť faraona Tutanchamona.[3] Po příjezdu lorda Carnarvona byla hrobka koncem listopadu otevřena a kromě velkého množství uměleckých předmětů byl v pohřební komoře nalezen i nepoškozenýsarkofág. Hrobka byla považována za nejlépe zachovanou faraonskou hrobku, která kdy byla v Údolí králů nalezena, a objev byl s velkým zájmem sledován odborníky i světovým tiskem.
Carterův dům v Luxoru
Lord Carnarvon zemřel nečekaně na otravu krve po bodnutímoskytem v Káhiře 5. dubna 1923. Lady Carnarvonová si ponechala koncesi svého zesnulého manžela v Údolí králů a pokračovala ve financování projektu, což Carterovi umožnilo pokračovat v práci. Pečlivé posouzení a katalogizace tisíců předmětů v hrobce Carterovi trvalo téměř deset let. Většina z nich byla přesunuta doEgyptského muzea v Káhiře.
Během několikaletého hledání Tutanchamonovy hrobky musel čelit složité politické situaci vEgyptě, tlaku veřejného mínění na zpřístupnění hrobky a překonat obdobíprvní světové války, kdy byly práce na nějaký čas zastaveny. Byl neustále tlačen k rychlejšímu tempu nekompetentními odborníky a kvůli tomu došlo k nenapravitelným škodám na nalezenýchartefaktech, které se pod rukama rozpadaly. Jako archeolog–amatér byl oficiálními vědeckými kruhy považován za šťastlivce a z toho důvodu se veSpojeném království nedočkal uznání. V roce 1926 však obdržel od egyptského králeFuada I.Řád Nilu třetí třídy. Byl mu také udělen čestný titul doktora vědYaleovy univerzity a čestné členství vReal Academia de la Historia vMadridu ve Španělsku. Musel také čelit obvinění, že si některé artefakty nechal pro sebe. Smrt lorda Carnarvona a několika dalších mužů, kteří se podíleli na objevu Tutanchamonova hrobu, dala podnět ke vzniku legendy o faraonově kletbě.[4]
Carter během své kariéry napsal řadu knih o egyptologii, mezi nimiPět let průzkumů v Thébách (Five Years' Exploration at Thébs) napsané společně s lordem Carnarvonem v roce 1912, popisující jejich rané vykopávky, a třísvazkový populární popis objevu a vykopávek Tutanchamonovy hrobky, který publikoval v roce 1933. Přednesl také sérii přednášek o vykopávkách, včetně turné po Británii, Francii, Španělsku a Spojených státech v roce 1924. Těch v New Yorku a dalších amerických městech se zúčastnilo velké a nadšené publikum, což vyvolalo americkou egyptománii. PrezidentCoolidge dokonce požádal o soukromou přednášku.
V roce 1932 Carter zanechal práce na vykopávkách a žil ve svém bytě na Albert Court v Londýně. Ponechal si dům poblíž Luxoru, kde trávil zimní měsíce. Nikdy se neoženil, byl samotář a postupně upadal v zapomnění.[1] Řadu let působil jako obchodník na částečný úvazek jak pro soukromé sběratele, tak pro muzea.
Zemřel 2. března 1939 ve věku 64 let narakovinu. Byl pohřben nahřbitově Putney Vale v Londýně. Carter odkázal majetek své neteři. Jeho sbírku starožitností odkoupil egyptský králFarúk pro Egyptské muzeum v Káhiře a jeho dům na západním břehu Nilu přešel do vlastnictvíMetropolitního muzea v New Yorku.[3] Carterův dům v Luxoru u Údolí králů byl ponechán v původním stavu a přeměněn na muzeum.[5]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuHoward Carter na anglické Wikipedii.
↑abcdeŠIMÁČKOVÁ, Milana.Přemožitelé času sv. 15. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Howard Carter, s. 170–175.
↑Who was Howard Carter – Carter 22 [online]. [cit. 2022-11-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-05. (anglicky)
↑abcFELGR, Pavel.Howard Carter a lord Carnarvon [online]. 2012-11-23 [cit. 2022-11-05].Dostupné online.
↑CERAM, C.W.Bohové, hroby a učenci. Praha: Orbis, 1975. S. 182–183.
↑ The Story behind Howard Carter’s House in Luxor.EgyptToday [online]. 2021-09-14 [cit. 2022-11-05].Dostupné online.
↑The Scotsman, Saturday 27 March 1926, s. 8.(anglicky)
VANDENBERG, Philipp.Král z Luxoru (původním názvem:König von Luxor). Překlad Ivana Vízdalová. 1. vyd. Praha: Knižní Klub, 2003. 589 s.Dostupné online.ISBN80-242-0971-3.
JACQ, Christian.Aféra Tutanchamon (původním názvem:Affaire Toutankhamon). Překlad Dagmar Slavíkovská. 1. vyd. Frýdek-Místek: Alpress, 1999. 352 s. (Klokan).Dostupné online.ISBN80-7218-183-1.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
