Prostorový modeladrenalinu – jednoho z nejznámějších hormonů
Hormony (zastaralepůsobky – termín může být ovšem obecnější) jsou sloučeniny, které slouží v tělemnohobuněčných organismů jako chemický přenašeč odbuňky (nebo skupiny buněk) do jiné. Hormony jsou produkovány v tělech všech mnohobuněčných organismů včetně rostlin, mohou v nich tak řídit průběh a vzájemnou koordinaci reakcí vorganismu. Odenzymů se odlišují také tím, že působí jen na žijící buňky.
Působení hormonu je závislé na jeho detekci buňkou, hormon musí interagovat s odpovídajícím buněčnýmreceptorem, který pak spustí kaskádu sekundárníchreakcí, které vedou až k pro hormon typické odezvě. Vzhledem k tomu, že různé buňky uvnitř těla mohou mít receptory k danému hormonu v různém počtu nebo odlišně citlivé, tak hormon může působit přednostně na skupiny buněk s nejvyšší citlivostí.
Související informace naleznete také v článku fytohormon.
Rostlinné hormony se od živočišných odlišují obvykle menší specifičností - každý z hormonů působí širší paletu účinků, ve svém účinku se také často překrývají a některé z fyziologických účinků také vznikají pouze v závislosti na vzájemné kombinaci působení fytohormonů.
Hormony vznikají ve specializovanýchendokrinních (řeckyendon – uvnitř,krinein – vylučovat) žlázách, z nichž se dostanouprokrvením do krevního oběhu (vnitřní sekrece). Mohou vznikat také i v buňkách orgánů, které mají primárně jiné úlohy. Tyto hormony potom obvykle slouží jen uvnitř tohoto orgánu, např. hormonsekretin působí pouze na buňkysliznice aslinivky břišní. Hormony vznikající v nervovém systému nebo jeho buňkách se označují jakoneurohormony. U obratlovců se tyto buňky nacházejí vmezimozku, kde řídí příjem a výdej vody a soli nebo ovlivňují napětí cévních stěn (obzvláště usavců). U mnoha ptáků (např. slepic) ovlivňují v závislosti na intenzitě slunce a světla polohovou koordinaci.
Hormony mají specifický účinek – nemohou být tedy nahrazeny žádnou jinou látkou. Působí cíleně – mají účinek na určité ohraničenétkáně. Doba jejich působení je několik minut nebo i týdnů.
Hormony jsou obecně označovány prvními posly. Aby uplatnily svůj účinek na efektorovoubuňku, musí se navázat na buněčnýreceptor. Ten se podle typu hormonu může nacházet na různýchbuněčných membránách:
Endokrinní regulace probíhá běžně na základězpětné vazby. Je to děj, kdy odpověď buňky na signál (hormon) zpětně ovlivňuje zdroj signálu (endokrinní žlázu).Zpětná vazba může být pozitivní nebo negativní. Při pozitivní zpětné vazbě (např. působeníoxytocinu připorodu) dojde k odpovědi zesilující původní signál. Při negativní zpětné vazbě je původní signál odpovědí ztlumen.
V porovnání s nervy účinkují hormony mnohem pomaleji a na svou činnost potřebují o mnoho více času. Většina hormonů, které se podílejí na základních životních činnostech, jako např.: růst a rozmnožování, účinkuje velmi pomalu. Všeobecně se hormony spojují s řízením nebo ovlivňováním chemických procesů v cílových buňkách. Například určováním rychlosti, jakou využívají živiny pro tvorbu energie, nebo toho, zda tyto buňky budou či nebudou tvořit mléko, vlasy nebo jiné produkty metabolických procesů v těle.
Hormony mají rozmanité účinky. Ty, které se tvoří ve větších endokrinních žlázách, jsou celkově působící hormony. Patří mezi ně například inzulin a pohlavní hormony. Tělo vytváří i celou řadu jiných hormonů, které působí mnohem blíže k místu svého vzniku. Příkladem lokálně působícího hormonu je sekretin, který se tvoří ve dvanáctníku (duodenum) jako odpověď na přítomnost potravy. Hormon potom putuje krví do sousední slinivky břišní (pankreas) a stimuluje ji k uvolnění vodnaté šťávy, která obsahuje enzymy (chemické transformátory) potřebné na trávení. Jiným příkladem lokálně působících hormonů (nebo přenašečů) jeacetylcholin, vytvářený tehdy, jestliže odevzdávánerv informaci svalové buňce a určuje její kontrakci.
