Honoriovo kacířství je argumentem odpůrcůdogmatu opapežské neomylnosti. Podle nich jde o důkaz, že učení o papežské neomylnosti je novotou, kterouprvotní církev nezastávala a kterou Západ o své škodě poškodil věrouku. PapežLev II. potvrdil závěry koncilu, když odsoudil Honoria jako někoho, kdoprofana proditione immaculatem fidem subvertare conatus est.
Ono bohumile objasnilo, že jsme povinni vyznávati dvě přirozené vůle nebo chtění a dvě přirozené činnosti ve vtěleném pro naše spasení jediném Pánu našem Ježíši Kristu, pravému Bohu; ty pak, kdož pravé dogma pravdy zvrátili a jedinou vůli a jedinou činnost v jediném Pánu Bohu našem Ježíši Kristu lidem ukázali, na soudu zbožnosti obvinilo jak Theodora (biskupa) Faranského, Kyra Alexandrijského,Honoria Římského, Sergija, Pyrra, Pavla, Petra, kteří byli představiteli církve v tomto městě, od Boha spaseném, Makarije, antiochijského biskupa, žáka jeho Štěpána a nerozumného Polychronije, tímto způsobem zachovávajíc nedotknutelným společné tělo Krista Boha našeho.
