
Honi soit qui mal y pense ([ɔni swa ki mal i pɑ̃s]) jerčení vanglonormanštině,dialektustarofrancouzštiny, kterým mluvila středověká vládnoucí třída vAnglii. Znamená doslova „hanba tomu, kdo o něm špatně smýšlí“, překládá se také jako „hanba tomu, kdo si o něm myslí něco zlého“.[1] Používá se jakomotto britského rytířskéhoPodvazkového řádu. V současném francouzském užití může být použito takéironicky, a to s cílem upozornit na přítomnost skrytých záměrů nebostřetu zájmů.[1]

V anglo-normanštině, dialektu starofrancouzštiny, kterým mluvila středověká vládnoucí vrstva v Anglii, se objevuje koncem14. století vestředoanglické básniSir Gawain a Zelený rytíř jakohony soyt qui mal pence. Nachází se na samotném koncirukopisu básně, připsáno ale bylo až v pozdější době. Báseň je spojena s Podvazkovým řádem a významnou roli v ní hraje opasek, který je svým erotickým podtextem velmi podobný podvazku.[2][3] Hrubý ekvivalent řádového hesla byl identifikován v Gawainově zvolánícorsed worth cowarddyse and couetyse boþe („prokleta budiž zbabělost i žádostivost“, v. 2374).[4] Ačkoli autor básně zůstává sporný, zdá se, že existuje spojitost mezi dvěma nejvyššími kandidáty a Podvazkovým řádem,Janem z Gentu a Enguerrandem de Coucy, sedmým sirem de Coucy. De Coucy se oženil s dcerou králeEduarda III.Isabelou a v den svatby mu bylo sděleno přijetí do Podvazkového řádu.[5]
Podle historikaEliase Ashmola byl Podvazkový řád založen ve chvíli, kdy se anglický král Eduard III. připravoval nabitvu u Kresčaku a jako bojový signál „vytasil svůj vlastní podvazek“.
Podle knihyAnglica Historia od Polydora Virgila, napsané v letech 1512–1513, tedy 166 let po této události, byla příčinou vzniku triviální nehoda na jedné dvorské akci. Král Eduard III. tančil sJanou z Kentu, svou první sestřenicí a snachou, na plese pořádaném vCalais na oslavu pádu města po bitvě u Kresčaku.[6] Podvazek jí měl sklouznout až ke kotníku a okolí se jejímu ponížení smálo. Eduard si podvazek obtočil kolem nohy a řekl: „Honi soit qui mal y pense. Tel qui s'en rit aujourd'hui, s'honorera de la porter“. („Hanba každému, kdo si o tom pomyslí něco zlého. Ten, kdo se tomu směje dnes, bude hrdý na to, že ho může nosit“.) Pro většinu badatelů je tato verze apokryfní, protože neexistují žádné dobové prameny a podvazky v té době ženy nenosily.[6]
Podle Davida Nashe Forda:
Přestože Eduard III. navenek prohlašoval, že Podvazkový řád je obnovou Kulatého stolu, je pravděpodobné, že niterně měl být jeho vznik vlastně snahou získat podporu pro svůj pochybný nárok na francouzský trůn. Heslo řádu je odsouzením těch, kdo smýšlejí špatně o nějakém konkrétním projektu, a nikoli pouhým zbožným vzýváním zla na špatně smýšlející obecně. „Hanba tomu, kdo o tom zle smýšlí“ bylo pravděpodobně namířeno proti každému, kdo by se měl postavit proti královu záměru na francouzskou korunu.[7]
V anglickéheraldice se mottoHoni soit qui mal y pense používá buďto samostatně na svitku s mottem, nebo je uvedeno na kruhovém vyobrazení Podvazku. Rytíři a dámy Podvazku jsou oprávněni si tento Podvazek s tímto mottem „obtočit“ kolem svého erbu (např.John Churchill, vévoda z Marlborough).[8][9] Posledně jmenovaný způsob užití lze vidět vestátním znaku Spojeného království, kde je související mottoDieu et mon droit zobrazeno na svitku pod štítem. Jako součást státního znaku je mottoHoni soit qui mal y pense zobrazeno na mnoha veřejných budovách ve Velké Británii a na veřejných budovách z koloniální éry v různých částechCommonwealthu (například na všech soudech v Anglii aWalesu). Státní znak (a motto) se objevuje na mnoha britských vládních úředních dokumentech (např. na přední straně současných britských pasů); na obalech a tiskovinách společností působících na základě královského zřízení (např. na praporu deníkuThe Times, který používá královský erb Velké Británie z let 1714 až 1800);[10] a používají jej i další subjekty, které takto britský panovník vyznamenal (např. jako oficiální znakkrálovské jachty Britannia).[11]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuHoni soit qui mal y pense na anglické Wikipedii.
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Banner image forThe Times;{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.