| Hongandži | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1321 |
| Pojmenováno po | pūrva-praṇidhāna |
| Poloha | |
| Adresa | Kjóto, Japonsko Japonsko |
| Souřadnice | 34°59′28″ s. š.,135°45′4″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
| Hongandži Památky starobylého Kjóta (městaKjóto,Udži aÓcu) | |
|---|---|
| Světové dědictvíUNESCO | |
 Honden – hlavní budova chrámu Higaši Hongandži v Kjótu | |
| Smluvní stát | JaponskoJaponsko |
| Typ | Kulturní |
| Kritérium | ii, iv |
| Odkaz | 688(anglicky) |
| Oblast | Asie |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1994 (18. zasedání) |
Hongandži (japonsky: 本願寺; doslovaChrám výchozího slibu) je pojmenování dvoubuddhistických chrámů vKjótu, které v minulosti tvořily jeden celek.
Od roku1994 je Hongandži, společně s dalšími památkami v okolí Kjóta, zapsán naSeznam světového dědictvíUNESCO pod názvem „Památky na starobylé Kjóto“.
Chrám Hongandži byl založen v roce1321 na místěmauzolea Ótani, kde byl pohřbenŠinran – zakladatel sektyDžódo šinšú (Pravá sektaČisté země). Prvním představeným chrámu se stal Šinranův pravnukKakunjo a zasvětil hobuddhoviAmidovi. Hongandži poprvé získal moc a důležitost v15. století, kdy se jeho osmou hlavou stalRennjo (1415 - 1499). Ale sektaTendai, sídlící nahoře Hiei, viděla vzrůstající moc chrámu jako své ohrožení, a tak Hongandži třikrát napadla svoumnišskou armádou. Rennjo uprchl nejprve doprovincie Wakasa a později v roce 1471 doprovincie Ečizen, kde jeho stoupenci během tří měsíců vystavěli chrámJošizaki.[1]
Běhemobdobí Sengoku (období válčících knížectví) seOda Nobunaga obával moci mnichů z Hongandži a pokusil se chrám zničit. Deset let obléhalIšijama Hongandži vÓsace, jednu z chrámových pevností sektyIkkó, a v roce1580 ji dobyl.
Poté, co se v roce1604 stalšógunemTokugawa Iejasu, nařídil rozdělit chrám Hongandži na dva.Kjonjo, 12. představený Hongandži se stal první hlavouHigaši Hongandži (Východní Hongandži), zatímcoDžunjo stanul v čeleNiši Hongandži (Západní Hongandži).
Běhemrestaurace Meidži v 60. letech 19. století stanovila vláda nová pravidla fungování náboženských organizací. Nově založené organizaceŠinšú Ótani byla svěřena kontrola nad Higaši Hongandži.
V roce1987 byl chrám přejmenován na „Šinšú Honbjo“ (Nové buddhistické mauzoleum) a slouží opět jako mauzoleum. V roce1996 založilÓtani Kórin, 25. hlava chrámu, nový chrám Higaši Hongandži vkjótské čtvrtiHigašijama (Východní hora).
V Niši Hongandži (西本願寺), stejně jako v Higaši Hongandži, se nachází obříGoei-dó (護衛堂;Budova strážců) a menšíAmida-dó (阿弥陀堂;Buddhova budova) uchovávající obrazbuddhyAmidy.Kura (倉;pokladnice) Niši Hongandži ukrývá mnohonárodních pokladů, z nichž většina je nepřístupná veřejnosti. Poměrně známá je išoin (書院), studovna, která je rozdělena na dvě části – bílou studovnuširošoin (白書院) a černou studovnukurošoin (黒書院). Kurošoin je veřejnosti uzavřena, ale Širošoin je dvakrát měsíčně veřejnosti přístupná.
Součástí Niši Hongandži jsou takéHiunkaku (悲運角), velký čajový pavilon, dvě jeviště divadlanó, z nichž o jednom se tvrdí, že je nejstarší vJaponsku (a tedy i na světě) a zahradyKokei no niwa (固形の庭).
Vstupní brána dochrámu nebolikaramon sem byla roku1632 přenesena zhradu Fušimi[2] a patří mezi japonské národní poklady, tedy nejvzácnější hmotné kulturní památky s vysokou historickou či uměleckou hodnotou.
Masivní brána chrámu Higaši Hongandži (東本願寺) je často první věcí, kterou vidí chodci mířící na sever zestanice Kjóto. Chrám má skoro stejné uspořádání jako Niši Hongandži – také se v něm nacházíAmida-dó a většíGoei-dó. Goei-dó pochází z roku1895 a soupeří s několika dalšími budovami o titulnejvětší dřevěné budovy na světě.
Nedaleko hlavního areálu leží zahradaŠosei-en, která je ve vlastnictví chrámu. Na jejím vybudování se prý v17. století podílelibásník a učenecIšikawa Džozan a zahradní architektKobori Enšú.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuHongan-ji na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuHigaši Hongandži na Wikimedia Commons