Symboly pro ženskou (vlevo) a mužskou (vpravo) homosexualituDuhová vlajka je symbolem homosexuálního (téžLGBT) hnutí
Homosexualita (z řeckéhohomós stejný a latinskéhosexus, pohlaví) v nejširším pojetí označuje princip vazby osob/tvorů/prvků vykazujících totožnou charakteristiku pohlavnosti (stejné pohlaví). V užším a v odborném diskurzu obvyklém pojetí jde osexuální orientaci především nebo výhradně na osoby stejnéhopohlaví. Používají se pro ni také označeníhomosexuální orientace, homosexuální preference, homosexuální zaměření, homosexuální založení a další. Nositel mužské homosexuality (náklonnosti muže k muži) je označován jakogay, nositelka ženské homosexuality (náklonnosti ženy k ženě) je označována jakolesba. Než se ustálil termín homosexualita, byla označována též například jakouranismus (Ulrichs, 1864),psychický hermafroditismus (v pojetíEllise),inverze (u Freuda neboChevaliera), psalo se o kontrárně sexuálním cítění či osobách (u Krafft-Ebinga), slovohomoerotika prosazoval místo homosexualityFerenczi (1914) apod.
Zhruba od 3. čtvrtiny 19. století do 3. čtvrtiny 20. století byla homosexualita uváděna v odborných monografiích a později v systematických klasifikacích jako jedna z duševních poruch. Počínaje rokem1973 však nejvýznamnější americké a následně světové, evropské i asijské psychiatrické organizace na základě změny společenské situace a vědeckých výzkumů[1] od tohoto pojetí postupně ustoupily a homosexualita začala být uváděna jako jedna ze standardních podob sexuální orientace.[2]
Již od vzniku pojmu existovala vedle sebe různá pojetí příčin vzniku homosexuality, od hypotéz předpokládajících plnou genetickou předurčenost přes pojetí přisuzující rozhodující vliv nitroděložnímu vývoji nebo rodinným podmínkám a výchovným vlivům. Sexuální orientace se v podstatě jeví jako biologická, předurčená komplexní souhrou genetických faktorů a raného děložního prostředí, a proto není osobní volbou.[3][4] Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz na podporu tvrzení, že rané dětské zkušenosti, výchova, sexuální zneužití, trauma nebo jiné závažné životní události a jakékoliv sociální prostředí po narození ovlivňují sexuální orientaci.[3][4][5] Údajně takové názory pramení z nesprávných informací a předsudků.[6]
Slovemhomosexualita bývá v přeneseném významu označováno i takzvanéhomosexuální chování ve smyslu projevu vztahů (namlouvání apod.) nebo soužití mezi osobami stejného pohlaví, včetně užšího pojetí jakopohlavního styku těchto osob, a homosexuální identita jako označení nebo sebepojetí nějakého člověka za homosexuálního, obvykle ve smyslu nositele homosexuální orientace.
Obecně k pojmu
Projevy a typy homosexuality
Mužský pár
Homosexuální orientace se obvykle projevuje celoživotně v citové a často i vztahové rovině. Bývá spojeno se schopností vytvářet plnohodnotný citový vztah s osobou téhož pohlaví, jenž je ve všech základních psychologických aspektech ekvivalentní heterosexuálnímu vztahu.[1][8][9] Podle některých koncepcí je homosexuální reaktivita v různé menší či větší míře vlastní většině lidí, třebaže u většiny jako nedominantní vlastnost:[10][11] může se projevovat například citovou hloubkou v běžných a akceptovaných sociálních vztazích (přátelství, ideamužských spolků[12] atd.).
Homosexualita se zpravidla projevuje citovou náklonností, intenzivnějším prožíváním nebo potřebou citově významných vztahů k osobám stejného pohlaví, schopností se do nich zamilovat, typicky i přiznanou nebo nepřiznanou touhou po fyzické blízkosti, případněorgasmických aktivitách ve vztahu k nim. Přifalometrickém (PPG) testování sexuality bývá předpokládána specificky vyšší genitální reaktivita ve vztahu k podnětům odpovídajícím sexuální orientaci probanda, a ačkoliv falografické diagnostické metody nejsou zcela spolehlivé a jsou značně závislé na interpretaci měření, výzkumná a diagnostická praxe korelaci mezi sexuální orientací a naměřenou specifickou reaktivitou potvrzuje.
Z obvyklé definice homosexuality vyplývá, že homosexuální reaktivita, je-li nedominantní vlastností vedle silnější heterosexuální reaktivity, pod pojem homosexuality nespadá.
Nejběžnějšími typy homosexuality jsou mužskáandrofilie a ženskágynekofilie (gynofilie). V teoretickém modelu, který rozlišuje pouze dvě sexuální orientace, bývají pod pojem homosexuality zařazována ipedofilní erotická zaměření na osoby stejného pohlaví.
Slovo homosexualita je často používáno ve významu, pro tzv.homosexuální chování – například je-li řeč o „trestnosti homosexuality“. Jako homosexuální chování se obvykle označujeorgasmická aktivita mezi příslušníky stejného pohlaví, a to zpravidla bez ohledu na to, zda je projevem homosexuality jako orientace. Flagrantním příkladem jezástupná homosexualita, vyskytující se příležitostně ve věznicích či jiných stejnopohlavních společnostech. Osoby, které navážou takovýto „zástupný“ homoerotický vztah, se při první příležitosti (například při propuštění na svobodu) vracejí zpět ke své biologicky determinované sexuální orientaci.[13] Dalším motivem pro takové jednání může být finanční prospěch (např. účinkování v pornografickém filmu) a jiné.
Homosexuální identita
Líbající se ženy
Pojem homosexualita bývá vnímán též jakohomosexuální identita, tedy v souvislosti s tím, že dotčená osoba se k tomuto pojmu (konstruktu) buď sama přihlásí, nebo je jímocejchována jakožto odlišná od většiny či odnormy a jsou jí tím přiřazenyprezentačnístereotypy (konotace), které jsou na pojem navázány. V tomto smyslu homosexualita není vrozená, ale historicky a kulturně podmíněná. Za jiných okolností jsou tytéž psychické dispozice interpretovány v jiných pojmech a kontextech, v důsledku čehož se projevují jiným chováním a jinými společenskými interakcemi.
Původ a užívání označení pro homosexualitu
První použití slova homosexuál (resp. homosexualisté, tedy „die Homosexualisten“) je doloženo v dopise, který psalrakousko-uherský spisovatel, žurnalista a aktivistamaďarské národnostiKarl Maria Kertbeny (psán též Károly Mária Kertbeny, do roku1847 Karl Maria Benkert) 6. května 1868frískému publicistovi, absolventu studií teologie, práva a dějin,Karlu Heinrichu Ulrichsovi,[14] který byl v roce 1854 stíhán kvůli svým „protipřirozeným“ kontaktům a již v roce 1864 pojmenoval homosexualitu jakouranismus. Veřejně použil termín poprvé Kertbeny v roce1869 ve dvojici v Lipsku anonymně zveřejněných traktátů proti soudobépruské legislativě.[15][16] Kertbeny však ve svých textech střídal různé tvary, zejména adjektivní tvar „homosexual“, výrazhomosexualismus bez významového rozlišení střídal s termínem Homosexualität.[17][18][19] Výraz homosexualita převzaliGustav Jäger (Die Entdeckung der Seele, 1878),Richard von Krafft-Ebing (2. vydání Psychopathia sexualis, 1887) aMagnus Hirschfeld (např.Jahrbuch für sexuelle Zwischenstufen, 1900).[20]
Vlivem nejednoznačnosti pojmusexualita slovohomosexuální vyvolává představu genitálních a orgasmických aktivit, proto se ho někteří zdráhají užít v některých významech, mimoto je někdy pociťováno jako příliš lékařské a odlidšťující. Různí autoři používají též pojmy jakohomofilie,homosocialita,homoerotika.
Sigmund Freud používal kromě termínu homosexualita též pojeminverse (a homosexuály nazývalinvertovanými). V pojmuinverze homosexualita částečně splývala s transsexualitou či hermafroditismem, vedle toho Freud používal termínperverze pro označení jiných modifikací sexuality.[21]
V angličtině se vžilo slovogay (výslovnost[ɡeɪ]IPA), jehož původní význam jeveselý,bezstarostný,jásavý.[22]
Slovogay obvykle označuje jen homosexuální muže, slovohomosexuál/homosexuální sice může zahrnovat obojí pohlaví, častěji se však rovněž užívá jen pro muže. Pro označení žen homosexuální orientace se běžně užívá slovolesba či zdrobnělelesbička a přídavné jménolesbický. Toto označení souvisí se starověkou řeckou básnířkouSapfó, která žila v 6. stol. př. n. l. na ostrověLesbos; v některých jejích básních se objevuje opěvování ženského těla a přátelství mezi ženami. Sapfó byla učitelkou vychovávající především šlechtické dívky, zda byla sama homosexuálního zaměření, není jisté (ukončila život z nešťastné lásky k muži).
V předmoderních dobách, zejména ve středověku a raném novověku, se pro označení homosexuálně se projevujících osob užívalo slovosodomita, pro pohlavní styk mezi mužisodomie. Tento termín však často označoval i jiné zakázané pohlavní aktivity, například soulož se zvířetem nebo nedovolené formy heterosexuálníhopohlavního styku.
Čeština obsahuje několikvulgarismů označujících homosexuály, mj. teplouš, buzerant, bukvice. Některé z těchto termínů mohou být použity (například uvnitř homosexuální komunity) i bez pejorativního vyznění. Např. slovobuzerant se do češtiny dostalo přes němčinu ze severoitalskéhobuzarada (sodomita), které vzniklo z pozdnělatinskéhobugeru (pův.bulgaru). Původně označovalo příslušníka hnutíbogomilů, které vzniklo v Bulharsku (na Západě z něj vycházelialbigenští). Přenesení významu vycházelo z dobových představ, které kacířství spojovaly s různými sexuálními nevázanostmi. Slovesobuzerovat, jehož význam je posunut opět do nesexuálního významu, je pravděpodobně novější.[23]
V němčině se užívá kromě slangového slova „der Gay“ často neutrální označení „der Schwule“, vzniklé z hanlivého „die Schwuchtel“.[24] Regionálně užívané sloveso „schwuchteln“ znamenalo původně „poskakovat, tančit“. Spíše hanlivým slovem „die Tunte“ se označují zženštilí homosexuálové.[25][26]
Biologie a psychologie homosexuality
Původ lidské homosexuality
O přesných příčinách sexuální orientace, ať už heterosexuální, bisexuální, či homosexuální, nepanuje vědecká shoda. Řada výzkumů se zabývala možnými vlivy genetickými, hormonálními, vývojovými, sociálními či kulturními. Zatím se však žádný faktor nebo faktory nepotvrdily jako rozhodující, obvykle se projevuje komplexní působení více faktorů a většina lidí má jen minimální či pražádný pocit volby svojí orientace.[27]
Genetické vlivy
S rozvojem genetiky po objevuDNA vznikla genetická teorie homosexuality. Této teorii nasvědčuje výzkum (1993) amerického molekulárního genetikaDeana Hamera, který popsal, že oblast q28 na chromozomu X s homosexualitou silně souvisí.[28] Pozdější výzkumy však tuto souvislost nepotvrdily a poukazují na agregované genetické vlivy zahrnující mnoho dalších rysů.[29][30]
V roce 2004 zjistil Camperio Ciani, že ženy, které jsou pokrevně spřízněny s homosexuálními muži, mají více potomků než ženy, které homosexuální muže v příbuzenstvu nemají. Rozdíl v plodnosti byl nezanedbatelný. Matky homosexuálních mužů porodily za život v průměru 2,7 dítěte. Matky heterosexuálních mužů přivedly na svět v průměru jen 2,3 dítěte. Tuto skutečnost vysvětlují italští vědci tím, že tentýž gen zřejmě vyvolává u mužů i žen identický efekt: zvýšenou sexuální přitažlivost muži.[31]
Statistickou souvislostí výskytu homosexuality s genetickou příbuzností se zabýval výzkum amerického psychologaMichaela Baileyho a psychiatraRicharda Pillarda, který publikovali v prosinci 1991 pod názvem „Genetická studie mužské sexuální orientace“. Studie se zabývala výskytem homosexuality u dvojčat a adoptivních sourozenců, kde alespoň jeden ze sourozenců byl homosexuál. Ve svém výzkumném vzorku zjistili, že pokud jedno z jednovaječných dvojčat bylo homosexuální, s pravděpodobností 52 % bylo druhé rovněž homosexuální (29 z 56 případů), u dvojvaječných dvojčat byla shoda ve 22 % (12 z 54 případů), u biologických sourozenců (ne dvojčat) 9 % (13 ze 142), u adoptivních bratrů 11 % (6 z 57) a dále to, že bratři matek homosexuálních mužů byli třikrát častěji homosexuální než bratři jejich otců. Autoři z uvedené statistiky vyvodili závěr, že tyto rozdíly nasvědčují genetické příčině homosexuality.[32] K podobným číslům (48 %, 16 % a 6 %) došli v roce 1993 i při zkoumání ženského vzorku populace stejnou metodou.[33]
David Gelman založil kritiku Bailey-Pillardovy teorie na tom, že jednovaječná dvojčata mají identickou genetickou výbavu, a proto je evidentní, že zde musí být jiný než genetický vliv.[34] Richard Cohen považoval za metodický nedostatek to, že zkoumaný vzorek byl složen z dobrovolníků nalezených prostřednictvím inzerátu v homosexuálních časopisech a nikoliv v běžném tisku.[35] Výzkum Niklase Långströma provedený na 7 600 jednovaječných dvojčatech spíše potvrdil genetické dispozice vzniku homosexuality u 18–39 % a vliv „specifického prostředí“ u 61–66 %. Specifickým prostředím se rozumí okolnosti vývoje a porodu, traumata atd.[36]
Hormonální vlivy
Na počátku 20. století se objevilahormonální teorie, podle níž je budoucí sexuální orientace jedince dána působením různě vysoké hladiny pohlavních hormonů nazárodek, podobně jako hormony určují pohlaví vznikajícího jedince. Teorie se dělí podle toho, kterým hormonům účinek připisují a zda za příčinu hormonálního stavu považují genetickou dispoziciplodu, nebo některé vnější faktory, například hormonální a psychický stav matky. Německý endokrinologGünter Dörner[37] ve výzkumech ze 70. let 20. století zjistil, že po podání samčích hormonů kryse v určitém období březosti se část narozených samiček chovala homosexuálně, po podání samičích hormonů ve stejném období se homosexuálně chovala část narozených samečků. Dörnerovi, který se domníval, že objevil příčiny vzniku lidské homosexuality, se namítalo, že nelze mechanicky přenášet zjištění o zvířatech na lidi, že jeho výzkumy nevypovídají nic o prožívání sexuality a že nevylučují genetický vliv na hormonální pochody.
Vliv hormonů také stojí v pozadí rozšířené teorie (hypotéza mateřské imunosenzitivity, autoremRay Blanchard), podle níž s každým dalším dítětem mužského pohlaví vzrůstá pravděpodobnost porození homosexuálního potomka a statisticky nejpravděpodobnější je, že homosexuální bude nejmladší z bratrů (2 % u prvního bratra, 3 % u druhého, 5 % u třetího). Mnoho dalších průzkumů tento trend potvrdilo.[38]
Vývojové, sociální a kulturní vlivy
Podle Americké akademie pediatrů sexuální orientace pravděpodobně není určena na základě rané dětské zkušenosti, výchovou, sexuálním zneužitím nebo jinou závažnou životní události, ale patrně je dána souhrnem biologických, hormonálních a environmentálních vlivů.[39]
Endokrionologové Garcia-Falgueras a Swaab ve své studii publikované v roce 2010 zjistili, že „mozek plodu se vyvíjí během intrauterinového období v případě muže skrze přímým působením testosteronu na vyvíjené nervové buňky nebo v případě ženy skrze absence nárůstu tohoto hormonu. Tímto způsobem jsou naše genderová identita (přesvědčení náležitosti k mužskému nebo ženskému pohlaví) a sexuální orientace naprogramovány či organizovány do struktur našeho mozku, když jsme ještě v děloze. Neexistuje žádný náznak, že by genderovou identitu nebo sexuální orientaci ovlivňovalo sociální prostředí po narození.“[40]
Daryl J. Bem vytvořil teorii sexuální přitažlivosti známou také jako „exotic becomes erotic“ (exotické se stává erotickým). Ve své teorii pracuje s konceptem genderových rolí a jejich souladu. Jedná se o teorii, která říká, že to, co je nám cizí, je pro nás sexuálně přitažlivější. Vyrůstá-li tedy chlapec v dívčím kolektivu a věnuje se dívčím aktivitám, je pro něj exotický svět ten mužský a v pubertě pak tato exotika přejde ve vzrušení (erotiku). Stejné je to také u dívek. To potvrzují i data z výzkumů v San Franciscu (1 500 respondentů), která uvádí, že 71 % gayů a 70 % leseb se v dětství cítili odlišně od svých stejnopohlavních vrstevníků.[41]
Morten Frisch a Anders Hviid provedli Národní kohortovou studii z Dánska v roce 2006. Zaměřili se na všechny Dány (2 miliony respondentů) ve věku 18-49 let za účelem zjištění, jaký vliv mají zkušenosti z dětství na to, zda se člověk jako dospělý rozhodne pro manželství nebo pro homosexuální partnerství. Na základě své prospektivní analýzy, založené na průzkumu veškerého obyvatelstva, ukázali, že různé zkušenosti z dětství ve vlastní rodině mají důležitý vliv na to, zda člověk později uzavře heterosexuální nebo homosexuální manželství. Např. muži vstoupili do homosexuálního partnerství tehdy, jestliže měli následující zkušenost z dětství: měli rozvedené rodiče, starší matku, chyběl jim otec nebo byli nejmladším dítětem v rodině.[42]
Fyziologické znaky korelující s homosexualitou
V roce1921 se berlínský lékařArthur Weil v rámci teorie, že psychické vlastnosti se odrážejí na vnějším vzhledu, pokusil najít tělesné charakteristiky homosexuálů. Objevil, že u homosexuálních mužů jsou boky v poměru k ramenům širší. Tyto závěry byly dalšími výzkumy potvrzeny, jinými naopak vyvráceny. V roce 1961 zkoumal stejnou otázku český sexuologKurt Freund na skupině homosexuálních a heterosexuálních mužů a nezjistil mezi nimi podstatné rozdíly s výjimkou většího penisu u homosexuálů. Nález byl však shledán jako metodická chyba.[43] V roce 2000 trojice kanadských vědců prokázala, že u gayů a leseb se častěji vyskytujelevorukost.[44] K témuž závěru došli psychologové Richard A. Lippa a Ray Blanchard při online testu stanice BBC (13 % proti 11 % v heterosexuální populaci).[45] Americký neurologSimon LeVay prováděl průzkum, který neodhalil tělesné rozdíly mezi heterosexuály a homosexuály. Americký biologTerrance Williams v roce 2000 zjistil, že homosexuální muži mají delší prsteníček oproti ukazováčku než heterosexuální muži.[46]
V roce2017 vytvořil tým zeStanfordovy univerzity počítačový program na báziumělé inteligence, který na základě fotografií tváří rozpoznal homosexuální muže s úspěšností až 91 % a homosexuální ženy s úspěšností až 84 %. Kromě ovlivnitelných znaků, jako je např. účes, program bral do úvahy i velikost brady, délku nosu nebo výšku čela.[47][48]
Rozšíření v lidské populaci
Metodologické podložení výzkumu o zastoupení homosexuality v lidské společnosti je problematické. Výzkumy obvykle mohou podchytit výskyt určitých druhů dílčích fyziologických reakcí, chování nebo sebepojetí, které bývají považovány za příznačné pro homosexualitu. Samotná podstata homosexuality běžné kvantitativní vědě dostupná není.
Je třeba nejprve pro potřeby šetření vymezit homosexualitu (přičemž zpravidla bývá omezena srovnatelnost s výzkumy vycházejícími z jiné definice), je třeba také vzít v potaz nejednoznačný vztah mezi orientací a chováním (přičemž výzkumy mohou zachycovat jen vybrané chování); protože se výzkumy provádějí dotazováním náhodného vzorku populace, roli hraje i ožehavost tématu pro dotázané a v neposlední řadě také jejich sebeuvědomění v oblasti sexuální orientace. Velkou roli také hraje, jak je homosexualita v dané společnosti přijímána. Ze všech těchto příčin plyne, že výsledky průzkumů jsou nejednoznačné, kolísají ve velkém rozmezí od 1 % do 10 % i dále. Vyšší čísla obvykle preferují skupiny a média blízké gay ideologii, nižší čísla skupiny s konzervativními názory. Nejčastěji bývají uváděna 4 %, ikonizovaný údaj z Kinseyových zpráv. Vzhledem ke kulturním rozdílům se obvykle přesnější výzkumy zaměřují na Evropu a Severní Ameriku.
Průzkumy sexuální aktivity a identity
První podrobnější výzkum provedl v USA mezi bělošskou populacíAlfred Kinsey, výsledky zveřejnil ve dvou zprávách –Sexuální chování muže (z r. 1948) a Sexuální chování ženy (1953). Podle těchto zpráv dosáhlo po dosažení dospělosti 37 % mužůorgasmu s jiným mužem. Kinseyho výzkumy se okamžitě staly předmětem kritiky jak z ideologických, tak z vědeckých pozic.
V roce 2003 provedlo v USA Národní středisko pro výzkum mínění výzkum, podle nějž 4,9 % amerických mužů mělo po 18. roce věku mužského sexuálního partnera, méně než 1 % však mělo výhradněhomosexuální styky.
Počítačový dotazník mezi dospívajícími muži ve věku 15–19 let v USA ukázal 5,5 % sexuální aktivity s partnerem téhož pohlaví. Podobné číslo (4,9 %) vykázal průzkum vNizozemsku, pokud se však připouštěla volnější hlediska (např. kontakt rukama), číslo vzrostlo na 13,4 %.
V roce 1998 se uskutečnil výzkum v Kanadě (Christopher Bagley a Pierre Tremblay), v němž se za homosexuála v nějakém stupni označilo 15,3 % mužů, za výhradně homosexuální 5,9 %.
Národní průzkum zdraví a sociálního života v r. 1992 oznámil výskyt mužské homosexuality v populaci nad 18 let v USA v hodnotě 4,9 %.
V roce 1993 oznámil Institut Alana Guttmachera, že v jeho výzkumu udalo od 1,8 do 2,8 % mužů sexuální kontakt s jiným mužem za posledních 10 let.
Vztah homosexuality ke zneužívání dětí
Sexuální skandály katolických duchovních, jejichž činy se v převážné většině medializovaných případů týkaly dospívajících chlapců, přispěly k diskusím o tom, zda jsou homosexuálové náchylnější ke zneužívání dětí či mladistvých než heterosexuálové. Empirický výzkum dokumentuje, že sexuální orientace osob neovlivňuje pravděpodobnost zneužívání dětí.[49][50][51][52]
Homosexualita u zvířat
Dva kačeři prokazující si náklonnost
Stejnopohlavní aktivity u zvířat zahrnují napříkladsexuální aktivitu,námluvy, náklonnost, soužití v párech a rodičovství. Takové chování je ojediněle doloženo již z konce 18. století. Výzkumy podrobnější a oproštěné od hodnotících soudů se uskutečňovaly až ke konci 20. století. Výsledky novějších výzkumů shrnul v knizeBiological Exuberance (Biologická nevázanost, 1999) kanadský biologBruce Bagemihl. Podle něj bylsexuální styk mezi jedinci téhož pohlaví zjištěn u 471 živočišných druhů, nejvíce u savců (167) a ptáků (132), překvapivě hodně u bezobratlých (125).[53]
Zpočátku panovalo přesvědčení, žehomosexuální styky u zvířat jsou (podobně jako někdy u lidí) náhražkové v situaci, kdy nemají možnost se pářit s příslušníkem opačného pohlaví (nejprve totiž byly pozorovány u zvířat v zajetí – například v některých zoologických zahradách v Německu[54] Japonsku[55] a USA,[56] v některých oceanáriích). Další výzkum ale ukázal, že tomu tak není – například v hejnechhus divokých se vytvářejí stejnopohlavní páry, i když je dostatek volných partnerů opačného pohlaví. U některých druhů se vytvářejí stabilní páry z jedinců téhož pohlaví – třeba u některých druhůracků se samice spáří se samcem, ale pak ho opustí a o mláďata se stará s jinou samicí. Naopak samčí párylabutí černých se spáří se samicemi a vracejí se k sobě. Každý čtvrtýtučňák projevuje homosexuální sklony.[57] Někteří vědci (napříkladJanet Mannová) takové chování označují za evoluční výhodu, protože zmírňuje vnitrodruhovou agresi v době rozmnožování, při výchově mláďat nebo v jiných citlivých situacích.[58]
U kachen je možno ovlivnit sexuální orientaci vtištěním a vychovat homosexuální kačery. Předpokládá se[kdo?], že u lidí může dojít k podobnému jevu ve věku 4–6 let, pokud dítě rodič opačného pohlaví odmítá nebo není dostatečně identifikován se svým pohlavím.[59]
Homosexualita v lidské společnosti
Homosexualita v dějinách
BůhSutech, který se neúspěšně pokusil znásilnitHora.
Vestarověkém Egyptě nebyla homosexualita pokládána zaspolečensky pozitivní jev, nicméně byla tolerována.[61] Zdá se, že předmětem přímého odsouzení nebyla homosexualita sama o sobě, ale jen tehdy, byla-li násilná – homosexuální znásilnění muže mužem, o něž se podle nepřímých náznaků pokusil v mytologiibůhSutech naHorovi:[62] v tomto případě je pokládána za projev moci, neboť Sutech tak zdůvodňuje, proč by měla být královská moc svěřena spíše jemu než Horovi, a bohové„zvracejí hnusem a plivají na Hora“; ten se však toho může zprostit poukazem, že se jej Sutech ve skutečnosti nezmocnil.[63] Podobně tomu je s homosexualitou pedofilní – se stykem muže s nedospělým chlapcem;[62] ten výslovně pokládá za zapovězenýPtahhotepovonaučení[64] a 125. kapitolaKnihy mrtvých v rámci tzv.negativní zpovědi. V ostatních případech mělistarověcí Egypťané k homosexualitě vztah spíše lhostejný. Známýliterární příběh o panovníkoviPepim II. a jeho generálu Sisenetovi, který přímo hovoří o jejich homosexuálním vztahu, ovšem královo jednání považuje za chlípné a nevhodné.[65] Nelze ale vyloučit, že tento odsuzující postoj má spíše než morální především politický podtext.[61]
VŘecku byla homosexualita široce akceptována a mnohdy dokonce státně podporována. Mít mladého chlapce patřilo k dobrému tónu a bylo to považováno za znak mužnosti. Řeckápederastie znamenala vztah s chlapcem ve věku asi 14–25 let. Pro chlapce nebylo hanbou, ale ctí mít takového staršího přítele, patrona, zvláště jednalo-li se o osobu společensky významnou.[66] (Viz též:Platón:Faidros.)
Thébská svatá družina se skládala výlučně z homosexuálních bojovníků. Ideou jejího vzniku bylo, že bojovníci spojení navzájem milostnými pouty budou bojovat srdnatěji, protože nebojují jen za sebe, ale i za své milence. Po 33 letech existence byl Svatá družina zničena v bitvě u Chaeroneie armádou Makedonců.[67]
Čínská žena pozoruje dva homosexuální milence.
Homosexuální chování bylo nejrozšířenější v dórských obcích.Sparta je učinila součástí svého vzdělávacího a výcvikového systému,Aristotelés podezříval Kréťany, že ji podporují k omezení porodnosti.[66] V Římě byla situace obdobná, císařNero dokonce uzavřel s mužem sňatek, láska císařeHadriána k řeckému mladíkovi jménemAntinoos byla dokonce proměněna ve státní kult. Když se totiž Antinoos při plavbě na Nilu v roce 130 n. l. utopil, Hadrián mu přikázal vztyčit nespočet soch a jako bohu vycházejícího Měsíce mu přikázal sloužit obřady.[68][69] Na jeho počest nechal přejmenovat (spíše než postavit, jak se také uvádí) ve Středním Egyptě město Antinoupolis.[70] Situace se změnila s nástupemkřesťanství.
V Číně byla mravně indiferentní až do pádu dynastie Chan. I poté však byla tolerována umělcům a aristokracii.
Přírodní národy
Vztah přírodních národů k homosexualitě zahrnuje celé spektrum možných postojů. Některé národy pěstovaly iniciační homosexualitu, jiné ji trestaly, další podporovaly. Prérijní Indiáni například pěstovali homosexualitu při „pláňovém tanci“, který měl zajistit úspěšný lov bizonů. Indiáni znali a respektovali rovněžtranssexualitu, kterou nazývali „Dvojím Duchem“.[60]
Pozdní středověk a renesance
Eduard II. (1284–1327), anglický homosexuální panovník
V období pozdního středověku a renesance byla homosexualita (sodomie, také zvrácená láska) v Evropě společensky odsuzována a trestná. To však nebránilo především aristokracii, aby se jí věnovala.
DantovaBožská komedie, resp. její část Peklo, zahrnuje mnoho jmen Dantových současníků, sodomitů.
Homosexuálové možná byli i významní umělci, jakoLeonardo da Vinci,Michelangelo Buonarotti, neboCaravaggio. Leonardo byl sice v roce1476 na základě anonymního udání vyšetřován pro poměr se sedmnáctiletým modelem Jacopo Saltarellim, ale vyšetřování bylo ukončeno po dvou měsících bez dalších následků pro jeho život a kariéru, třebaže byl po celý život v hledáčkuUfficiali di notte e conservatori dell'onestà dei monasteri, jakési florentské mravnostní policie.[71] O Caravaggiově lásce k jeho modelu Ranucciovi Thomassonimu vypráví například oblíbený film Dereka JarmanaCaravaggio.[72] Caravaggio svého milence (snad neúmyslně) zabil 25. května 1606. Michelangelo dedikoval Thomassovi dei Cavalierimu mj. velké množství milostných básní, z kterých se usuzuje, že byl homosexuál.[73]
O skutečný rozruch se postaralpapežJulius III. (1550–1555) vztahem se svým adoptivním „synovcem“ Innocenzo Ciocchi Del Monte. Pozdější papež sebral tohoto negramotného hocha z ulic Parmy, když mu bylo třináct, nebo čtrnáct let. Jako sedmnáctiletého jej jmenoval do úřaducardinalis nepos mezi nejmocnější muže tehdejšího světa. Dobové satiry nazývaly sedmnáctiletého kardinálaGanymédés, což bylo běžné renesanční označení pro homosexuála, a benátský vyslanec hlásil, že Innocenzo sdílí s papežem ložnici i lože.Protestanti využili do očí bijícího skandálu k rozsáhlému útoku na instituci papežství.[74]
ProAztéky byla homosexualita vnímána jako porušení normy a tvrdě trestána napíchnutím na kůl či vytržením vnitřností přes anální otvor.[75]
Historie represe
Růžový trojúhelník, označení homosexuálních mužů v nacistických koncentračních táborech
Rostoucí vlivkřesťanství přinesl dramatickou změnu postoje už vestarověku.Theodosiův kodex (kolem429 n. l.) postavil mimo zákon stejnopohlavní svazky.[76], prohlásil homosexuální sex za nezákonný a ty, kdo se jím provinili, odsoudil k trestu smrti upálením.[77] Křesťanský císař Justinián učinil homosexuály zodpovědnými za hladomory, zemětřesení a mor.[78]
Britský Buggery Act z roku1533 stanovil: "Ti, kteří obcují seŽidy neboŽidovkami, ti, kteří souloží se zvířaty, a sodomité, budou zaživa upáleni po řádném přezkoumání, že byli přistiženi při činu a veřejně usvědčeni."[79]
Až konec19. a především první polovina20. století přináší skutečně systematické represe spojené především s diktaturamiFranca,Hitlera a Mussoliniho, i když spíše ojedinělé případy se odehrály i ve Velké Británii a USA ještě v padesátých letech 20. století (Thomas Mann,Alan Turing). Paralelně s tím, s poklesem vlivu křesťanství, rozvojemsexuologie jako zcela nové vědy a růstem životní úrovně Západu však sílí emancipační homosexuální hnutí.
Přinejmenším od roku 1883, kdy jiEmil Kraepelin uvedl v klasifikaci duševních nemocí mezi „stavy psychické oslabenosti“, se homosexualita objevovala v různých odborných klasifikacích jako nemoc či porucha.
Americká psychiatrická asociace v roce 1952 zařadila homosexualitu v prvním vydání Diagnostické a statistického manuálu duševních poruch (DSM) mezi sociopatické poruchy a v druhém vydání z roku1968 mezi sexuální deviace. Následný výzkum neposkytl žádný empirický nebo vědecký základ pro považování homosexuality za poruchu nebo abnormalitu namísto normální a zdravé sexuální orientace. Po nahromadění výsledků takových výzkumů odborníci na lékařství, duševní zdraví a behaviorální a sociální vědy dosáhli shody na tom, že bylo chybné klasifikovat homosexualitu jako duševní poruchu a že klasifikace DSM reflektovala nevyzkoušené domněnky založené na kdysi převažujících sociálních normách a dojmech z klinické praxe od nereprezentativních vzorků složených z pacientů hledajících terapii a jednotlivců ve vězení.[1] V roce 1973 Americká psychiatrická asociace na základě empirických důkazů vědeckých výzkumů[2][80][81][82] schválila odebrání homosexuality z diagnostického a statistického manuálu (DSM-II) a postavila se proti veřejné i soukromé diskriminaci homosexuálů a pro přijetí zákonů podporujících občanská práva.[83] V letech 1980–1987 byla v DSM-III mezi poruchy výslovně řazenaegodystonní homosexualita, ale i ta byla z DSM-IV vypuštěna.
V roce 1992 nezařadilaSvětová zdravotnická organizace homosexualitu do nové, 10. revizeMezinárodní klasifikace nemocí. Podobný posun postoje provedly v následujících letech psychiatrické asociace či odborné státní orgány některých významných evropských a asijských států, například v roce 1994 Japonská společnost psychiatrů a neurologů[84] a v roce 2001 Čínská organizace psychiatrů na základě svého pětiletého výzkumu.[85]
Americká asociace psychologů upozorňuje na dlouhodobou shodu behaviorálních a sociálních věd i odborných profesí na tom, že homosexualita je normální a pozitivní varianta sexuální orientace, staví se proti dezinterpretaci vědeckých výzkumů a podporuje prezentaci přesných vědeckých a odborných informací o sexuální orientaci pro čelení předsudkům vycházejícím z nedostatečné znalosti.[86]. Odepření civilního manželství včetně vytvoření právních statusů jako je registrované partnerství, stigmatizuje stejnopohlavní partnerství, udržuje stigma historicky spjaté s homosexualitou a posiluje předsudky proti lesbám, gayům a bisexuálům.[87]
Protest proti homosexualitě v tradičně katolickémPolsku
Podle prof. Hereka označuje termín „předsudky vůči sexuální orientaci“ negativní postoje a na rozdíl od pojmuhomofobie neobsahuje žádné předpoklady o základních motivech těchto postojů, vytyčuje studium postojů vůči sexuální orientaci v rámci širšího kontextu sociálního psychologického výzkumu předsudků a vyhýbá se hodnotovým soudům o takových postojích.[88]
Homofobie je pojem, kterým se označuje strach z osob s homosexuální orientací, odpor nebo apriorní nedůvěra k nim, nebo jejich diskriminace.[89][90]
1970–1973: Příznivci homosexuálního hnutí v USA vedou kampaň proti označování homosexuality za nemoc a jejímu léčení a za její vyškrtnutí z diagnostického a klasifikačního manuálu[92][93][94][95][96]
Sňatek osob stejného pohlaví ve Spojených státech amerických
1973: Dozorčí rada Americké psychiatrické asociace na základě tlaku ze strany části veřejnosti a s odvoláním na závěry vědeckých výzkumů[2][80][81][82][97] mimo běžnou revizi schvaluje odebrání homosexuality z diagnostického a statistického manuálu (DSM-II) a staví se proti veřejné i soukromé diskriminaci homosexuálů a pro přijetí zákonů podporujících občanská práva.[83]
1974: Členové Americké psychiatrické asociace v referendu schvalují rozhodnutí dozorčí rady odebírající homosexualitu z diagnostického a statistického manuálu (DSM-II).
1975: Americká psychologická asociace ve své rezoluci vyjadřuje souhlas a podporu Americké psychiatrické asociaci a usiluje o to, aby všichni odborníci na duševní zdraví pomohli vymýtit stigma duševní poruchy spjaté s homosexuální orientací.[98]
1991: Americká asociace psychoanalytiků se ve své rezoluci staví proti veřejné i soukromé diskriminaci homosexuálů.[2]
1993: Světová zdravotnická organizace odebírá homosexualitu ze svého seznamu poruch.
1995: Japonská společnost psychiatrů a neurologů odebírá homosexualitu ze svého seznamu poruch.
2001: Čínská psychiatrická asociace odebírá homosexualitu ze svého seznamu poruch.
Mnoho dětí vychovávají lesby nebo gayové jak v rámci stejnopohlavního páru tak jako svobodní rodiče. Možnost adopce dětí homosexuálními páry nebo jejich členy a výchova dětí stejnopohlavními páry (homoparentalita) je předmětem společenských i politických diskusí a odborných studií. Ačkoliv se někdy v politických debatách a laickém diskurzu objevují tvrzení, že heterosexuální páry jsou přirozeně lepšími rodiči než stejnopohlavní páry nebo že děti leseb či gayů si vedou hůře než děti vychovávané heterosexuálními rodiči, tato tvrzení nemají žádnou oporu ve vědecké literatuře.[1][99]
Americké Středisko pro kontrolu nemocí a prevenci uvedlo, že mezi mužskými homosexuály se vyskytuje výrazně častějisyfilis,kapavka,[103]hepatitida B[104] a HIV/AIDS[105] nežli v běžné populaci.
Ladislav Machala z AIDS centraFakultní nemocnice Bulovka v roce2014 kritizoval nedostatečnou osvětu proti šíření AIDS a uvedl, že nejrizikovější skupinou nových pacientů s nákazou virem HIV a současně kapavkou nebo syfilitidou jsou mladí gayové s promiskuitním chováním, kteří se v posledních deseti letech staliprototypempacienta.[106]
Anglický národní průzkum mezi lety2009 a 2010 ukázal, že homosexuálové mají chatrnější duševní zdraví a horší zkušenosti s lékařskou péčí než heterosexuálové. Dlouhodobý psychologický nebo emocionální problém signalizovalo 5,2 % heterosexuálů mužů, ale 10,9 % u gayů a 15,0 % u bisexuálních mužů a 6,0 % u heterosexuálů žen, ale 12,3 % u leseb a 18,8 % u bisexuálních žen.[107][108][109]
Homosexuální vztahy byly inspirací pro vznik významných děl literárních, filosofických i hudebních. Antická literatura obsahuje nespočet příběhů o lásce mezi muži, ať už v písních, milostné poezii, nebo satiře. Nejznámější příběhy lze najít shrnuté v OvidiovýchProměnách, groteskní románSatyricon je příběhem dvojice bývalých studentů zápasících o přízeň milce Gitona.
Největší svod řecké poezie Anthologia Palatina obsahuje kromě jiných knihu (Músa Paidiké) „chlapcomilné“ poezie s 258 epigramy a knihu (Erótika) milostné poezie s 309 epigramy.[110]
Homosexualita byla i v zemích s moderním právem ve 20. století trestným činem.[111] Ačkoliv samotná homosexuální orientace bez homosexuálního chování nebývá předmětem stíhání v moderních právních systémech, i některé vyspělé země umožňovaly nebo umožňují znatelnou diskriminaci homosexuálně orientovaných lidí.
Homosexualita je nelegální v 75 zemích světa, především v Asii a Africe, včetně zemí jako Indie a Egypt.[112]
Homosexuální orientace
Omezováno bývá například právo na zaměstnání nebo činnosti v oblasti výchovy a školství, armády a bezpečnostních složek, zdravotnictví atd. V Číně údajně homosexuálně orientované osoby nemají právo uzavřít sňatek s osobou opačného pohlaví. Rovněž římskokatolické církevní právo umožňuje anulaci (zneplatnění) sňatku muže se ženou pro relativní impotenci.
Od počátku 80. let řada zemí zejména euroatlantického prostoru postupně přijímá legislativu, která postihuje homofobnízločiny z nenávisti a verbální útoky. V České republicetrestní zákoník postihuje „podněcování k nenávisti“, byť v této souvislosti explicitně nezmiňuje sexuální orientaci, lze však aplikovat kategorii „jiná skupina“. V roce2009 byl přijat tzv.antidiskriminační zákon, který zaručuje právo na rovné zacházení ve vymezených oblastech, zejména zaměstnání, zdravotnictví, sociální zabezpečení, vzdělání ad.
V některých státech a společnostech je sexuální styk mezi osobami stejného pohlaví trestný, často pod sankcí nejvyšších trestů, například až trest smrti v některých muslimských státech jako Íránu nebo Nigérii.
V mnoha (všech evropských a většině asijských a amerických) státech na světě se nekladou překážky pro dobrovolný sex mezi nepříbuznými osobami téhož pohlaví, pokud již dosáhli věku ze zákona daného státu dostatečného pro provádění sexuálního styku obecně. Ve Francii bylasodomie vypuštěna z trestního zákoníku v roce 1791, v ostatních zemích započala hlavní vlna odtrestňování po roce 1960.
Svazek nebo soužití osob stejného pohlaví
Stejnopohlavní soužití v Evropě
Stejnopohlavní manželství
Registrované partnerství
Neregistrované soužití
Neuznáváno či neznámo
Manželství striktně vymezeno jako svazek muže a ženy
V zemích západní (euroamerické) právní kultury svazky a soužití osob stejného pohlaví spadají pod obecná základní práva a svobody a nejsou státní mocí ani omezována nebo regulována, ani podporována.
Zákony některých zemí uznávají pro páry osob téhož pohlaví obdobnou nebo stejnou právní ochranu, podporu i omezení jako pro manželství. Například okresní soud ve státě Iowa v roce 2007 rozhodl o anulaci části zákona 595 o manželství[113], ve které je definováno, že pouze manželství muže a ženy je platné. Nejvyšší soud státu Iowa toto rozhodnutí potvrdil 3. dubna 2009[114]
Společenské, tedy neoficiální postoje se však mnohdy liší od postoje deklarovaného nebo uplatňovaného státní mocí.
Výchova dětí
ČeskýZákon o rodině umožňujeosvojení dítěte nebo pěstounskou péči o ně jak manželským párům, tak jednotlivcům za podmínky, že poskytují vhodné výchovné prostředí. Vhodnost prostředí je posuzována individuálně správním řízením a znaleckými posudky, v nichž se mohou projevit společenské názory i lidské kvality osob, které rozhodují.
Zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví, přijatý v ČR roku2006, toto právo výrazně omezil tím, že osvojení dítěte registrovaným partnerem zcela vyloučil bez ohledu na další okolnosti, podobně jako jsou vyloučeny osoby úředně zbavenésvéprávnosti. Toto diskriminační ustanovení zrušil v červnu 2016 Ústavní soud.[115]
↑GARCIA-FALGUERAS, Alicia; SWAAB, Dick F.Pediatric Neuroendocrinology [online]. Basel Freiburg: Karger, 2010. Kapitola Sexual Hormones and the Brain: An Essential Alliance for Sexual Identity and Sexual Orientation.Dostupné online.ISBN978-3-8055-9303-8.doi:10.1159/000262525. (anglicky)
↑Feray, Jean-Claude; Herzer, Manfred:Homosexual Studies and Politics in the 19th Century: Karl Maria Kertbeny, Journal of Homosexuality, roč. 19, č. 1, 1990
↑HERZER, Manfred. Kertbeny and the Nameless Love. S. 1–26.Journal of Homosexuality [online]. 1986-03-07. Roč. 12, čís. 1, s. 1–26.Dostupné online.doi:10.1300/J082v12n01_01. (anglicky)
↑Sigmund Freud:Tři pojednání k teorii sexuality., 1905, česky in:Sebrané spisy Sigmunda Freuda, Spisy z let 1904–1905, Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, Praha, 2000, str. 33–40
↑BALZER, Carsten. The Beauty and the Beast: Reflections About the Socio-Historical and Subcultural Context of Drag Queens and “Tunten” in Berlin. S. 55–71.Journal of Homosexuality [online]. 2004-04-20. Roč. 46, čís. 3-4, s. 55–71.Dostupné online.doi:10.1300/J082v46n03_04. (anglicky)
↑ Understanding sexual orientation and homosexuality.www.apa.org [online]. American Psychological Association, 2008 [cit. 2024-01-24].Dostupné online.
↑HAMER, Dean H., et al. A linkage between DNA markers on the X chromosome and male sexual orientation.Science. 6. 1993, roč. 261, čís. 5119, s. 321–7.Dostupné online.ISSN0036-8075.
↑RICE, George; ANDERSON, Carol; RISCH, Neil; EBERS, George. Male Homosexuality: Absence of Linkage to Microsatellite Markers at Xq28. S. 665–667.Science [online]. 1999-04-23. Roč. 284, čís. 5414, s. 665–667.Dostupné online.doi:10.1126/science.284.5414.665.PMID10213693. (anglicky)
↑GANNA, Andrea; VERWEIJ, Karin J. H.; NIVARD, Michel G.; MAIER, Robert; WEDOW, Robbee; BUSCH, Alexander S.; ABDELLAOUI, Abdel. Large-scale GWAS reveals insights into the genetic architecture of same-sex sexual behavior.Science [online]. 2019-08-30. Roč. 365, čís. 6456.Dostupné online.doi:10.1126/science.aat7693. (anglicky)
↑PETR, Jaroslav. Geny pro homosexualitu mužů svědčí ženám.osel.cz [online]. 2008-06-25 [cit. 2025-10-31].Dostupné online.
↑Bailey JM, Pillard RC (1991). „A genetic study of male sexual orientation“. Archiv General Psychiatry 48 (12): 1089–96.PMID1845227.
↑Bailey JM, Benishay DS (1993). „Familial aggregation of female sexual orientation“. Americký časopis Psychiatry 150 (2): 272–7.PMID8422079.
↑David Gelman, „Born or Bred?“ Newsweek (24. února 1992), str. 46.
↑BLANCHARD, Ray; VANDERLAAN, Doug P. Commentary on Kishida and Rahman (2015), Including a Meta-analysis of Relevant Studies on Fraternal Birth Order and Sexual Orientation in Men. S. 1503–1509.Archives of Sexual Behavior [online]. 2015-07. Roč. 44, čís. 5, s. 1503–1509.Dostupné online.doi:10.1007/s10508-015-0555-8. (anglicky)
↑Garcia-Falgueras, A, & Swaab, DF,New Evidence of Genetic Factors Influencing Sexual Orientation in Men: Female Fecundity Increase in the Maternal Line, inEndocrine Development, vol. 17, 2010 (abstract) dostupné také naPubMed).
↑BERN, Daryl J. Exotic Becomes Erotic: A Developmental Theory of Sexual Orientation.Psychological Review [online]. American Psychological Association, Inc, 1996. Roč. 103, čís. 2.Dostupné online. (anglicky)
↑FRISCH, Morten; HVIID, Anders. Childhood Family Correlates of Heterosexual and Homosexual Marriages: A National Cohort Study of Two Million Danes.Archives of Sexual Behavior. 2006-10-23, roč. 35, čís. 5, s. 533–547.Dostupné online [cit. 2023-12-14].ISSN0004-0002.doi:10.1007/s10508-006-9062-2. (anglicky)
↑ Je homosexuální cítění vrozené?.www.iniciativa.cz [online]. [cit. 2008-08-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-12.
↑University of Toronto.Canadian Scientists Find More Homosexuals Left-Handed [online]. ScienceDaily, 2000-07-10.Dostupné online. (anglicky)
↑ Handedness, birth order, and sexual orientation.BBC [online]. [cit. 2025-10-31].Dostupné online. (anglicky)
↑ Finger-length ratios and sexual orientation.www.unl.edu [online]. [cit. 28-12-2011].Dostupné v archivu pořízeném dne 28-12-2011.
↑kar. Umělá inteligence pozná homosexuály. Stačí jí k tomu fotka a pár sekund.ČT24 [online]. Česká televize, 2017-09-08 [cit. 2017-09-08].Dostupné online.
↑Yilun Wang; KOSINSKI, Michal.Deep neural networks are more accurate than humans at detecting sexual orientation from facial images [online]. Stanford: 2017 [cit. 2017-09-08].Dostupné online. (anglicky)
↑CNN, By Maggie Hiufu Wong. Incest and affairs of Japan's scandalous penguins.CNN [online]. [cit. 2021-01-23].Dostupné online. (anglicky)
↑LITE, Jordan. Gay ducks derail repopulation plan.Scientific American Blog Network [online]. [cit. 2021-01-23].Dostupné online. (anglicky)
↑PINCEMY, Gwénaëlle; DOBSON, F. Stephen; JOUVENTIN, Pierre. Homosexual Mating Displays in Penguins: Homosexual Mating Displays in Penguins.Ethology. 2010-12, roč. 116, čís. 12, s. 1210–1216.Dostupné online [cit. 2021-01-23].doi:10.1111/j.1439-0310.2010.01835.x. (anglicky)
↑MANN, Janet.Establishing trust: Socio-sexual behaviour and the development of male-male bonds among Indian Ocean bottlenose dolphins. [s.l.]: Cambridge University Press, 2006.Dostupné online.
↑FRANCK, Dierk.Verhaltensbiologie, Einfuehrung in die Ethologie. Stuttgart: Thieme, 1997.ISBN978-3135676036. (německy)
↑abFEKEOVÁ, Eva.Problematika homosexuality ve výuce na českých školách. Brno: PedF MU, 2007.Dostupné online.
↑WILKINSON, Toby H. A.Lidé starého Egypta. Překlad Hana Navrátilová a Renata Landgráfová. Praha: Mladá fronta, 2008. 336 s.ISBN978-80-204-1819-7. S. 79n.
↑ Encyklopaedia Britannica: Antinous.www.1911encyclopedia.org [online]. [cit. 02-09-2008].Dostupné v archivu pořízeném dne 04-10-2008.
↑ GLBTQ: Hadrian.www.glbtq.com [online]. [cit. 14-04-2007].Dostupné v archivu pořízeném dne 01-03-2007.
↑Bailey JM, Pillard RC (1991). „A genetic study of male sexual orientation“. Archiv General Psychiatry 48 (12): 1089–96.PMID1845227.
↑ Caravaggio: film o malířově životní lásce..www.moviemail-online.co.uk [online]. [cit. 2008-08-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-18.
↑"Michelangelo",The New Encyclopaedia Britannica, Macropaedia, Volume 24, page 58, 1991.
↑ Profesor Louis Crompton: Julius III..www.glbtq.com [online]. [cit. 16-08-2007].Dostupné v archivu pořízeném dne 11-10-2007.
↑BRENIŠÍNOVÁ, Monika. Láska, zlomené srdce i stahování z kůže. Sexuální život Aztéků.Dějiny a současnost. 2020, roč. XLII, čís. 1, s. 34.ISSN0418-5129.
↑Theodosiův kodex 9.8.3:"When a man marries and is about to offer himself to men in womanly fashion (quum vir nubit in feminam viris porrecturam), what does he wish, when sex has lost all its significance; when the crime is one which it is not profitable to know; when Venus is changed to another form; when love is sought and not found? We order the statutes to arise, the laws to be armed with an avenging sword, that those infamous persons who are now, or who hereafter may be, guilty may be subjected to exquisite punishment.
↑Theodosiův kodex 9.7.6: Omnes, quibus flagitii usus est, virile corpus muliebriter constitutum alieni sexus damnare patientia (nihil enim discretum videntur habere cum feminis), huius modi scelus spectante populo flammis vindicibus expiabunt. Pp. in foro Traiani VIII. id. aug., Valentiniano a. IV. et Neoterio coss. Haec lex interpretatione non indiget..
↑ab Facts About Homosexuality and Mental Health.psychology.ucdavis.edu [online]. [cit. 2009-03-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-02.
↑Marianna Šípošová: Homofóbia a jej dopad na homosexuálnu menšinu, FiF UK, Bratislava 1997
↑Jaroslava Talandová: Sociální postavení lesbických žen a alternativní rodinné modely v kontextu heterosexuální společnosti. Praha, L-klub Lambda, 1997.
↑Robert Alan Brookey:Reinventing the Male Homosexual: The Rhetoric and Power of the Gay Gene. Indiana University Press. Bloomington & Indianapolis, 2002. str. 43
↑Craig A. Rimmerman:From Identity to Politics: The Lesbian and Gay Movements in the United States. Temple University Press. Philadelphia, 2002, str. 85-86)
↑Donn Teal:The Gay Militants – How Gay Liberation Began in America, 1969–1971, 1971, str. 272-273
↑Kay Tobin, Randy Wicker:Gay Crusaders (Homosexuality : Lesbians and Gay Men in Society, History and Literature), Arno Pr, září 1975,ISBN978-0-405-07374-8, str. 216
↑Kay Tobin, Randy Wicker:Gay Crusaders (Homosexuality : Lesbians and Gay Men in Society, History and Literature), Arno Pr, září 1975,ISBN978-0-405-07374-8, str. 130–131
↑Společná zpráva přátel soudu na podporu strany odvolávající se k Nejvyššímu soudu státuMaine ve věci adopce R. A. a M. A., 12. října 2006, od organizací American Psychological Association; Maine Psychological Association, National Association of Social Workers, National Association of Psychiatric Physicians, Child 'Utelfare League of America, Maine Childern's Alliance, Maine Medical Association, American Academy of Pediatrics, Maine Chapter, Evan B. Donaldson Adoption Institute, Kids First, Community Counseling Centeronline na stránkách Americké psychologické asociace
↑ELLIOTT, Marc N.; KANOUSE, David E.; BURKHART, Q; ABEL, Gary A.; LYRATZOPOULOS, Georgios; BECKETT, Megan K.; SCHUSTER, Mark A. Sexual Minorities in England Have Poorer Health and Worse Health Care Experiences: A National Survey. S. 9–16.Journal of General Internal Medicine [online]. 2015-01. Roč. 30, čís. 1, s. 9–16.Dostupné online.doi:10.1007/s11606-014-2905-y. (anglicky)
↑ Vedci z Univerzity v Cambridge: "Homosexuáli, lesby a bisexuáli sú vo väčšej miere mentálne chorí“.hlavnespravy.sk [online]. 2014-10-12.Dostupné online. (slovensky)
↑ PhDr. Josef Bartoň, ThD. z katedry biblických studií KTF Praha hovoří o erotice v řecké poezii.www.christnet.cz [online]. [cit. 21-08-2008].Dostupné v archivu pořízeném dne 10-10-2008.
HERGEMÖLLER, Bernd-Ulrich.Einführung in die Historiographie der Homosexualitäten. Tübingen: Ed. discord, 1999. 192 s. (Historische Einführungen; sv. 5).ISBN3-89295-678-2. (německy)
témaHomosexualita v kultuře,Souvislosti – revue pro literaturu a kulturu, č. 4/2003, Praha, ISSN 0862-6928:
Ramón Llull (Raymundus Lullus):Kniha o Příteli a Miláčku, starokatalánský text z přelomu 13. a 14. století, do češtiny přeložil roku 1905Sigismund Bouška
Kateřina Kolářová:Celý život jsem čekala na 21. století (rozhovor sJeanette Winterson o lesbismu, genderu a kyberprostoru)
Dominique Fernandez:Obrazy z dějin homosexuality ve filmu (přeložil M. C. Putna)
Martin C. Putna:Veselá věda aneb Alternativy uvnitř alternativy (kritický nástin soudobé vědecké rozpravy o homosexualitě)
OMOTO, Allen M.; KURTZMAN, Howard S.Sexual Orientation and Mental Health: Examining Identity and Development in Lesbian, Gay, and Bisexual People. Washington DC: American Psychological Association, 2006.ISBN978-1591472322. S. 323. (anglicky)
GOLDBERG, Abbie E.Lesbian and Gay Parents and Their Children: Research on the Family Life Cycle. Washington DC: American Psychological Association, 2009.ISBN978-1433805363. S. 233. (anglicky)
.svg)
