
Marína (1846) jelyricko-epická milostnábáseňslovenskéhobásníkaAndreje Sládkoviče. Dílo je považováno za jeden z vrcholů slovenskéhoromantismu. Milostný impulz z autorových studenských dob stál na začátku skladby, která je oslavou konkrétní lásky postupně přerůstající do symbolické podoby lásky k národu. Sládkovič v básni vyjádřil svou představu pravdy, krásy a mladosti, kterou projevil svými subjektivními radostnými i bolestnými pocity. Báseň vytvořená pravděpodobně v zimě roku 1844 byla roku 1845 na zasedání štúrovského spolku Tatrín kritizována jako neslovanská a mravně nezodpovědná. Knižně proto vyšla až roku 1846 v Pešti pod názvemMarína, spevi Andreja Sládkoviča a kritikou i veřejností byla přijala příznivě.
Marína obsahuje 2 900 veršů a je tak považována za nejdelší milostnou báseň na světě. Sládkovič uvažoval o jejím vydání již v polovině čtyřicátých let společně se svými dalšími básněmi, čemuž nasvědčují dva rukopisné sešitySpevi Andreja Sládkoviča, do jejichž prvního svazku jeMarína zařazena. Rukopisy jsou napsané ještě neustálenýmštúrovským pravopisem, který se částečně odlišuje od pravopisu soudobých časopisů (Národňje novini,Orol tatránski,Ňitra). Verš básně se vyznačuje výraznýmsylabismem, v němž se však již objevují modernísylabotónické prvky.
Detail očígorily horské žijící verwandskémNárodním parku Volcanoes