Histamin jehormon aneurotransmiter produkovaný celou řadoubuněk, zejména všakbílými krvinkami (žírné buňky abazofily) anervovými buňkami. Primárně funguje lokálně – na krátkou vzdálenost při komunikaci mezi sousedními buňkami. Pokud je produkován ve vysokém množství, např. v reakci na alergen, vyvolává efekt v rozsáhlejším okrskutkáně (např. otok pobodnutí hmyzem) nebo v celém těle (anafylaktický šok).[2]
Histamin jekrystalický, rozpustný vevodě. Souvisí úzce shistidinem, z něhož se tvořídekarboxylací účinkem enzymuhistidindekarboxylázy.[3]
Histamin je přítomen ve vysokém množství především vkůži,plicích astřevech, ale také vmozku amíše a dalších tkáních. V klidovém stavu je většina histaminu ukryta v granulích uvnitřžírných buněk nebo cirkulujícíchbazofilů.[3] Uvolňuje se při aktivaci těchto buněk – obvykle navázáním antigenu naimunoglobulin E.[4] Na molekulární úrovni funguje následně histamin tak, že se váže nahistaminové receptory. Jedná se o skupinureceptorů spřažených s G-proteinem (GPCR), která se ještě dělí na několik podskupin:H1,H2,H3 aH4 receptory.[2]
Fyziologicky je histamin velmi účinný. Působí nahladké svalstvo,[4] způsobuje intenzivní kontrakcedělohy[zdroj?] a stah plicníchprůdušinek. Dále rozšiřujecévy a zvyšuje jejichprostupnost, čímž se do tkání dostávají tekutiny a vznikáotok[4] a následkem rozšíření cév také dochází ke sníženíkrevního tlaku. V žaludku histamin produkujíECL (enterochromafinní) buňky a vyvolávají tím produkcikyseliny chlorovodíkové zparietálních buněk.[4] Vyjma těchto všech rolí je histamin navíc i jedním z minoritníchneurotransmiterů vmozku.[4]
Jeho nadměrné uvolnění při alergické reakci znásobuje výše zmíněné účinky. Pokud jsou lokalizované do oblasti tkáně, vzniká např. kožníkopřivka (urtikárie). Při systémovém působení v celém těle se může spustit až tzv.anafylaktický šok. Dochází kesnížení tlaku, vzniku rozsáhlého otoku a dalším život ohrožujícím účinkům. Tyto projevy se dají velmi dobře vyvolatinjekcí velké dávky histaminu do krevního řečiště.[4] Histamin je také obvyklou příčinousenné rýmy, která vzniká přialergické reakci na pyl vnosní sliznici a projevuje se otékáním nosní sliznice a uvolňováním tekutin donosní dutiny.[4]
Potlačení jeho působení pomocíantihistaminik je součástí léčby alergických stavů (antihistaminika H1) a žaludečního vředu (antihistaminika H2).[zdroj?] Akutní stavy vyvolané uvolněním velkého množství histaminu do krve se dají potlačit také podánímsympatomimetik, zejména látek na báziadrenalinu činoradrenalinu.[4]
Byl připraven roku1907 chemiky Windausem a Vogtem. Roku1910 byl v nepatrném množství izolován z námelového výtažku.
Nesnášenlivost histaminu, nebo histaminová intolerance, zkráceně HIT postihuje 1-3 % obyvatel.[5] Z důvodu nedostatečné činnosti enzymů diaminooxidázy (DAO) a histamin-N-methyltransferáza (HNMT), které štěpí histamin, dochází v těle k hromadění histaminu. DAO se převážně nachází vestřevě,ledvinách aplacentě. Odpovídá za degradaci histaminu přijatého potravou. Přeměňuje histamin na imidazolacetaldehyd, který se dále metabolizuje a vylučuje. HNMT působí hlavně vjátrech,mozku, ledvinách aplicích. Inaktivuje histaminmetylací, čímž vzniká N-methylhistamin, který se dál odbourává. Funguje hlavně uvnitř buněk (intracelulárně). Příznaky jsou, kopřivka,svědění,průjem, bolesti břicha,hypertenze,bolesti hlavy,závratě,koliky,zvracení,nevolnost, otoky sliznic, dechové potíže,astma, ucpaný nos, výtoky z nosu, poruchy spánku,úzkostné stavy a u žen poruchymenstruace.[6][7]
Nízkohistaminovádieta, je nejúčinnější léčba histaminové intolerance. Při dlouhodobém dodržování diety dochází ke zvýšení enzymu diaminooxidázy a snížení hladiny histaminu. Při potížích lze také použít přípravek obsahující enzym DAO, který je izolován z ledvin prasat. Pro jeho velkou stabilitu lze přípravek užívat ústně. Ke snížení histaminu v těle se používajíantihistaminika a stabilizátory žirných buněk. Bakteriální osídlení střev souvisí s histaminovou intolerancí, proto se doporučuje používáníprobiotik obsahující tyto kmeny: Bifidobacterium breve, Bifidobacterium infantis, Bifidobacterium longum, Lactobacillus plantarum, Lactobacillus rhamnosus. Jiné probiotické kmeny mohou naopak zvyšovat histamin ve střevech.Kofaktory aktivity DAO jsou také vitamínyC aB6, měď a zinek.[6]
Při nízkohistaminové dietě je potřeba se vyvarovat potravin obsahující velký výskyt histaminu a dalších biogenních aminů. Pacient musí ze svého jídelníčku odstranit potravinykvašené (fermentované), rychle kazící se, sterilizované a konzervované. Příprava jídel jen z čerstvých potravin, bez používání chlazených polotovarů. Jídlo neuchovávat v lednici a co nejdříve zkonzumovat.[6]
Některé účinné látky v lécích, mají schopnost částečně, nebo úplně blokovat enzymatickou aktivitu diaminoxidázy při odbourávání histaminu. Výběr některých účinných látek, které jsou inhibitory DAO.
Přestože tyto léčivé látky působí jako inhibitory DAO, nikdy nevysazujte léky obsahující tyto látky bez porady lékaře. Takové rozhodnutí mohou být závažnější pro vaše zdraví než nežádoucí účinky histaminu.[8]
- ↑ab Histamine.pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23].Dostupné online. (anglicky)
- ↑abHILL, Stephen J.; BAKER, Jillian G.Encyclopedia of Biological Chemistry - Vol 2. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Histamine Receptors.
- ↑abOxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006.ISBN 0-19-852917-1.
- ↑abcdefghGUYTON, Arthur C; HALL, John E.Textbook of Medical Physiology. 11. vyd. [s.l.]: Elsevier, 2006. (11).ISBN 978-0-7216-0240-0.
- ↑CHMELÍKOVÁ, Bc Lucie.Histaminová intolerance. Eliminační dieta. [online]. 2021-02-04 [cit. 2025-04-10].Dostupné online.
- ↑abcDRABEROVÁ, Hana.Histaminová intolerance. Praha, 2011. 89 s. Bakalářská práce. 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Zuzana Humlová. s. 10–30.Dostupné online.
- ↑FUCHS, Martin.Histaminová intolerance, snížená aktivita diaminoxidázy [online]. Diagnostika a laboratorní technika, 2011 [cit. 2022-12-25].Dostupné online.
- ↑SCHLEIP, Thilo.Histaminová intolerance. Překlad Dagmar Kolínská. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 118 s.ISBN 978-80-7262-666-3. S. 93–94.
