Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Hexakvark

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hexakvarky jsou velká rodina hypotetických složených subatomárníchčástic, které se mohou skládat z celkem šestikvarků a/neboantikvarků jakýchkolivůní s celkovým nulovýmbarevným nábojem. Patří do kategorie tzv. exotickýchhadronů.

Podmínka nulového barevného náboje umožňuje několik způsobů, jak kvarky a antikvarky zkombinovat. Hexakvark může obsahovat dvě trojice kvarků (qqq +qqq) připomínající dva baryony svázané dohromady, pak se nazývádibaryon (resp. antidibaryon jako jeho antikvarková obdobaqqq +qqq). Může také obsahovat tři kvarky a tři antikvarky připomínající buď vázanýtetrakvark (qqqq) amezon (qq), nebo tři svázané mezony (qq +qq +qq), případně baryon vázaný s antibaryonem (qqq +qqq). Základní dibaryonový stav se podle teoretických výpočtů jeví jako potenciálně stabilní,[1][2] naopak kombinace tří kvarků a tři antikvarků jsou na samé hranici stability (pokud ne za ní), přičemž stabilnější by měla být kombinace připomínající vázaný tetrakvark a mezon.[3]

Dibaryony

[editovat |editovat zdroj]

S první dibaryonovou hypotézou přišel již v r. 1976Robert Jaffe, který navrhl možnost existence potenciálně stabilního „dihyperonu H“, složeného z kvarků u, d, s, u, d, s jakožto vázaný stav dvouhyperonů Λ.[4]

Pokud by byly v nějaké reakci dibaryony vytvořeny, předpokládá se, že budou přinejmenším v základním (neexcitovaném) stavu relativně stabilní (v řádech běžných pro baryonovérezonance) vzhledem k rozpadu na dva baryony.Bylo navrženo několik experimentů s cílem pozorovat dibaryonové rozpady a interakce. Několik možných rozpadů bylo pozorováno v 90. letech, ale ani v roce2016 nejsou tato pozorování potvrzena.[5][6][7]

V roce2014 byla zjištěna přítomnost potenciálního dibaryonu vForschungszentrum Jülich na energii 2380 MeV. Částice d*(2380) existovala po dobu zhruba 10−23 sekund.[8]

V roce 2023 byla publikována studie, která dává silnou podporu existenci dibaryonu D6b tvořeného šesti kvarky b se strukturou dvou vázaných baryonů Ωbbb.[9]

Přirozený výskyt hexakvarků

[editovat |editovat zdroj]

Existuje teorie, podle níž by mohly částice jako jsou hyperony a dibaryony tvořit vnitřekneutronových hvězd[10][11], což by měnilo poměr hmotnosti a průměru těchto objektů způsobem, který by mohl být detekovatelný. Naopak měření neutronových hvězd stanovuje některé limity pro vlastnosti dibaryonů.[12] Velká částneutronů by se mohla přeměnit na hyperony a ty následně sloučit do dibaryonů během rané fáze jejího zhroucení načernou díru. Tyto dibaryony by se rychle rozpadaly nakvark-gluonové plazma během kolapsu nebo na nějaké dosud neznámé skupenství.

Hexakvarky jsou potenciálním kandidátem natemnou hmotu.[13][14]

Reference

[editovat |editovat zdroj]

V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuHexaquark na anglické Wikipedii.

  1. FELDMAN, Andrey. Multiple molecular hexaquarks are predicted by theoretical study.PhysicsWorld [online]. 2024-08-19 [cit. 2024-08-23].Dostupné online. (anglicky) 
  2. WANG, Bo; CHEN, Kan; MENG, Lu; ZHU, Shi-Lin. Spectrum of molecular hexaquarks.Physical Review D [online]. American Physical Society, 2024-07-26 [cit. 2024-08-23]. Roč. 110, čís. 1.Dostupné online.ISSN2470-0029.arXiv2406.06993.doi:10.1103/PhysRevD.110.014038. (anglicky) 
  3. VIJANDE, J. Stability of hexaquarks in the string limit of confinement.Physical Review D. 2012-01-01, roč. 85, čís. 1.Dostupné online [cit. 2016-09-28]. Dostupné také na:[1].doi:10.1103/PhysRevD.85.014019.arXiv1111.5921. (anglicky) 
  4. R. L. Jaffe. Perhaps a Stable Dihyperon?.Physical Review Letters. 1977, s. 195.Dostupné online. Dostupné také na:[2].doi:10.1103/PhysRevLett.38.195.Bibcode1977PhRvL..38..195J. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. J. Belz et al. (BNL-E888 Collaboration). Search for the weak decay of an H dibaryon.Physical Review Letters. 1996, s. 3277–3280.doi:10.1103/PhysRevLett.76.3277.Bibcode1996PhRvL..76.3277B.arXivhep-ex/9603002. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. R. W. Stotzer et al. (BNL-E836 Collaboration). Search for H dibaryon in He-3 (K-, k+) Hn.Physical Review Letters. 1997, s. 3646–36490.doi:10.1103/PhysRevLett.78.3646.Bibcode1997PhRvL..78.3646S. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. A. Alavi-Harati et al. (KTeV Collaboration). Search for the weak decay of a lightly bound H0 dibaryon.Physical Review Letters. 2000, s. 2593–2597.doi:10.1103/PhysRevLett.84.2593.Bibcode2000PhRvL..84.2593A.arXivhep-ex/9910030. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. P. Adlarson. Evidence for a New Resonance from Polarized Neutron-Proton Scattering.Physical Review Letters. 2014, s. 202301.doi:10.1103/PhysRevLett.112.202301.Bibcode2014PhRvL.112t2301A.arXiv1402.6844. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. Tata Institute of Fundamental Research. Evidence for the existence of a deeply bound dibaryon, built entirely from beauty quarks.Phys.Org [online]. 2023-03-17 [cit. 2023-04-18].bound-dibaryon-built.html Dostupné online. (anglicky) 
  10. V. A. Ambartsumyan; G. S. SAAKYAN. The Degenerate Superdense Gas of Elementary Particles.Soviet Astronomy. 1960, s. 193.Dostupné online.Bibcode1960SvA.....4..187A. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. S. Kagiyama; A. NAKAMURA; T. OMODAKA. Compressible bag model and dibaryon stars.Zeitschrift für Physik C. 1992, s. 557-560.doi:10.1007/BF01474728.Bibcode1992ZPhyC..56..557K. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  12. A. Faessler; A. J. BUCHMANN; M. I. KRIVORUCHENKO. Constraints to coupling constants of the ω- and σ-mesons with dibaryons.Physical Review C. 1997, s. 1576.doi:10.1103/PhysRevC.56.1576.Bibcode1997PhRvC..56.1576F.arXivnucl-th/9706080. Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  13. BASHKANOV, Mikhail; WATTS, Daniel P. A new possibility for light-quark dark matter.Journal of Physics G: Nuclear and Particle Physics [online]. IOP Publishing, 12. únor 2020. Svazek 47, čís. 3: LT01.Dostupné online.ISSN1361-6471.doi:10.1088/1361-6471/ab67e8. (anglicky) 
  14. HOUSER, Pavel. Nový kandidát na temnou hmotu – šestikvarková částice d-star.SCIENCEmag.cz [online]. Nitemedia s.r.o., 4. březen 2020.Dostupné online. 
Částice
Elementární částice
částice hmoty
(fermiony)
kvarky
leptony
částice interakcí
(bosony)
hypotetické
částice interakcí
superpartneři
ostatní
Složené částice
hadrony
baryony
(fermiony)
nukleony
hyperony

ΔΛΣ, Σ*Ξ, Ξ*Ω

ostatní baryonovérezonance
mezony/kvarkonia
(bosony)

pionkaonρηφωJ/ψϒθBDT

exotické hadrony
tetrakvarky/dvoumezonové molekuly
(bosony)
pentakvarky
(fermiony)
hexakvarky/dibaryony
(bosony)
glueballs
(bosony)

odderonpomeron (hypotetický)

další částice
hypotetické
mezony/kvarkonia
exotické mezony
ostatní
Kvazičástice
Portály:Fyzika
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hexakvark&oldid=24184893
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp