| Henry Moseley | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | Henry Gwyn Jeffreys Moseley |
| Narození | 23. listopadu1887 Weymouth |
| Úmrtí | 10. srpna1915 (ve věku 27 let) Gallipoli |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Alma mater | Etonská kolej Summer Fields School Trinity College Oxfordská univerzita |
| Povolání | fyzik, inženýr achemik |
| Zaměstnavatel | Manchesterská univerzita Oxfordská univerzita |
| Ocenění | Matteucciho medaile (2010) |
| Rodiče | Henry Nottidge Moseley |
| Příbuzní | Henry Moseley (dědeček z otcovy strany)[1] John Gwyn Jeffreys (děd z matčiny strany) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Henry Gwyn Jeffreys Moseley (23. listopadu1887Weymouth,Anglie –10. srpna1915Dardanely) byl britskýfyzik. Objevil empirický vztah mezirentgenovými spektry a atomovými čísly (nyníprotonovými čísly) prvků – později po něm pojmenovanýMoseleyův zákon. Jeho nejdůležitějším vědeckým příspěvkem tak byl důkaz správnosti pojmu atomových čísel vchemii a příspěvek k popisu strukturyatomu. Předpověděl několik nových prvků a položil základy pro jeden z hlavních nástrojůchemické analýzy – rentgenovouspektrometrii.
Moseley, kterému bylo v době jeho smrti jen dvacet sedm let, mohl podle názoru některýchvědců významně přispět k dalšímu poznání struktury atomu. Před svou smrtí byl nominován naNobelovu cenu za fyziku i zachemii. Mnozí vědci, kteří se stejně jako on věnovali rentgenové spektroskopie, tuto cenu získali. Byli toMax von Laue,William Henry Bragg aWilliam Lawrence Bragg,Charles Barkla,Niels Bohr aManne Siegbahn.
Moseley posunulatomovou fyziku,jadernou fyziku akvantovou fyziku tím, že poskytl první experimentální důkazy ve prospěchkvantové teorieNielse Bohra. NaMěsíci je po něm pojmenován kráter Moseley.
Henry Moseley se narodil 23. listopadu 1887 veWeymouth v hrabstvíDorset na jihuAnglie. Jeho otec Henry Nottidge Moseley působil jako profesoranatomie afyziologie naOxfordské univerzitě.
Jako chlapec byl velmi nadaný student a dosáhl nastipendium naEton College, kde vyhrál ceny v chemii i ve fyzice. Roku 1906 nastoupil na Oxfordskou univerzitu, kde získal bakalářský titul. Po promoci nastoupil jako stážista kErnestu Rutherfordovi nauniverzitu v Manchesteru a po roce vyučování se zde začal zabývat i výzkumem.[2] Roku 1913 při pozorování působení paprsků X (rentgenové záření) na převážně kovové prvky, objevil vztah mezi vlnovou délkou rentgenového záření a atomovým číslem prvku. Tento objev se nyní nazýváMoseleyho zákon.
Na konci roku 1913 odmítl nabídku stipendia od Rutherforda a přestěhoval se z Manchesteru do Oxfordu, aby pokračoval ve svém výzkumu. Po vypuknutí první světové války do ní vlastenecky založený Moseley narukoval. Vstoupil doRoyal Engineers AFC. Sloužil zde jako technický důstojník a při britsko-francouzské neúspěšnéinvazi na Gallipoli zahynul dne 15. 8. 1915.
Přes svůj mladý věk byl velkým přínosem pro vědecké bádání a na počest jeho památce mu byly Královskou společností instalovány pamětní desky například v Manchesteru aEtonu. Na jeho počest je pojmenována medaile a cena Fyzikálního ústavu Henryho Moseleyho.
V roce 1913 Moseley nalezl pomocí rentgenové spektroskopie vztah mezi vlnovou délkou záření a atomovým číslem, nyní nazvaný Moseleyův zákon.[3][4] Před tímto jeho objevem bylaperiodická tabulka řazena podle vzrůstající atomové hmotnosti prvků. Její objevitelDmitrij Ivanovič Mendělejev například přiřadilkobaltu číslo 27 aniklu 28 na základě jejich známých vlastností, i když mají takřka shodnou hmotnost (kobalt dokonce větší než nikl). Moseleyho objev ukázal, že atomová čísla prvků mají experimentálně měřitelný základ ve fyzice, konkrétně ve spektru rentgenového záření.
Moseley na základě svého objevu dokázal určit dosud neznámé prvky v periodické tabulce prvků. Byly to prvky s atomovými čísly 43 (technecium), 61 (promethium), 72 (hafnium) a 75 (rhenium). Technecium již před ním dokázal na základě své intuice předpovědět Dmitrij Mendělejev, podobně jako jeho spolupracovníkBohuslav Brauner předpověděl existenci promethia. Nyní tak byly tyto predikce potvrzeny. Navíc Moseley poskytl důkaz, že v periodické tabulce už není žádný chybějící článek mezihliníkem (s atomovým číslem 13) azlatem (s atomovým číslem 79). Také, želanthanoidy mají přesně patnáct členů, přestože samotné prvky neměl k dispozici.
Moseleyho zákon také podpořil nedávno objevenou teoriiplanetárního modelu atomu vyvinutouErnestem Rutherfordem a van den Broekem, která se zakládala na objevu jádra z roku 1911. V roce 1913 publikoval svoukvantovou teoriiNiels Bohr, který ve svémmodelu atomu vysvětlil, jak atom absorbuje a vyzařujeelektromagnetické záření (tedy i záření rentgenové). Tato teorie ukázala, že daná frekvence záření má základ v odlišných energetických hladinách, na kterých se pohybujíelektrony a že tato frekvence je závislá na kladných elementárních částicích (později objevených protonech). Niels Bohr tak teoreticky potvrdil Moseleyovy experimenty.
Z dnešního hlediska používal Moseley primitivní rentgenovýspektrometr, který byl složen zelektronky uvnitř skleněné baňky a přídavných zařízení. Uvnitřvakuové trubice byly elektrony vystřeleny na vzorek čistého prvku, což způsobilo excitaci elektronů z vnitřních elektronových sfér prvku. Návrat elektronů zpět do své sféry způsobil emisi rentgenovýchfotonů, které byly otvorem vyvedeny z trubice. Tam byly rozloženy standardizovaným krystalem soli na paprsky určité vlnové délky. Tyto paprsky se pak zobrazily jako fotografické čáry na filmu umístěném na vnější straně vakuové trubice ve známé vzdálenosti. Aplikace Braggova zákona pak umožnila vypočítat vlnovou délku emitovaného rentgenového záření.
Moseley se podílel na návrhu a vývoji raného zařízení pro rentgenovou spektrometrii, neboť se naučil některé techniky odWilliama Henryho Bragga aWilliama Lawrence Bragga na univerzitě v Leedsu a další sám vyvinul. Mnoho technik rentgenové spektroskopie bylo inspirováno metodami, které se používají při zkoumání viditelného světlaspektroskopy,spektrografy nebospektrogramy.
Moseleymu bylo v době smrti pouhých dvacet sedm let. Podle názoru některých vědců mohl zásadně přispět k poznání struktury atomů. Ernest Rutherford věřil, že Moselyho práce by mu vynesla Nobelovu cenu. Ta však nikdy nebyla udělena posmrtně.
Niels Bohr v roce 1962 řekl:Rutherfordova práce nebyla brána vůbec vážně a velká změna přišla až po Moseleyho objevu.
Isaac Asimov napsal:Vzhledem k tomu, čeho Moseley mohl ještě dosáhnout ... jeho smrt mohla být pro lidstvo obecně nejdražší smrtí války.
Robert Millikan napsal:Ve výzkumu, který je předurčen k tomu, aby se zařadil mezi tucet nejbrilantnějších v koncepci, zručný v provedení a osvětlující výsledky v historii vědy, mladý muž dvacet šest let otevřel okna, skrze která můžeme nahlédnout subatomární svět s určitostí a jistotou, o jaké se nám nikdy předtím ani nesnilo. Kdyby evropská válka neměla jiný výsledek než vyhlazení tohoto mladého života, už jen to by z ní udělalo jeden z nejohavnějších a nejnenapravitelnějších zločinů v dějinách.
George Sarton napsal:Jeho sláva již byla založena na tak bezpečných základech, že jeho památka bude navždy zelená. Je jedním z nesmrtelných vědců, a přestože by byl ušetřen k našemu poznání učinil mnoho dalších doplňků, přínosy, které mu byly již připsány, měly tak zásadní význam, že pravděpodobnost, že překoná sám sebe, byla velmi malá. Je velmi pravděpodobné, že ať už by jeho život trval jakkoliv, vzpomínalo by se na něj hlavně kvůli 'Moseleyovu zákonu', který publikoval ve věku dvaceti šesti let.
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůHenry Moseley (Physiker) na německé Wikipedii aHenry Moseley na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuHenry Moseley na Wikimedia Commons
